Rodinný dluh

Jak to vypadá, když mistrovu pomocnici hledají její zlatachtiví příbuzní (Trampoty pavoučího mága - léto 1523)

"Beztak tam ta poběhlice jen uklízí a pere. K ničemu jinýmu se nikdy ani nehodila, Bjorne."

Mladý trpaslík s rudohnědým vousem s několika copánky polkl odpověď a jen se úkosem podíval na svého otce. Den se pomalu chýlil ke konci a dlouhou plavbou znavený Bjorn neměl na mluvení náladu. Už dříve navrhoval otci ubytovat se někde ve městě v blízkosti přístavu a dojít sem až ráno, ale ten ho neposlouchal a hnal se neústupně za svým cílem.

Skupina čítající dvacet trpaslíků zastavila na prostranství před štíhlou vysokou věží pod skalním útesem, která se topila v rudé záři zapadajícího slunce. O několik okamžiků později stanul Bjorn s otcem před těžkými dubovými dveřmi pokrytými magickými symboly. Na jeho němý pokyn energicky zabušil.

Za chvilku se dveře otevřely a všichni trpaslíci bez výjimky sebou cukli nebo mimoděk o krok ustoupili. Stál v nich muž v prosté rudé tunice, který však měl namísto hlavy velkého šarlatového pavouka. Arachnir, blesklo Bjornovi hlavou. Už o těchto obyvatelích podzemí slyšel, nikdy ale žádného nespatřil.

"Přejete si?" otázal se arachnir zdvořile, jako by ani nevnímal, že na něj míří hned osm kuší.

"Vidíš, synu?" otočil se vůdce trpaslíků na syna. "To bude nestvůrnej poskok toho zdejšího mistra. I když nechápu, kdo by chtěl něco tak odpornýho doma. Poslyš, pavouku," vrátil pozornost k arachnirovi, "nachází se tu nějaká Brigid, dcera Ranaka Ofssona?"

"Vskutku nachází," přisvědčil arachnir. "Je to pomocnice mistra mága."

"Výborně! Fofrem ji přiveď a vyřiď svýmu pánovi, že přijel jarl Garsen Ofsson z klanu Grahen. Ať nám zajistí pohoštění a nocleh," prohlásil tónem muže zvyklého, že o jeho příkazech se nediskutuje a ihned se plní. "No co stojíš? Dělej, stvůro!" vyštěkl.

Arachnir chvilku hleděl na trpaslíky, načež provedl složitý pohyb lidskýma i pavoučíma nohama a pronesl: "Verbis magus non est recendum!"

Až na Garsena Ofssona všichni trpaslíci ztuhli a podivně zprůhledněli, jako by tam byli a nebyli zároveň.

Arachnir přistoupil ke zkoprnělému a brunátnému jarlovi: "Až se vrátíš, zkus být zdvořilejší. Zephyrus follis!"

Zakletý Bjorn jen bezmocně sledoval, jak se jeho otec nafoukl jak balón a pomalu se vznesl nad stromy, kde ho vítr začal nést směrem k blízkému městu a moři. Ostatní trpaslíci, jimž právě pominul účinek kouzla, na sebe začali s vyvrácenými hlavami pokřikovat a v panice vymýšlet, jak svého vzdalujícího se vůdce dostat dolů.

Bjornův zoufalý pohled se střetl s osmi pavoučíma očima.

"S trochou štěstí se vyfoukne ještě nad městem, v horším případě nad vodou," pokrčil rameny arachnir a zabouchl jim před nosem.

Ve sklepě mágské Věže se napjatá atmosféra dala krájet.

"Tak se ukaž," zavrčel Lionel.

"Čtyři královny a desítka," složila Brigid s bezelstným úsměvem karty na víko sudu. Její protihráči – člověk, elementál a trpaslík – jen zasténali a znechuceně zahodili karty, zatímco ona si přitáhla hromádku mincí.

"Mícháš," řekla větrnému elementálovi naproti ní. Bytost tvořená cáry mlhy a vířícím vzduchem si přitáhla karty, které ve světle svící vzápětí začaly divoce vířit vzduchem. Nikdo z hráčů nezaznamenal tiché vrzání dřevěných schodů a arachnira, který se opřel o zábradlí.

"Nerad vám ruším zábavu, ale Brigid tu bude mít tak za půl hodiny návštěvu. Jedno kolo ale ještě stihnete."

Hlavy přítomných se zvedly k pavoučímu mágovi. "Vo co de, Argiope?" zeptala se Brigid, "A neřikals, že deš na jedno s mistrem Rolyonem?"

"Zrovna jsem chtěl jít, když se nám před dveřmi objevil otylý, přehnaně vyšňořený trpaslík se svou mladší verzí a ptal se na tebe. Teď se právě učí slušnému chování nad Brožovem, ale tak za půl hodiny by mohl být zpátky. Říká ti něco Garsen Ofsson?"

Trpaslice jen zasténala. "To je strejda. A nebude to příjemný setkání..."

Bjorn skutečně zabušil na dveře (už o poznání méně energicky) zhruba po půl hodině. Dveře věže se opět otevřely a stál v nich arachnir.

"Dobrej večer. Rádi bychom hovořili s mistrem mágem a Brigid Ranaksdotter," řekl Bjorn a zašilhal po svém otci, který vypadal, že každým okamžikem vyletí. Zatím se ale držel.

"To už je lepší. Já jsem mistr mág, Argiopus Menazoid." Arachnir přejel znavené trpaslíky zkoumavým pohledem a mávl rukou, načež se ve stěně věže objevily další velké dveře. "Venku by vás něco akorát sežralo a brány města už jsou zavřené. Pošlete tam svou družinu, dostanou jídlo a místo na spaní. A vy dva pojďte se mnou," pokynul zkoprnělému Bjornovi a Garsenovi.

"Děkujeme, pane," řekl mladý trpaslík a zvědavě se rozhlížel po interiéru věže. Až na neuvěřitelné množství pavučin to tu vypadalo udržovaně. Po točitých schodech došli do patra, kde byl v místnosti u hořícího krbu stůl s několika křesly. Zády k nim u otevřeného okna stála mladá trpaslice, která se otočila, když uslyšela jejich kroky.

Brigid byla drobná a na trpaslici nezvykle štíhlá dívka s dlouhými hnědými vlasy, které na koncích přecházely do zrzavé. Měla v nich upleteno několik copánků. Na sobě měla jednoduchou bílou halenu a hnědou vyšívanou vestičku. K Bjornově překvapení i kalhoty a vysoké šněrovací boty. Mistr mág si stoupl po jejím boku a založil si ruce na prsou.

"Rád tě zas vidim, sestřenko" usmál se Bjorn.

"I já tebe, bratranče," usmála se též vřele Brigid, načež se jí oči stočily k druhému trpaslíkovi a pohled jí ztvrdl. "Strejčku. Co bys rád?"

To už jarl Ofsson nevydržel a mávaje rukama vybuchl: "Co bych rád? Koukej vyklopit, kde se schovává ten všivák Ranak! A jak to vůbec vypadáš, ty malá běhno? Děláš ostudu celýmu našemu rodu! Kde máš přívous, co? A co ty-"

"Dost!" zasyčel arachnir. Brunátný trpaslík zmlkl, jelikož i přes vířící emoce zachytil tu spodní vibraci věstící nebezpečí. "Chovejte se slušně. Nebo se chcete zase proletět?"

Jarl vypadal, že dostane infarkt, ale polkl další slova a jen probodl mága očima a přenesl pozornost zpět na Brigid.

