Vejce bez slepice
Velikonoční tradice musí být. A taky nějak vzniknout. (Cyklus Z&A - jaro 1522)
Východ slunce zastihl na dvorku za Alchemickou dílnou Zmatmysla s Celestýnem ve velmi zadumané náladě. Mlčky hleděli na králíkárnu, nakonec prolomil Zmatmysl ticho otázkou:
"Opravdu všichni?"
"Všichni. Do jednoho," potvrdila chmurně paní Vilemína, jejich hobití správcová. Tvářila se nasupeně, ruce založené na prsou.
Následovalo další mlčení.
"Já bych to tak černě neviděl," snažil se najít pozitiva Celestýn. "Alespoň nechrlí oheň jako minule."
"Zatím. No nic, zatím je budeme sledovat, třeba z toho nevzejde nic horšího. Probereme to na snídani?"
"Určitě, a hlavně najdeme viníka."
Že někdo způsobil průšvih, poznali učni a tovaryši z cechu alchymistů snadno. Žádné prostírání, žádné ovoce nebo koláčky, k pití jenom voda. A paní Vilemína jen mlčky donesla na stůl velký kotel ovesné kaše, praštila s ním na stůl a zase odrázovala pryč.
Bylo vidět, že všichni zpytují svědomí.
"Kdo včera večer krmil králíky?!?"
Někteří si po Zmatmyslově otázce viditelně oddechli. Cechmistr Celestýn si je dobře zapamatoval, aby jejich hříchy odhalil zavčasu později.
"T-to já," polkl hlasitě Jeremiáš, jeden z tovaryšů a tradičních průserářů.
"A kde jsi pro ně bral trávu?"
"No, já pospíchal pomoct mistru Křementepovi s jedním mečem, tak jsem jí nasekal u zdi kovárny, tam je už vysoká a šťavnatá," upřel na Zmatmysla štěněčí oči. Ten si jen povzdechl.
"Dobře, chápu, žes jim chtěl dopřát. Ale kdo krmíte králíky, tak nikdy neberte trávu z těsného okolí Dílny. Protože někteří," upřel na ně spalující pohled," jsou moc líní, než aby svoje nepovedené výtvory hodili do Díry ve sklepení, a vylejou je z okna. Kdo to byl?"
Ruku zvedl s provinilým výrazem empatik Trimmo.
"Snažil jsem se připravit Bungyho lektvar, abych mohl ke zkouškám na tovaryše."
"A víš alespoň, co jsi zmotal?"
"Jo, mám to zapsané. Od pohledu jsem poznal, že jsem udělal chybu už v základu, tak jsem ho vylil a začal znovu."
"Alespoň ses něco naučil. A abys věděl, tohle je výsledek," sáhl za sebe do košíku, vytáhl králíka a dal ho doprostřed stolu.
"Nějak nevidím problém," začal Trimmo opatrně.
"Jen vydrž."
Králík poposkočil, přikrčil se a - snesl barevně zářící a opaleskující vejce.
"Páni!" zašumělo kolem stolu.
"Co to umí?"
"To zatím nevíme, ale materiálu na experimenty máme dost," sáhl Zmatmysl pro druhý košík a sundal z něj utěrku. Místnost ozářilo duhové světlo. "Další tři košíky jsou v chodbě. Takže je vem a zanes dolů do laboratoře. O trestu se pak pobav s Celestýnem."
Trimmo se schlíple zvedl a odšoural se pryč. Hned byl ale zpátky.
"Ty vejce měly být v těchhle košících?"
Zmatmysl jen zaklel a s Celestýnem vyběhli do chodby a pak ven na dvorek.
"Ty jsou úžasný!" obrátila se na ně s rozzářeným úsměvem malá střapatá Líza. Na dvorku spolu s ní byli i Pavukin, Prťa, Berťa... prostě všechny děti, které nabrali ze sirotčince jako nové učně. A všichni měli v rukách barevná vejce.
"Děti, prosím vás, vraťte ty vejce..." začal Celestýn mírně, jak bylo jeho zvykem.
"NE!" přerušil ho Zmatmyslův zoufalý výkřik.
Ale bylo pozdě. Prťa se zadumaným výrazem vzal jedno z vajec a rozbil ho o zem.
Oba alchymisti ztuhli.
A pak nevěřícně koukali, jak se Prťa vznáší dva metry nad zem jako balónek a začíná poletovat po dvorku.
"To je príma! Jsem jak pták!"
Ostatní děti ho okamžitě napodobily. Ovšem ne vždy se stejným efektem.
Z jednoho vejce se vyvalil oblak šedého dýmu a vyhopkali z něj kouřoví králíčci, aby se po chvíli rozplynuli. Z druhého vyrašil keř s nádhernými květy a omamnou vůní.
Líza jedno hodila po Trimmovi, který se mezitím přidal k oběma alchymistům. Rozbilo se mu o rohy a on se vzápětí válel na zemi v záchvatu smíchu.
"Na tom... by se dalo i vydělat," ozval se Celestýnův obchodní duch.
"Tak jestli Trimmo opravdu ví, jak to vyrobil," pokrčil rameny Zmatmysl. "Že bysme z toho udělali jarní tradici? Barevná králičí vejce? To by se mohlo uchytit."
"Jo, to by mohla být zábava. Tak jen budeme doufat, že všechny mají jen takovéhle pozitivní efekty."
V ten samý okamžik se přemýšlivý Pavukin se zájmem zadíval na šedorudé vejce, které zevnitř jakoby zlověstně žhnulo, a schoval ho do své tašvice. Bohužel si toho ani jeden z alchymistů nevšiml.
Ale litovat toho měli až mnohem, mnohem později.
Další speciály z této edice naleznete níže: