Správná alchymistická praxe

Jakmile se v alchymistické laboratoři nedodržuje SAP, neboli Správná Alchymistická Praxe, mohou z toho být velké mrzutosti. (Cyklus Z&A - pozdní léto 1521)

"VŽHÚŠ!" vyvalil se ze suterénní laboratoře oblak modrého dýmu.

"U Yobovy pravý křivý nohy! Tohle si někdo šeredně vodskáče!" rozlehl se cechem alchymistů naštvaný skřehotavý hlas a do společenské místnosti vrazil nasupený goblin. Všichni překvapeně ztichli. Především proto, že goblin neměl svoji běžnou zelenou barvu, ale byl celý blankytně modrý. Kůže, vlasy, oblečení - prostě úplně celý.

"Ehm, co se stalo, Dügare?" zeptal se opatrně půlgoblin Zmatmysl, zástupce cechmistra, a vstal od šachů, které právě hrál s hobitím alchymistou Cvalimírem Žemličkou. Jejich nepozornosti hbitě využil pes Sir a ukradl figurku černého jezdce, kterou ihned začal v bezpečí pod stolem slastně opracovávat zuby k obrazu svému.

"Co by, někdo zvrtal extrakt z hadího jazyka, takže místo lektvaru neviditelnosti sem ze sebe vyrobil zatracenýho šmoulu!"

"Ale ta modrá ti sluší. Ladí ti k očím," pokusila se ho nesměle uklidnit učednice Grizelda. Vrhl po ní ale takový pohled, že se zase raději schovala za knihu o magických tvorech.

"A tak snad nebude tak zle. Zajdi se do lázně umýt, než to zaschne. Cvali, prosím tě, vyvětrejte s Grizeldou laboratoř a zkontrolujte to tam, aby nevznikly další škody. Já se podívám, kdo vyrobil tu vadnou várku a co se z ní dál vyrobilo," snažil se o věcný tón Zmatmysl, ale cukaly mu koutky.

O půl hodiny později se ale již tvářil smrtelně vážně a naštvaně k tomu. Až se ostatní alchymisti zabývající se lektvary, které svolal do již vyvětrané laboratoře, začali nervózně ošívat.

"Takže původce toho dnešního zmatku je jasný - Trimmo," obrátil se Zmatmysl na mladého empatika. "Polehčující okolností pro tebe budiž to, že jsi teprve učeň a že všechny extrakty jsi řádně označil, takže je můžeme zlikvidovat a předejít dalším škodám. I tak dlužíš Dügarovi za nové oblečení, což ti strhneme z platu.

Totéž se ovšem nedá říct o Tobě, Samueli," zamračil se na druhého, viditelně schlíplého mládence. "Kolikrát jsem vám všem zdůrazňoval zásady správné alchymistické praxe?!? Vždycky musíte co?"

"Zapsat kdo si koupil co," zamumlal Samuel Schwarts s očima upřenýma k podlaze.

"Přesně tak, zapsat, komu jste prodali kterou várku! Jenom tak můžeme zjednat nápravu při situacích, jako je tahle. Jenže to jsi co? Neudělal! Jsi už tovaryš, takže si později poneseš následky.

Ale zpět k tomu, co nás teď všechny čeká," rozhlédl se Zmatmysl po alchymistech: "Ze špatných extraktů Anabella vyrobila celkem deset lektvarů štěstí.

Jeden koupil baron Joshua z Cechu obchodníků s tuříny. Za ním zajde Cvalimír s omluvou a vymění jim ho za jiný.

Dva si brali do kasina U Rudé lišky. Tam zaběhnou Grizelda s Trimmem a taky je vymění. Samozřejmě pokud je dosud nepoužili, to dá rozum.

A jeden má Zoromir Sekyrka, toho pořeším sám. Se mnou půjde Pavukin, abych měl někoho k ruce.

Zbylé zákazníky už zapsané bohůmžel nemáme, že, Samueli. Takže?"

"No, dva si brali nějací goblini, podle vzhledu těžaři theolitu. Další byl vysokej plešoun v brigantině, hranatá čelist. Pak štíhlá blonďatá elfí hraničářka s lukem, asi takhle vysoká, v jelenicový haleně s třásněma. Taky malej snědej mužík v turbanu s šedivou bradkou a nakonec černovlasá čarodějka ve fialových šatech s úzkým pasem a, ehm, velkým poprsím," zrudnul Samuel. Zmatmysl jen obrátil oči v sloup.

"Tak gobliny pořeší Dügar. Poptej se v goblinní čtvrti, v taverně... Znáš to. Samuel začne obíhat hospody a hledat ty svoje zákazníky. Vy ostatní, jakmile vyřešíte svoje pochůzky: Cvalimír zajde za Gardou, Trimmo se poptá v přístavu, Grizelda oběhne trhy. Já zajdu za Konkláve a pošlu zprávu k hraničářům. Anabella zůstane v cechu, kdyby někdo z nich přišel zpátky sem.

Lektvary jsou sice v oběhu už dva dny, ale pořád je šance, že je zatím nepoužili. Nedělejte proto kolem toho moc humbuk, ať si zbytečně nekazíme jméno, ale zkuste je vypátrat. Všem všechno jasné? Výborně, tak jdem na to."

"První vyřešíme Konkláve, to máme po cestě k hostinci U Plaváčka. S trochou štěstí tím vyřešíme rovnou i hraničáře," osvětloval Zmatmysl cestou Pavukinovi. Střapatý desetiletý chlapec jen zasmušile přikývl.

"Buďte zdrávi! Co vás k nám přivádí?" pozdravila ihned, jak vstoupili, oba alchymisty Nerahvella san Gwynfer, rohatá tajemnice cechu mágů.

"Skvělé, tebe jsem zrovna potřeboval najít, Nero," zaradoval se Zmatmysl. "Prosím tě, není v Konkláve nějaká černovlasá prsatá čarodějka, kterou bych neznal? Úzký pas, fialové šaty?"

"Tedy, tuhle otázku bych čekala spíš od Estegara než od tebe."

"Moc vtipné. Je to zákaznice a dostala špatný lektvar."

"Ach tak. To bude nejspíš Niccé Darani," zamyslela se. "Před nedávnem přicestovala z Gelreánského království. Na Galmorské univerzitě teď mají nějaký výměnný studijní program nebo co. Myslím, že ji dostal na starost Argiopus, zajímala se o nějaké povolávací rituály."

"A tušíš, kde bych ji našel?"

"Tak to nemám tušení."

"I tak ti děkuji. Kdybys ji viděla, tak ať ten lektvar nepije, měl by jiný účinek. A ještě mám otázku - není tu Alquadal?"

"Je ve studovně s Estegarem. Mimochodem, kde jsi sebral tohohle rozkošného chlapce?"

"V sirotčinci."

"Ehm, omlouvám se, nemyslela jsem to zle," ošila se Nera.

"Nic se nestalo. Bereme s Celestýnem poslední dobou do učení děti ze sirotčince, protože ony získají domov a my pracovní sílu. A když nevyjde experiment, my nepřijdeme o svoje prsty, ruce nebo oči a nemusíme nic řešit s jejich naštvanými rodiči," pokrčil rameny Zmatmysl.

"Když mluvíš napůl ve vtipu a napůl vážně, je to taková zvláštní plejáda chutí," přivřela slastně oči empatička. "Přebíjí to moje rozpaky."

"Ty a rozpaky? To ti nevěřím. Pavukine, počkej tu na mne, prosím, hned jsem zpátky," vydal se Zmatmysl po schodech do studovny.

Jakmile instruoval Alquadal, jakou zprávu má poslat přes své známé k hraničářům, seběhl zase dolů, kde našel ještě zasmušilejšího Pavukina a rozzářenou Neru.

"Nech mě hádat - dotlačila jsi ho k myšlení na život v sirotčinci," podíval se Zmatmysl káravě na empatičku, která se jen šibalsky usmála.

"Nemohla jsem si pomoct."

"Tři fufně," promluvil poprvé Pavukin.

"Prosím?" nechápala Nera.

"No dělá to tři fufně. Za občerstvení," napřáhl dlaň vážně chlapec.

Empatička na něj chvíli překvapeně hleděla, pak sáhla do tašvice a vylovila požadovaný obnos.

"Ten se u vás alchymistů neztratí. Kdybys chtěl, Pavukine, zastav se někdy za mnou na oběd. Platím já a ty můžeš vzpomínat," mrkla na něj při odchodu.

Do hostince "U Plaváčka" dorazili přesně v době, kdy se tam začínali scházet různí dobrodruzi, aby se domluvili na výpravách do Hvozdu.

Zmatmysl s Pavukinem se pohodlně usadili u jednoho stolu, objednali si pivo a podmáslí a čekali.

Kolem nich se nad mapami a pivem dohadovaly různé existence a oba alchymisté si krátili v tichosti čekání tipováním, kolik z nich se nevrátí. Vždycky jeden z nich ukázal pohledem a počty na prstech pak hodnotili šance.

Na nule se shodli u skupinky příliš halasných mladíků, jejichž drahé vybavení zářilo novotou, a kteří si chvástavě dodávali kuráž pivem, takže byli již v náladě navzdory relativně brzkému podvečeru.

Konečně Zmatmysl zahlédl ve dveřích Zoromira Sekyrku a zamával na něj. Kučeravý hobit s dlouhým mečem v zádovém pouzdru mu pozdrav oplatil, ale zamířil napřed ke stolu, kde seděli dva kupci, podle podoby otec se synem. Chvíli spolu cosi řešili, načež si Zoromir vzal tučně vypadající váček, rozloučil se a vydal se k čekajícím alchymistům.

Jak cestou míjel halasné mladíky, jeden z nich mu zkusil nastavit nohu. Hobit se jí elegantním, takřka tanečním krokem vyhnul a nevzrušeně pokračoval dál.

"Héj, nač máš ten žabikuch? Na krájení zeleniny?" zahalekal jeden z mladíků posměšně doprovázen řehotem ostatních.

"Měl bys nám ho radši dát, aby sis neublížil," přidal se druhý.

Zoromir je ignoroval a přisedl k alchymistům.

"Buďte zdrávi, co vás sem přivedlo?"

"Ty také, Zoromire, prosím tě, nepoužil jsi ještě ten lektvar štěstí od nás, že ne?"

"Ne, mám ho schovaný na příští týden pro Samvěda, bude mít narozeniny," zdvihl hobit obočí. "Proč? Stalo se něco?"

"Přišel do něj špatně připravený extrakt z hadího jazyka," přiznal popravdě Zmatmysl. Zoromir jen tiše hvízdl.

"To by mohlo špatně dopadnout. Zítra vám ho zanesu. Vypil ho někdo?"

"Zatím nevíme, snad ne."

"Tak mi pak dej vědět, tohle mě zajímá. Ale už musím běžet. Pozdravuj Adeline."

"Jasné, děkuji. Pozdravuj Christine a děti. A ať tvé kroky povedou kamkoli..."

"...nenech se zabít," dopověděl za něj hobit a pronásledován posměšky mladíků vyšel z hostince. Ti se vzápětí zvedli a vydali se za ním.

"Tohle nedopadne dobře," potřásl Zmatmysl hlavou, ale zůstával sedět.

"My mu nepůjdeme pomoct?" zajímal se Pavukin.

"O Zoromira strach nemám, spíš o ně," v poklidu dopil pivo a zaplatil kolem jdoucí šenkýřce.

Když pak procházeli kolem uličky vedle hostince, zaslechli z ní sténání. Mladíci se tam váleli na zemi a drželi si přeražené nosy.

"Zoromir je učitel šermu a nerad zabíjí," odpověděl Zmatmysl na Pavukinovu nevyřčenou otázku. "A taky výtečný alchymista, jeho lektvary na výrobu planoucích zbraní jsou vyhlášené.

Není to úplně typický hobit, každopádně těm mládencům možná tahle lekce dostane trochu rozumu do hlav a třeba jim ve výsledku zachrání život. Kdo ví?

Hmm, že bychom zkusili univerzitu, jestli není Argiopus tam?"

V půli cesty k univerzitě je ale dostihl Samuel.

"Našel jsem je," vyhrkl udýchaně. "Ale potřebuju vaší pomoc, magistře."

"Koho a jakou pomoc máš na mysli?"

"Toho plešatýho válečníka a hraničářku. Doptal jsem se na ně U Perly, ale už jsem s nima nedokázal mluvit. Jsou totiž v aréně, kde se dneska koná nějakej turnaj. Už to má pomalu začít a mě tam nechtějí pustit, že už mají plno a nepřesvědčil jsem je. Tak jsem běžel pro cechmistra a zahlíd jsem vás. Vám by věřit mohli."

"Dobrá práce, Samueli, tak rychle," vydali se svižně k aréně.

Zmatmyslovi se také nepodařilo probojovat do arény, v tom byli dva nařachaní chlápci u vchodu neoblomní. Částečně ale uspěl alespoň s výhružkou, že jestli mu nezavolají správce arény, nafoukne je oba jako měchuřiny a nechá stoupat k obloze. Jeden z nich se pak konečně neochotně odšoural pryč.

Po chvíli se vrátil doprovázen podsaditým mužem razantního vystupování, který se netrpělivě představil jako Gis Bologo.

Zmatmysl mu tedy stručně osvětlil celou situaci a Samuel co nejpodrobněji popsal bojovníka a hraničářku.

"Takže oba dva si koupili lektvar štěstí, kterej je zpackanej a bude fungovat úplně jinak, chápu to dobře?" ujišťoval se správce poté, co je pozorně vyslechl.

"Ano, jen zatím nevíme, jak moc jinak," potvrdil mu Zmatmysl.

"Tak to nechme zatím bejt," mávl Bologo nad celou záležitostí rukou.

"Jak nechat být?" nevěřil svým uším Zmatmysl.

"No to je jednoduchý. Na turnaji jsou podpůrný prostředky zakázaný, jedinou výjimkou je souboj s magickejma zbraněma. Takže pokud lektvar vypijou teď a bude mít vedlejší účinky, tak si ponesou následky sami a ještě je vyloučíme z turnaje.

A pokud ne, tak tady můžete vy nebo váš tovaryš počkat a po turnaji si s nima promluvit, co potřebujete."

"Tenhle přístup se mi líbí. Počká tu Samuel. Venku nebo uvnitř arény?"

"Za stříbrňák klidně uvnitř," pokrčil rameny správce.

"Tady je," zaplatil Zmatmysl. "Samueli, nezapomeň, že tu nejsi za odměnu. Ten stříbrný si odpracuješ," dodal, když zahlédl tovaryšův nadšený výraz. Ten o něco pohasl, ale úplně nezmizel. Horlivě pokýval hlavou a zmizel v aréně.

"Raději bych tu nechal tebe, Pavukine, ale spousta lidí se s učněma nebaví. Moc si o sobě myslí. A pokud ty lektvary zatím nevypili, alespoň se snese jejich hněv na Samuelovu hlavu.

Takže kam teď? Hmm... kdybych byl Argiopus, kde bych byl? V Konkláve není a pokud nechce strávit noc studiem, tak nebude ani za řekou v Mágské věži. Takže... asi zkusíme univerzitu. Víc už dneska nemá smysl, začíná se smrákat," odtušil Zmatmysl a následován Pavukinem se vydal do univerzitního kampusu.

Ačkoli by to nahlas nikdy nepřiznal, kromě chlapcovy spolehlivosti ho s sebou tahal po pochůzkách také proto, aby nepůsobil jako podivín. Často totiž mluvil nahlas sám pro sebe a takhle to vypadalo, že mluví na svého učně. Bylo potřeba udržovat status hodnostáře cechu na určité společenské úrovni, Brožov byl i přes svoji velikost pořád maloměsto. Alespoň co se týkalo smýšlení velké části jeho obyvatel.

"Jááíí!" Tlumený ženský křik.

PRÁSK! Třeskot rozbitého skla.

"JÍÍÍÁÁÁÁÍÍÍ!!!" Silný ženský jekot.

KŘUS! Tvrdý dopad na dlažbu.

Zabrán v myšlenky zareagoval Zmatmysl o půl vteřiny později, než by bylo záhodno.