"Pokud mě paměť neklame, přívous je rituální věc, strejčku. A do toho jak se oblíkam je ti kulový."

Garsenův odstín nyní nabral barvu zralé švestky. Bjorn mu položil ruku na rameno a rychle vstoupil do konverzace: "Hledáme tvýho otce Brigid, protože si vypůjčil peníze a pak se vypařil."

Jarl Garsen sáhl do záňadří a vytáhl přeložený kus pergamenu, se kterým zamával ve vzduchu: "A já chci svých šest set zlatých plus úrok zpátky! Hned teď! Protož- Hej!"

K trpaslíkovi se mezitím zezadu přitočil vysoký muž s bradkou a vlasy na ramena, v čelence a zelených šatech prastarého střihu. "Dovolíte?" vytrhl směnku trpaslíkovi. "Tady se ale píše," mžoural do listu uskakujíc z jarlova dosahu a ignorujíc jeho vzteklý řev, "že splatnost půjčky je až příští měsíc."

"Vrať mu to, Lioneli," zakroutil hlavou arachnir.

Trpaslík mu vyrval směnku z ruky a vztekle probodával všechny přítomné pohledem. Bjorn si jen povzdechl.

"Už chápu, že se ti tu mezi takovou pakáží a stvů... tvorama zalíbilo. Vrána k vráně. Máte zajímavej výběr služebnictva, mistře," cedil mezi zuby Garsen. "Věděl jste, že utekla ze Skendu hned potom, co její otec zmizel?"

"Je to moje pomocnice, ne služka. Pomáhá mi učit magii. Stejně jako Lionel. A ne, neptal jsem se a je mi to celkem jedno," pokrčil rameny arachnir.

"A já nikam neutekla. Snažila jsem se otce najít podle dopisů, co mi napsal," vytáhla Brigid svazek pergamenů. "Jenže místo toho sem našla jeho hrob... Umřel na šarlatovej mor."

"To je mi lít-" nedořekl Bjorn.

"Tak jako tak, jeho dluh tim přechází na tebe! A já chci svoje zlaťáky zpátky!"

"Na splacení mam ještě tejden, strejčku. A věř, že já dluhy platim! Svoje peníze dostaneš," opáčila Brigid ledově.

"A ty věř, že tě nespustim z očí! Kamkoliv pudeš, budeš mít za patama stín. Ani tady ses před mýma špehama neschovala," zašklebil se Garsen.

"Protože jsem se neschovávala," odsekla trpaslice. "A taky se může stát, že ten stín už se k tobě nevrátí..."

Bjornovi se vůbec nelíbil vývoj celé situace a její směřování. Navíc, takhle by se rodina k sobě chovat neměla, bez ohledu na letité spory. "Mám návrh," vstoupil to toho, než se jeho otec nadechl k odpovědi. "Pokud budete otče ty i Brigid souhlasit, můžu se do uhrazení dluhu s Brigid pravidelně setkávat, abysme si řekli, jak na tom je. Bez sledování a podezírání, s trpasličí ctí," zdůraznil.

"Když se nenecháš oblbnout jejíma sladkýma řečma, tak souhlasim," zabručel jarl. "Ale jestli odejdeš, aniž by Bjorn věděl kam, pudu po tobě."

"Tobě věřim, bratranče. Souhlasim," přikývla Brigid ignorujíc svého strýce.

Mistr mág kývl pavoučí hlavou: "Skvěle. V tom případě vás teď Lionel zavede do vašich pokojů a přinese vám večeři. Zítra ráno si najdete ubytování ve městě. Pešku!" zavolal do chodby.

K Bjornovu překvapení se objevil další člen jejich klanu, jeho bratranec ze druhého kolena, se kterým se však příliš neznal. Měl dlouhý světle hnědý plnovous stažený v půli a na hlavě jakousi hučku, zpod které mu nevyčuhoval skoro ani nos.

"Jak to vypadá dole?" zeptal se Argiopus poté, co se příbuzní přivítali.

"Trpajzlíci jsou v cajku, mistře. Kdybys mě hledal, budu u nich nebo v kuchyni. A jídlo už je v pokojích," zahlásil Pešek a zase zmizel.

"Lioneli, doprovoď prosím jarla do jeho pokoje. Přeji dobrou noc. Jen doufám, že vám příliš nevadí pavouci..."

Trpaslík se otočil a beze slova následoval vysokého pomocníka do nitra věže.

Bjorn si už po bůhví kolikáté povzdechl. "Děkujem za vaši pohostinnost, mistře."

"Není za co. Jak vidím, jablko občas padá hodně daleko od stromu," zakýval pavoučíma nohama arachnir.

"Otec je v jádru dobrej, jen je přesvědčenej, že peníze otevíraj všechny dveře a omluví cokoliv..." rozhodil v záchvatu upřímnosti ruce v gestu marnosti Bjorn.

"Peníze mění charakter – nebo spíš odhalují. Možná proto mají mágové vždycky hluboko do kapsy?" zamyslel se mistr. "Každopádně dobrou noc přeji a já jdu konečně na ten žejdlík Prachoroše... Zatraceně, už mi vlastně zavřeli bránu. No nevadí." S těmito slovy zašeptal zaklínadlo a hned jak se mu ruce změnily v křídla, vyskočil z okna a zmizel v nastupující temnotě.

"Zvykneš si," pokrčila rameny Brigid.

Na Náměstí zvonů vládl čilý ruch. Bjorn se opíral o kašnu a fascinovaně sledoval hemžení kolem. O Brožově už slyšel, ale nečekal, že je to tak kosmopolitní město. Na druhou stranu se nacházelo pod správou rasově velmi smíšeného Gelreánu a byla tu věhlasná univerzita. Tudíž tu jen za dopoledne potkal zástupce snad všech známých ras včetně astrálů a temných elfů.

Poté, co ráno opustili mágskou Věž, si ve městě zajistili ubytování. Zatímco otec se rozhodl využít příležitosti a zamířil k místním trpaslíkům prověřit obchodní možnosti, Bjorn měl domluvenou schůzku s Brigid.

Za chvilku ji skutečně zahlédl, jak si razí cestu mezi trhovci. Od jejich posledního setkání ještě ve Frolnu ho překvapilo, jak je sebejistější a průbojnější – což bylo něco, co se v klanu Grahen a v životě obecně rozhodně neztratí.

Překvapilo ho, že když k němu přišla, tak ho objala. "Jsem ráda, že jsi tu, bratranče."

"Já taky. Vypadáš moc dobře," usmál se a pohladil ji po zádech.

"Díky, ty taky. Zjevně se vám daří," sjela pohledem jeho vyšívaný žlutý kabátec a zlatem vykládaný meč u pasu. Oproti němu působila v haleně a slaměném klobouku dost nuzně.

"Po zbraních je teď poptávka a-" zasekl se Bjornův pohled na krystalu na řetízku, který vyklouzl dívce zpod haleny. "Co to je? Nikdy jsem takovej kámen neviděl."

"Magiovej krystal. Nosí ho tu všichni mágové," schovala Brigid kámen zase pod oděv a lehce rozpačitě si zastrčila neposedný pramen vlasů za ucho.

"Ty jsi čarodějka?!" nevěřil svým uším trpaslík.

"Tak nějak. A ne úplně špatná, pomáham mistru Argiopovi učit magii."

"Jak se stane dcera kovotepce čarodějkou? To bych nečekal."

"Vlastně celkem náhodou," zavěsila se Brigid do Bjorna a vedla ho pryč z náměstí. "Ale teď vydrž – povedlo se mi domluvit dvě schůzky za sebou. Teď musíme na první, pak bude času víc. Ráda ti to všechno povyprávim výměnou za novinky ze severu."

Zatímco Bjorn vykládal o dění ve Skendských državách a okolních zemích – trpaslíci se o politiku nikdy moc nezajímali, ale poslední léta si začínala žádat změnu přístupu – došli křivolakými uličkami k hostinci, na jehož vývěsním štítu byla zobrazena kočka vykukující ze džbánu.

Uvnitř bylo přítmí a hlahol svědčící o notné opilosti některých hostí, přestože bylo brzké dopoledne. Hostinský byl, jak jinak, kočkočlověk, stejně jako obsluhující dívka. Brigid se rozhlédla a zamířila do rohu, kde seděla žena v bílo-žlutém rouchu dávající tušit, že jde o kněžku Řádu světla svatého. Kolem ní byli tři mírně připití žoldnéři. Zatímco jeden jí se zaseklým výrazem čučel do výstřihu, druzí dva jí něco vykládali a jejich úmysly byly víc než zřejmé. Jeden jí položil ruku na stehno.

Bjorn přimhouřil oči, než však stihl vykročit směrem k žoldákům, Brigid ho zarazila: "Ta si poradí sama, neboj."

Kněžka se právě na nejvíc dotírajícího chlapa mile usmála: "Řeknu ti tajemství, drahoušku. Víš, co obvykle říkám chlapákům, jako jsi ty?" Naklonila se mu k uchu a trpaslíci mohli odezírat, jak šeptá: "Plaga pontus..." olízla si rty a pokračovala v šeptání do druhého ucha, "...vellus fortis."

Pak ho cvrkla prstem do špičky nosu.

Žoldák odmrštěný kouzlem přeletěl celou místnost a s křupnutím narazil do zdi, načež se rozplácl na zemi.

Jeho kumpáni na to okamžik nechápavě civěli. Ten nejbližší vyskočil na nohy a napřáhl se k úderu, ale to už kněžka dokončila druhé zaklínadlo: "Pallor terror scrupus!" a dotkla se ho.

Bijec zavřeštěl, jako by na něj sáhla sama Smrt, a dal se na bezhlavý útěk z hostince. Dveře se mu podařilo otevřít až na třetí pokus, než zmizel na ulici.

Třetí žoldák, obdivovatel jejího poprsí, jen pozvedl ruce v obranném gestu, popadl svůj korbel a bleskově se přesunul ke svému kumpánovi ležícímu v bezvědomí.

"Na tebe se vždycky lepí vybraná společnost, co?" přistoupila Brigid ke kněžce, u které teprve nyní zaznamenal Bjorn magiový krystal na krku. "Nairalynn, tohle je můj bratranec Bjorn Ofsson," představila je trpaslice.

"Těší mě," sklonil hlavu Bjorn.

"Mě též," vstala kněžka a sáhla do brašny. Vytáhla dvě lahvičky s čirou tekutinou. "Tady máš vodu požehnanou Světlem, jak jsi chtěla. Stačí vypít a krátkodobě tě ochrání před ohnivými kouzly."

"Díky moc," schovala Brigit opatrně lahvičky do brašny na opasku. "Dlužim ti laskavost."

"Jen se neboj, tu si vyberu. A teď mě omluvte, musím se jít připravit na polední bohoslužbu. Světlo nechť ve vás nikdy neuhasne," rozloučila se s nimi Nairalynn.

Oba trpaslíci usedli k uvolněnému stolu.

"K čemu svěcenou vodu?" zajímal se Bjorn.

"Máme asi hodinu, tak ti to ráda všechno řeknu," prohlásila Brigid, když jim přinesli dva korbely piva. "Víš proč se můj a tvůj otec tak nesnášej?"

"To začínáš hodně zeširoka..." přihnul si Bjorn. "No, dycky jsem měl za to, že je za tim ten spor o Tuwirův řemdih, že tim to začlo. Šlo to za mym otcem, i když prej svoji část dohody splnil a viselo to na tom tvym."

"Ne-e, začlo to ještě dřív. Strejda Garsen je fakt skvělej kovář zbraní, ale táta byl vždycky spíš na jemnější práce. Viděls zbraně, co dělali spolu – tvůj táta je vykoval a můj je nazdobil a tak. Kvalitní, vyvážený, a ještě elegantní."

"To je fakt, můj meč je taky z jejich dílny," pohladil Bjorn jílec své zbraně.

"Jenže tohle všechno šlo do kopru, když táta poznal mou mámu," pokývala Brigid smutně hlavou. "Postavil si hlavu a vzal si ji i přes protesty starších rodu – sirotek a ještě bardka – do kovářskýho rodu, to chceš. A pamatuješ děda, ten na tohle nikdy nebyl. Přes noc se táta stal černou ovcí rodiny."

"No jo, co si pamatuju, děd nikdy nevynechal příležitost, aby se do ní trefil... Většinou dost hnusně."

"Táta pak natruc přestal dělat zbraně a přešel na výrobu šperků. A strejda to podle mě vzal jako zradu, že se na něj vykašlal vlastní bratr... Protože od tý doby už tak krásný zbraně nikdy neměl."

"Když to podáš takhle..." poškrábal se ve vousech zamyšleně Bjorn.

Trpaslice mávla na kočičačku pro další piva. "Věděls, že se můj taťka kvůli mámě naučil na dudy a loutnu? A ani mu nevadilo, že má jen mě a nemá syna. Byl teda dost překvapenej, když předloni zjistil, že čekají další dítě." Na okamžik zmlkla. "A pak to znáš..."

"Znám," přisvědčil vážně Bjorn. "Asi to nevíš, ale to moje máma a sestra Beatra se o ni staraly, když... když potratila, a... než umřela..." Oproti své sestřenici se tehdy nacházel doma, takže měl všechno z první ruky. Především bezmoc trpasličích žen, které v té době zapomněly na všechny spory a snažily se seč mohly ji zachránit. A jejich bolest, když se jim to nepovedlo.

"Vim. A jsem vděčná, že nebyla sama," setřela si Brigid slzy. "Tátu to strašně sebralo, když se to stalo. A mě..." Vysmrkala se. "Teprve před asi třičtvrtě rokem jsem viděla, že najednou znova ožil a začal na něčem zas makat. Začal se vídat s jednim alchymistou a pak si před půl rokem vypučil ty peníze a odjel. Psal mi pravidelně dopisy a když se přestal ozejvat, bylo mi jasný, že se něco vážnýho stalo. Tak sem vyrazila rovnou sem, protože odsaď mi psal naposledy..."

"Ptal jsem se toho chlápka, co u něj bydlíme. Šarlatovej mor to tu dost pocuchal, fakt pohroma," přisvědčil účastně Bjorn. "A víš teda na čem vlastně pracoval?"

"Vim jen, že vymyslel, jak zhmotnit odkaz mojí mámy," odpověděla Brigid prostě.

Od "Kočky ve džbánu" odešli vlivem vzpomínek v chmurné náladě. Když dorazili na Trhové náměstí, místo její další schůzky, nálada Brigid poklesla ještě o několik stupňů, jelikož uviděla, jak si to k nim mezi stánky štráduje její strýc Garsen s tříčlenným doprovodem.

"Bydlíme na druhý straně náměstí," zamumlal Bjorn.

"Tak jak to vypadá s mýma penězma, co?" spustil bez okolků starší trpaslík.

"Pracuju na tom, neboj, strejdo," opáčila Brigid, rozladěná tak mizernou náhodou. Pak se rozhlédla a kolem stánků košíkářky a hrnčíře se prosmýkla do stínu věže, kde zahlédla tu, kterou hledala. "Nyxi!"

Trošku poplašeně se k ní otočila asi dvanáctiletá dívka v modrobílém kabátku. Když poznala, kdo na ni volá, trošku se uvolnila. Ale ne moc, jelikož vzápětí se podezřívavě dívala na jarla Ofssona se strážci, kteří se vydali za Brigid. Za nimi se neochotně loudal Bjorn, kterému tu přítomnost otce právě teď nebyla úplně po chuti.

"Nyxi, potřebuju pomoct. Tu věc, co jsme se domlouvaly, bych potřebovala už zejtra. Dost urgentně. Šlo by to? Bez tebe to nezvládnem," zatvářila se nešťastně Brigid.

"A tihle jsou co zač?" zeptala se podezřívavě Nyxi.

"Můj strejda a bratranec. Pudou s náma podle všeho taky... Neptej se, táta si od něj pučil zlatky."

"Aha. Dobře no. Jen to řeknu tátovi, aby neměl starost," přikývla dívka. "Takže zítra o deváté u brány?"

"Jsi zlatá, díky!" rozzářila se Brigid.

"Moment, to jako že moje zlato závisí na tomhle děcku?" zamračil se Garsen, když mu došel význam toho, co slyšel. "Doufam, že to nemyslíš vážně..." hodil znechucený pohled na svou neteř.

Nyxi zrudla a nadechla se k odpovědi, pak se ale spokojila jen s velmi neslušným gestem směrem k jarlovi – a rozplynula se na místě...

Ten jen zamžikal: "C-co?"

Brigid si založila ruce na prsou a přísně pohlédla na svého strýce. "To 'děcko' má status staršího mága a nedávno jí jen o chlup utek arcimágskej titul. Tak laskavě přestaň urážet na potkání lidi, co nám chtěj pomoct, nebo z toho zlata uvidíš leda kulový!"

Trpaslík si jen odplivl a mávl nad tím rukou. "Řekni Bjornovi co a jak, zejtra ráno se potkáme, to se neboj..." houkl na ni přes rameno odcházejíc pryč.

Brigid jen obrátila oči v sloup a vzápětí se ušklíbla, když uslyšela jarlův vzteklý výkřik: "Kde- Kterej chmaták mi vzal měšec?!?"

Na Bjornovu nevyřčenou otázku pak jen s úsměškem pokrčila rameny.

Bylo krátce po deváté hodině, když si zívající gardista v bráně znavenýma očima prohlížel jednu z mnoha skupin vyrážejících z města. Drobná trpaslice ve slamáčku šla v čele s mladičkou dívkou po boku a bezstarostně si povídaly. Za nimi šli mlčky dva zachmuření trpaslíci, otec se synem, následovaní deseti po zuby (nebo spíš vousy) ozbrojenými trpaslíky s kušemi, sekerami a bojovými kladivy.

Gardista znovu zívl a pomyslel si, že jestli se tu zanedlouho objeví vousatí nemrtví, bude alespoň vědět, co se s touhle skvadrou stalo. Pak je pustil z hlavy.

Bjornův pohled co chvíli sjel k otci. Včerejší večer mezi nimi proběhla poměrně ostrá výměna názorů ohledně dnešní výpravy poté, co ho seznámil s podrobnostmi od Brigid. Ačkoliv si chtěl vzít výpravu do lesa jako svou zodpovědnost, jarl si stál neoblomně na svém – totiž že si své peníze ohlídá osobně.

Nejprve byl na něj Bjorn naštvaný. Říkal si, že by v něj mohl otec také vložit alespoň nějakou důvěru. Ale pak, když už šel spát, zaslechl z otcova pokoje zvuky brousku na ostří sekery a ráno Bjorna poslal zpět pro štít, který si původně chtěl nechat ve městě.

Možná tu nejde o nedostatek důvěry, pomyslel si mladý trpaslík, ale prostě o starost otce o syna...

Z přemítání ho vytrhlo, když přešli po mostě říčku Hroth a u odbočky k Věži uviděl stát nezaměnitelnou postavu s pavoučí hlavou spolu s trpaslíkem v hučce. Argiopus se s nimi pozdravil a otázal se, zda se může přidat ke skupině, neboť také míří k několik hodin chůze vzdálenému hostinci "U Choroshe".

Oproti tomu Pešek vybavený velkým pytlem je bryskně informoval, že napekl buchty a trpasličí nádivku, aby v divočině nestrádali hlady, což si vysloužilo uznalé výkřiky jejich ozbrojeného doprovodu.

Zatímco arachnir zapředl hovor s malou čarodějkou, která zjevně byla v jeho Věži také častým hostem, jarl Ofsson se hádal s Peškem, jestli je lepší nádivka podle glomfjordské nebo odmulské receptury.

Proti nim se na cestě vynořila skupina těžce vyzbrojených lidí v černých šatech a pláštích. Identifikoval mezi nimi druidy, mágy i rytíře a mnohé kombinace těchto odborností. S mistrem a jeho pomocníky si vyměnili přátelské pozdravy a pokračovali k Brožovu. Bjorn se přitočil k Brigid.

"Docela mistra chápu, že se radši přidal k nám, než aby chodil tim pralesem sám..." podotkl.

"Popravdě to spíš my máme kliku, že de s náma," zasmála se trpaslice.

"Cože?" zamračil se Bjorn. "Jasně, očividně je to mocnej čaroděj, ale s hordou nemrtváků by měl taky co dělat. A prej se to tu jima jen hemží. Ocaď už je to prej dost o hubu, povídali," ukázal na přírodní skalní most zvaný Skalní brána, pod nímž vedla cesta, a za nímž začínal divoký les nevalné pověsti.

"Víš, koho v Brožově fakt nechceš naštvat? Místodržícího a žádnýho z mistrů..."

"Pořád si mi ještě neřekla, jak ses k němu vlastně dostala," změnil téma Bjorn. Arachnir mu ukázal už ten první večer ve Věži, že čarovat tedy umí, i že sebou nenechá orat. Ale v bitvě s bestiemi si ho nějak nedokázal představit. Vypadal spíš jako učenec.

"Vlastně úplně náhodou. Nechtěla jsem cestovat sama, tak jsem poprosila o doprovod Peška – mimochodem, podle mě poznává lidi jenom podle bot, protože přes ten svůj klóbrc nemá šanci cokoliv vidět," zazubila se Brigid. "Přišli jsme sem v tom největším bordelu, to ti povim. Pobíhali tu kultisti Sýfy, do toho lesní lidi otrávený magickou rudou... Šílený. No a pak jsem jednou při svym vyptávání po tátovi přišla k Věži. Byl tam hlouček nějakejch lidí, mistr a tak, a jeden z nich zrovna dost nakvašeně vysvětloval druhýmu, že ňáký kouzlo fakt umí. Popad loutnu a začal zpívat, no a ta melodie se mi líbila, tak jsem se přidala. A jak jsem zpívala, tak se mu postupně zpomalovaly prsty i hlas a najednou spal jak špalek."

"Jako bejt takhle nudnej bard je fakt blbý," přitakal účastně trpaslík.

"Ale houby, ukradla jsem mu kouzlo," zasmála se Brigid. "Zkoušel uspávací kouzlo písní a já ho otočila proti němu. Místo aby usnuli všici kolem, tak usnul on. Argiopus mi pak vysvětlil, že to byla moje instinktivní obrana nebo co. A že to ještě nikdá neviděl a estli nechci studovat magii. Tak sem na to kejvla a vod tý doby se nepřestávam divit."

Trpaslice se chvilku odmlčela, aby nabrala dech, jelikož cesta začala nepříjemně stoupat a vypadalo to, že kopec jen tak neskončí. Účastně loupla očima po družině v kroužkových košilích a zbrojích.

"Ještěže je Prachoroš postaví na nohy... No a netrvalo dlouho a vysvětlovala jsem ostatním jak fungujou kouzla a tak. Ani jsem si nevšimla, kdy jsem do toho vklouzla, ale najednou jsem byla mistrovou pomocnicí," usmála se. Pak palcem ukázala na Peška: "Ten se přidal při Velký potopě, kdy hněv bohů vyplách celý město. Nezdá se, ale čaruje a učí stejně dobře, jako vaří. Zato Lionel je jen teoretik – umí všechny kouzla zpaměti, ale doopravdy seslat ani jedno."

"Tak to je trochu k ničemu, ne?" zakabonil se při té představě Bjorn.

"To zas ne, má skvělej čuch na chyby v rituálech a je fakt chytrej – jednou jsem ho viděla dvě hodiny debatovat s arcimágem o t-"

Náhle celá skupina zastavila a zmlkla. Vepředu jdoucí trpaslík s varovně zvednutou rukou se pátravě rozhlížel po houštinách. Bjornovi náhle došla tíživá nepřítomnost zvířecích zvuků, které jsou v lese běžně slyšet. Jen tiché šumění větru.

A teď něco, co mohlo být jen zaskřípění kovu o kov.

Trpaslíci bleskově vytvořili obrannou linii. Všichni pevněji sevřeli zbraně, když se z lesního příšeří vynořil tucet nemrtvých v tlejících hadrech a rezivějících zbrojích. Bjorn jen nasucho polkl, když zhodnotil šance, že vyváznou beze ztrát.

Jen zatím nechápal, na co nemrtví čekají.

Jarl pozvedl svou sekeru a chystal se vydat rozkazy, když tu trpasličí linií prošel mistr Argiopus a vykročil vstříc nepřátelům.

"On se zbláznil," slyšel zamumlat trpaslíka vedle sebe. Bjorn si ještě všiml, že mistrovu magickou hůl teď drží Brigid. Všichni strnuli v očekávání nějakého mocného kouzla, které nemrtvé smete ze zemského povrchu.

Arachnir však jen smířlivě pozvedl ruce a naklonil hlavu: "Nechceme boj, chceme jen projít. Běžte pryč v míru a pokoji."

Hnijící mrtvoly zaváhaly a pak jedna z nich neochotně kývla. Za pár okamžiků byla cesta prázdná a jen stopy v prachu a zápach svědčily o jejich přítomnosti.

"Můžeme pokračovat," otočil se Argiopus na patě a vrátil se do trpasličí skupinky. "Díky," vzal si od Brigid zpátky hůl, "kde jsme to skončili? Jasně, u Lashovy tabulky..." navázal v hovoru s Nyxi, jako by se vůbec nic nestalo.

Trpasličí skupina se váhavě vydala vpřed, bojovníci ostražitě hleděli do křovisek v očekávání léčky. Žádný zákeřný útok se však nekonal a po chvíli se nálada vrátila na původní úroveň.

"Řikala jsem ti to," zazubila se Brigid na zkoprnělého Bjorna.

Kamenné stěny hostince "U Choroshe" pokrýval letitý mech a břečťan. Když trpasličí výprava vstoupila do dvora vedle stájí, Bjorn zaznamenal několik šikovně ukrytých střílen a brána, ač nyní dokořán otevřená, vypadala, že by ustála i náraz dobývacím beranidlem. Nyní však hostinec působil dojmem neutrálního a přátelského území – koneckonců, i loupežníci si občas potřebují někde svlažit hrdlo.

Zatímco k žíznivé hordě trpaslíků se rovnou vydala jedna z šenkýřek obtížená tupláky piva, Brigid v Bjornově doprovodu vstoupila do útulného přítmí hospody. Několik štamgastů zvědavě vzhlédlo, pak se ale s nezájmem vrátili k upíjení Prachoroše.

Kromě několika individuí, které už šlo považovat za inventář, tu seděli pouze rudý astrál v rouchu kněze, kančí druid a malá skupinka hraničářů. Bjorn si mezi nimi ihned povšiml muže s krátkými vlasy a bradkou prokvetlými stříbrem, který kolem sebe šířil příjemnou auru moudrosti, klidu a vyrovnanosti.

"Budu hádat, další mistr?" otázal se Bjorn své sestřenky.

"Přesně tak. Zdravím, mistře Sedmikvítku!" zamávala směrem k hraničářům Brigid. Na to se od stolu zvedl štíhlý mladík v lovecké kazajce a vydal se k trpaslíkům. Oproti svým druhům byl velmi netypicky vyzbrojen a namísto luku třímal sekeru a kulatý štít.

"Brigid! Rád tě zase vidím," sevřel ji v objetí.

"I já tebe," usmála se trpaslice. "Tohle je Robin Chodec," představila hraničáře, "a tohle můj bratranec Bjorn Ofsson. Díky, žes přišel."

"Vždyť jsem ti to slíbil," pokrčil Robin rameny. "Ale mělas štěstí, že jsem byl poblíž, počítal jsem s tím až tak za týden."

Ozvalo se vrznutí dveří a hlahol trpaslíků venku na okamžik zesílil, jak vešel pavoučí mág. S Robinem si stiskli pravice jako staří přátelé.

"Co vás sem přivádí, mistře?" ptal se se zájmem hraničář.

"Jdu si sem vyzvednout ženu a syna, jedna z druidek uspořádala pro mrňata noční stezku s bludičkami a světluškami. Ale nerad bych, aby cestou domů přišli k úhoně," zakabonil se arachnir.

"To chápu. Ale zase co se tu vyrojili nemrtví, výrazně ubylo banditů," usmál se křivě Robin.

"Aneb potravní řetězec v praxi. Tak přeji hodně štěstí, já si jdu užít příjemnou společnost a dobré pivo," rozloučil se mág a vydal se k Sedmikvítkovi.

"A my musíme vyrazit, jestli to chcem stihnout před západem slunce. Ale ještě jednoho Prachoroše stihneme," usoudila trpaslice.

Stezku opustili asi půl hodiny cesty od Choroshe a nyní procházeli smíšeným lesem. Sice přelézali padlé stromy, prodírali se kapradím a ostružiním a několikrát překonávali i malé rokliny, při pohledu na okolní porost však trpaslík brzy zjistil, že jim hraničář vybírá na místní poměry velmi schůdný terén.

Bjorn byl ohromen jistotou, s jakou je Robin vedl lesem. On osobně se sluncem skrytým za hustými korunami stromů velmi rychle ztratil orientaci a pojem o směrech. Naštěstí průvod trpaslíků vytvářel poměrně čitelnou stopu i pro necvičené oko.

"Za chvíli budeme na místě, tak se pak vrátím a trochu ty stopy zametu a zmatu," všiml si Robin jeho pohledu.

"Jak vůbec víš kudy jít?" zeptal se se zájmem trpaslík.

"Vidíš tohle?" ukázal hraničář na nenápadný nepravidelný vryp na nejbližším stromě. "To je zásek značící cestu ke starému dolu. Počkejte teď tady, půjdu se podívat napřed," zrychlil Robin krok a za pár okamžiků jim zmizel z očí.

Skupina se zastavila a po minulé zkušenosti rovnou vytvořila obrannou linii. Rozhostilo se ticho rušené jen cvrkáním hmyzu a zpěvem ptáků. Byl to jeden z těch klidných okamžiků, které člověka zklidní a uvolní. Dokonce i Bjornův otec přestal tlumeně klít a nadávat na ostružiní.

"Můžeme jít," ozvalo se náhle asi po čtvrt hodině Bjornovi vedle ucha, až skoro nadskočil, jelikož mladý hraničář se zjevil jako duch. "Nikdo tam dlouho nebyl a vypadá to bezpečně."

Zanedlouho se dostali na něco, co před lety byla pravděpodobně stezka pro vozy, nyní již velmi zarostlá a stěží rozpoznatelná. Poté dorazili ke kopečku se zarostlými haldami, na kterých rostly mladé stromky, a kde podle všeho byla dřív velká mýtina. Uprostřed kopečku se černala díra rámovaná trámy a nahnilou výdřevou.

Vstup do dolu.

"Jsme na místě," dala si ruce v bok Brigid. "Dovnitř pudeme já, Robin, Nyxi a Bjorn. A strýček samozřejmě taky," zamračila se v odpověď na jeho výraz.

"Já du taky," ozvalo se huhlání vedle ní.

"Ty si tu taky, Pešku?" užasla Brigid. "Myslela jsem, žes zůstal... no to je fuk. Estli chceš..." pokrčila rameny. "Každopádně, vevnitř budete poslouchat toho, kdo to zrovna povede – a to určuju já, jasný?"

Zatímco Robin se vytratil zamést stopy a jarl uraženě čekal u vstupu do podzemí, které Nyxi opatrně zkoumala na přítomnost nástrah, Bjorn s Peškem po boku se zájmem sledoval svou sestřenku. Ta kolem celé skupiny trpasličího doprovodu vysypala velký kruh z bílého prachu a pak jim něco vysvětlovala, z čehož Bjorn zaslechl jen "moct hejbat" a "nesmíte ven".

Pak Brigid vystoupila z kruhu a pronesla slova: "Orbis invis!"

Načež jarl se synem vypoulili oči, jelikož všichni trpaslíci zmizeli jak mávnutím proutku. Pešek stál dál bez reakce a nebylo zcela jasné, zda efekt přes svou pokrývku hlavy nezaznamenal, nebo jej bral jako samozřejmost.

"Kruh neviditelnosti," vysvětila Brigid. "Dokud nebudou dělat rambajz, neměl by si jich nikdo všimnout."

"U vstupu nic není," přišla k nim malá čarodějka. "Dáš jim štíty?" zeptala se trpaslice.

"Jo. Dam vám magickej štít, chytí první zranění. Meč nebo hozenej šutr, to je fuk, ale jen ten první, tak bacha," pronesla Brigid formuli a dotkla se bratrance i strýce. Pak seslala totéž kouzlo na sebe a pak i něco, o čem prohlásila že je to "Antimagie". Po chvíli zaváhání ještě vytáhla a přečetla dva svitky: "A teď máte i ochranu před prvním bojovým kouzlem," dodala.

Pešek učinil totéž co Brigid, zatímco Nyxi si po antimagické ochraně nalila trochu vody do dlaně a vyslovila zaklínadlo, načež jí tělo obalila vrstva třpytivého ledu.

"Není v tom zima?" zajímal se navrátivší se Robin.

"Ne. A ani se nerozteče," ušklíbla se dívka a lokla si vody z čutory. Pak vyndala několik lahviček s modře zářícími magenergetickými lektvary, které rozdělila mezi přítomné mágy, načež je svorně vypili.

Hraničář zatím vybalil z tlumoku několik loučí a tři zapálil. Bjorn s otcem si, stejně jako Robin, vzali po jedné, zatímco ostatní rozsvítili své magiové krystaly.

Brigid se nadechla a s Nyxi po boku vyrazila do temného chřtánu dolu.

"Odporný místo. Ale povaze tvýho otce zřejmě vyhovovalo," neodpustil si poznámku jarl Garsen, když kriticky shlížel na tlející dřevo pokryté plísní a světélkující houby na stěnách opuštěného dolu. Boty jim čvachtaly v bahně a kalužích zapáchající vody. "Na druhou stranu jako skrýš pro zlato to ujde..."

Na prvních několika křižovatkách je Brigid vedla s jistotou. Posléze došli do menší, kupodivu suché jeskyně, ze které vedly čtyři chodby hlouběji do podzemí. Brigid vytáhla z vestičky svitek pergamenu a chvíli ho studovala, zatímco Robin škádlil Nyxi s tím, že její ledová zbroj hází světelná prasátka po celé jeskyni.

"Musíme tou úplně vlevo," prohlásila po chvíli Brigid.

"Nezníš moc jistě," zatvářil se pochybovačně jarl.

"Nedostala jsem k tomu návod, víš, strejčku? Všechno sem si to musela seskládat sama z náznaků a poznámek v dopisech od táty," zamračila se trpaslice. "A teď musíme opatrně, je tu něco s ohněm. Takže..." vytáhla z mošny lahvičky svěcené vody, "...si každej dejte loka. A ať zbyde na ostatní!"

"No, chuť teda nic moc..." přispěchal opět jarl s kritikou.

Brigid se nadechla k odpovědi, když tu Pešek varovně zvedl ruku: "Slyšíte to taky?"

Zaposlouchali se. Zprvu neslyšeli nic, pak však zaznamenali zesilující šumění a pleskání.

"Netopýři?" navrhl Bjorn.

"V dole na baragit?" zatvářil se pochybovačně jeho otec. "To by museli bejt-" zarazil se náhlým prozřením. "Ke zdem, rychle!" zavelel a ihned šel příkladem. "Krvesajové! Kryjte si hlavně hlavy a oči!"

Ze dvou chodeb naráz se do jeskyně vřítila vířící masa ošklivě šedozelených těl, která se na ně vrhla. Bjorn máchal a mlátil do netopýřích tvorů pochodní i mečem, zatímco jeho otec zarazil pochodeň mezi kameny a odrážel je plochou čepele sekery.

Koutkem oka zaznamenal, že Robin se obdobně činí se štítem a sekyrou, přičemž si vypomáhá ledovými kouzly. Od Nyxi a Brigid prolétaly hejnem krvesajů blesky, které je pálily na uhel. Obdobný efekt měly Peškovy ohnivé koule.

Zatím se drželi, ale nevypadalo to úplně dobře. Jedna zvlášť dotěrná část hejna obklopila Nyxi a Brigid, které i přes ochranná kouzla a ledovou zbroj už krvácely z četných ran.

"Pozor!" zvolal Robin a smetl z dívek větrnou vlnou většinu okřídlených bestií spoléhaje přitom na jejich antimagii.

Jeden z krvesajů se Bjornovi zachytil za plnovous a připleskl k obličeji. První kousnutí vyšlo naprázdno, pak na líci ucítil ostré zuby. Trpaslík vztekle upustil meč a tvora si serval z obličeje, načež ho na zemi rozdupl. Stihl ještě zaznamenat, že krvesaj je velký asi jako kočka a oproti netopýrovi má hned dva páry kožnatých křídel.

"Bacha, bude fajrák!" zařval Pešek a začal zaklínat: "VI VERI UNIVERSUM VIVUS VICI VERITAS SUPER OMNIA VINCIT PRIMORDIUM MAGNIS IGNIS CANDENS!" načež rozpřáhl ruce a jeskyni zachvátila ohnivá bouře.

Bjorn se instinktivně kryl před plameny. K jeho úlevě ho obklopily, ale nespálily. Pak si vzpomněl na všechny ty magické ochrany, které dostal.

Krvesajové žádnou takovou výhodu neměli.

Kvílení tvorů a puch spáleného masa zaplnily podzemí. Plameny vzápětí pohasly a ozvalo se pleskání, jak zuhelnatělí krvesajové dopadali na zem.

"To bylo dobrý!" poplácala Brigid pochvalně Peška po rameni. "Všichni v pořádku?" Ukázalo se, že až na pár hlubších kousanců z toho nakonec vyvázli poměrně dobře, i když krev slušně tekla ze všech.

"Ty jsi taky mág?" zeptal se Bjorn Robina otírajícího si sekeru od krve a zbytků chlupů.

"Muž mnoha talentů," zazubil se hraničář a zpod šátku na krku blýskl magiovým krystalem. "Něco jsem stihl pochytit. Třeba ti ještě něco předvedu."

"Zato se mnou už s čarovánim nepočítejte," poznamenal Pešek. "Musel sem si sáhnout i na rezervu," vytáhl z kapsy cosi zčernalého a pokrouceného, co pravděpodobně býval amulet nebo malý artefakt.

"A nikdo už nemáme magickou ochranu," dodala Nyxi a otřela si krev z obličeje. "Tedy proti ohni ano, jinak ne."

"S trochou štěstí to nebudeme potřebovat," vydal se Robin vesele k levé chodbě, jako by ho předchozí střet akorát příjemně rozehřál.

Ostatní ho o něco méně optimisticky následovali a překračovali zuhelnatělá a místy se stále cukající tělíčka.

Nicméně příštích několik slují a chodeb prošli bez úhony. Nikde nečekaly žádné pasti ani další nestvůry. Pak přišli k masivním vratům, jejichž novota bila do očí. Nyxi je důkladně prozkoumala, načež vytáhla sadu paklíčů a po chvíli byla její snaha korunována cvaknutím v zámku.

Opatrně vstoupili do malé jeskyně, tentokrát naprosto neočekávaně vyzdobené krápníky. Ve světle loučí i krystalů se objevila dobře vybavená kovotepecká dílna s množstvím nástrojů na jemnou i hrubou práci, ingoty vzácných kovů, drahé kameny a listy s nákresy na stolech. V levé části pak byla káď na vodu, postel a několik hudebních nástrojů, zatímco vpravo další zamčené dveře. Naproti vstupu pak malá huť na tavení kovů, kovadlina a odlévací formy.

"Tohle už začíná vypadat slibně," zamnul si ruce jarl.

"Co jsem pochopila, měl tu dílnu a tamhle by měl bejt sklad," ukázala Brigid na zamčené dveře.

"Zní to tu zajímavě," poznamenal Pešek. V reakci na několik párů nechápavých očí ukázal na krápníky nad sebou. Bjornovi po chvilce došlo, že průvan táhnoucí mezi krasovou výzdobou skutečně vytváří tichou melodii.

"Skvěle. A ty dveře...?" zabručel netrpělivě jarl Garsen.

Brigid jen zakroutila hlavou a zatímco Nyxi se pustila do ohledání dalších dveří, Robin si se zájmem prohlížel nákresy na stole. Pešek vytáhl z mošny jablko a začal ho chroupat.

"Co tahle zdířka? Nevypadá to nijak složitě," navrhl jarl Garsen.

"Půjde mi to rychleji, když mi nebudete čučet přes rameno, ano?" odsekla malá zlodějka-čarodějka a trpaslík s brbláním vyměnil pozici za jejími zády za nahodilý průzkum dílny.

"Proč se tvůj táta probohy schoval zrovna sem?" zeptal se Bjorn tiše Brigid. "To nemoh zůstat ve městě?"

"Prej si to tu vybral kvůli tichu a klidu. Jak v dole, tak v lese kolem. Původně se tu prej schovávali lupiči, ale teď už tu léta nikdo nebyl, jen občas tu přenocoval hraničář nebo druid. Nikdo ho nerušil a tak moh přemítat a pracovat."

"Na čem?"

"No, to si právě nejsem jistá," přiznala trpaslice.

"Mě by zas zajímalo, jak tu sakra tavil rudu," vstoupil jim do toho Bjornův otec. "Protože tam neni žádnej komín. Ale bylo tam tohle," pozvedl asi loket velký černý kámen protkaný rudě žhnoucími žilkami.

"Po-polož to, strejdo," polkla Brigid. "To je ohňovej kámen a bude v něm-" nedořekla.

Jarla oslepil výtrysk plamenů z kamene, které se vzápětí zformovaly do humanoidní postavy tvořené oživlým ohněm. V její hrudi bylo vidět tmavší magmatické jádro a z výšky dvou metrů se na ně upíraly zářící oči.

"...ohnivej elementál..." dokončila trpaslice.

"To asi byla ta poznámka o ohni, ne?" poznamenal Robin a se zájmem si tvora prohlížel. Bjornovi jeho veselí a nadšení pro cokoliv potenciálně nebezpečného začínalo trošku lézt na nervy.

"Polož to, nebo ti přismahnu vousy," napřáhl elementál na jarla planoucí meč. "A koukejte se pakovat, tady nemáte co dělat!"

Trpaslík dal kámen na stůl. "A co tady děláš ty, he?" obořil se jarl na elementála a odstrčil mu ledabyle rukou meč, ignorujíc jeho plameny i žár. Elementál překvapeně zamrkal, i když z jiného důvodu než Bjorn. Ten od svého otce čekal spíš boj podpořený brzkou vidinou zlata.

"Já tu bydlím a poctivě pracuji. Což se o vás dost dobře říct nedá," vzpamatoval se rychle elementál a upřel vyčítavý pohled na malou zlodějku krčící se za stolem. Pak opět výhružně pozvedl meč.

"Tak to jste vlastně spolupracovník mýho taťky!" zavýskla vesele Brigid.

"Tvého- Cože?" zarazil se zmateně ohnivý tvor.

"Můj táta je – byl – Ranak Ofsson..." přistoupila blíž Brigid a ve zkratce ho zasvětila do situace. U informace o trpaslíkově úmrtí se elementálovy plameny smutně zbarvily do karmínové. Pak zamyšleně začal procházet dílnou a zkoumavě si prohlížel přítomné jednoho po druhém. Zkusmo šťouchl do Nyxiiny ledové zbroje a s Robinem si chvíli vyzývavě hleděli do očí, než elementál znechuceně odešel, zjevně iritován skutečností, že si tady z jeho plamenů nikdo vůbec nic nedělá.

"Takže," prohlásil nakonec, "ty jsi vlastně dědičkou Ranakovy práce. V tom případě prosím, sklad i vše ostatní je tvé. Jelikož tvůj otec svůj projekt již dokončil, stejně jsem tu zůstával jen abych na něj počkal..." pokrčil rameny a velkoryse ukázal ke skladu.

"A mohl bys nám ho otevřít?" zeptala se opatrně Nyxi.

"Proč bych to dělal? Jednak nemůžu a druhak Ranakova dcera a její kumpáni si jistě dokáží poradit," zaplápolal škodolibě elementál.

"No tak to otevři ty, děvče," loupl okem jarl Garsen směrem k mladé zlodějce.

"Nemám jak. Tohle není obyčejný, ale magický zámek reagující na heslo. Velmi, velmi sofistikovaný. Prolomení vyžaduje vybavení, které nemám," rozhodila rukama Nyxi.

"Tak to můžeš aspoň zkusit," zavrčel jarl.

"Zkuste si to sám. Já nechci přijít o ruce..."

Bjorn se rozhodl předejít další hádce. "Brigid, nebylo v těch dopisech nějaký vodítko k heslu?" zeptal se s nadějí v hlase.

Trpaslice chvíli přemýšlela, ale bezvýsledně: "Na to byl táta moc opatrnej, aby mi tam něco napsal..."

"A nemůžeme se sem vrátit pozdějš s věcma, co řikala Nyxi?" navrhl Bjorn.

"Ani mě nehne! Já chci svoje peníze hned!" zrudl jarl.

"Navíc jsme měli fakt štěstí na hodně klidnou cestu," podpořila ho Brigid. "A jít sem se střejčkem znova..." dodala tak tiše, že ji slyšel jen Bjorn, a zavrtěla hlavou.

Rozhostilo se ticho.

"Momentíček..." vyhrkla náhle trpaslice. Hodila přemýšlivý pohled na elementála a pak se vrhla ke dveřím skladiště. Chvíli ve světle krystalu zkoumala trpasličí runy vyryté ve dřevě nad zámkem.

"Ehm," odkašlala si, "něco zkusím..." Brigid se několikrát zhluboka nadechla, zavřela oči a začala zpívat:

"V srdcích hor tam v temnotách,

mnohé poklady se třpytí.

Však to ty jsi mým pokladem,

to ty jsi mé bytí..."

Bjorn s ostatními jen užasle naslouchal jejímu příjemnému melodickému hlasu, protože svou sestřenku vlastně nikdy zpívat neslyšel. Jak píseň dozněla, dveře zazářily, objevilo se několik doposud skrytých run. Zámek cvakl a dveře do skladiště se pootevřely.

"Říkal jsem vám, že to nemůžu otevřít," poznamenal spokojeně elementál. "Já totiž zpívat neumím."

Všech sedm jich bez hlesu stálo ve skladu a okouzleně hleděli na dlouhý stůl, na němž se ve svitu loučí, krystalů a elementála třpytily drahé kovy a drahokamy různých barev a velikostí. Dokonce i jarl Garsen na pár okamžiků ztratil řeč, i když předměty vyrobené jeho bratrem asi plně nesplňovaly jeho představu o vhodném trpasličím výrobku.

"To je... nádhera," zašeptala Brigid a Bjorn jen přikývl.

Na stole stálo vyrovnáno deset harf různých tvarů a zdobení, zhruba dvě až tři stopy vysoké. Jedna představovala stříbrnou labuť s modrými safíry místo očí, jiná zas klasickou zlatou harfu obrostlou stříbrnými popínavými růžemi s okvětními lístky vykládanými granáty a korundy a s velkými rubíny uprostřed květů. Další byla pokryta perlami a diamanty jako ledovými květy. Bjorna ihned zaujala jedna netypická ze surového železa vykládaná napůl vybroušeným malachitem, v jejímž podstavci byla zabudována dýka.

Stále v lehkém úžasu se vydali blíž k harfám. U každé byla položena kožená cestovní brašna, do které se daný nástroj pohodlně vešel, a několik pergamenů. Nyxi váhavě rozbalila jeden ze svitků.

"Aha, tak Brigidin otec si podle všeho dojednal kupce předem," zvedla oči od smlouvy, "a ty harfy vyrobil na zakázku. Za velmi velkorysé ceny," vrhla postranní pohled na jarla.

"Tady je tvoje jméno, Brigid," ozval se Robin od harfy s podobou hořícího dřeva s plameny z rubínů, jantarů a ohnivých opálů kombinovaných se zlatými lístky. Na pergamenu bylo skutečně její jméno, na harfě pak vyvedené i v runách.

Brigid očima proletěla přiložený dopis a oči se jí zalily slzami. Opatrně zvedla harfu, drnkla na struny a jemně přejela prsty po runách. Jedna z run, na níž jí zůstaly prsty o něco déle, se rozzářila a struny samy rozezvučely.

Trpaslice nejprve leknutím harfu téměř upustila, pak ji však pevně sevřela v náručí a svezla se na kolena. "Tu mi... zpívala máma..." zaslechl Bjorn přes tlumené vzlyky a jímavou melodii, která zaplnila jeskyni.

Matčin odkaz, pochopil Bjorn a položil konejšivě sestřence ruku na chvějící se ramena.

Po chvíli se Brigid zvedla a hřbetem ruky si utřela slzy.

"Je to krása. Každá runa je jedna melodie," rozzářil se (doslova) elementál pyšně. "Líbilo se mi podílet se na něčem takovém."

"Peníze dostaneš hned, jak ty harfy doručíme kupcům, strejčku," otočila se trpaslice k jarlovi. "Jak jsem řikala, svý dluhy- Strejčku?"

Jarl Garsen však nevnímal. Uhranutě hleděl na železnou harfu s malachitem. Bjorn měl dokonce dojem, že na okamžik zahlédl v otcově oku slzu. Teprve když oba trpaslíci přišli blíž a uviděli jeho jméno na dopise u harfy, pochopili.

Vzduchem prosyceným mořskou solí a rybinou se nesl hlahol námořníků, vrzání prken, lan a skřeky racků. Na molu stáli Bjorn s Brigid, zatímco veselá kumpanie trpaslíků nastupovala po lávce na škuner soldenského loďstva zvaný Mečoun v říji.

"Vážně se nechceš vrátit s náma do Skendu?" otázal se Bjorn.

Jeho sestřenka zavrtěla hlavou: "Tohle místo... je to pro mě novej začátek. Tátovi se tu líbilo, a mě taky," rozhlédla se po brožovském přístavišti a přilehlém městě "Navíc, mam tu spoustu práce, víš jak. Magie nepočká," mrkla na něj.

"No, rozhodně má blahodárněj vliv, minimálně na mýho otce," hodil trpaslík pohledem k jarlovi, který právě bodře rozmlouval s kapitánem, brašnu s harfou přehozenou přes rameno. "Ještě dva dny zpátky by brblal na úroveň lodi, posádky, a hádal se s kapitánem o každej fufeň. Ale taky to může bejt všim tim zlatem..." zašklebil se kysele.

Brigid se jen suše zasmála.

Chvíli jen tak stáli, načež Bjorn sevřel Brigid v medvědím objetí.

"Rád jsem tě zas viděl," prohlásil pak, když ji pustil.

"I já tebe. Pozdravuj všechny doma, že na ně myslim."

Ještě jednou se objali a Bjorn pak nastoupil na palubu trojstěžníku. Ustoupil stranou, aby nepřekážel námořníkům, a když za pár okamžiků odrazili k vyplutí, naposled zamával postavičce ve slamáku.

"Co takhle trochu hudby, by vám ty plachty rychlejc stoupaly?" zazněl z přídě vesele hlas jarla Garsena a do vrzání ráhnoví a povelů posádce se zařízly kovově ostré tóny Haakonova pochodu.

Bjorn se jen spokojeně usmál pod vousy.

O předchozích a dalších osudech pavoučího mága si můžete přečíst zde: