Z cechovní kroniky: Pokrok nezastavíš
Inovativní myšlení nelze gelreánským alchymistům upřít. Jen proč je potřeba jej testovat zrovna v Brožově? (Cyklus Z&A - podzim 1522)
Záznam z cechovní kroniky:
Po dlouhé odmlce konečně máme čas na další zápis. Stejně jako zbytek Gelreánského království jsme se potýkali s následky atentátu na královnu Xelesii a s obavami očekávali reakci vůči Brožovu, která zákonitě musela přijít. Ale život i tak musí jít dál, především bylo potřeba opravit části města poničené Bouří bohů, některé přitom bylo potřeba vybudovat úplně nově.
Budova cechu naštěstí neutrpěla velké škody, tedy ne větší, než na jaké jsme byli zvyklí z nepodařených experimentů. V náhradě ulítlé střechy jsme již byli zběhlí, nejhorší tedy bylo vynosit těch několik tun bahna ze suterénu a sklepů.
V den, kdy jsme konečně mohli začít zase naplno fungovat, k nám dorazila zásilka z Garfulu v Nethlensku. Byla od Vlamira ze Sornu a její obsah byl značně podivný. Abychom se vůbec zorientovali v některých přiložených dokumentech, musel jsem požádat o pomoc velekněze Stroje Mrače da Trygallciho.
Dne 29. září 1522 zapsal
zástupce cechmistra Zmatmysl
"Ptám se, co to je v těch bednách!" přehlušil Celestýn konečně Tenzinovo mlácení do kovadliny.
"Magnetit!" zařval Tenzin v odpověď a dál bušil kladivem do jakéhosi kusu železa. Cechmistr si jen povzdechl a vytáhl z dílny Zmatmysla a Saverana, kteří byli zabraní do živé, a vzhledem k prostředí hlasité diskuze.
"Tak jinak. Co se to tu děje?"
"Připravujeme experiment, máme zakázku z Garfulu," řekl Zmatmysl, a jako by to vše vysvětlovalo, otočil se zase zpátky na Saverana.
"Chtěl bych slyšet něco bližšího," nenechal se odradit Celestýn.
"Kolega z gelreánského cechu, Vlamir ze Sornu, nám poslal pár bedniček horniny, kterou nazývá magnetit. Co jsme pochopili, tak dokáže přitahovat železo. Jejich návrh využití je dost zajímavý."
"A proč to nevyzkouší u nich? Znáš toho Vlamira vůbec?"
"Osobně ne, ale potkala ho Adeline s Alquadal a Estegarem, když mě dostávali minulý rok z vězení. Je to Sirův blízký přítel."
"Tys byl ve vězení?" podivil se Saveran.
"Ano, za vraždu cechovního alchymisty. Ale osvobodili mě."
"Takže přítel tvého psa, se kterým se nepřímo znáš kvůli obvinění z vraždy, nám posílá návod na experiment. Máte ještě další důvody, proč bych to měl zamítnout?"
"No, v Gelreánském království je teď zakázáno dělat pokusy s theolitem, který tam hraje roli," odpověděl mu bezelstně Saveran. "A taky hrozí nějaké vedlejší škody, kdyby se to pokazilo. Brožov je ale už stejně poničený, theolitu máme dost a není pod zámkem, a po tom, co tu proběhl ten atentát, si reputaci už stejně moc zhoršit nemůžeme."
"Já se z vás dvou jednou zblázním. Mysleli jste vůbec na možné následky?!?"
"Ne," odpověděli oba svorně.
"Takže na ten experiment můžete zapomenout."
"Než se unáhlíš, podívej se napřed na tohle," vytáhl Zmatmysl z vesty pergamen se složitými náčrty a popisky.
"Jestli si naivně myslíš, že změním - počkat. Hmm... ale to přeci... ale ano, mohlo by... hmm...jak? ...to je neotřelý koncept..."
Zmatmysl se Saveranem na sebe vítězoslavně pohlédli. Byl jejich.
V suterénu cechu Argiopus Menazoid zvědavě obcházel malý stolek s podivnou aparaturou, na jejímž vršku stála broušená karafa s vodou.
"Tohle je prototyp," vysvětloval mistru mágovi Zmatmysl. "Rádi bychom to zkusili ve větším, ale na to potřebujeme pomoc od tebe a arcimágů."
"Jak že to má přesně fungovat?"
"No, alchymisti v Gelreánu zjistili, že tahle podivná sopečná hornina, nazývaná magnetit, vytváří druh nějakého pole, které působí na železo nebo sobě podobné látky. Především přitažlivě, ale může i odpudivě. A zkombinovali to s několika dřívějšími poznatky.
Třeba že když vezmeš tohle exotické ovoce z dálného Leira a zarazíš do něj měděný a niklový hřebík, generuje se v tom nějaký druh napětí. Tady Adeline tvrdí, že je to nějaký druh životní energie." To samozřejmě Argiopa jakožto Mága Smrti zaujalo.
"Můžu?" nabídl si ukrojený měsíček žlutého ovoce. "Tfuj, to je kyselý! Jak se to vůbec jmenuje?"
"Říkají tomu citrón. Každopádně dostatečně zmražený cín dokáže vést tenhle druh energie takřka beze ztrát. Jo, taky mě to zaskočilo. Cín se používá na výrobu nádobí. Bojím se zeptat, jak nebo proč to zkoumali. Osobně si myslím, že v Garfulu je nějaký šílený kuchař-alchymista a měl nehodu.
Nicméně když k tomu přidáš navrch dodatečnou energii z theolitu, výsledkem bude tahle věcička. Lásko, mohla bys, prosím?" obrátil se na svoji ženu.
"ARMA ANKYLOSIS FRIGUS ADVERSA!" zadeklamovala dvakrát Adeline a vždy se dotkla magickou holí cínových součástí. Ty se pokryly jinovatkou a -
- horní část s karafou se vznesla asi dva palce vysoko nad spodní polovinu a visela ve vzduchu.
Argiopus úžasem zalapal po dechu, můžeme-li to tak nazvat u někoho, kdo má místo hlavy velkého pavouka.
"Věříme, že s pár úpravami, na kterých pracují Saveran s Mračem da Trygallcim, by to mělo zvládnout zvednout naložený koňský povoz," dodal ještě Zmatmysl.
"To je úžasné!" vydechl mág. "Počítejte s naší účastí."
"Že já jsem se zase nechal ukecat, to bude pohroma," zavrčel Celestýn pesimisticky v očekávání nejhoršího.
"Ale vždyť jsi to sám pomáhal konstruovat," opáčil Estegar udiveně a připravil si brk a zápisník.
"No právě. Obávám se, že mi z dlouhodobého hlediska spolupráce se Zmatmyslem a Saveranem v určitých ohledech nesvědčí. Nechápu, že jsem to povolil a sám se do toho tolik zažral."
"Tak jsme daleko od města a i my stojíme v dostatečné vzdálenosti, kdyby se mělo něco stát," uklidňoval jeho i sebe mág a se zájmem, byť skepticky, se díval na konstrukci před sebou. Tam právě dokončovali závěrečné úpravy.
"Hotovo," oznámil Mrač.
"Výborně!" zamnul si Zmatmysl natěšeně ruce. "Tak se přidej k ostatním, my to se Saveranem spustíme." Počkal, až se všichni odeberou do bezpečí za improvizovanou palisádu, a dal pokyn arcimágům.
Nox, Or´ient, Baelyx, Raist a Argiopus současně seslali mrazivé kouzlo v jeho nejmocnější variantě. V okolí se citelně ochladilo a levitační přístroj se pokryl námrazou.
Zmatmysl mávl na Saverana, který stál nahoře vedle vozu naloženého kamením, a oba začali připojovat malé bedničky s theolitem pomocí měděných drátů.
Plošina s povozem se začala neochotně zvedat do vzduchu navzdory zemské tíži.
Po připojení všech bedniček se zastavila asi tři metry nad zemí.
"Úžasné!" - "Nádhera!" - "Když si představíte to využití..." začaly se ozývat nadšené hlasy. Saveran slezl po přistaveném žebříku dolů, aby se mohl taky pokochat společným dílem.
"Jak dlouho myslíte, že to vydrží levitovat?" zeptal se Tenzin.
"Podle Mračových, Or´ientových a Celestýnových výpočtů klidně dva dny, než se spotřebuje energie theolitu. Je ale potřeba to udržovat celou dobu zmrazené," kochal se vynálezem Zmatmysl.
"Což asi začíná být potřeba," ozval se Saveran. "Vzduch se začíná oteplovat a z plošiny kape voda." Než ale stihli mágové znovu seslat kouzlo, náhle se protrhly mraky a plošina se ocitla v plném svitu slunce.
"Quench," cinklo to v plošině slabě a věci nabraly rychlý spád.
"VŽUUUM!!!!" ozval se hlasitý zvuk a všechny je srazila tlaková vlna.
"Tak tohle jsem nečekal," otřepal se po chvíli jako první Mrač.
"Já trochu ano," povzdechl si Celestýn s pohledem na trosky spodní části levitátoru, ze kterých sálalo teplo.
"Kam myslíte, že to letělo?" zeptal se Saveran.
"Někam nad Hvozd," ozval se Estegar.
"Tak snad to netrefí hospodu U Chorosche," zadoufal Argiopus.
"Nebo druidskou svatyni," doplnil chmurně Zmatmysl.
Temný elf Craig stál uprostřed Hvozdu proti jasné přesile lapků a věděl, že tohle bude jeho poslední boj. Pomodlil se k Satyrusovi, aby mu dal sílu zemřít se ctí. Když tu náhle:
"VŽUUUM - PRÁSK!"
Když se probral, před ním ležela očouzená halda kamení, dřeva a kovu, zpod které trčely zakrvácené údy loupežníků.
"Ehm... Kozy...?" zavolal nesměle jako poděkování do lesa, načež zase omdlel.