Z deníku vdané jednorožky: Studium

Takový běžný studijní den v čarodějném manželství.

Ten den vlastně nebyl vůbec ničím zvláštní.

Chvíli po svačině Alquadal rozčileně vlétla do domu, a už ve dveřích hlasitě volala na svého muže Estegara: "Zase už se mi nějakej pomatenej dobrodruh snažil uříznout roh. Za bílýho dne! No věřil bys tomu?!"

"Hmmmm," pronesl ctihodný mág, který byl jako vždy ponořen v knihách a věnoval se studiu magických jazyků.

"Všem jsem stokrát vysvětlila, že můj roh nemá žádnou magickou moc. Přeci už to musej všichni dávno vědět!"

"Jistě, drahá," pokračoval Estegar a listoval příručkou pro luštění speciálních znaků.

"Jestli to na mě ještě jednou někdo zkusí, normálně ho probodnu! Klidně na ulici."

"Přesně tak," následovala další odpověď doprovázená přemýšlivým pohledem na tabulku popsanou hustým písmem, co vypadalo jako rozsypaný čaj. Estegar z ní rukou smetl opravdový rozsypaný čaj a tvář se mu rozsvítila výrazem náhlého pochopení.

"A co to vůbec je, bez dovolení sahat na cizí lidi? Jak se někdo vůbec může opovážit vztáhnout na mě ruku? Mít svoje čtyři nohy, nakopu toho drzouna rovnou do toho nejbolestivějšího místa!"

"Opravdu?" Estegar pečlivě opisoval složitý znak pro vyjádření znechucení nad šlápnutím do louže hlubší, než se zdála.

"Měla jsem to udělat hned. Bota není kopyto, ale bolí to určitě taky pěkně. A vůbec, co mi brání? Já si ho ještě najdu! Sahat na jednorožce! To tak! Aby si to hezky dlouho pamatoval, bídák jeden!"

"Máš pravdu, drahá," zaklapl Estegar jeden slovník a hned si přitáhl další, ve kterém začal hledat regionální varianty oslovení menších bohů.

V domě se rozhostilo ticho. Mág spokojeně pokýval hlavou, zavřel slovník a protáhl se. "Jak ses vlastně měla na procházce, drahá?"

Když se mu odpovědi nedostávalo, udiveně se rozhlédl po prázdné místnosti, ale protože tento den vlastně nebyl vůbec ničím zvláštní, jen pokrčil rameny, napil se čaje a znovu se pohroužil do svých knih.

Anebo si přečtěte Valentýnský speciál: