Žhavý lamentýnský večer
Valentýnský speciál - rande naslepo nikdy nezklame (Cyklus Z&A - Únor/hnusněnec 1522)
"Ale mě je jedno, že je svátek svatýho Lamentýna. Co to má co společnýho s mým staromládeneckým životem?" nechápal stále trpaslík Dargrim Chmelonos.
"To, že je to svátek všech zamilovaných a ženský jsou v tenhle den víc naměkko. A že by bylo fajn, kdyby sis občas s někým vyrazil. Jsi pořád jenom práce, práce, práce. Trochu si užívej života!"
"Ale to jsem právě chtěl! Mám tu připravené k degustaci pravé rýžové šmaké z Bakroshe, dneska dorazilo lodí, a..."
"A dost!" ztratila konečně trpělivost Alquadal a odfrkla si. "Svět se netočí jenom kolem piva a tvýho pivovaru. Navíc mi to dlužíš. Kdo naposled skládal kauci u gardy, aby tě pustili z vězení?"
"Vždyť víš, že to byl omyl. Byl jsem tomu zloději prostě podobnej a -"
"Kdo skládal kauci?"
"No dobrá, tak já tam večer teda půjdu," ustoupil nabručeně Dargrim, který pochopil, že prohrál. "Ale vůbec se mi nelíbí ten koncept schůzky naslepo. Jak ji poznám?"
"Nestarej se, najde si ona tebe. Znám tě, okamžitě bys rozhodil svoje sítě mezi překupníky a informátory a do večera bys o ní věděl víc, než o sobě tuší ona sama. Nekaž si překvapení a první dojem.
Dej si do knoflíkové dírky zvoněnku. Taková blbůstka nikoho jiného nenapadne.
A abych tě uklidnila, nikdy jsme spolu nepracovaly a už vůbec ne v době, kdy jsem poznala Estegara."
"Poslyš, Tenzine, co děláš dneska večer?" zeptala se s potutelným úsměvem Adeline.
"No, jak se tak na tebe koukám, asi už mám plány, co?" vzhlédl mág od svitku s povolávacím rituálem k vyvolání ohnivého elementála.
"Správně. Domluvila jsem ti večeři s jednou hrozně zajímavou dámou."
"Nevím, jestli je to dobrý nápad. Moje poslední schůzka s dívkou skončila požárem stodoly," namítl Tenzin opatrně.
"Na to jsem myslela. Hostinský od Plaváčka o tvých pyromanských sklonech ví a je na ně připravený."
"Koukám, že jsi myslela na všechno. No dobře. Kdo je ta dáma?"
"Nech se překvapit. Víš jak, první dojem je první dojem. Já jí o tobě taky nic neřeknu.
Aby tě poznala... dej si něco do knoflíkové dírky, třeba... třeba... zvoněnku. To by šlo. Je to domluvené na sedm večer, tak přijď raději o chvilku dřív.
Jo a abych nezapomněla," otočila se už na odchodu. "Koukej mi vrátit toho salamandra! Vím, že jsi ho vzal ty."
"Vzal no. Ale nemohl bych si ho nechat ještě nějaký ten týden? Prosím! Noci jsou studený, tak ho mám v nohách postele."
"O důvod víc jít na schůzku. Tak se koukej snažit, protože zítra mi ho doneseš, ať to dopadne jakkoliv. Užij si večer."
"Takže ho poznám podle zvoněnky, dobře. Ještě něco bych měla vědět?" doptávala se hobitka Cesmína Norníková a zaplétala si vlasy.
"Hmm, má takovou zvláštní karmu," zamyslela se Alquadal. "Vždycky je v tom nevinně, ale kdyby se z jakéhokoliv důvodu objevila garda, tak mluv raději ty."
"Bude mít u sebe tedy zvoněnku a víc mi neřekneš. Inu dobrá. Máš pro mě ještě nějakou radu na závěr?" zajímala se mladá čarodějka Kareia d´Umbro a rozčesávala si vlasy.
"No, původně jsem nechtěla, ale kdyby náhodou... buď u něj opatrná s ohněm, má k němu takový... zvláštní vztah," varovala ji raději Adeline.
"Já jsem věděl, že jsem měl zůstat včera doma sám se svým pivem," brblal Dargrim cestou z šatlavy, kde si ho Alquadal vyzvedla poté, co za něj zaplatila kauci.
"Můžeš mi vysvětlit, co jsi, u Krásnovlasovy hřívy, včera vyváděl? Jak se večeře s dívkou zvrtne v zatčení za vloupání?" nechápala jednorožka.
"Asi moje karma, fakt nevím. A přitom večer nezačal špatně. Před sedmou jsem došel k Plaváčkovi, sedl si k zamluvenému stolu a čekal, zvoněnku na vestě. Dokonce jsem si ani neobjednal, než přijde.
Pak se objevila u stolu. Trochu mě překvapil tvůj výběr potenciální partnerky. A ji asi taky. Ale když jsem si vzpomněl, jaké máš manželství ty, jen jsem nad tím pokrčil rameny. Jsem sice trpaslík, ale nejsem žádný prudérní Kaladorec. Koneckonců byla pohledná, krásný úsměv a účes...
Začali jsme si povídat, objednali si večeři... Docela zajímavá dívka, dost jsme probírali současnou politickou situaci tady i v okolních zemích. Byla dost v obraze."
"Vážně? To bych do ní neřekla," podivila se upřímně Alquadal.
"Ale jo. Pak jsme si dali víno. Teda ona, já si dal Prachoroše. A říkal jsem si, že bych možná mohl podpořit romantiku a zapálil jsem svíčku na stole.
Nevím proč, ale trochu znervózněla a sfoukla jí. Tak jsem jí navrhl procházku městem a ona souhlasila."
"Děkuju, žes za mě zaplatila kauci," třel si Tenzin zápěstí odřená od okovů, zatímco šli z šatlavy.
"Za málo. Ale co se včera stalo, že tě zatkli?"
"Sám si nejsem jistý. A přitom to vypadalo docela nadějně. Před sedmou jsem byl u Plaváčka, zvoněnku na kabátci, a čekal jsem.
Přišla chvíli po sedmé, hezká, usměvavá... Oceňuji, že jsi myslela na to, že nejsem moc vysoký. Objednali jsme si večeři, povídali si. Příjemně to utíkalo, docela jsem se uvolnil. Jen mě zarazilo, jak do sebe dokázala otáčet piva, a přitom to na ní vůbec nebylo poznat."
"Piva?" zarazila se Adeline. "Tipovala bych jí spíš na víno."
"Já moc nejsem ani na jedno, jen občas si dám nějakou kořalku. A i tu spíš kvůli tomu, jak se dá krásně chrlit, když jí zapálíš," zaleskly se Tenzinovi oči. "Každopádně jsem jí pak navrhl procházku nočním městem. Jí se ten nápad zalíbil, přišla mi trochu v náladě, ale co. Tak jsme šli."
"Původně jsem s ní chtěl jít k přístavu," pokračoval Dargrim, "protože tam měl být lampionový průvod nebo co, ale nějak se ošívala. Tak jsem navrhl univerzitní zahradu, ta bývá osvětlená i v zimě.
Už jsme byli skoro u Univerzity, když tam začali ti zatracení abrakademici odpalovat ohňostroj. Zase začala být nějaká nervní. Pak mě napadlo, že se asi bojí ohně nebo co.
Tak jsem hned zavrhl myšlenku, co se mi drala na jazyk, že půjdeme k majáku na mys Toy. A navrhl jsem, že vím o místě, kde se dá ochutnat Basteel Rouge, to je silné ovocné pivo kombinované s višňovým likérem. To ji zaujalo, tak jsme vyrazili."
"Začínám tušit, kam to směřuje," svitlo Alquadal.
"Přišli jsme k zadnímu traktu, byl jsem líný celý pivovar obcházet, no a tam je takový blbý zámek. Musíš do těch dveří občas kopnout a ten klíč dost páčit.
Úplně se jí to nezdálo. Asi jsem jí měl říct, že je to můj pivovar, ale prostě mi to v ten moment nedošlo, jak jsem se lopotil s tím zámkem. No a když jsem se vítězoslavně otočil s prohlášením, že jsem ten zámek konečně prolomil, tak se za námi zrovna zjevila hlídka gardy."
Alquadal jen zakroutila útrpně hlavou.
"Následující rozhovor byl poměrně krátký. Stůj, zloději! - Nejsem žádnej zloděj! - Tak proč se vloupáváš dovnitř, ha?!? - Abych se dostal ke svýmu pivu, řekl jsem po pravdě. Je to můj-
No a dál jsem se nedostal, skočili na mě."
"Přemýšlel jsem, kam jít, a vzpomněl jsem si na univerzitní zahradu. Říkal jsem si, že tam asi často nechodí."
"Podle mě je tam naopak docela často," namítla Adeline.
"Hele, jí se ten nápad zalíbil. Když jsme tam došli, začali zrovna místní studenti odpalovat ohňostroj. Tak jsem si řekl, že bych se mohl taky předvést s nějakou parádičkou."
"Ty si prostě nemůžeš pomoct, viď."
"Myslel jsem na to, že bych to neměl přehnat, vážně. A protože jsem známá firma, tak jsem se vydal za dvěma gardisty, co tam na to dohlíželi.
A v ten moment se to nějak zvrtlo. Začala se se mnou dohadovat, že za gardistama chodit nemám, že to kdyžtak vyřídí ona, ať jí povím, o co jde. Trochu jsme se do toho zamotali a ona začala být trošku hysterická.
To přilákalo ty dva gardisty. To už jsem ale byl trochu moc rozpálenej, tak jsem si zhmotnil v ruce ohnivou kouli, abych trochu uvolnil napětí.
Asi si to špatně vyložila, protože zaječela a odstrčila mě směrem od těch gardistů. Já zakopl a omylem hodil tu kouli do toho velkého cypřiše, co tam stojí. Teda, stával.
Trochu jsem se praštil do hlavy o dlažbu, takže to mám zmatené a už si pamatuju jen to, že mě vedou spoutaného do vězení."
"Sakra! Vždyť jsem Cesmíně říkala, že tě nemá nechat mluvit s gardou a má se toho kdyžtak chopit sama!" dupla si zlostně jednorožka.
"Cesmínou?" nechápal Dargrim.
"Ona ti neřekla, jak se jmenuje?" nechápala pro změnu Alquadal.
"Řekla. Kareia d´-něco."
"Počkej, co to je za blbost? Domluvila jsem ti večeři s Cesmínou Norníkovou, hobitkou, co vaří U Perly."
"Hobitkou?!? Kareia je člověk, je z Galmory a je tu na studijním pobytu na katedře magie."
"Cože?!?"
"Tak to je trochu nečekaný závěr schůzky. Ale nějak mi to na ní nesedí. Proč by tak panikařila z gardy? A proč neuhasila ten cypřiš?"
"Jak by ho měla uhasit?" nechápal Tenzin.
"Je přeci mágyně vody."
"Cesmína?!? Vždyť je kuchařka."
"Moment, jaká Cesmína a jaká kuchařka? Vždyť Kareia je čarodějka a - ale ne!" pochopila konečně Adeline, k čemu došlo.
"Tak jsem zkusila dohodit Dargrimovi schůzku a vůbec to nedopadlo," povzdechla si Alquadal odpoledne cestou do Mágské věže za Estegarem.
"Z toho si nic nedělej. Ze mě taky nebude dohazovačka. Domluvila jsem Tenzinovi večeři naslepo a byla to katastrofa," uklidňovala ji Adeline.
"Ten samý model. Věřila bys, že nakonec byl celý večer s úplně jinou dívkou?"
"Tentýž případ. A přitom jsem zvolila takové jednoduché a jasné poznávací znamení!"
"Já taky."
"Zvoněnku v klopě," řekly obě současně a zarazily se.
Vzápětí je naplno osvítilo poznání a obě se rozesmály.
Další speciály z této edice naleznete níže: