Pro pár měďáků navíc
Vražda kapitána Westfalla mnohé zasáhla, důvody ale mohou být různé. (Cyklus Z&A - léto 1523)
Nad brožovským hřbitovem se nesla tklivá melodie dud. Za těch několik let se kapitán městské gardy Chaol Westfall stal takřka legendou a v Brožově snad nebylo osoby, která by ho neznala alespoň z doslechu. Jeho vražda se tedy dotkla - přinejmenším nepřímo - celého města.
Westfallův pohřeb se tak, hned po zázračném návratu živé královny Xelesie ze Zásvětí, stal společenskou událostí číslo jedna.
Zástupci Osvíceného Cechu Alchymistického samozřejmě nemohli na pohřbu chybět. I je náhlá smrt kapitána zasáhla. Jen některé… trochu jinak.
"Saverane, takhle tě neznám," zašeptal Zmatmysl. "Truchlíš, jako by zemřel pomalu tvůj bratr."
"Se mi divíš?" skoro odsekl zachmuřený alchymista. "Nejen, že ty zápisy jsou přes dva řádky místo jednoho, což mě ničí," pokračoval už šeptem. "Ale hlavně spolu s Westfallem umřela i šance, že nám kdy město splatí ty tři měďáky. Ten dluh se v záznamech potáhne na věky věků!" Saveranovi se v očích zaleskly slzy.
Zmatmysl věděl, co přítele trápí. Během menší invaze nemrtvých v posledním měsíci stříbřili gardě zbraně na sekeru a z vlastních zásob stříbra. Vše na čestné slovo kapitána Westfalla, že se později vyrovnají. Jeho nástupce, kapitán Rob, sice o všem věděl, ale ruce mu svázala pověstná gelreánská byrokracie - bez potřebného dokumentu prostě nemohl peníze Alchemické Dílně vyplatit. Už proto, že nebylo možné ověřit, kolik zbraní alchymisté vlastně skutečně postříbřili. Někteří gardisté byli mrtví, jiní si to prostě nepamatovali, a pár zbraní také zmizelo neznámo kam.
Každopádně bylo jasné, že v tomto ohledu přepečlivý a svědomitý Saveran bude poctivě dluh v účetnictví přepisovat znovu a znovu. Což ohrožovalo jeho duševní zdraví, nebo spíš jeho chatrné zbytky choulící se kdesi pod nánosy šílenství.
"Kéž bych ho mohl nějak oživit, aby nám to zaplatil," posteskl si ještě a dál sledoval průvod s kapitánovým tělem.
Vzadu ve Zmatmyslově hlavě se po těchto slovech ozval tichý, ale neodbytný hlásek. Většinou se ho půlgoblin snažil ignorovat, ale tentokrát mu se zájmem naslouchal.
"Buď zdráv, Noxi, měl bys na mě čas?" navštívil dalšího dne Zmatmysl svého přítele v jeho pracovně v domě Konkláve.
"Zdravím, Zmatmysle, co bys rád? Něco politického?" odložil arcimág grimoár vázaný v rudé žilnaté kůži.
"Kdepak, přicházím za tebou s akademickým problémem. Řekněme takovým mentálním cvičením, čistě hypotetickým," přijal alchymista nabízené křeslo a číši jablečného moštu.
"Tak povídej, rád si odpočinu od diplomatických depeší," prohlásil Nox s probuzeným zájmem a pohodlně se rozvalil v křesle.
"Řekněme, že máme hypotetického dlužníka, který zemře dřív, než splatí dluh. A ten není jak vymoci od kohokoliv jiného z jeho okolí. Abych navíc zkomplikoval zadání, tak řekněme, že vykradení hrobu sice možné je, ale již ne prodání jeho osobních věcí k uhrazení dluhu. Řekněme že proto, že jsou, nevím, opatřeny rodovým znakem nebo tak nějak.
Budeme-li pak vycházet z premisy, že věřitel má morální právo se domoci platby jakýmkoliv způsobem, jak nejefektivněji by mohl mrtvý svůj dluh splatit? Samozřejmě hypoteticky," dodal Zmatmysl.
Mág Smrti si složil ruce na břiše a zamyšleně hleděl do prázdna.
"Pokud by ten hypotetický dlužník byl šlechtic nebo jinak známá osoba, prostá nekromancie nebo magie Smrti není aplikovatelná," pronesl po chvíli. "Někdo by ho totiž mohl poznat nebo zjistit, že zmizelo jeho tělo."
"Ano, to si s Wilhelmem myslíme také."
"Hmmm… zapeklité," odmlčel se Nox zjevně v dobrém rozmaru.
"Jedna zcela hypotetická možnost by tu ale přece jen byla," usmál se nakonec po dalších pár minutách přemítání a vysvětlil ji Zmatmyslovi. "Je to sice morálně spíš za hranou a v reálné situaci bych se to ani neodvážil vyslovit, ale my se tu naštěstí bavíme čistě akademicky," dodal.
"Samozřejmě," potvrdil ihned Zmatmysl. "Moc ti děkuji za pomoc s tímhle hypotetickým hlavolamem, konečně mi nebude zaměstnávat mysl."
"Není vůbec zač, rád si procvičím hlavu. A Zmatmysle?" zastavil Nox alchymistu ve dveřích. "Pak mi řekni, jestli to fungovalo."
Krátce po půlnoci na okamžik mrak zakryl Měsíc. Hřbitovní ticho proťal zvuk dvou kovově znějících úderů a tupé dopady na zem.
Mraky se opět protrhaly. Měsíční světlo osvítilo hrobku kapitána Westfalla, před kterou na zemi ležela v bezvědomí čestná stráž.
"Sakra, vzal jsem ho po hlavě moc silně," ozvala se zastřeně hubená postava s dlouhýma špičatýma ušima.
"Já ho vyléčím," nabídla se druhá postava hlubokým hlasem.
"Ty ne!" ozvalo se dvojhlasně. Ke gardistovi poklekla rohatá osoba, podle křivek žena, a na okamžik probleskla zlatavá záře prosvítající skrze látku pláště. Poté hřbitov opět potemněl.
Zavrzala vrata a uvnitř hrobky se rozpoutal tichý, ale cílevědomý shon.
Po krátké chvilce stáli tři spiklenci nad otevřenou rakví osvětlenou vysokými svícemi, ve které ležel zesnulý kapitán Westfall. Neměl již ruce složené na hrudi a na očích stříbrné mince, ale naopak byl - s ohledem na počínající rozklad tkání - pevně svázaný a v ústech měl roubík.
"Tak začneme," prohlásila rohatá žena, položila ruce na Westfallovu studenou hruď a začala prozpěvovat: "Ó, Kaarmeitio, vyslyš svou oddanou služebnici a rozehřej svou mocí opět toto srdce…"
Westfallovi se začala vracet do tváří barva. Pak prudce otevřel oči a zalapal po dechu. Zmateně se rozhlížel, jako by právě procitl z hlubokého spánku. Poměrně rychle mu ale došly dvě věci - že je svázaný a že ty tři tváře nad sebou poznává.
"Krásná práce, Arunis, jsi vážně úžasná," pochválil Zmatmysl kněžku života. "Zmrtvýchvstání se nevidí každý den."
"Díky," zapýřila se astrálka. "Ale uznání patří spíš mému bohu. Baelyxi, mohl byste?" pokynula mágovi Smrti a uvolnila mu místo u rakve.
"Bude mi potěšením," přistoupil arcimág k Westfallovi a položil mu ruku na čelo: "BELLA RES EST MORI SUA MORTE ANTE PORTAM INFERAM AETERNUM VALE!"
Westfall se vzepjal v křeči, zvláčněl a zase se mu vrátil mrtvolný vzhled. Arunis vystřídala mága a opět začala s rituálem.
"Nějak málo," zamračil se Zmatmysl, když si mezitím do sebe přečerpal od Baelyxe získanou magenergii.
"Varoval jsem tě," pokrčil rameny temný mág. "Vysátí životní síly se běžně provádí na normálně živých, ne na čerstvě vrácených k životu božskou mocí. Víc z něj prostě získat nedokážu."
"Při tomhle zisku magenergie z každé jeho smrti, současných cenách svitků na trhu, a když odečtu náklady na oživování…" počítal Zmatmysl nahlas. Pak si všiml, že ho pozoruje kapitán Westfall.
"Je mi líto, kapitáne, ale na žádný jiný způsob, jak splatit váš dluh vůči Dílně, jsme nepřišli. Naneštěstí budeme muset celou proceduru ještě několikrát zopakovat, dlužíte nám opravdu hodně." Kapitán se zazmítal v poutech.
"Ale nebojte, nakonec vás necháme v klidu spočinout v hrobě. Konečně, zavraždili vás a nechceme úplně narušovat chod tohoto světa. Věřím, že to pochopíte." Westfall se začal zmítat ještě víc. "Nebo taky ne," povzdechl si Zmatmysl a pokynul Baelyxovi, aby pokračoval.
Té noci měl kapitán Westfall ožít a zemřít ještě mnohokrát.
V Alchemické Dílně panoval ospalý klid, když tu do laboratoře napochodoval zamračený cechmistr Celestýn. Zmatmysl a Saveran překvapeně vzhlédli od rozdělaného lektvaru síly.
"Ve městě se šušká, že se někdo vloupal do hrobky s tělem kapitána Westfalla. A v pokladnici a záznamech přibyly přesně ty tři měďáky, co nám dlužil. Nevíte o tom náhodou vy dva něco?" podíval se na ně významně Celestýn.
"Já jsem žádný hrob neznesvětil," ohradil se Saveran.
"A ta částka taky nesouhlasí," dodal Zmatmysl s pomyšlením na úroky z prodlení. "Každopádně nechápu, jak si o nás můžeš myslet, že jsme prachsprostí vykradači hrobů. To bolí."
"To ne, promiň, nic takového jsem nechtěl ani naznačit," začal se cechmistr dostávat do defenzívy. "Navíc nic neukradli. Jen se tam prostě dělo něco podivného."
"Nemůžeme za všechny podivné věci v Brožově," zatvářil se Zmatmysl uraženě. "Navíc bych rád věděl, jak si myslíš, že bychom dostali peníze z mrtvého." Na to Celestýn odpověď neměl.
"Ale kde se teda vzaly ty peníze?" nedal se nicméně odbýt.
"Tady Zmatmysl dostal od gardy spoustu magenergie. Na smáznutí dluhu se pak použily peníze z prodeje svitků, které díky ní mohla vytvořit Adeline," vysvětlil pohotově Saveran.
"Kde vzali gardisti tolik magenergie?" změřil si Zmatmysla Celestýn podezřívavě, ale již notně nahlodaně.
"Řekněme, že se postupně složili," odtušil půlgoblin víceméně popravdě.
"Tak to je nejspíš v pořádku," mávl nad tím konečně rukou cechmistr. "Je dobré vidět, že se jednou někdo staví ke splácení dluhů čelem."
"Ale občas je potřeba se jim trochu připomenout," dodal Zmatmysl s potutelným úsměvem.