Trocha plytké zábavy

Cesta nočním Hvozdem může být leckdy nervy drásající zkušeností (samostatná brožovská povídka - podzim 1521)

"Slyšeli jste to?!?" rozhlédl se nervózně nočním Hvozdem Thorton a pevněji sevřel meč.

"Jo, znělo to jako -" přitakal tiše Regerobi, ale byl přehlušen hlasitým táhlým zavytím.

"WHAÚÚÚÚ!!!"

"Proklatě, vlkodlaci!" zaklel Wolfric. "Máme ještě nějaký stříbrný šipky?"

"Poslední dvě," odvětil Regerobi chmurně.

"To jsi je nemohl šetřit nebo jich vzít víc?" ucedil vztekle Wolfric.

"Tak promiň, příště nebudu střílet a nechám vás v těch katakombách chcípnout!"

"WA-WA-WAÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ!"

"Přestaňte se hádat, je jich víc!" vložila se do toho Evelyn, poslední členka skupiny.

"Co se to sakra děje?!? Vždyť už je dávno po úplňku!" nechápal Thorton a otřel si zpocené dlaně o kabátec.

"Přestaňte plkat a hlídejte boky a záda," zavelel Wolfric.

Tou dobou o kus dál na velké mýtině:

"WA-WA-WAÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚ! Ech, tak takhle má znít pořádnej vlkodlak, Talpide!" usmála se vítězoslavně půlvíla Aurevi.

"Jo, bylo to lepší," uznal druid Talpidus a podrbal si svůj krtčí čumák.

"Takže bod pro Havranův tým," zaznamenal skóre arcidruid a dnes i rozhodčí Aileanach. "A jako další úkol tu máme..." zalovil v dubových listech popsaných runami.

"Co to je, u všech bohů, za zvuky?!?" vyjekl Thorton.

"Tiše!" nakázal Wolfric.

"GHUÁRR WGCHN WÁÚÚÚ GHNNMM!"

"Nepřipomíná mi to vůbec žádnou bestii, co znám, natož zvíře!" zašeptala Evelyn.

"Tak opatrně vpřed. Třeba nás to mine."

"No dobrá, výjimka z pravidel," pohlédl Aileanach soucitně na uslintaného kance velikosti buvola, jemuž zeleně planuly oči a který se zjevně dost trápil. "Pokud si slovní vysvětlování pojmu vylosuje nějaký noční běs, jako třeba tady Chrofthgar, tak se může vyměnit s někým z týmu. Tomuhle jsem nerozuměl ani já.

Takže tohle kolo anulujeme a bude bez bodů. Tak, další úkol!"

DUS! DUS! DUS! Země se jim chvěla pod nohama.

"Co se to děje?" sykl v měsíčním světle viditelně pobledlý Thorton.

"To jsou - stromy?!?" padla i Wolfricovi brada.

"Jak se máme bránit oživlým stromům?!?" rozhlížel se kolem zuřivě Regerobi jako zvíře zahnané do kouta. "Evelyn - usmaž je!"

"Mám manu stěží na jeden blesk! Co budeme dělat?" I do čarodějčina hlasu se již vloudil náznak paniky.

"Sem! Rychle!" zavolal tlumeně Thorton a zavedl je pod nízký převis.

"A teď ticho!" nakázal Wolfric. Ani nedutali.

Ve vzdálenosti pouhých pěti metrů je minulo několik jedlí, borovic a dubů kráčejících po kořenech kamsi k jihu. Dunění zvolna sláblo.

"To bylo o chlup," otřel si zpocené čelo Regerobi.

"Říkal jsem vám už několikrát, že když chcete pivo od Prachoroše, máte si tam dojít sami před kláním! A ne tam posílat stromové enty!" rozlehl se mýtinou Aileanachův naštvaný hlas.

Sborové mumlání a pohledy upřené do země.

"Když oni poberou těch piv víc naráz," ozval se tiše Balahen. Aileanach ho zpražil pohledem.

"No, vem to Satyrus, když už jsou na cestě..." dodal pak smířlivě. "Snad alespoň nepopletou objednávku. A co nás čeká teď?" hrábl pro další runový list.

"Támhle je nějaká záře," upozornila Evelyn.

Všichni se otočili po směru a s vytřeštěnýma očima sledovali, jak se nad korunami stromů formuje obrovský zlatě zářící drak. Než ale stihli začít panikařit, tak se naráz rozpadl na miliony jiskřiček.

"Má to být pantomima," napomenul Aileanach hejno víl, které jen zatřepotaly motýlími křídly, až celou mýtinu ozářil uvolněný vílí prach. "Ještě jednou budete dělat formace a diskvalifikuju vás."

Ozvalo se svištění obrovských křídel a praskot větví. Nad skupinkou dobrodruhů prolétly dva obrovské černé stíny, které spolu zjevně bojovaly a vydávaly příšerné skřehotavé zvuky.

Dobrodruzi se jen stihli přikrčit.

"Co to zase-" začal Regerobi, ale stíny najednou nad nedalekou skálou udělaly prudkou otočku a rozlétly se zase přímo k nim. Těsně nad hlavami vybrali střemhlavý let a zase zmizely ve tmě.

"Vede Havran, ale Pískle se statečně drží v těsném závěsu za ním na délku ocasu! Havran předává Camneyovi Bodlináčovi a Pískle jednorožce Lirulin, která vyráží s větrem o závod! Je to vyrovnaný závod, vážení druidové!" komentoval štafetový závod Aileanach a oči mu plály vzrušením.

"Já chci domů," zvedal se ztěžka ze země Thorton a plival hlínu.

"Viděl někdo z vás, co to bylo?"

"N-ne," konstatovala plačtivě Evelyn držíc v rukách magickou hůl přelomenou na dvě poloviny.

"Připadalo mi, že se mezi náma prohnal jednorožec, za kterým dusalo něco těžkýho, funícího a ostnitýho," mnul si Regerobi řeznou ránu na tváři.

"To je blbost, ne?"

"Každopádně kopyta to mělo, protože mám asi zlomený jedno nebo dvě žebra," sykl Wolfric.

"První!" zaržála Lirulin nadšeně.

"To - ech - bylo - chch - dost svižný," funěl druid Camney.

"Takže poslední bod je přidělen a vítězem dnešního klání se stává Havranův tým!"

Nadšené ovace a poplácávání se po ramenou.

"Mně se to nelíbí. Je nějak moc dlouho ticho."

"Třeba už to máme za sebou," snažil se o povzbudivý tón Wolfric.

Vzápětí se před nimi propadla zem a z díry začala šmátrat bledá špinavá ruka.

"Uááá, nemrtví!" Zaječel někdo a všichni se dali na zběsilý úprk.

Z díry, která se mezitím dostatečně zvětšila, po chvilce vykoukla krtčí hlava druida Talpida.

"Zatraceně, špatná mýtina! Ale byl to dneska dobrej mač. Už se těším na odvetu příští týden," zamnul si ruce a zase zmizel v podzemním tunelu.