Z cechovní kroniky: Jak (z)netvořit amulety
První pracovní zásada alchymistů: Nebuď debil! (Cyklus Z&A - léto 1522)
Záznam z cechovní kroniky:
Řady nových alchymistů v našem Cechu a Dílně se na konci června potěšitelně rozšířily. Přibyli tři muži a tři ženy, nebo spíše dívky. Asi největším překvapením z nich byla víla Marlia - začít poznávat svět mimo les zrovna skrze alchymii není právě obvyklý přístup. Surta se jeví velice schopně a hned se zapojila do výzkumu theolitového posílení, na které máme grant od místodržícího. A malá kočkodívka Liana je přičinlivá a prostě rozkošná.
Oproti tomu mužská část nováčků vzbudila rozpaky. Za přijetí mága Estegara z Radony, manžela jednorožky Alquadal, loboval především jeho přítel, magistr Zmatmysl. Cechmistr Celestýn ho nakonec přijal, přestože se Estegar jeví být spíše teoretikem než praktikem. A cechem jdou klepy, že se na dráhu alchymisty vydal především kvůli bezútěšné finanční situaci, neb jeho manželka utratí měsíčně majlant za výběrové seno. Nicméně dokáže být velmi výřečným a zdá se, že má cit pro něco, co sám nazývá "reklama".
Druhým přírůstkem je mág Tenzin, další ze Zmatmyslových přátel. Ani z něj není náš cechmistr nijak nadšený, protože je zasvěcen Magii ohně a zároveň je dle svých slov "vyléčeným pyromanem". Nicméně se zdá, že ho baví práce v kovárně, kterou cechmistr bytostně nesnáší, a nevadí mu vysedávat v krámku. Takže ho vzal na milost pod podmínkou, že nesmí do dílen a laboratoří nosit svoji magickou hůl. Tak snad zase nevyhoříme.
Poslední je Vilibald Payer d´Grand Trou z Galmory. Je nám trochu záhadou, proč nestuduje na Galmorské univerzitě a vážil cestu až sem do Brožova. Ale pravdou je, že s theolitem zažívá zdejší univerzita - především Katedra alchymie pod vedením mistra Niklfa - nebývalý rozmach. Zatím se jeví jako chápavý a bystrý mladý muž, tak uvidíme, co nám přinesou zítřky.
Dne 2. července 1522 zapsal
Johannes Drimm z Rengenbergu
"Takže toliko k energetickým glyphům. Kdo mi to shrne?" obrátila se Bronwyn Hbitých prstů, jedna z tovaryšek cechu, na učně sedící před ní. "Berťo?"
"Eh... no, jestli sem to pochopil dobře, tak přes ten glyph vytvořim bránu z našeho světa do astrální sféry, kde si vypůjčim surovou magenergii a přenesu jí sem zpátky do amuletu nebo alchymistický bomby. A stabilizuju to... é... pomocí svojí vůle, pomocí který vlastně otevírám i tu bránu do astrálu. Je to tak?"
"Víceméně. Jak se liší glyph pro amulet od toho pro bombu, Vilibalde?"
"To je snad jasné," obrátil ten oči v sloup. "Pro amulet mohou být nakresleny na pergamenu nebo papíru, pro bomby je lepší tvárný povrch, třeba písek. Je důležitá preciznost a co nejmenší počet tahů."
"Správně. A nakonec to nejdůležitější - bezpečnostní opatření. Prťo?"
"Používat glyphy jen na odstíněnejch místech nebo tam, kde je astrální kapsa bez nebezpečnejch bytostí. Zajistit si klid na práci. A hlavně konfen... koncertra... prostě nebejt zbrklej."
"To platí zrovna pro tebe dvojnásob. Vezměte si tady olůvka a pergameny. A tady je vzor glyphu pro ochranné amulety. Tak za hodinu se sem vrátím a očekávám od každého jeden použitelný. Takže nemusíte spěchat."
Za trpaslicí se zabouchly dveře a trojice osaměla.
Po půl hodině se Vilibalda zmocnila nuda. A určitý pocit povýšenosti. Chvíli si prohlížel Berťu, jak kreslí s vyplazeným jazykem a pekelným soustředěním, přesto stále křivě. Pak usoudil, že je potřeba těm malým klukům ukázat, jak se to dělá správně.
"Co říkáte?" rozložil před ně svůj pergamen s hrdostí v hlase.
"Dost slušný," pokýval hlavou Prťa.
"No, tady se mi zdá, že to nemáš dotažený, Vili," prohlásil Berťa kriticky. To Vilibalda namíchlo.
"Jsem ViliBALD, pamatuj si to! A zrovna ty máš co říkat. Ten glyph je funkční, hned ti to můžu dokázat," začal se hrabat v truhlici s materiálem, ze které vítězoslavně vytáhl zatím nenabitý amulet. Položil ho doprostřed glyphu, vyzývavě pohlédl na oba chlapce a protáhl si prsty, až to křuplo.
"Neblázni, Vili," zkusil to Prťa. "Vždyť to neumíš."
"VILIBALDE! A umím, náhodou už jsem dva v Galmoře vyrobil. Není to zase tak těžké."
"Jenže co odstínění, he?" přešel Prťa do útoku poháněn pudem sebezáchovy a pokusil se mu amulet sebrat. O tři hlavy vyšší a dvacet kilo těžší Vilibald ho ale prudce odstrčil, až si vyrazil dech o zeď.
"Laboratoře se vždycky staví na místech prázdných astrálních kapes, to byste měli vědět," odtušil přezíravě.
"Možná v Galmoře, ale tady-" zkusil ještě namítnout Berťa, ale to už se Vilibaldovi čelo zkrabatilo soustředěním, načež zabodl prst do vzduchu nad glyphem. Čáry na pergamenu zaplály a vzápětí se celá místnost rozzářila světlem ze vzniklé trhliny v prostoru.
"...i magistři využívaj univerzitní dílnu," dodal Berťa polohlasně do ztracena.
Mladý alchymista ho už stejně neposlouchal. Rozšířil trhlinu a vsunul do ní zápěstí. Vzápětí z ní začaly do amuletu proudit svítící nitky magenergie.
Berťa s Prťou si vyměnili znepokojené pohledy. Na chvíli se ale zdálo, že Vilibald skutečně ví, co dělá.
"Au!" vykřikl náhle. Trhlina zakolísala a zářící nitky se začaly chaoticky vlnit kolem ní.
"Co je Vili? ...balde?"
"Něco mě drží!" obrátil se na ně s panikou v hlase. "A - áááá, kouše mě to! Pomozte mi!!!"
Prťa hbitě přiskočil, chytil ho v pase a začal tahat od trhliny. Bez výsledku. Něco v astrálu naopak začalo vtahovat Vilibalda dovnitř.
Berťa se vrhl ke dveřím.
"POMÓC!!! ASTRÁLNÍ TRHLINA!" zařval do chodby.
Když se otočil, zahlédl už jen Vilibaldovy vyděšené oči, načež jeho hlavu obtočilo cosi tmavého a zatáhlo ho do astrálu.
"Co se dě-" přiběhl udýchaně Tenzin a na moment ztuhl.
Uprostřed místnosti se skvěla zářící trhlina, ze které čouhaly jenom dvě kopající nohy držené dvěma malými učni a omotané tmavými chapadly, které jakoby pohlcovaly světlo.
"Držte ho a dál tahejte!" vzpamatoval se mág. "PRIMORDIUM MAGNIS IGNIS CANDENS!" dotkl se jednoho z chapadel a z ruky mu vyšlehly plameny. To se žárem scvrklo a stáhlo se, ale na jeho místě se hned vynořilo jiné a srazilo ho na zem.
"Zatraceně, mít tak svou hůl!" vyhrabal se Tenzin na nohy a vrhl se znovu do řežby s chapadly. Místnost naplnil pach spáleniny.
Jedno z chapadel podtrhlo Berťovi nohy a začalo ho tahat do trhliny, zatímco ten se křečovitě držel nohou těžkého dubového stolu.
V Tenzinovi se při tom pohledu začala vařit krev.
"IMOLIS!"
Jeho skutečná krev po vyřčení zaklínadla vzplála magií a dodala mu sílu, aby vrhl do astrálu silný výboj energie. Trhlina se rozzářila s ještě větší intenzitou a s hlasitým zapraštěním implodovala sama do sebe. Rozhostilo se ticho.
"Je... je Vili v jednom kuse?" zeptal se zpod stolu Berťa. "Je v pořádku?"
"Ehm... no... jeden kus tu je," odkašlal si Tenzin při pohledu na Vilibaldovu spodní část těla, která v pase končila krvavou kaší. Zbytek zjevně zůstal v astrálu jako kořist oné bytosti.
"Cechmistr nás zabije," hlesl Prťa.
"Takže to tedy všechno byla Vilibaldova chyba," konstatoval zachmuřeně cechmistr Celestýn. Berťa, Prťa, Bronwyn a Tenzin souhlasně pokývali hlavami.
"Dobrá, my to nějak vyřešíme. Můžete jít."
"Ehm, byla by možnost přehodnotit nařízení ohledně mé hole?" ozval se mág.
"Poradil sis bez ní? Tak vidíš. Můj zákaz stále platí až do odvolání. A žádné debaty."
"Ale je dobré vědět, co se nachází v astrálu hned tady za Oponou," začal Zmatmysl, jakmile s Celestýnem osaměli. "Co říkáš? Kdybychom se připravili předem a otevřeli trhlinu kontrolovaně, mohli bychom-"
"Nech toho, prosímtě. Mrazí mě v zádech, jen si to představím. A nezapomeň, že ta pravá, špinavá a nejhorší práce nás teprve čeká."
"Promiň, máš pravdu."
"Tohle je asi to nejhorší, co z Gelreánského království mohlo kdy přijít. Když pominu ty jejich smradlavé sýry. Papírování!" odfrkl si Celestýn.
"Jak myslíš, že se to dá klasifikovat?" vytáhl Zmatmysl arch pergamenů a zalistoval v nich. "Okolnost smrti: 4A15 - absolutní nekompetentnost při plnění zadaného úkolu, nebo spíš 4A27 - přílišná horlivost nad rámec běžné agendy?"
"Řekl bych to druhé. Ale počkej, ještě je tu 4A38 - snaha udělat dojem na podřízené/kolegy. Kdo to, u Světla, vymýšlel?!? Tohle mě jednou zabije. Už chápu, proč Gelreánci pijou tolik vína. A to je jen jeden bod ze třiadvaceti!"
Oba alchymisty čekala dlouhá, dlouhá noc.