Příliš mnoho lásky
Být alchymistou není vždy snadné. (Cyklus Z&A - léto 1521)
Sluncem zalité průčelí brožovského cechu alchymistů vypadalo reprezentativně jako vždy. To samé se ovšem již nedalo říct o zadním traktu budovy, který spíš připomínal místo, kde se silně podnapilí skalní obři učili tančit valčík.
Půlgoblin Zmatmysl, představený cechu, chvíli mlčky pozoroval místo zkázy, načež se zachmuřeně obrátil na mladíka nervózně postávajícího opodál:
"Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak čtyři alchymisti jsou v lazaretu - dva těžce ranění, jedna zbitá do bezvědomí a jeden otrávený. Tři další jsou nezvěstní," vypočítával na prstech. "Čtyři jsou pak pro změnu v šatlavě, a to včetně cechmistra, který se podle všeho pokusil uprchnout z města i s cechovní pokladnicí. Celá dílna je srovnaná se zemí. A to všechno jste zvládli za pouhých deset dní, co jsem byl pryč, aniž by mi někdo dokázal vysvětlit, co se tady, u všech předků, stalo?!?"
Samuel Schwarts, alchymistický tovaryš, dál mlčky pozoroval špičky svých bot.
"Alespoň že nevypuknul požár a město nelehlo popelem," promnul si půlgoblin unaveně spánky. "Jako by toho i tak nebylo dost."
"No a ještě je tu Clarissa," zamumlal Samuel.
"Co je s Clarissou?" otočil se prudce Zmatmysl. "Ne, počkej, nech mě hádat - ta umřela a vrátila se zpátky jako nemrtvá, že? Protože to je snad to jediné, co ve tvém vyprávění chybělo."
"To ne, je živá!" vyhrkl rychle Samuel. "Ale radějc byste se na ní měl jít podívat sám," vydal se do dosud stojící části domu, kde se nacházelo i několik pokojů. Tam na posteli seděla mladá kočkožena a zasněně hypnotizovala svůj odraz ve střepu z rozbitého zrcadla. Kdyby jí sem tam nezaškubaly vousky nebo ucho, vypadala by jako vrcholné dílo preparátora zvířat. Zmatmysl ji chvíli se zájmem pozoroval a pak strčil ruku mezi ní a střep.
Sek drápy, vzteklé prsknutí.
Rukáv košile byl na cáry. Jen svým bleskurychlým reflexům vytrénovaným nesčetnými nehodami v laboratoři vděčil Zmatmysl za zdravou kůži a maso pod ní. Mezitím Clarissa opět nasadila měkký pohled do střepu, po chvilce dokonce začala příst.
"Od kdy je v tomhle transu?" otočil se ještě zrychleně dýchajíc na Samuela.
"V tomhle stavu jsem ji našel ve sklepě po tom výbuchu. Je úplně mimo. S paní Vilemínou se o ní staráme, občas vypije alespoň trochu mlíka, jinak jen sedí a kouká," pokrčil rameny.
"Hmm," zatahal se Zmatmysl zamyšleně za své dlouhé špičaté uši. "V tom případě je čas na plán Bé. Něco pojíst a dát si kapku něčeho silnějšího na nervy," usoudil. Vinný sklípek to sice schytal při výbuchu, ale Zmatmysl měl ukrytých pár lahví gobliní pálenky pro případ nouze v té části sklepa, kde pěstovali podzemní houby a temnomilné byliny na přípravu lektvarů. Také tam byly kotce na různou magickou žoužel, v době výbuchu naštěstí prázdné. Celá místnost dost odporně páchla, těžko říct, co přispívalo víc, jestli zvířata nebo houby. Každopádně měl jistotu, že tam bude pálenka v bezpečí před bdělým okem hospodyně Vilemíny, která v domě netrpěla žádný tvrdý alkohol kromě ranhojičského čistého lihu. A i u něj museli vést záznamy o spotřebě. Tuhle nepříjemnost ovšem všichni alchymisté rádi oželeli kvůli její skvělé kuchyni.
Nakonec ale svoji touhu po kořalce Zmatmysl neukojil. Těsně před skrýší totiž doslova zakopl o ležící svázané tělo, které tlumeně zahuhlalo.
"Trimmo?!?" užasl Zmatmysl, když ve spoutaném nebožákovi nejen podle zahnutých rohů rozpoznal svého cechovního kolegu, a rozvázal mu šátek přes ústa. "Kdo ti to provedl?"
"Jer... Jeremiáš!" vyplivl Trimmo s viditelnou úlevou roubík. "Ách, to je blaho! Už jsem umíral hlady," přivřel slastně oči, zatímco ho Zmatmysl zbavoval pout. Trimmo san Hawallan byl totiž empatik - živil se emocemi, které do svého okolí vyzařovaly okolní bytosti. V přítomnosti půlgoblina pookřával a do tváří se mu pomalu začínala vracet barva.
"Našels mě akorát včas, ještě tak den a bylo by po mě. A nebejt tý lásky v prvních dnech, zakopl bys o moje studený tělo i tak."
"Jaké lásky?" zpozorněl Zmatmysl.
"Co mě sem Jeremiáš zamknul, tak druhej den celým cechem sálalo ohromný množství lásky, prošlo to i skrz ty šutry nad náma. Proto jsem vydržel tak dlouho," vysvětloval Trimmo trochu nesouvisle.
Zmatmyslovi ale i tak rázem došlo, co bylo strůjcem toho chaosu nahoře.
V kanceláři královského místodržícího ostře kontrastovalo přepychové vybavení se silným zápachem, který evokoval, že tu už před pár týdny něco zemřelo nehezkou smrtí. Don Lucasso Katcherio d´Foret Noire se natáhl ze svého bohatě zdobeného křesla pro sklenici s nethlenským ryzlinkem a zapil sousto původce zápachu - uleželého zrajícího sýra s modrou plísní.
Zbylí dva muži v místnosti zápach statečně ignorovali. Zmatmysl byl jakožto alchymista na toxické výpary zvyklý a Chaol Westfall, kapitán městské gardy, se občas v rámci své funkce setkával s individui, která zapáchala podstatně hůř. A nebyli to jen nemrtví pravidelně napadající město.
"Nemám v úmyslu nechat propustit z vězení žádného ze zadržených alchymistů, magistře. A ani vám vrátit zabavenou cechovní pokladnici. Rozhodně ne bez vysvětlení, co se vlastně stalo, podepřeného řádnými důkazy," konstatoval d´Foret Noire a dopřál si mohutný doušek vína.
"Jak je ctěná libost, Vaše Excelence, ale je to celkem dlouhý příběh," nenechal se vyvést z míry Zmatmysl.
"Tak hleďte být co nejstručnější!" zavrčel místodržící, jehož netrpělivost byla notoricky známá. "Už jsem kvůli těm vašim alchymistům zrušil jednu partii kriketu a nehodlám obětovat další."
"Samozřejmě, Excelence. Chvíli mi trvalo, než jsem si poskládal celou záležitost dohromady, protože jsem byl během těch událostí mimo město. Každopádně seběhlo se to zhruba takto:
Náš mladý kovářský tovaryš Jeremiáš Korýtko se bláznivě zamiloval do jedné naší učednice, Grizeldy, ale nezdálo se, že by byly jeho city opětovány. A ve své mladické nerozvážnosti si usmyslel, že si vypomůže lektvarem lásky. Po jeho požití se člověk zamiluje do první osoby, se kterou si pohlédne do očí. Věděl sice, že lektvar nebude působit donekonečna, ale ve svých sedmnácti byl přesvědčený, že postačí nějaký ten čas strávený v jeho neodolatelné přítomnosti a Grizelda se do něj zamiluje už sama a přirozeně."
"Bavíme se tu o seriózním vyšetřování nebo nám citujete červenou knihovnu, magistře?" neudržel se místodržící a znovu si dolil ryzlink.
"Mluvím zcela vážně, Vaše Excelence. Lektvary lásky považuji za velice nebezpečnou záležitost. Proto mladý Korýtko čekal, až budu z města. Mohu pokračovat?" D´Foret jen otráveně mávl rukou.
"Tedy, asi den po mém odjezdu se Jeremiáš vloupal do skladiště a ukradl lektvar lásky. Nicméně nešťastnou náhodou nevypila nápoj jeho vytoužená Grizelda, ale hobití alchymista Cvalimír Žemlička, který se zamiloval do naší hospodyně, paní Vilemíny. Což pro něj nebylo moc šťastné, protože její manžel, hobgoblin Horg Bulva, je dost prchlivý. Když ho nachytal, jak jí vyznává u králíkárny nehynoucí lásku až za hrob, vzedmuly se v něm všechny vášně. Hobiti dokáží být dost majetničtí a goblini divocí, takže neskončilo jen u slov. Trochu to tam zdemolovali a nakonec je od sebe musela roztrhnout hlídka gardy, která je zavřela do šatlavy, aby vychladli."
"Vosum chlapů mělo co dělat, aby je zvládli," doplnil kapitán Westfall. "Rvali se i s nima, proto jsou v chládku ještě teď. Jó, abych nezapomněl - už ste pochytali všechny ty králíky?"
"Chybí nám už jen jeden. Červený s fialovými pruhy. Kouří se mu naštěstí z uší, takže je jen otázkou času, než ho najdeme." Místodržícímu při těch slovech zaskočil doušek vína a začal se dusit.
"Moment," nadechl se konečně. "Králík, co se mu kouří z uší?"
"Ano. Jeden z našich pokusných králíků. Občas na nich testujeme lektvary, když si nejsme jisti výsledkem. Tenhle je veterán, tak se toho u něj sešlo už víc. Ale je to staroch, určitě se nezaběhl daleko. Není nijak nebezpečný."
"Když mi chlapi řekli, že viděli zelenýho šavlozubýho králíka, napařil sem jim hlídku navíc. Myslel sem, že chlastali ve službě, dokud sem jednoho z těch vašich chlupáčů neviděl na vlastní oči," dodal kapitán.
"Každopádně Jeremiáš se nenechal nezdarem odradit," pokračoval Zmatmysl. "Den počkal a podnikl druhý pokus. Ale ani ten nevyšel podle plánu. Lektvar vypil Johannes Drimm z Rengenbergu, náš odborník na výbušné projektily a oheň. V jídelně bývá ráno vždycky šrumec, nechápu, že si nevybral jinou příležitost. Holt láska je slepá.
Každopádně Johannes se zamiloval do Bronwyn Hbitých prstů, trpasličí zlatnice. Ta je ale k Johannesovi chladná jako kámen, leze jí na nervy svou uťáplostí. Takže se rozhodl, že aby nezešílel z neopětovaných citů, tak na ni použije lektvar lásky. A bez rozpaků se také vloupal do skladiště."
"Jak dobře ho máte zabezpečené?" neodpustil si jedovatou otázku kapitán Westfall.
"Proti běžným zlodějům skvěle, ale členové cechu znají umístění nástrah, aby mohli sklad používat. A zjevně máme v cechu až příliš schopné lidi, lektvary lásky měly dodatečné jištění," povzdechl si Zmatmysl.
"Že se s Johannesem děje něco divného si všiml Trimmo san Hawallan, náš prodavač. Je to empatik, a jeho čtení nálady zákazníků nám dost pomáhá prodávat naše výrobky. Ale to jsem odbočil.
Z náhlého přívalu intenzivní zamilovanosti se dovtípil, že by Johannes mohl být pod vlivem lektvaru. Předpokládal, že jde o nešťastnou náhodu, a protože stejně jako já vyznává názor, že zamilovaný blázen je nebezpečný sobě i okolí, rozhodl se ho dát pod zámek, než to z něj vyprchá.
V ten moment mohlo ještě všechno dobře dopadnout, bohužel se o pomoc obrátil zrovna na Jeremiáše Korýtka. Ten má jakožto kovář velkou páru. A milý Jeremiáš zpanikařil. Nejen kvůli dalšímu nezdaru, ale hlavně se bál, že se na vše přijde a on už další pokus nedostane. Omráčil tedy Trimma, svázal ho a zamknul ve sklepení. Pak se rozhodl vyzkoušet své štěstí do třetice, přesvědčen, že to už přeci musí vyjít. Následujícího rána šly tedy do oběhu nápoje lásky dva - Johannesův i Jeremiášův."
V ten moment raději místodržící zarazil Zmatmysla ve vyprávění a vytáhl novou láhev vína. Teprve po pořádném doušku mu pokynul, aby pokračoval.
"Toho dne ale přijel pěstitel s mandragorami dřív než obvykle, jeden bohatý zákazník vyžadoval, aby se mu okamžitě někdo věnoval... Dopadlo to tak, že ačkoli se Jeremiáš poučil a nastražil pohár s lektvarem na Grizeldu jinde, vypil ho nakonec omylem on sám.
Johannesův lektvar pak sice skutečně vypila Bronwyn, zamilovala se ovšem do goblinního alchymisty Dügara Pijavky. A protože jí došlo, že její otec, trpasličí kovář Snorri Křementep, by vztah své dcery s goblinem bral jako urážku rodu smytelnou pouze krví, s přímočarostí trpaslíkům vlastní se rozhodla ho odstranit. Naštěstí neodhadla dobře dávku jedu a svého otce jenom přiotrávila. Byl jsem za ním v lazaretu a je na tom už docela dobře.
Když pak Bronwyn zpravila Dügara o tom, že již nic nestojí v cestě jejich společnému štěstí, dost ho to celé vyděsilo. Naštěstí jako zkušený karbaník dokázal zachovat klidnou tvář a šikovně se Bronwyn zbavil. Poslal ji na trh pro svatební přívous nebo něco takového. Poznal totiž, že je pod nápojem lásky, koneckonců zrovna on většinu vyráběl. Jakmile osaměl, odchytil cechmistra Celestýna. Vydali se do skladiště ještě spolu s Clarissou Mnauziken, která dělala poslední inventuru, aby zkontrolovali nápoje lásky..
Načasování bohužel nebylo dobré, protože zrovna když se probírali lektvary, zaúřadoval ten druhý nápoj lásky. Jeremiáš si vybral k vyznání svých nehynoucích citů vůči Johannesovi ten nejchoulostivější okamžik přípravy třaskavé směsi pro kamenolom. Následný výbuch přežili jen zázrakem. Oba jsou ve vážném stavu, ale už při vědomí.
Při stavbě cechovní budovy jsme naštěstí na podobné události mysleli, takže požár okolních domů nehrozil. Propadl se ale částečně strop ve skladišti a spadl na ty, co byli dole. A rozbil všechny zbylé nápoje lásky. Jejich výparů se nadýchali jak cechmistr Celestýn, Dügar Pijavka a Clarissa Mnauziken, tak i baba Anabella a její schovanka Grizelda, které je šly vyprostit.
Výsledkem bylo, že se Dügar a Grizelda zamilovali do sebe navzájem, totéž se stalo Celestýnovi a Anabelle. Clarissa se zamilovala do svého vlastního odrazu ve střepu zrcadla.
Těžko říct, kdo koho navedl, ale Celestýn pak ukradl cechovní pokladnici a spolu s Anabellou, která si dle vlastních slov připadala na necelých šedesát, chtěli chytit první odplouvající loď z přístavu. Naštěstí je zadržela hlídka gardy."
"Je nešlo přehlídnout. Devadesátiletá bradavičnatá babka, hihňající se jak osel, kterou za sebou vleče vohořelej alchymista s hubou vod ucha k uchu a velkou cinkající truhlou pod paží... " neodpustil si Westfall.
"No a na závěr došlo k bitce. Bronwyn slyšela výbuch, vrátila se a narazila na zamilovaného Dügara s Grizeldou. Rozhodla se zabít jak svou sokyni, tak goblina. Znáte trpaslíky, nic nedělají napůl. Když ho nemohla mít ona, tak nikdo. Po krátkém, ale intenzivním souboji zůstala ležet zbitá Bronwyn v bezvědomí v cechu, zatímco Dügar s Grizeldou se navzájem podpírajíc vydali dle svědků směrem ke Hvozdu. Předpokládám, že se rozhodl skrýt u svých příbuzných. Už jsem za nimi někoho poslal, ale věřím, že jsou v pořádku, místní šaman z klanu Štětinatců je moudrý muž a určitě je už z vlivu nápoje dostal.
Takže - vzato kolem a kolem, Vaše Excelence, nikdo z alchymistů nejednal z vlastní svobodné vůle. Až na Jeremiáše Korýtka, samozřejmě. Toho bychom ale rádi potrestali v rámci cechu. Nakonec, nezachoval se výrazně hloupěji než většina jeho vrstevníků, kteří jsou kvůli lásce ochotní se nechat zapíchnout v souboji. Prostě nedomyslel následky svých činů. Nikdo by neměl mít trvalé zdravotní následky a majetková škoda vznikla také jenom cechu. Kauci za uvězněné rád zaplatím, samozřejmě až dostaneme zpátky cechovní pokladnici. Za tu pak samozřejmě vyplatím nálezné gardě." Kapitán Westfall se rázem začal usmívat.
"Kdybychom se už pár let neznali, magistře, už v polovině vyprávění bych vás nechal zavřít k vašim kolegům do šatlavy," ušklíbl se místodržící.
"Sám bych tomu měl problém uvěřit, kdybych si to neověřil z různých zdrojů. Vše do sebe zapadá. Když vyloučíme nemožné, pak to, co zbývá, musí být pravda, byť je sebenepravděpodobnější. Uvěřitelné události se totiž dají vymyslet, neuvěřitelné se musejí stát. A v Brožově se staly už i divočejší a divnější věci."
Místodržící si alchymistu chvíli měřil pohledem, a pak se obrátil na Westfalla:
"Odpovídá to tomu, co jste zjistil vy, kapitáne?" Ten jen pokýval hlavou.
"Dobrá tedy. V tom případě propusťte tu alchymistickou sebranku a vraťte jim i tu pokladnici. Ale kromě kauce a nálezného musí cech zaplatit také pokutu za ohrožování veřejného blaha čtyři zlaté. Pořádek musí být."
Zmatmysl s uspokojením pozoroval, jak oprava cechovní budovy zdárně pokračuje, když se k němu připojil empatik Trimmo:
"Tak jsem slyšel, že jsi ukecal starýho a ten nakonec Jeremiáše z cechu nevykopne. Co je na tom pravdy?"
"Je to tak," pokýval hlavou Zmatmysl. "Celestýn nakonec uznal, že z nešťastné lásky lidi dělají i horší věci. Já se takhle jednou kvůli dívce zapletl s nekromanty, takže dokážu mít pochopení. Hlavně ale věřím, že se z toho Jeremiáš poučí. Především proto, že trest mu vyměří Celestýn. A co vím, tak ten si ke své smůle pamatuje žhavé polibky s babou Anabellou až příliš živě, takže se má chlapec na co těšit," zachechtal se půlgoblin zlomyslně. "Jestli nakonec raději neodejde sám."
"Tak toho bych se nebál, kamaráde, ta láska už totiž není tak nějak nešťastná. Šel jsem zrovna kolem Jeremiášova pokoje a pečuje tam o něj Grizelda. Jiskří to mezi nima tak, že jsem si chvíli myslel, že jsou zase pod vlivem," ušklíbl se pro změnu Trimmo.
"Tak to se máme ještě na co těšit," povzdechl si Zmatmysl. "A abych nezapomněl, tohle pověs vedle dveří našeho krámku." A podal Trimmovi ceduli, na které se skvěl velký červený nápis:
"NÁPOJE LÁSKY NEVEDEME!"