Z deníku vdané jednorožky: Jen o vlásek

Jednorožci vypadají vždy skvěle

Jako každou první sobotu v měsíci, i dnes mela Alquadal namířeno do jedné konkrétní ulice mezi Sovím pláckem a Leštěnými schody. Vykračovala si sebejistým krokem, slunce si hrálo s jejími poletujícími vlasy kaštanové barvy a odráželo se od zlatavého rohu pyšně se vypínajícího zprostřed jejího čela.

Asi třetí dům v ulici Březového prutu se od okolním městských domů lišil tím, že v průčelí zela dokořán otevřená velká vrata a nad nimi se houpal vývěsní štít s překrásně vyřezanou koňskou hlavou. Vlastně to byl velký dvůr, ze všech stran obklopený členěným stavením.

Už zdálky bylo slyšet, že ve dvoře panuje čilý ruch. Z jednoho rohu se ozývalo cinkání kovadliny, ve druhem leštil jeden z čeledínů kožené postroje, vedle shazoval sedlák seno ve velkých žocích ze svého vozu na zem, odkud ho poklusem odnášeli podomci do stodoly a uprostřed se hlasitě dohadovala skupinka dobrodruhů s urostlým mužem středního věku, za kolik by jim pronajmul čtyři vytrvalé nákladní koně a příslušenství.

Ačkoliv obyčejnými koňmi Alquadal trošku pohrdala, do stáje pana Křetízka přesto chodívala celkem ráda. Ovsomil Křetízek koním mimořádně dobře rozuměl a něco v jeho projevu jednorožku vždy mírně fascinovalo. Kromě toho se u něj dalo sehnat skvělé seno a jiné zajímavosti.

Pan Křetízek ji sotva zahlédl a hnedle zakončil debatu s dobrodruhy: "Buď mi dáte 10 zlaťáků a čestné slovo, že ty koně vrátíte v pořádku zpět, nebo nechte bejt a jděte smlouvat někam jinam". Nechal skupinku, aby se o nabídce rozrušeně poradila a vykročil k Alquadal.

"Vitám vás paní, omluvte ten nepořádek tady, dnes si pan místodržící vyžádal několik našich nejlepších cestovních zvířat, do toho támhleta banda, a všechno je kvůli tomu tak trochu vzhůru nohama. Co pro vás mohu udělat?"

Jednorožka se chápavě usmála. "Vůbec vás nechci zdržovat, přišla jsem si pro svůj obvyklý balíček."

Ovsomilovi zmizel úsměv ze rtů a vystřídal ho ustaraný výraz. Poškrábal se na hlavě. "Má paní, obavám se, že vás budu muset zklamat. Můj asistent špatně zadal objednávku a přípravky, co běžně míváme v nabídce vůbec nedorazily."

"Ale ne, čím si budu ošetřovat hří... tedy vlasy?" zhrozila se Alquadal. "Váš zázračný zábal je to jediné, co udržuje mé vlasy v dobré kondici. A také to mazání, co od vás vždy beru zajišťuje, že můj roh se krásně leskne a respektují ho i ti nejhorší dezoláti! Používám ho i na kopy... na nehty."

"Moc se omlouvám, jakmile jsem to zjistil, poslal jsem dodatečnou objednávku, ale znáte to, je sezóna výprav, každý chce nějaký ten lektvar, no prý nejsou ingredience a pošlou mi něco až koncem sklizněnce," přešlápl pan Křetízek z nohy na nohu.

"A nemáte třeba aspoň něco podobného..." otázala se s nadějí jednorožka, ale zakroucení hlavy pana Křetízka onu naději uhasilo v zárodku.

Alquadal si rezignovaně povzdechla: "Co se da dělat." Za hlubokých omluv ji pan Křetízek vyprovodil ze vrat dvora a dušoval se, že příště bude osobně všechny objednávky kontrolovat, aby se nic podobného už nestalo. Jednorožka se s ním nenadšeně rozloučila a podstatně méně sebejistým krokem se pomalu vracela domů.

Nikdy by to nepřiznala, ale ve skutečnosti byla Alquadal (stejně jako všichni jednorožci) poněkud marnivá a zakládala si na svých přednostech, tedy především na vlasech a rohu, které každý večer před spaním dlouze opečovávala. Měla teď pocit, že celé dva měsíce bude méně krásná, protože nemá své kosmetické přípravky!

Kousek od domu se ve svém chmurném zamýšlení málem srazila s Adeline, svou půlelfí kamarádkou.

"Alquadal, jak se máš? Zrovna jsem vám domů donesla záznam z poslední cechovní rady, ať taky víte, co nás v Alchymistické dílně čeká. Ale co se stalo?" zeptala se Adeline, když si všimla jednorožčina protáhlého obličeje.

"Aaale, neměli můj oblíbený bylinkový zábal na vlasy a výživnou mast na roh," podělila se o nešťastnou novinu Alquadal. "A teď budu celý léto vypadat jak zmoklá slepice a kdoví, jestli se mi roh nezačne loupat." kopla do kamínku na cestě.

"Ty nepoužíváš na vlasy magii?" podivila se upřímně půlelfka.

"Cože? Ono je nějaké kouzlo na hezké vlasy?"

"No, jo. Proč myslíš, že mám stále tak perfektní účes? Už si dokonce vlasy meju jenom proto, aby mi je pak mohl Zmatmysl sušit a rozčesávat, ale potřeba to fakt není. Vsadím se, že existuje i něco na nehty, co by fungovalo na tvůj roh."

"A to se dozvídám až teďka?!"

Adeline se zasmála. "Vidím, ze Estegar ve své knihovně zřejmě nemá veledůležitou knížečku Hygienická kouzla pro dámy všeho druhu a věku. Pojď, půjčím ti ji."

Když se Estegar večer vrátil z univerzity, zastihl svou ženu ve skvělé náladě. Pozpěvovala si profláklou odrhovačku o věčném přátelství a u toho připravovala večeři.

Mág se jako vždy usadil s tlustým fasciklem do svého studijního koutku blízko okna. Chvíli se na jednorožku díval a přemýšlel, co je na ní dnes jiného. Nechtěl riskovat narušení dobré nálady své ženy, tak zvolil jistotu:

"Drahá, dnes vypadáš přímo kouzelně."