Z deníku vdané jednorožky: Svátek blaženého Lamentýna

Valentýnský speciál, aneb když jsou dva jak jeden.

'Čtrnáctý hnusněnec je svátek lásky, svátek zamilovaných, svátek plodnosti a radosti. Tradičně si páry v tento den dávají malé dárky na důkaz své lásky a oddanosti. Svátek odkazuje na historicky zvláštně propojené primitivní slavnosti na přivolání jara a také den, kdy byl v minulém století pro výstrahu zabit Lamentýn, nižší šlechtic z Kaladorské Kapituly, který i přes výslovný zákaz vládnoucích mágů pomáhal zamilovaným párům různých ras tajně uprchnout ze země. Pravý význam však časem splynul do současné podoby. Dříve bylo zvykem obdarovávat se navzájem malými kytičkami zvoněnek, dnes na tomto svátku participují především obchodníci, nabízející množství tematických výrobků.'

"Poněkud morbidní, nazývat ten svátek po zabitém, ne?" podivila se Alquadal, a zavřela Encyklopedii folklóru a řemesel rozličných tvorů, kterou jí před chvilkou podal její manžel Estegar, když se ho zeptala, proč je posledních pár dnů tak narváno na tržištích.

Mág pokrčil rameny. "Přijde mi to lepší než původní název - Lupenkária, podle zelenajícího se lupení. Zní to jako nějaká nemoc."

"Hm, takže si lidi dávaj dárky? A proto je každej splašenej pomalu jak před slavností Středozimy a městem se nedá projít, aniž by člověk nebyl odchycený nějakým vyvolávačem, co nabízí drůbeží srdíčka jako ideální romantické gesto? V tom teda moc lásky nevidím."

"Je to samozřejmě celé postavené na mobilizaci obchodníků před příchodem jara - potřebují zkrátka vyčistit sklady a připravit se na novou sezónu. Nic romantického v tom není", souhlasně přikývl Estegar.

"Jsem ráda, že my těmhle módním rádobytradicím nepodléháme, takže pondělí bude prostě den jako každý jiný," pohodila hlavou jednorožka, odložila tlustou encyklopedii a přitáhla si zpět učebnici létání. "Aspoň se konečně doučím tohle kouzlo."

Estegar se na svou ženu chvíli zamyšleně díval, ale pak se též vrátil ke svému traktátu o Frištátovi Plnovlasém, mágovi z Pelmeňských vršků, ve kterém měl ovšem schovaný tenký výtisk s tajemným názvem "35 svůdných póz, o kterých jste nevěděli, že dřevoženy umí - v barvě".

Když jste myš, která shodou okolností žije v jedné domácnosti se dvěma mágy, tak to na vás zanechá jisté následky.

Myš, která se v jazyce hlodavců jmenovala Síííísk (protože jí od narození chyběl jeden přední zub) toho během svého doposud krátkého života pod podlahou kuchyně zažila již překvapivě mnoho. Vzhledem k magické povaze jednorožky se sem tam stávalo, že se jí v kuchyni od nohou do podlahy uzemňovaly drobné výtrysky magie. V mnoha případech se cílem těchto výtrysků stala právě Síííísk. Oproti ostatním myším tak nabyla výhod lepší orientace a základních smyslů, větší odolnosti, porozumění jednoduché konverzaci v lidské řeči a také enormní zvědavosti.

Zvědavost ostatně zapříčinila to, že se Síííísk v neděli třináctého hnusněnce kolem druhé v noci procházela po kredenci v jídelně a snažila se packami marně otevřít jeden ze šuplíků, kde tušila čerstvě napečené sladké sušenky.

Cvak.

Síííísk ztuhla a napřímila ouška ve směru dveří na chodbu.

Dveře se opatrně pootevřely a protáhla se jimi tmavá postava. Síííísk na moment zapřemýšlela, že by z kredence shodila jeden z porcelánových hrnků, aby vetřelce odstrašila a vzbudila obyvatele domu, ale pak si všimla špičatého rohu, který se slabě zaleskl v měsíčním světle. Pomyslela si cosi o bláznivých jednorožcích a zalezla do krabičky od kostkového cukru, která byla zapomenuta v jednom z rohů skříně a sloužila Síííísk jako úkryt a železná zásoba sladidla.

Alquadal opatrně našlapovala na prkna dřevěné podlahy a v naprostém tichu došla až k jídelnímu stolu. Měla ve zvyku ho vždy večer připravit na snídani, aby se po ránu nemusela příliš zdržovat od vychutnávání čerstvých lívanců. Na stole tak byla dvě prostřená místa, jedno pro ni, druhé pro jejího muže.

Jednorožka rychlým pohybem vytáhla ze záhybů nočního přehozu malou krabičku. Zaváhala, ale pak ji položila na Estegarovo místo, bleskově se otočila, po špičkách zmizela z místnosti a dveře se za ní zavřely s dalším tichým cvak.

Síííísk chvíli vyčkávala, jestli se bude ještě něco dít - v domě mágů nikdy nevíte, co může být nastraženou pastí - a když se krabička na stole ani po půl hodině nijak neprojevovala, vydala se myš z kredence na podlahu, aby přírůstek na stole náležitě prozkoumala.

Sotva se dostala ke koši polen u kamen, když tu náhle opět: cvak.

Síííísk se posadila do stínu vedle krabice s nasekanými třískami a tlapkami si utřela vousky. V myší řeči těla to znamená něco jako 'no ale už mě pěkně štvete'.

Stejně jako předtím, do místnosti vstoupila tmavá postava. Síííísk neviděla žádný roh, a už už se chystala skočit na nebezpečně nevyvážený kousek dřeva v koši, když tu zahlédla odlesk měsíce na vlasy příliš neoplývající hlavě tajemného neznámého. Tedy, známého. Síííísk si pomyslela cosi o bláznivých mázích a s rozčileným zavlněním ocásku se uklidila pod uvolněné prkno podlahy.

Podle tlumeného vrzání dalších uvolněných prken bylo znát, že mág se ne až tak tiše dostal ke stolu. Kdyby Síííísk netrucovala a vyhlédla ven, viděla by, že Estegar zalovil rukou v malém plátěném pytlíku, který si přinesl, a vytáhl z něj malou krabičku. Spěšně ji položil na místo, kde sedávala Alquadal. Zarazil se a vzápětí krabičku zase sebral. Nakonec ji tam položil znova a s nervózním vrzáním odkráčel zpět za dveře, které v tom spěchu ani pořádně nedovřel.

V domě nastalo ticho. Síííísk ještě chvilku poslouchala, ale pak se rozhodla, že pro dnešek už měla smůly dost a odebrala se do svého pelíšku z nacupované vlny, který měla schovaný ve zdi spižírny hned vedle pytle s ovsem.

I když běžně každý vstával jindy, dnes se shodou okolností Alquadal a Estegar sešli před jídelnou nachlup stejně. Rádoby nestrojeně si popřáli dobré ráno a ani si nevšimli nedovřených dveří, do kterých oba vešli v naprosto nekoherentním rozhovoru o počasí. Okamžitě zalétli očima k místu, kam předchozí noc položili svou krabičku, takže v první chvíli si vůbec nevšimli, že úplně stejná krabička se skví i na místě jejich.

Alquadal se nadechla, aby Estegara nenápadně upozornila na svůj dárek, ale pak si konečně všimla dřevěného předmětu před ní.

"Eh? Co to je? Kouzlo Duplikantus? Ale jak..." V tom jí to došlo a otočila se na muže.

Ten měl ve tváři výraz lehkého nepochopení a díval se z jedné krabičky na druhou. "Přísahal bych, že jsem kupoval jen jeden...", mumlal si pod vousy a rozpačitě si mnul čelo.

Jednorožka hmátla po krabičce před sebou a zamávala jí Estegarovi před nosem. "Vůbec jsem si nevšimla, že by ses vytratil někam něco kupovat. Dobrá práce." Podala mágovi krabičku, kterou mu před třemi dny pořídila u vetešníka Zuříka ona. "Tohle je Tvoje." Estegar nevěřícně zíral na dárek. "Ty... ty jsi mi vážně koupila dárek k Lamentýnu?" zeptal se užasle.

Alquadal mezitím už otevřela svou krabičku. Vyndala z ní drobný stříbrný přívěsek na kožené šňůrce znázorňující jednorožce ve skoku. "To je ale moc krásný šperk, ta podoba je vystižená skvěle. Děkuji, drahý" a otočila se k zrcadlu, aby si hned šňůrku uvázala kolem krku, zatímco jí na tváři hrál špatně potlačovaný smích.

Estegar se nadechl, aby samozřejmě pochválil sám sebe a skvělý vkus, s nímž šperk pro svou ženu vybral. Otevřel však pusu naprázdno, protože mezitím sáhl do krabičky svojí a v ruce se mu zjevil nachlup stejný přívěsek.

S překvapením si prohlížel jednorožce ve skoku a marně hledal slova. Nejen že od své ženy dostal dárek, už jen to ho vyvedlo z míry, ale navíc oba sáhli po tom samém.

Alquadal to už déle nevydržela a rozřehtala se hurónským smíchem.

"Lepší pár by v Brožově fakt nikdo nenašel. Hlavně že svátek blaženého Lamentýna je čistě obchodnická a neromantická záležitost, den jako každý jiný, že?"

Další speciály z této edice naleznete níže: