Z deníku ženatého mága: Recept na štěstí

Lívance nejsou lektvar

Síííísk si za svůj život v domácnosti jednorožky Alquadal a mága Estegara zvykla již na leccos. Jemné výboje magenergie, které sem tam vyletovaly z Alquadal jakožto z magického tvora a skrz podlahu se uzemňovaly do této malé šedé myšky, způsobily to, že její existence byla zásadně magicky obohacena. Síííísk například rozuměla lidské řeči a chápala lidské chování mnohem víc než jakýkoliv jiný hlodavec, snad vyjma krys, které bydlely pod Brožovskou univerzitou.

Dnes večer si proto Síííísk dobře uvědomovala, že v domě je narozdíl od běžného cvrkotu podezřele málo hluku. Chyběl cinkot nádobí, praskot ohně, kroky jednorožky, a také se neozývaly jinak poměrně dynamické výměny názorů obou manželů. Myš vykoukla ze svého příbytku za pytlem s ovsem a uviděla mága, jak osamoceně stojí u stolu a zamyšleně si mne vous.

Estegar totiž stál před jednou z největších výzev svého dosavadního života.

Na stole před ním ležely dva listy papíru popsané kostrbatým rukopisem jeho jednorožčí ženy (ještě pořád jí místy dělalo problém používání prstů místo kopyt). V jednom z listů mu Alquadal sdělovala prostou informaci, že vyrazila na návštěvu za svou rodinou prohánějící se po loukách kolem Tannenbaumu a že se u nich zdrží přes noc. Druhý list, evidentně napsaný ve spěchu pak naznačoval, že si jednorožka uvědomila, že tím pádem asi zůstane její muž bez večeře, a před odchodem tak sepsala základní postup přípravy domácích lívanečků s dovětkem: "Není to tak těžké, jako mág a alchymista to určitě zvládneš."

'To je kudla do zad,' pomyslel si Estegar. 'Dobře ví, že lektvary jsou něco úplně jiného než lívance.'

"Základem je zatopit v kamnech," skvělo s v prvním bodě. "Třísky jsou v bedýnce na zemi, větší polínka vpravo od kamen, venku ber ty nejblíž vchodu, jsou dostatečně proschlá."

'Teď by se mi hodila magie ohně. Nebo aspoň Tenzin. Kde máme křesadlo?' povzdechl si mág a pustil se do nelehkého úkolu přípravy večeře.

Síííísk se zájmem sledovala, jak se Estegar snaží zapálit oheň v kamnech a nezapálit si při tom vousy. Rychle pochopila, že na dnešní večer si nemusí hledat zábavu. Vyběhla ze svého úkrytu a bleskově se přemístila na vršek kredence, odkud mohla pohodlně a skrytě sledovat celou místnost.

Dřevo se v kamnech nakonec úspěšně rozhořelo. Zásoba třísek, co běžně vystačila až na tři dny, byla sice téměř vyčerpaná, ale dusivý kouř, co se hodnou chvíli linul z kamen, než si Estegar všiml, že je potřeba otevřít přívod vzduchu do komína, za chvíli nahradila vůně smrkového dřeva a veselé praskání polínek.

"Ehm. Co máme dál?" otřel si mág očouzené prsty do kalhot. "Připrav si mísu a hrnek na odměřování." 'Jak mám vědět, jaký hrnek se používá na odměřování?' Podíval se o pár řádek dál. 'Jak 2 hrnky mouky? Jak velké hrnky? Nemohla tam napsat, kolik to má vážit? S takovýmhle předpisem by každého alchymistu akorát vyrazili ze dveří,' kroutil hlavou Estegar, ale mezitím na stůl položil velkou porcelánovou mísu s modrými kytičkami a středně velký puntíkovaný hrnek.

