Vdaná jednorožka: První zápis v deníku
Vzhůru do dobrodružství. Anebo ne?
Buďme upřímní. Alquadal dobrovolně vstoupila do manželství ne z čisté lásky, jak se říká, ale ze zcela pragmatických důvodů.
Když jste moderní, samostatná a vzdělaná žena, tedy jednorožka, může se stát, že se jednoho dne začnete ve své domovské stáji cítit jako uvázaní u jednoho žlabu. Vaše tolerance rodinných příslušníků a jejich neustálých, byť laskavě míněných zásahů do vašeho života "protože pro tebe přeci chceme to nejlepší" po jisté době dosáhne svých mezí. Ne že by Alquadal svou rodinu nemilovala, ale už zkrátka nechtěla poslouchat nevyžádané rady, vychvalování toho či onoho jednorožčího hřebce jakožto potenciálního nápadníka a už vůbec ne náhodné poznámky o svém životním stylu věčné studentky. Nehledě na to, že žít ve stádu se třemi staršími bratry, které jí rodiče coby vzory neustále předhazovali taky není zrovna k pořehtání.
Alquadal zvážila své možnosti. Nabízelo se několik různých způsobů, jak se postavit na svoje vlastní kopyta. Většina ovšem zahrnovala práci, krajně nepříjemnou záležitost, které by se Alquadal ráda vyhla velkým obloukem. Nejen že jí přišlo, že práce je poněkud nedůstojná její výjimečnosti, ale mnozí v Brožově nebyli dosud schopni pochopit, že jednorožec prostě nebude tahat vozy jako nějaký hloupý mezek. Jediný, kdo dovedl ocenit potenciál legend o jejím druhu byla madam z vykřičeného domu, kde Alquadal občas za slušný peníz vypomáhala s balamucením zákazníků. Výdělek ovšem nebyl takový, aby se dalo uvažovat o pořízení vlastní stáje, natožpak o vysněném, ale finančně nevděčném studiu druidství.
Další potenciální cesta se jevila ve sňatku s bohatým ořem. Ovšem vzhledem k tomu, že celá rodina odešla z oblasti, kde se takoví jedinci prakticky výhradně vyskytovali, tato možnost byla značně komplikovaná. Navíc Alquadal jednorožci tohoto typu, kteří navíc splňovali alespoň základní kritéria přijatelnosti tak trochu pohrdala, protože je víc než podstata lesa a života zajímalo to, jestli jim hříva vlaje ve větru dostatečně impozantně. Naprosto nevhodní společníci pro aspirující druidku. Na druhou stranu, sňatek by byl pravděpodobně nejjednodušší způsob, jak se naplno vrhnout do seberealizace...
Alquadal byla po nějaké době ochotna pro možnost se osamostatnit přistoupit i k jistým kompromisům. Například stran rasy partnera...
A tak se zkrátka jednoho dne stalo, že si Alquadal vzala vážného mága. Jak se to stalo a co tomu předcházelo je ale popsané jinde, takže nemá cenu zde tento příběh opakovat.
Mimochodem, legendární jednorožčí svatební obřady trvají celý jeden týden. I sám novomanžel byl překvapen, co všechno zahrnují.
Když opadlo počáteční vzrušení z nového zážitku a život se rozběhl dle zavedených kolejí, zjistila Alquadal, že si vlastně moc nepolepšila. Její manžel, ač mocný mág, oplýval především reputací, nikoliv prostředky. Vlastně byla za čas Alquadal docela zklamaná, protože vdaný život nebyl vůbec tak zajímavý, jak zprvu myslela. Navíc přišla na to, že lidští muži trpí veskrze stejnými nešvary, jako muži jednorožčí (vrcholem bylo, když pod postelí (!) objevila svitky s obrázky vilných víl). Časem se začala pekelně nudit a svou nespokojenost ukájela v nákupech a konzumaci jednodruhového sena na splátky, aniž by si uvědomila, že úroky v dnešní době rostou rychleji než houby po dešti.
Po obzvlášť dlouhé zimě, kdy ceny sena vyletěly doslova do astrálních výšin náhle Alquadal zjistila, že na dveře jejich nehonosného příbytku bouchají obchodníci a není čím jim zaplatit. Vzhledem k tomu, že její muž celé dny trávil studiem podivných magických traktátů a mumlal si pod vousy něco jako "ale někde přece musí být alespoň malá zmínka o tom, že někdo z Konkláve žil třeba s trpaslicí...", byla Alquadal nucena vzít věci do vlastních kopyt. Vlastně jí to přišlo docela vhod. Sama sobě vynadala za neschopnost odolat vábení třikrát sušených stébel. Kriticky se prohlédla v zrcadle a zhrozila se nad svou postavou. Vždyť měla zadek pomalu jak štýrský valach! Rozhodla se pro radikální řešení a zašla ihned za mistrem druidem, aby s jeho pomocí mohla provést při nejbližším úplňku rituál proměny na člověka. Během čtrnácti dnů se tím tak zbavila své závislosti na seně, problémů s línáním a překvapivě i přebytečných kil.
Aby vydobyla z nastalé situace to nejlepší, poslala muže pryč na dlouhou výpravu za účelem vydělání peněz (ani se moc nebránil, chytře totiž nechala doma povalovat reklamní letáky s nabídkami služeb krásných panen různých druhů v zemích daleko za mořem). Mezitím začala u mistra druida nezávazně studovat úvod do druidství. Kromě toho ji oslovilo i magické řemeslo, ostatně, možná by se měla něco dozvědět o tom, kým je vlastně její muž...
Alquadal dopsala poslední řádku záznamu ve svém novém deníku. 'Tenhle rok byl opravdu bohatý na události', pomyslela si. 'A jedna z nejtěžších věcí byla naučit se psát', promnula si ztuhlé prsty. 'Jak to ty lidi dělaj, že jim nevadí mít deset prstů...'
Přešla od stolu k oknu a pohlédla na město zalité podvečerním sluncem. V dálce poletovali dva gardisté a z protější strany ulice na ni zamávali Adeline a Zmatmysl, její noví a dobří přátelé.
"Nakonec to možná nebude tak zlé, žít tady, v Brožově."