Naštěstí byl Pavukin duchapřítomnější a včas do něj vrazil ramenem.

Když se oba sesbírali ze země, shledali, že za nimi leží na zemi žena v bezvědomí. Ve fialových šatech a v louži krve. Oba se současně podívali nahoru, kde se z okna vykláněla Argiopova pavoučí hlava.

"Hádám, že jsme našli naši čarodějku," konstatoval Pavukin.

"Otevřená zlomenina pravé holeně, zlomený levý kotník a pochroumané levé koleno. A různé drobné řezné rány a oděrky nepočítaje. Nic moc, ale na skok z druhého patra to mohlo být i horší," převlékal se Zmatmysl ze svého ranhojičského hábitu. "Všechno jsem srovnal a sešil, dal dlahy a obklady z bělokorky..."

"Bude tedy v pořádku?" ujišťoval se Argiopus Menazoid se sklíčeným výrazem. Tedy výrazem - tělo velkého pavouka, kterého měl arachnir místo hlavy, tuto emoci tak nějak celkově vyjadřovalo.

"Dostane se z toho, jen si nějaký ten týden poleží. Nějak na ní nezabíraly léčivé lektvary. A teď mi zkus osvětlit, co se vlastně stalo. Ženský mi neskáčou na hlavu každý den."

"No, jak bych tak začal," zakomíhal Argiopus pavoučíma nohama. "Niccé Darani se strašně zajímala o povolávací a vyvolávací rituály, především ty spojené s Podsvětím. Samozřejmě pouze teoreticky. Tak mi ji v rámci Konkláve dali na starosti.

A protože si Nera všimla, že hystericky reagovala na velkého pavouka v hale, raději jsem si kouzlem změnil podobu na člověka. Asi jsem jí to měl říct, ale prostě mě to nějak nenapadlo... Každopádně byla velmi zapálená, docela dobře jsme si rozuměli... Po několika sezeních začala být taková... koketnější. Dlouho mi nedošlo, že mě svádí, já jsem na tohle pařez, jak se arachniři chovají trochu jinak.

No a dneska mě ve studovně čekalo víc svíček než obvykle, připravené občerstvení, myslím, že jsem postřehl i nějaký parfém. Bral jsem to profesionálně, ale v jeden moment se to... Prostě zvrhlo.

No a přesně v moment, kdy mě políbila, přestalo působit kouzlo, a jak zaznamenala změnu, otevřela oči a uviděla mojí normální hlavu, teda velkého pavouka.

Zbytek už znáš. Hystericky zaječela a vyskočila z okna," dokončil smutně.

"To je teda fakt smůl - počkej! Jestli tě chtěla svést a chtěla si to posichrovat... kdyby vypila lektvar štěstí, který se ale nezachoval jako lektvar štěstí..." zamyslel se Zmatmysl. "Že by ho ta špatná extrakce znegovala a vytvořila lektvar smůly? To by vysvětlovalo, proč tvoje kouzlo vyprchalo v nejnevhodnější okamžik a proč tolik nepomáhají léčivé lektvary. Tohle musíme ověřit!"

Záře z oken cechu alchymistů osvětlovala dvorek za budovou. Na něm se sešli nejen alchymisté, ale i pár dalších, jako třeba Zmatmyslova žena Adeline a jejich tři přátelé, mágové Estegar, Alquadal a Argiopus.

Zmatmysl se se svolením cechmistra Celestýna rozhodl záležitost pojmout jako příležitost k výuce, takže z oken v prvním patře vše pozorovali učni a tovaryši.

"Tak začneme - na začátku experimentu si vždycky musíte sesumírovat to, co víte. To je první krok.

Lektvary štěstí byly vyrobeny ze špatného extraktu, který pravděpodobně změnil jeho účinky. Paní Darani, která se k smrti bála pavouků, ho vypila a tady Argiopovo kouzlo na změnu podoby vyprchalo v ten nejnevhodnější okamžik, takže vyskočila z okna ve druhém patře a zlámala si obě nohy.

Samueli?"

"Tedy, ehm, špatnej lektvar si zakoupili i jeden bojovník a hraničářka," ujal se slova tovaryš. "Oba ho podle všeho použili, aby zlepšili svoje výkony při turnaji v aréně.

Hraničářka trefila s neomylnou přesností střed, ale soupeřovo terče. U druhého šípu jí praskla tětiva a rozsekla jí čelo. A jak jí tekla krev do očí, zbylý tři šípy trefila přesně do okraje terče.

Bojovník zase hned při prvním zápase hned na začátku zakopnul a omráčil se vlastním bojovým kladivem. Diváci to hodně ocenili."

"Díky, Samueli. Někteří z vás už asi tuší, co se děje, ale pokračujme a nechme si hypotézu až na konec. Cvalimíre?"

"Mně se povedlo dopátrat nakonec dvou uživatelů nepodařených lektvarů," promluvil hobit příjemným barytonem. "Baron Joshua měl to štěstí, že mu lektvar někdo ukradl ještě předtím, než ho stihl použít.

Jsem si téměř jistý, že dotyčným zlodějem byl onen nenechavý ptáček, který je momentálně k vidění na pranýři na Trhovém náměstí. Měl tu smůlu, že dostal křeč do zápěstí přesně v ten okamžik, kdy se snažil okrást velitele gardy kapitána Westfalla.

Díky kapitánovi jsem pak našel také dalšího z našich zákazníků, a to mužíka v turbanu. Jedná se o dahirského překupníka a momentálně je v šatlavě. Pokusil se totiž lordu Mertonimu prodat padělek vzácného Ilimbrisina náhrdelníku.

Jeho řemeslné zpracování je naprosto dokonalé, takže ošálilo i Mertoniho znalce. Znalec, narozdíl od překupníka, ale disponoval navíc znalostí, že byl kdysi vyroben i duplikát náhrdelníku, který je ovšem prokletý.

Naneštěstí pro dahirce se odlišují drobnou vadou, kterou měl náhodou i jeho padělek. A protože příliš tlačil na pilu, znalec to vyhodnotil jako pokus o vraždu prokletým předmětem a zavolal na něj gardu."

"Děkuji, Cvali. V tuhle chvíli již máme dost informací na to, abychom stanovili pracovní hypotézu - tedy krok dva, že díky chybě nebyly vyrobeny lektvary štěstí, ale naopak smůly.

Krok tři je potom hypotézu experimentálně ověřit. Na to použijeme jeden z lektvarů, které přinesli zpět z kasína "U Rudé lišky" Trimmo s Grizeldou. Naštěstí má být turnaj ve vrhcábech, kde měly být jednou z cen, až za tři dny. Jinak by se asi výherci podivili.

Nuže, nyní k experimentu samotnému. K vypití lektvaru použijeme klasicky pokusné králíky," pokynul Grizeldě a Pavukinovi, kteří z králíkárny donesli dva bílé huňaté hlodavce.

"Jsou to oba samci, stejně staří. Jeden dostane pokažený lektvar, druhý jenom vodu. Slouží jako kontrola. Dejte jim napít - ták - a položte před ně mrkev. A nyní prosím klid a sledujte, co se bude dít."

Dvorek ztichl.

Kontrolní králík si v klidu dohopkal pro mrkev a začal ji spokojeně chroupat.

Králík, který dostal lektvar, po dvou skocích zakopl a narazil čumákem přímo do mrkve. V následujícím okamžiku ze tmy vylétla sova a i s ušákem zase zmizela ve tmě.

Kontrolní králík jen zvedl hlavu a pak se zase věnoval mrkvi.

"Tak myslím, že hypotézu můžeme považovat za ověřenou," konstatoval Zmatmysl na závěr demonstrace. "Ovšem vyvstává nám otázka jiná, a to: kde jsou, u Godrondarova kladiva, ti dva goblini?!?"

Rozbřesk zastihl na mostě přes Hroth zvláštní skupinu. Vedl ji Dügar Pijavka následován Zmatmyslem, Sirem a Adeline. Uzavírali ji pak Alquadal s Estegarem, kteří si tohle nemohli nechat ujít.

Minuli odbočku na vesničku Sovice, prošli pod Mágskou věží a v místě, kde skála zvaná Zub rozdělovala tok řeky Sorny na Sornu a Hroth, začali stoupat po kamenných terasách podél kaskád. Jakmile prošli Skalní bránou, ocitli se na hranici Hvozdu.

"Tak tady někde se ti dva včera odpoledne oddělili od zbytku kopáčů, co šli do Děravého vrchu," zastavil je Dügar u velkého buku. "Karidžin a Gröd jsou prospektoři a podle povídaček chlapů prověřovali nadějnou theolitovou žílu. Ale večer se nevrátili ani do Děravého vrchu, ani do Brožova."

"Dobrá tedy, tady jsou pravidla," rozhlédl se Zmatmysl po ostatních. "První jdeme Sir a já. Ostatní pět, šest kroků za námi a hlídáte okolí, protože já si musím hlídat Sira."

"Osvětlíš mi ještě jednou, jak to celé má fungovat?" poškrábal se na hlavě Estegar.

"No, jdeme teď zkusit nasadit Sirovo stopařské schopnosti na ztracené gobliny," vysvětloval půlgoblin a současně navlékl Sira do koženého postroje, ke kterému na zádech uvázal asi tak desetimetrový provaz. "Mělo by to jít, stopa není tak stará, v noci nefoukalo a není zase takové horko.

Asi sis všiml, že čím déle je Sir ve psí podobě, tím více je povahou psem a méně člověkem. Tak jsme se dohodli, že se zkusíme oba naučit stopovat po přirozeně vlčím způsobu jako partneři. Jde vyloženě o hledání konkrétní osoby.

Problém je, že on u toho plně přepne do čuchacího módu a chová se jako normální pes, zatímco já ho musím správně číst a překládat do lidštiny. Takže si nedokážu úplně hlídat okolí a mohl bych třeba přehlédnout nějakou nestvůru, nemrtvého nebo lapku."

"Dobře, takhle už mi to dává celkem smysl," konstatoval mág. "A podle čeho je bude hledat?"

"Dügare?" Goblin podal svému kolegovi pytel.

"Je v něm jejich oblečení, jak jsi chtěl."

"Výborně, tak jdeme na to. Všichni teď stojíte. Sire? Jdeme na to? Jdeme na to?" přivedl psa k pytli. "Ták, Sire - ssstopa!" zasyčel v okamžiku, kdy si ten přičuchl k jeho obsahu.

Sir sklopil hlavu a začal obíhat kolem dokola Zmatmysla. Vždy, když už se blížil maximální délce provazu, se zastavil, zvedl hlavu a rozběhl se zase zpátky do jiného směru.

"Tam ne. Tam taky ne," překládal Zmatmysl Sirovo pátrání.

"Možná. Ještě si ověří stáří... Jo, tudy šli!" zaradoval se půlgoblin, když si pes ověřil druhou stranu široké cesty, zarazil čumák do země a se vztyčeným máchajícím ocasem ho začal táhnout pryč. Nechal lano v rukách prokluzovat skoro až na jeho konec a pak se pomalu vydal za ním.

Asi po patnácti metrech Sir zarazil, vrátil se kus zpátky a vyrazil do lesa. Občas si ověřil odbočky, ale jinak je vedl po lesních pěšinách poměrně přímočaře, byť trochu šněrovaně kvůli stáří pachového tunelu.

"Sire, pracuj!" musel ho jednou Zmatmysl napomenout, když Sir prudce odbočil ze stezky směrem zpátky za své pravé rameno. "Zvířata nehledáme."

Sir se poslušně vrátil ke sledování stopy dvou goblinů a zavedl je až ke skalnímu městu.

Kličkovali mezi skalními masivy až k jeskyni, kterou by bez Sirova čumáku určitě minuli. Vstup byl totiž schovaný pod nenápadným nízkým převisem. Byl úzký, ale po pár krocích se rozšiřoval do rozlehlé jeskyně.

Rozžehli magické hole. Jejich záři jim odlesky vracela masivní theolitová žíla, která končila provalenou dírou do tunelu, ve kterém by pohodlně mohli jít vedle sebe dva lidé. Ten byl v místech provalení širší a vystlaný suchým listím, mechem a zjevně i zbytky oblečení dobrodruhů.

"Ti dva museli narazit na Heterocephalus glaber giganticus, tedy rypoše lysého obřího! A rovnou na hnízdo královny!" rozzářil se Estegar. "Tomu já říkám štěstí, ne smůla! Prý se sem dostali před pár desetiletími s jedním dahirským prospektorem a zdivočeli. Zajímavostí je, že královna má tak tři plemenné samce, zbytek kolonie tvoří dělníci a vojáci. A když královna náhodou umře, tak se z dělnice, která do té doby měla potlačenou plodnost, může stát nová královna. Ale dost se rvou mezi sebou a..." pokračoval amatérský nestvůrolog Estegar polohlasem, zatímco je Sir se Zmatmyslem vedli hlouběji po stopě do jeskyně.

Pach rypošů sice Sira trochu mátl, ale nakonec našel šikmý komín podrápaný obrovskými tlapami, kudy podle všeho prchali nebozí theolitokopové.

Venku následovalo divoké kličkování, jak se goblini zjevně snažili uniknout pronásledovatelům, takže Sir často ztrácel stopu a Zmatmysl se s ním musel vracet na poslední jisté místo, aby našli pokračování.

Nakonec začal Sir větřit s vysoko zdviženým čumákem, až se zastavili pod mohutným dubem posetým škrábanci. Obešli ho dokola, ale stopa nepokračovala.

"Haló! Karidžine! Gröde!" zahalekal Zmatmysl.

"Už sou ty bestie pryč?" ozval se z koruny stromu slabý roztřesený hlásek. Sir začal nadšeně skákat na strom a vrtět ocasem, zatímco Zmatmysl vytáhl z brašny pečené holoubě a dal mu ho jako odměnu za výkon. Rovnou mu pak nalil i misku vody.

Mezitím obezřetně slezli dolů oba goblini, špinaví, potrhaní a unavení, a Sir je začal nadšeně olizovat, zatímco Adeline s Alquadal jim podaly měchy s vodou.

"Jak velcí byli ti rypoši? Odhaduju je podle velikosti tunelu tak na šedesát kilo, ale královna může mít až sto padesát! Kolik jste jich viděli?" snažil se tahat excitovaný Estegar informace a lovil brk a pergamen.

Oba goblini se na něj jen unaveně podívali.

"Jako by těch potvor nebylo dost, teď ještě tenhle blázen," povzdechl si vyšší Karidžin. "Zlatá práce s výbušninama."

Od výpravy do Hvozdu uběhl týden a Zmatmysl potěšeně pozoroval, že všichni alchymisti zapisují vše, jak mají.

"Takhle se mi to líbí," pochvaloval si později u společné partie trpasličího pokeru. "Správná alchymistická praxe je základ úspěšného podnikání. Mimochodem, koukal jsem, že se ve sklepě prohání zase dost krys, tak by bylo lepší udělat odvar z modřenky na impregnaci záznamů raději silnější."

Odpovědí mu bylo rozpačité ticho.

"Impregnujete záznamy, aby je nesežraly krysy, že ano?" zeptal se zlověstně.

Ticho houstlo a prodlužovalo se...

"Do Zásvětí s váma!" zahromoval Zmatmysl a vystřelil do sklepa. Ostatní za ním.

Toho ihned využil Sir, sebral odhozené karty ze stolu a škodolibě začal zuby označovat všechna esa.

Pokud Vás zajímají předchozí dobrodružství či naopak další osudy Zmatmysla a jeho přátel, můžete si přečíst:

Poznámka: metoda stopování popsaná výše, kterou Sir hledá oba ztracené gobliny, je reálná a nazývá se mantrailing. Slouží k reálnému hledání ztracených a pohřešovaných lidí, např. když se vám příbuzný nebo kamarád ztratí v lese na houbách, ale i při hledání pachatelů trestných činů policií.

Pokud vás to zajímá, mrkněte na článek o mantrailingu, 

níže pak odkaz vyloženě na pátrání po ztracených:

https://www.pohresujeme.cz/ nebo https://www.facebook.com/resdogscz/.