Při sundávání mísy z kredence si vůbec nevšiml malé šedé šmouhy, která se mu mihla před očima, aby se schovala na bezpečnějším místě, za (prázdnou) dózou na sušenky. Síííísk málem dostala infarkt. Jednorožka při dělání lívanců tuhle mísu nikdy nepoužívala, naopak, vždy ji jednou za čas velmi pečlivě otřela od prachu, protože to byl dárek ke svatbě a pro zachování dobrých vztahů v širší rodině se ta mísa nesměla nikdy rozbít.

Což se Estegarovi málem povedlo vzápětí, když mu při odměřování mléka z ruky vypadl hrnek, protože koukal do receptu, co bude následovat dál.

"U Satyrusovy nohy!" zaklel a pokusil se poněkud marně zachránit situaci rychlým pohybem. Už teď byla na stole mírná spoušť, jak odměřoval mouku, a teď bylo vše ještě pocákané vlažným mlékem.

"Kvásek a vejce jsou v komoře."

'No dobrá, tohle se aspoň neměří v hrnkách,' ocenil mág a pečlivě rozklepl do mísy dvě vejce. Co na tom, že si nevšiml pár drobných kousků skořápky, které se mu schovaly mezi žloutky. Kvásek odměřil velkou lžící a spokojeně se zadíval na prapodivnou směs ingrediencí, která před ním tvořila ostrovy v louži mléka. Vzal do ruky metličku a začal moučná pohoří zašlehávat do bílého moře.

Síííísk už byla svědkem mnoha lívancových snídaní a večeří, několikrát si ostatně i pochutnala na lívanci, který jednorožka občas obětovala pro dobro domácích skřítků. Docela dobře znala výrobní postup těchto skvělých sladkých placiček. Podstatné bylo to, že byly sladké. Dóza s cukrem spočívala v polici kredence přibližně ve výšce očí, nebylo možné ji přehlédnout.

V mezičase se Estegarovi povedlo vytvořit lívancové těsto nepříliš vábné konzistence. Lívancůchtivý mág hladově sáhl nad kamna pro lívanečník, nalil do něj trochu rozpuštěného másla a úplně přehlédl důležitou položku v receptu, jíž byl právě cukr.

Za chvilku se místností rozlehlo nadějné prskání těsta opékajícího se na másle. Ani ta vůně nebyla špatná. Estegar s potěšením sledoval hnědnoucí placičky a ani mu nevadilo, že si při jejich otáčení popálil snad všechny prsty, takový měl hlad.

Myš na kredenci sledovala vršící se hromádku lívancům podobných placiček, uvažovala, jak asi budou chutnat, a rozhodla se, že nadcházející scénu prozření si nejvíce užije ze země od kamen.

Jakmile mág dosmažil poslední kousek těsta, ani se neobtěžoval s úklidem stolu, přinesl si marmeládu, namazal jí na první lívanec a s chutí se do něj zakousl.

...

...

"Tohle by nežraly ani Satyrusovy kozy!" odhodil vidličku s nakousnutou bezchuťovou hmotou.

Ta jen tak tak že nepřistála Síííísk na hlavě. Myš se však hbitě schovala za hromádku polen.

"Jak to Alquadal u všech rohů dělá, že má ty lívance tak dobrý?" mumlal si pod vousy mág, který rezignoval na jakékoliv další kulinářské pokusy, otočil se k nepořádku kolem stolu zády a usoudil, že bezpečnější bude najíst se v taverně u Driha Gombulina. V několika minutách přes sebe přehodil plášť a odkráčel do večerního šera, aby se pokusil zahnat pachuť z nepovedené večeře vybranou goblinní kuchyní.

Síííísk chvilku počkala, než se ulicí přestaly rozléhat Estegarovy kroky (a sem tam tlumené nadávky, to když se ozvaly popálené prsty). Vyšplhala na stůl a uždíbla kousek nedojedeného sousta. Ne, tato placička se v žádném případě nepodobala nadýchaným lívanečkům z rukou jednorožky.

Ten večer byly v Brožově minimálně dvě bytosti, které si velmi intenzivně přály, aby se Alquadal brzo vrátila i se svou kuchařskou magií.