Urážka na cti
Občas může být z pár slov velké mrzení. (Cyklus Z&A - brzké jaro 1524)
"Chvála bohům, že jsi zpátky!" vyhrkl empatik Trimmo, jen co Zmatmysl vešel do cechu. Hbitě ho popadl za ruku a táhl na dvůr. "Rychle, než se stane něco!"
"Co se děje?!?" nechápal půlgoblin.
"Objevil se tu nějaký papaláš z Gelreánu, že prý chce si zkontrolovat to tu. Něco s výkupem šnečího hedvábí. A je strašně, jak je to slovo… arogantní, a nedá si říct vůbec."
Sotva vyšli na dvůr, ozval se od chlívku blazeovaný hlas:
"Ta barva že pochází z obřího šneka drženého zde? To myslíš vážně? To zní velmi odpudivě. Za takových podmínek možná budu muset záměr nákupu hedvábí ještě přehodnotit."
"Většina barviv je přece z rostlin nebo zvířat. Třeba karmín se dělá z namletých brouků, a-" snažil se oponovat Samuel Schwarts, jeden z alchymistů a zjevně nedobrovolný průvodce.
"Mlč, drnohryze!" utnul ho nezvaný host. "Ale vzbudil jsi mou zvědavost. Chci to slizké stvoření ihned vidět."
"No… dobrá, jen strpení, dojdu pro jeho krmení, aby-"
"Jsem šlechtic a nehodlám ztrácet svůj čas čekáním!"
Zmatmysl přešel do sprintu.
"Ne!" vykřikl Samuel a dvířka chlívku, nebo spíš bytelná vrata, zavrzala.
Zmatmysl se odrazil a skočil.
Vzápětí skončil válející se na zemi v bahně i s Gelreáncem, zatímco Samuel chvatně zavíral vrata, ze kterých šlehal oheň.
"Ty dutohlavý osle!" osopil se Zmatmysl na muže a chytil ho za klopy. "Proč myslíš, že jsou tu ty výstražný cedule?!? Buď rád, že jsi vyvázl životem. A teď se odsud pakuj, blázne jeden okrajkovaná! S takovýma jako ty nechci mít nic co do činění."
"Jak se opovažuješ?!? Víš vůbec, s kým-?" začal muž, ke kterému se již přihnal vyděšený sluha a pomáhal mu na nohy, ale Zmatmysl ho zase šťouchnutím poslal na zem.
"Ne a je mi to úplně jedno! Horgu?" zahalekal Zmatmysl na cechovního správce, který nedaleko štípal třísky na zátop. "Vyhodil bys, prosím, tady toho pána?"
"Ale s potěšením," zavrčel podsaditý hobgoblin Horg Bulva, který přítomnost Gelreánce dosud toleroval jen s vypětím všech sil, a vykasal si rukávy. Vzápětí šlechtic i se sluhou letěli ze vrat na ulici. Doslova.
"Magistře, někdo na vás čeká v salónku," přiběhl za Zmatmyslem do laboratoře udýchaný učeň Prťa. Ten se tam s bručením vydal a ke svému překvapení spatřil vedle cechmistra stát de Gallowiho, protokoláře královského místodržícího.
"Dobrý den, magistře, jsem zde oficiálně skrzevá urážku na cti, když jste včera nazval vikomta Romulia Simeriho dutohlavým oslem a nechal ho vyhodit na dlažbu."
"Zdravím, pane de Gallowi, a kdo přesně si stěžuje? Vikomt, nebo osel? Druhému jmenovanému bych se totiž chtěl upřímně omluvit, byl jsem v afektu, a-"
"Vikomt, pochopitelně," neudržel se protokolář. "Jsem rád, že svá slova nezapíráte. Ale zjevně si neuvědomujete vážnost situace. Tady je oficiální výzva k souboji předaná před svědkem, magistrem Celestýnem," podal Zmatmyslovi svitek.
"K souboji? Co je to za hloupost?"
"Gelreánské zákony umožňují vymáhat satisfakci za újmu na cti i pomocí zbraní a prolití krve," pronesl de Gallowi škrobeně. "Poroučím se."
Oba alchymisté osaměli.
"Co budeš dělat?" přerušil tíživé ticho Celestýn.
"Zoufalá situace… asi půjdu navštívit Barona Joshuu."
Že Zmatmysla čeká souboj na meče se samozřejmě rychle rozkřiklo, takže onoho jitra se u hradeb sešel dav lidí. Jedni alchymistovi fandili, druzí ho chtěli vidět posekaného či ještě lépe mrtvého, a třetí se jen těšili na boj a krev.
Vikomt Simeri si dopřál doušek likéru z broušené sklenky a chtěl přidat další bonmot na téma zbabělosti alchymistů, když se dav rozestoupil a objevil se Zmatmysl s mečem u pasu. Doprovázel ho zjizvený holohlavý chlap v brigantině s palcátem.
"Dochvilnost také nepatří mezi tvé cnosti, což? Alespoň že máš s sebou sekundanta," pohlédl na ně pohrdavě vikomt.
"To není můj sekundant, ale právník," zašklebil se Zmatmysl a pokynul holohlavci.
"Jsem Archibald Rozrazil z Cechu obchodníků s tuřínem a právníků a zastupuji tady magistra Zmatmysla," spustil ten okamžitě. "Ten se vzdal ochrany ze své pozice arnského velvyslance, takže můžeme skutečně pro smazání diskutované újmy na cti přistoupit k aplikaci Code duello, jelikož magistr je z lidské poloviny technicky vzato gelreánského původu a k urážce došlo na území království.
Nicméně v návaznosti na královský edikt Noblesse oblige, konkrétně hlavu XXVI. bod šedesát osm, jsme povinni trvat na jeho zastoupení v souboji jinou osobou, aby nemohly být v budoucnu vznášeny další případné námitky na pošpinění vaší cti. Magistr je totiž rodem bastard.
Zastoupit jej se proto uvolil baronet Prokop Sud ze Sornské vinice," postavil se před Zmatmysla jeho psí přítel v brokátovém kabátci. "Přijímáte jej jako svého duelanta?" otázal se Rozrazil s vážnou tváří.
"Co- Cože?!? V žádném případě!" prskl vikomt. "Nebudu se přece bít s nějakým prašivým čoklem!"
"Waú waf!" štěkl Sir, otočil se a hrdě odkráčel.
"Prý velkoryse přejde vaší urážku jeho cti," přeložil Zmatmysl úslužně.
"Pokud tedy odmítáte zastoupení šlechticem, může si magistr v souladu s hlavou XXVII. bodem sto dva zvolit zástupce i z nižšího stavu," pokrčil rameny právník.
"Mým zástupcem bude tedy magistr Zoromir Sekyrka, alchymista a ctihodný měšťan brožovský," uklonil se Zmatmysl tmavovlasému hobitovi, který si od něj převzal meč.
"Napřed pes a pak tenhle zakrslík?!? Urazil mě on, teď už dvojnásob! Chci bojovat s ním!" zrudl vzteky vikomt, ukazujíc na Zmatmysla.
"Vy jste mě neposlouchal? Vyzval jste ho podle gelreánských zákonů. Ty samé zákony magistrovi umožňují, aby se nechal zastoupit," konstatoval klidně právník. "Hodláte tedy započít duel, nebo svoji výzvu stáhnete jako irelevantní, tedy souhlasíte, že vaše označení za dutohlavého osla bylo na místě?"
"V žádném případě! Dnes poteče krev, a je mi již jedno čí!" zavyl vikomt a tasil.
Zoromir svého protivníka pozdravil po šermířsku a postavil se do střehu.
O hlavu a půl vyšší vikomt Simeri zaútočil.
A dav jen bez dechu sledoval, jak se Zmatmyslův hobití přítel zpočátku drží zpátky, aby si oťukal soupeře. Jakmile si ho dostatečně načetl, přešel do ofenzivy a za okamžik bylo po všem.
"Jestli ti to nevadí, tak jsem ho nezabil, jenom dostatečně zranil. Je s tím totiž jinak hrozně moc papírování," omlouval se Zoromir s úsměvem.
"Ale kdepak, takhle si z toho možná vezme… no, spíš ne, ale naděje umírá poslední. Moc ti děkuji za pomoc, jsem tvým dlužníkem" rozloučil se Zmatmysl spokojeně a obrátil se na vikomta:
"Jenom pro vaší informaci, tenhle zakrslík je sice alchymista, ale také má za sebou nespočet vyhraných turnajů od Milburu po Garful. Doufám, že jste si duel užil," vysekl vikomtovi poklonu a vydal se domů.
"Ještě strpení, jako vítězná strana musíte vyplnit tyhle papíry," dohnal ho po pár krocích právník Rozrazil s listinami.
Zmatmysl se na objemný štos zaraženě podíval, ale pak se nečekaně usmál: "Dejte to sem. Normálně gelreánskou byrokracii nesnáším, ale dneska, dneska mi nějak vůbec nevadí."