Vrnící monstrum
Leckdy lepší uprchlý vrah, než uprchlá astrální bytost. (Cyklus Z&A - podzim 1524)
Budovou cechu se rozlehl výbuch. To Zmatmysla nijak moc neznepokojilo. Co ho donutilo k rychlému běhu do schodů, bylo místo, kde k němu došlo - Astrální sál. Těsně před vyvrácenými dveřmi se prudce zastavil a opatrně nahlédl dovnitř.
Uprostřed místnosti hasili empatik Trimmo a cechmistr Celestýn speciálním antimagickým pískem zbytky lokálního požáru.
"Jste v pořádku?" vstoupil tímto výjevem uklidněný Zmatmysl.
"Ale jo," mávl rukou Celestýn. "Zase odešlo to pitomý theolitový chlazení."
"Alespoň že tak. A jak je na tom - kde je AI?!?" ukázal půlgoblin do prázdné skleněné báně uprostřed aparatury, kde se za běžných okolností vznášel rosolovitý modrozelnený kříženec améby s naštvanou prskavkou.
"Cože?!?" vrhl se tam Trimmo. "Tak to je, zmizela!"
"Ale kam?" zarazil se Celestýn. "Vždyť astrální stínění drží a žádnou trhlinu jsme nezaznamenali. Z naší dimenze se tedy nedostal."
"On uzpůsobený na to tu není! Umře, chuděra moje malá," hlesl snědý empatik.
"Ledaže by si našel hostitele," poškrábal se ve vousech zadumaně Zmatmysl. "Trimmo, zkus to nějak opravit, abychom mohli astrální invokaci kdyžtak vrátit zpátky. My s Celestýnem se porozhlédneme, kam se mohla podít."
"Jsem rád, že jste všichni tak rychle přišli," promluvil Celestýn ke shromážděným alchymistům. "Máme problém - při posledním výbuchu nám někam utekla AI a nemůžeme ji najít." Jako vždy se několik učňů a tovaryšů zatvářilo úlevně, což ho jen utvrdilo v tom, že musí udělat další hloubkovou kontrolu.
"Máme důvod věřit, že díky stínění neopustila prostor cechu," pokračoval. "Těch pár neživých předmětů připadajících v úvahu jsme se Zmatmyslem už zkontrolovali, takže si AI musela najít živého hostitele. Naštěstí na to neměla příliš času. Pravděpodobně jde o tvora oslabeného fyzicky nebo mentálně," střelil mimoděk pohledem k Saveranovi. "Viděl někdo z vás něco podezřelého?"
Ke stropu se zvedlo několik rukou. Celestýn si jen povzdechl a začal je postupně vyvolávat:
"Zkoušel jsem právě zlikvidovat další hnízdo mizomyší za knihovnou," ujal se slova hobit Cvalimír Žemlička se svým hlodavčím evergreenem. "Ale místo aby po sežrání návnady zkameněly, tak se jedna sice zviditelnila, ale pokryla Eliášovým ohněm, začala se točit v kruzích a následně implodovala. Nezbyl po ní ani chlup."
"To zní slibně," pokýval hlavou Zmatmysl. "Mimochodem proč jsi nepoužil kouzelný spánek? Ten na mizomyši zabírá dobře."
"To by nesměly sežrat košík sušenek pro Gardu napuštěných lektvarem proti spánku. Chtěli je na noční hlídky."
"Aha. Tak já se pak poradím s Estegarem a něco na ně nalíčíme. Kdo dál?"
"Já. Přesně v době výbuchu v krámku nakupovala jedna stará paní, asi čarodějka," převzala štafetu Grizelda. "Dost se ho lekla a postihla jí náhlá slabost. A všechny svíčky v místnosti zaplály modrým ohněm. Pak se vzpamatovala a odešla."
"To taky v něčem připomíná naši AI. Víš, kdo to byl?" zeptal se s nadějí Celestýn.
"Vím jen, že je ze Sovic," pokrčila rameny dívka.
"Tu znám, to je kořenářka a čarodějnice Hnilína," ozval se Samuel Schwarts. "Já za ní pak zajdu."
"Výborně! Děkuji," zapsal si poznámku Celestýn. "A ty sám jsi viděl co?"
"S Jeremiášem jsme dodělávali ozdobné kování na toho golema pro rejdaře van Hautena. Jak to bouchlo, tak se na pár úderů srdce sám od sebe aktivoval a pak zase vypnul."
"To by bylo zlé. Už nikdo? Dobrá. Já s Jeremiášem tedy zajdeme zkontrolovat golema k rejdaři, Samuel čarodějnici v Sovicích. Zmatmysl s Cvalimírem si vezmou za úkol mizomyši. Ostatní se můžou vrátit ke své běžné práci, ale budou dávat pozor, kdyby se objevila nějaká anomálie," zakončil Celestýn poradu.
"Já spravil lapač jsem," referoval o pár hodin později Trimmo. "Našli jste AI?"
"Bohužel ne," zavrtěl hlavou Celestýn. "Kořenářka je v pořádku a sama sebou, golema postihl jenom magický zkrat kvůli přepětí vzniklému při výbuchu a nic s ním není. Co hlodavci?"
"Podle všeho se ta mizomyš opravdu dezintegrovala. Astrální portál se tam určitě neotevřel, tím jsem si jistý," pokrčil rameny Zmatmysl.
"A jsme, kde jsme byli," povzdechl si cechmistr. "Máte nějaký nápad?"
Než však mohli odpovědět, vběhl do pracovny rozzářený Cvalimír:
"Nevím, co jsi udělal, Zmatmysle, ale funguje to skvěle!"
"Co jsem měl udělat s čím?" nechápal půlgoblin.
"No s těmi mizomyšmi přece."
"Já jsem ale nic ještě neudělal."
"Ne?" zarazil se hobit. "Tak co je tohle? Našel jsem v knihovně už tři," napřáhl dlaň s mumifikovanou mizomyší.
"Nemám opravdu zdání. Pojďme do knihovny," zavelel znepokojeně půlgoblin.
Procházeli mezi regály s grimoáry a alchemickými almanachy, ale na první pohled neviděli nic zvláštního. Až skoro na konci narazili na malé černé koťátko, jak si olizuje tlapičky.
"Kde se tu vzala kočka?" podivil se Cvalimír.
"Počkej, mám pocit, že Adeline mi říkala, že nějakou dala do volné klece v přípravně," zamyslel se Zmatmysl. "Jak tu byl pár dní zpátky Sir s ratolestmi, tak Mruf a Tewa prý ulovili nějaké kotě v zahradě a dost ošklivě ho pocuchali. Adeline se ho rozhodla vykurýrovat, asi jí uteklo. Hmm, napadá vás to, co mě?"
Než stihli odpovědět, kotě zpozornělo, přikrčilo se, zamáchalo ocáskem a skočilo přes celou místnost. Během letu začala jeho srst modrozeleně jiskřit. Kocourek dopadl a ozvalo se zapištění. V tlamě se mu zviditelnila bílá myš, která vzápětí zvláčněla a proměnila se ve svou mumifikovanou verzi. Kocourkovi žlutě zaplály oči, jiskry pohasly a on zase vypadal jako normální zvířátko.
"Ehm, tak odpověď bychom měli," našel znovu řeč Celestýn. "Co teď s ním?"
Kocourek se na ně zpytavě zahleděl, došel k Trimmovi a začal se mu třít o nohy.
"On pamatuje si mě, že jsem se staral o něj!" rozzářil se empatik, vzal ho do náruče a začal drbat pod krkem a mezi ušima.
"Podívej," ukázal Zmatmysl na Trimmovo předloktí, kde se jim před očima zahojil hluboký škrábanec z dopoledního výbuchu. "Umí životní energii brát i dávat. Zajímavé. Rád bych pak na něm provedl pár experimentů, jestli nebude proti."
"Ty si tu chceš nechat astrální bytost v těle kotěte?!?" vyděsil se Celestýn.
"A co jiného? Vždyť nemáme páru, čeho všeho je schopné," podpořil Zmatmysla Cvalimír. "A alespoň vychytá ty hnusný hlodavce. Už mě stáli tři rukopisy, jen ať jim dá co proto."
"No tak jo," rezignoval Celestýn. "Alespoň bude pod dohledem."
"Výborně!" zamnul si ruce Zmatmysl. "Jen mě tak napadá, co se stane, až nám tu vyhubí všechny hlodavce… Ale všeho do času. Teď bychom spíš měli vyřešit, jak mu budeme říkat. Invokace nebo Mourek podle mě totiž nepřipadají v úvahu."
Kocourek na chvíli přestal příst a otevřel tlamičku, jakoby chtěl mňouknout. Nic se však neozvalo, zato Trimmo vytřeštil oči.
"Prý se jmenuje Draec'Thulh," přetlumočil empatik vzkaz od vrnícího klubíčka a raději ho začal zase drbat.