Výhodná koupě
Některé nabídce se prostě nedá odolat. (Trampoty pavoučího mága - podzim 1523)
Po třetím zabušení se dveře konečně otevřely a objevil se nazelenalý obličej s dlouhýma ušima a rezavými vlasy a vousy.
"Tak jsme tady," zahlaholil rozšafně Argiopus a zakomíhal pavoučíma nohama.
"Moc děkujeme za pozvání," kývla hlavou Encyocratella.
"Jak se-" pokračoval Argiopus, ale vzápětí se zarazil. "Jdeme moc brzy, nebo jsme si spletli společenský úbor? Na pozvánce nic nebylo…"
Chvíli vypadali jako zamrzlý živý obraz. Na jedné straně dveří muž a žena s pavouky namísto hlav odění do pohodlných, ale elegantních šatů. Na straně druhé bosý a rozcuchaný půlgoblin v županu, který na ně zmateně a rozespale mžourá.
"Co na jaké pozvánce?" zívl konečně Zmatmysl a pozval je dovnitř. "Teď jsme vstali a dáváme si pozdní snídaňooběd. Celou noc a ráno jsme byli s Adeline v přístavu a vytahovali z vody a sešívali posádku té vybuchlé nákladní lodě z Dahiru…"
"Tak to byla ta rána, co jsme v noci slyšeli!" pochopil pavoučí mág.
"Která loď?" zeptala se ihned arachnirka, která spolupracovala s námořními gildami.
"Modrý palaš. Loď šla ke dnu, poškozená mola a okolní lodě, pár desítek mrtvých a zraněných. Špatně uskladnili alchemické substance. Znovu – na jaké pozvánce?"
"Včera nám nějaký kluk doručil tohle," strčila Ency půlgoblinímu alchymistovi do ruky formálně působící kus pergamenu. Podle jeho obsahu je Zmatmysl a jeho žena Adeline zvali na odpolední čajové posezení u nich doma následované besedou se zcestovalým hobitím bardem Limem Měchuřinou, kterou zaštítil Osvícený cech alchymistický.
"Tak tohle vidím poprvé v životě," poškrábal se se na bradě půlgoblin. "Možná to měl být žert, ale nejsem rád, když se někdo zaštiťuje mým jménem. Poptám se pak kolem, ale když už jste tady… nedáte si čaj?"
Po krátké návštěvě svých přátel se arachniří pár vydal do přístaviště. Netáhla je tam však morbidní zvědavost, ale Encyina snaha zjistit, které její známé výbuch zasáhl, a zda jim nemůžou nějak vypomoci.
Právě procházeli kolem Elfí kašny, když se vedle nich ozvalo: "Ency! Argiope!" a o něco vyšším hláskem: "Mamí! Tatí!"
Zpoza kašny se vynořila drobná trpaslice ve slamáčku držící za ruku malého arachnira. "To jsem ráda, že jsem vás potkala! Hledáme to tu už půl hodiny a toho loutkáře nemůžeme nikde najít. Vážně to má bejt tady?" rozhodila zoufale ruce Brigid.
"Co a kde?" zeptala se Ency a vzala syna do náruče. Brigid byla Argiopova pomocnice při výuce mágů a též příležitostná chůva, jako třeba dnes.
"No ten loutkář. Vidius se na něj hrozně těší, ale nikdo o tom nic neví." Vzápětí trpaslice vytáhla malý lístek, podle nějž Ency prosila Brigid, aby ve tři hodiny odpoledne vzala Vidia na představení.
"Přestává se mi to líbit," přitáhla si Ency zlobně pavoučí nohy k hlavě. "Nejprve falešná pozvánka a teď… Jako by se nás někdo snažil dostat všechny tři do města."
"Myslíš na Radu klanů nebo někoho z Quatherů?" došlo Argiopovi ihned kam jeho žena míří a obezřetně se rozhlédl po okolí. "To se mi nezdá, s arachniry teď udržujeme status quo a nelezeme si do zelí. Co tvé obchodní aktivity?"
"Hmmm… přetáhla jsem kormidelníka a námořního mága od Kaladorců k Soldenskému loďstvu," zamyslela se arachnirka. "Kapitán Krk z Unter-präse sice pěkně řval, ale tohle je na něj moc složitá intrika."
"Takže zůstaneme ve střehu a uvidíme, co z toho bude," usoudil Argiopus.
Když se čtveřice vrátila z Brožova k mágské Věži, zjistili, že je zamčená a prázdná, tedy až na stařičkého mistra Taryna spícího ve své špeluňce. Teprve po hodině se objevili Lionel s Peškem, další Argiopovi pomocníci, s hrstkou učňů.
Podle všeho jim Argiopus nařídil, aby vzali učně sledovat vzdušné elementály v jejich přirozeném prostředí na Větrné hůrce. Což rozhodně neudělal, i když to byl docela dobrý nápad.
Následujících několik dní se však nic zvláštního nedělo, až…
Argiopus otevřel dveře Věže a vyšel do krásného podzimního jitra. Za chvíli měl mít sraz s arcimágem Noxem, který mu přislíbil ukázat kitájskou meditační techniku. Před vchodem však téměř vrazil do jakéhosi muže oděného v brokátu a hedvábí. Dotyčný byl k němu otočen zády a vůbec ho nepostřehl. Kolem něj se hemžila suita sloužících a písařů, kteří lačně chytali a zapisovali každé jeho slovo.
"Tamhle bude jezírko s kameny a posezení," ukazoval právě muž. Písař horlivě škrábal brkem, až si zacákal nos inkoustem. "Mýtinu rozšíříme, aby se tam dala udělat ta kamenná zídka. A co se týče fasády, bude to chtít také upravit. Tahle je nevkusná. Zkuste navrhnout něco v Tolarijském duchu," kývl rozkazovačně rukou na dva mladíky, podle kresličského náčiní architekty.
Mág jen nevěřícně zíral.
"A teď projdeme interiér. Je to pěkně zanedbaná věž plná pavučin – hej, ty!" ukázal hubeným prstem na jednoho ze sloužících. "Půjdeš přede mnou a budeš dbát o mou čistotu. Nepřej si mě, abych měl na kabátci jedinou pavučinu." Sluha zbledl.
Muž se otočil a z hrdla mu unikl krátký výkřik, když spatřil Argiopův 'obličej' asi loket od svého: "C-co to! Skandální! Odveďte tu… věc ode mne pryč!" rozkázal.
Arachnir zarazil rozhodným gestem dva statné sluhy. "Zdravíčko. Co to tu vyvádíte, smím-li se zeptat?"
"Na to se chci zeptat já tebe. Co děláš na mém pozemku a v mé věži?" upřel muž zamračený pohled na nedovřené dveře od Věže za mágovými zády. Měl protaženou bledou tvář s krátkým světlým vousem a ledové oči.
"Ve vaší věži?!? To je moje věž!"
"Tak to těžko," zhodnotil s despektem muž Argiopovu prostou tuniku a plášť. "Mohl bys být leda tak sloužící toho starého čaroděje… Ale o tom nic nevím, takže máš štěstí, že mám dobrou náladu a nenechám tě jako zloděje vypráskat pryč. A teď mi zmiz z očí, než si to rozmyslím."
Argiopus pozvedl ruku a sevřel ji v pěst. Dveře za jeho zády se samy zabouchly a rozzářily se na nich magické runy, stejně jako i na zdech Věže.
"No co to-" zrudnul muž, udělal několik kroků vzad a začal udílet příkazy: "Eliasi! Odemkni! Rottene, zbav mě toho švába!"
Sluha třímající svazek klíčů se prosmýkl kolem arachnira a pokusil se odemknout dveře. Vzápětí však s bolestným rykem klíče odhodil, jelikož se vlivem protizlodějského kouzla rozžhavily do ruda.
Proti Argiopovi se pak postavil vysoký dlouhán v plášti lemovaném havraním peřím. Chmurně se usmál a v každé dlani se mu vytvořila magická koule sršící blesky. Úsměv mu ale dlouho nevydržel.
"Jak jako prodal?!?"
"Podle této kupní smlouvy a ověřovacího listu byla Věž i s pozemkem prodána mistrem mágem panu Erazmu Silberu Tollerimu. Obě listiny jsou bezpochyby pravé," pokrčil rameny městský úředník, malý mužík v nepadnoucím hábitu.
"Teď je nad slunce jasné," obrátil se Tolleri na Duvala, vyšetřovatele městské Gardy, "že tahle věc je zloděj, podvodník, a já doufám, že se konečně začnete zabývat napadením mé osoby!"
"Já že jsem věc?" obořil se na něj Argiopus. "Poslyš, ty skrčku-"
"Prosím, pánové!" mírnil je Duval. Byl to starší prošedivělý muž s otcovským vzezřením. "Uklidněte se. Takhle se nikam nedostaneme. Pane Tolleri, projevte prosím dobrou vůli a nenazývejte mistra věcí. Pokuste se zachovat dekorum. Mistře Argiope, o totéž žádám i vás."
"A co mé napadení touhle… osobou?!"
"Pokud je mi známo, nebylo vám ani vašim lidem způsobeno žádné zranění. A jediná újma se týká vaší sebeúcty, takže to prozatím hodnotím jako podezření na urážku na cti. Priority jsou tedy jasné, nejprve vyřešíme údajný podvod," zamračil se Duval.
"Budu si stěžovat u místodržícího!" zaječel Tolleri.
"Takhle?" naklonil se k němu zlomyslně arachnir. Tolleriho obličeji totiž dominoval obrovský fialový baňatý nos a jasně žluté uši, každé zvíci velkého lopuchu.
Vyšetřovatel si povzdychl. "Mistře, mohl byste prosím panu architektu Tollerimu vrátit jeho původní podobu? Přinejmenším pro usnadnění jeho identifikace svědky…" dodal.
Mág jen něco znechuceně zamumlal a pak pronesl pár slov v cizí řeči. Tolleri si s úlevou ohmatal obličej, již běžných barev a rozměrů, a na prchavý okamžik vypadal i přívětivě. Jeho ledově modrý pohled se ale opět ihned nenávistně zabodl do arachnira.
"Takže dál," promnul si kořen nosu Duval. "Provedl tento pán u vás před třemi dny zapsání kupní smlouvy?" obrátil se na úředníka.
"Totiž… nemohu to s určitostí říci, tedy přijde mi povědomý, to ano, ale… mám to takové zamlžené," svraštil mužík čelo a otevřel příslušnou knihu.
"Já jsem ale nic neprodával! A už vůbec ne tomuhle pánovi," rozhodil rukama Argiopus.
"Však jsem ji také kupoval od toho starého mistra, ne od vás," ušklíbl se s despektem architekt.
"A jak se ten mistr jmenoval?" otázal se Duval.
"Taren, nebo tak nějak," zamyslel se Tolleri.
Arachnir se naklonil nad knihu: "Mistr Taryn? Tedy, jednak je tady na smlouvě úplně jiné jméno-"
"Podepisoval to jeho vnuk, měl plnou moc ověřenou místním notářem," skočil mu do řeči Tolleri tónem, který měl očividně vyčleněný pro slaboduché a tupé jedince.
"…a druhak je Taryn bývalým mistrem mágem," dokončil Argiopus. "Současným mistrem a vlastníkem Věže jsem já. Je vázána na úřad, nikoliv osobu. Navíc Taryn nemá vnuka, ale jen tři vnučky," dodal.
"Nesmysl…?" pohlédl se se zdviženým obočím Tolleri na úředníka.
Mužík si rozpačitě posunul cvikr na nose. "Strpení, prosím," řekl a zmizel za regálem knih.
Několik minut uběhlo v mrazivém tichu rušeném jen hekáním úředníka zápolícího se žebříkem. Nakonec přinesl velkou knihu a praštil s ní o pult, až se zvedl oblak prachu.
"Ehm… mistr Argiopus má pravdu, mágská Věž skutečně přechází vždy do vlastnictví úřadujícího mistra mága."
"Ale při zápisu do pozemkové knihy a podpisu smlouvy jsem tam viděl jméno Taryn!" oponoval Tolleri.
"Snadno ověříme…" popadl úředník druhou knihu a přistrčil jim ji pod nos. "Zde. Současný mistr mág…Taryn? Jakže? Zastoupen Alanem Figem, prodává mágskou Věž… Já, já tomu nerozumím, pánové!" rozhodil rukama zoufale mužík.
"Já asi ano," vzal Duval knihu a otočil ji na první stranu, kde byl velkými písmeny nadepsán rok 1519, a pak ukázal na desky nesoucí známky odtržení, na kterých bylo vyraženo 1523. "Někdo vám vyměnil knihy."
"A vás pěkně podfoukl, pane Tolleri," dodal škodolibě Argiopus.
"…takže Tolleri má smůlu," rozvalil se Argiopus pohodlně v křesle a pohlédl na své přátele. Sešel se s nimi ve věži Konkláve, místního cechu mágů, v němž byli (až na něj) všichni přítomní mágové radními. "Urážku na cti zamítli s tím, že ho tu stejně nikdo nezná, takže jeho pověst jsem nemohl poškodit, a s tím nosem a ušima ho vlastně nikdo ani nemohl poznat."
"A co Věž? To se s tím tak snadno smířil?" zeptal se Eru, cechmistr Konkláve a mág vzduchu, a dolil si čaj.
"Samozřejmě, že ne. Tolleri se posléze snažil Gardu a soudce přesvědčit, že tedy vlastně koupil Věž už v roce 1519 a já tam bydlím protizákonně a přinejmenším mu dlužím za nájem, ale to mu samozřejmě také neprošlo."
"Mě by spíš zajímalo, jak se to celé seběhlo," naklonil se zvědavě blíž Tergas, arcimág zasvěcený živlu vody.
"Duval mi to pak všechno popsal. Tolleri sem původně dorazil na pozvání z Brožovské univerzity, měl tu mít přednášku o architektuře. Ale nedalo mu to a rozhlížel se i po stavbách a pozemcích, načež dostal tip na naši Věž a jejího údajného vlastníka. Falešný vnuk Alan Fig, kterého tu nikdo nezná a od té doby ani neviděl, ho s Tarynem provedl po Věži právě v době, kdy jsme my byli pod různými záminkami vylákáni pryč. Taryn jako její majitel prý už ani s využitím magie nezvládal údržbu, a tak se ji rozhodl prodat."
"A to to Tarynovi nebylo divné, když žádného vnuka nemá?" otázal se poslední z radních a mág smrti, arcimág Baelyx.
"Tak znáte Taryna v jeho běžném stavu mysli. Léta už se u něj bohužel projevila naplno… Posledně si myslel o kuřeti rožnícím se nad ohněm, že je to fénix…"
Všichni tři jen soucitně pokývali hlavami.
"Musím říct, že to byl nesmírně propracovaný švindl," propletl si mistr mág zamyšleně prsty na břiše.
"No, pro toho podvodníka to musel být dost riskantní podnik," podotkl Eru.
"Možná ne tolik, jak si myslíš. Samozřejmě nebudu Gardě zasahovat do vyšetřování podvodu za hezké tři tisíce zlatých, ale myslím, že strůjce toho všeho byl ve známém prostředí. Nejspíš je to někdo z mého blízkého okolí."
Chvíli nechal svá slova působit.
"Předně do toho musel být zapojený alespoň jeden mág, který zná Věž a ví hodně o mě, mé rodině a mých pomocnících. Také je obeznámen s Tarynovou senilitou. Podle zkoumání na úřadě uměl dotyčný, nebo spíš dotyční, kouzla Zapomeň i Ovládnutí, protože donutili toho nebohého muže zaměnit knihy, provést úřední záznam, a pak mu vymazali paměť. A jsem si jist, že ovládají i Částečnou přeměnu – odtud osoba Alana Figa. Takže jde o někoho na úrovni staršího mága nebo vyšší, s živelnou magií vzduchu a vody," přejel přítomné mágy významným pohledem. "Někoho, kdo je natolik inteligentní, aby dokázal vymyslet takhle drzý a zároveň brilantní plán. Odhadem dva lidé, možná tři," zakončil Argiopus svůj výčet.
"Ehm…" odkašlal si po chvilce Tergas. "A máš už na mysli někoho konkrétního?"
"Možná. Ale nemůžu říct, že bych Tolleriho příliš litoval," usmál se Argiopus.
"Já o něm slyšel, ještě když jsem pobýval nějakou dobu v Gelreánu," zamyslel se Eru. "Jeho specialitou bylo skupování pozemků za levno, aby je pak zvelebil a prodal měšťanům a šlechtě za horentní sumy. A když mu někdo nechtěl pozemek prodat, stávaly se mu různé… nepříjemnosti a nehody. Prý takhle zlikvidoval několik sirotčinců, nalezinců, lazaretů a tak. Ale mám to jen z doslechu, nic víc," pokrčil rameny.
"Když už jsme u věcí z doslechu, víte, že včera nějaký neznámý mecenáš přispěl velmi štědrými sumami na provoz lazaretu Sesterstva života, obou městských sirotčinců a do Fondu pro zmrzačené abrakademiky? V součtu prý to dělalo něco kolem tří tisíc zlatých…" upil Argiopus ze svého poháru.
"Vážně tolik?" podivil se Tergas. "Tak to musel být někdo skutečně zámožný."
"Těžko říct," usmál se arachnir. "Ovšem zcela jistě to nemohl být mág, protože někteří sice mají dobré srdce, ale určitě všichni mají hluboko do kapsy… No nic, nechme to být a pojďme řešit důležitější věci. Jak jsou na tom tovaryši Konkláve s bojovými kouzly?" změnil téma Argiopus a byl by přísahal, že dvěma mágům v místnosti se docela ulevilo.
O předchozích a dalších osudech pavoučího mága si můžete přečíst zde: