Pošta pro tebe

Vyřizování korespondence není pro mistra mága vždy jen pohlazením po duši... (Trampoty pavoučího mága - pozdní léto 1523)

Zapadající slunce zalévalo pracovnu mistra mága a hustá síť pavučin vedoucí prostorem se v něm ohnivě leskla. Argiopus odložil brk, odsunul velkou knihu a protáhl se v křesle. Vyhlédl z okna a udělal pavoučí ekvivalent úsměvu. Dnes už ho čekalo jen volno a ty příjemnější povinnosti.

Úsměv mu zmrzl na klepítkách, když se ozvalo neobratné zaklepání – pravděpodobně loktem nebo nohou – a do pracovny vstoupil Lionel s náručí plnou pergamenů a dopisů.

"Nesu korespondenci," zahlaholil rozšafně, chvíli se rozhlížel a pak shodil hromadu lejster do jednoho z volných křesel.

Argiopus na tu haldu chvíli nevěřícně zíral. "To si ze mě děláš legraci," prohlásil nakonec. "Vždyť jeden z Khelbenových pošťáků už tu byl s podobnou hromadou dopoledne, zatraceně. Co si myslí, že jsem? Poštovní holub?!?" rozevřela se na jeho pavoučí hlavě vztekle klepítka, až z nich ukápla kapka jedu.

"To ten univerzitní administrátor a to nové gelreánské nařízení o přístupu k informacím," pokrčil rameny Lionel, jeden z mistrových pomocníků s vizáží mušketýra v zelených šatech prastarého střihu. Dlouhé vlasy měl přepásané zelenou čelenkou. "Prý musíme do dvou týdnů odpovědět na každý dotaz vyhotovený podle formuláře 52, pokud je opatřen příslušnými pečetěmi a podán dle regulí. Naštěstí je ten proces dost složitý, ale i tak to dělá tak tři až pět dotazů týdně."

Arachnir začal s rukama za zády vztekle rázovat po své pracovně. "Víš, co je pravá zhouba mágů? Byrokracie. Moje pavoučí část má ráda pořádek a systém, sám si hodně věcí zapisuji, ale co je moc, to je moc. Právě jsem dokončil zápis hrdinských skutků a průběh zkoušek na Mladší mágy, což mi zabralo slušné dvě hodinky. Je to otrava, ale je to i pro mě, protože si nemůžu pamatovat každého glanta, co se sem přijde naučit nějaké to kouzlo. Ale abych ještě Univerzitě z toho dělal týdenní a měsíční výkazy a odpovídal na pologramotné dotazy, které vůbec nedávají smysl... Věřil bys, že mi sem rektor dokonce poslal inspekci?!"

"Viděl jsem je odlétat. Byl to miloučký pohled, takové baňaté sametové koule s barety, řetězy a medailony, jak je vánek nese směrem k Hvozdu..." zasnil se Lionel.

"Jestli mě budou ještě chvíli štvát, pošlu je do háje a univerzita neuniverzita, budu si to učit sám a po svém. Jako moji předchůdci. No a další věc jsou studenti. Začínám chápat Raista – polovina těch glantů vážně nestojí za zapamatování," brblal dál Argiopus. "Slušných mágů je v celém Brožově tak kolem čtyřiceti. Takřka všechny znám jménem. A ten zbytek... Neváží si vzdělání a ani zkušenějších kolegů. Víš kolik 'mágů' mě ignorovalo ležícího v blátě během Velké potopy? Vidí svého mistra uzemněného božským spánkem Sýfy a co myslíš – kolik z nich mě bez povšimnutí překročilo, he?"

"Kolik?" zeptal se se zájmem Lionel.

"Ehm, no... jistě to nevím, ale prý dost!" zaváhal mistr, ale získal svou sebejistotu rychle zpět. "A pak jsem zjistil, že ti 'chudinkové', co chodí do Věže, že potřebují nutně naučit kouzlo, jsou buď jen líní na studium v knihovně, nebo je už od zkoušky vyhodil někdo z mých kolegů! Prostě nehoráznost. Že učím všechny bez rozdílu neznamená, že se nemusí snažit. Takže začínám zkoušky přitvrzovat," založil si ruce přísně na hrudi. "A něco jsem už zpoplatnil, abych odradil ty nemakačenky s rukama dozadu," dodal.

"Tak hlavně jestli ty peníze nezapomínáš vybírat," rýpnul si pomocník.

"No jo, pořád. Ještě že Brigid na to myslí," ocenil svou hlavní pomocnici. "Pomoz mi roztřídit ty dopisy, prosím tě. Ty, co nejvíc hoří, vyřídíme ještě dnes a zbytek musí počkat na zítra. A to jsem slíbil, že budu brzy doma."

Muž a arachnir se dali do práce a brzy vytvořili několik hromádek podle důležitosti. Na některé dopisy odpovědět museli, ty si bral Argiopus nebo je dával stranou pro Brigid. Jiné, které nestály za odpověď a jen otravovaly, si bral Lionel, aby na ně odpověděl nějakým krkolomným a velmi matoucím způsobem, po kterém se už pisatel většinou neozval. Byl to takový jeho nový koníček.

"Vida, oficiální stížnost na tvé chování během... čestného souboje se šlechticem?" podivil se Argiopus u dalšího listu opatřeném pečetěmi. "O co šlo?"

"Ále, jeden z glantů, shodou okolností gelreánský šlechtic, nebyl spokojen s mými závěry při jeho přezkoušení. Trestuhodně nedostatečné výsledky. Tak mě vyzval na souboj kordem na úsvitu," pokrčil rameny Lionel a dál třídil lejstra.

"Výsledek vidím," ušklíbl se arachnir, "spíš mě zajímá průběh." Většina studentů měla tendenci Lionela podceňovat. Do hubeného, byť vysokého učence, by nikdo neřekl, že je i velmi zdatným šermířem. Stejně tak byl atypický tím, že na poli magie zůstával pouze teoretikem, ač velmi vzdělaným. Většina učňů si myslela, že nemá magické nadání, ale opak byl pravdou. Jen se z nějakého osobního důvodu, na který se Argiopus neptal, rozhodl nekouzlit.

"No, zjevně myslel, že se dovedu ohánět jen brkem a snadno si spraví uraženou ješitnost. Doufal, že ho začnu odprošovat a vytáčet se. Tak jsem ho plácl rukavicemi přes papulu zpátky. Jako sekundanta jsem si půjčil Peška," jmenoval Lionel dalšího z mistrových pomocníků, trpaslíka s citem pro kouzla i dobrou kuchyni, "a ráno jsme šli na věc."

"Ty se vyznáš v soubojích?" zeptal se se zájmem mistr. Už dlouho měl podezření, že jeho pomocník pochází z nějakého starobylého šlechtického rodu. Proč se však uklidil zrovna do Brožova, to zatím netušil.

"Tu jsem něco četl, tu viděl..." pokrčil mnohoznačně pomocník rameny. "Každopádně, druhým svým úderem jsem mu prosekl ruku. Krev byla prolita, hotovo, spor vyřešen, náš soudce spokojen. Ale ten nýmand se po mně vrhnul, sotva jsem se otočil zády. Tak jsem si ho přehodil přes rameno a trochu mu vymáchal ústa v blátě. Pešek mezitím propleskl jeho sekundanta, který se do toho chtěl vložit. No a pak jsme jim připomněli soubojový kodex a místní zákoník a odešli."

Arachnir se rozhodl, že to nechá vyhnít a odložil list na stůl zvlášť. Dokud se neozvou znovu, nehodlal to řešit.

Lionel mezitím prohlédl zbytek hromádky: "No a tady máš deset, ne, dvanáct dopisů od, eh, staršího mága Jiuanna Andal Merone," podal Argiopovi štos svitků.

"Ten chlap mě zničí!" chytil si arachnir pavoučí hlavu do dlaní a klesl do křesla. "Hoď je k ostatním," ukázal rezignovaně na hromadu lejster v rohu místnosti, která dosahovala už do poloviny mágovy výšky.

Lionel si změřil hromadu pohledem: "Co to, u Momloka, je? Tvůj tajný ctitel? Necítím z toho parfém," přivoněl opatrně k jednou ze svitků.

"Ctihodný Jiuann Merone je bohatý mág původem z Kaladoru a bohužel pro mě i jeden z adeptů na arcimága. Již čtvrtým rokem, jak jsem zjistil. Za tu dobu se mu nepodařilo splnit ani první část zkoušky, zato při ní zemřela spousta jeho sluhů..."

"To je tak neschopný?"

"Totálně," přikývl zachmuřeně Argiopus. "Podle mě si titul staršího mága koupil. Nicméně kaladorci už naštěstí nejsou ochotní přimhouřit oči a přiznat mu titul arcimága. I tak je s podivem, kam až to dotáhl... Tak se rozhodl získat ho jinde. Už to zkoušel v Galmoře, ale neuspěl ani tam. Tak teď to zkouší tady."

"A o co mu jde? Můžu?" otevřel Lionel několik dopisů a prolétl je očima. "Když pominu ten velmi nevkusný sloh a nepřesné pokusy o citáty, tak se ptá na zdůvodnění jednotlivých součástí zkoušky... bla bla bla... proč jen jeden arcimág ročně..."

"Jeden čas mě tu otravoval osobně, dokud jsem na něj neseslal Skrytí. Chvíli byla docela zábava sledovat, jak mě nevidí a neslyší, ačkoliv ví, že stojím před ním a řeším věci s ostatními studenty," zasmál se hořce mistr mág. "Ale i tak byl neskutečně otravný a rušil. S touhle dopisní záplavou začal hned potom, co jsem mu vyhrožoval kouzlem Sešlost a zatlučenou bednou se vzteklou kočkou..." mávl znechuceně rukou k haldě papírů.

"Některé argumenty se mi ale zdají relevantní," zvedl Lionel oči od dalšího z dopisů.

"Já vím," nalil si arachnir skleničku z lahve, ve které se v alkoholu vznášela naložená vosa velikosti jablka, a druhou podal svému pomocníkovi. "To je právě to. Co jsem se stal mistrem, je arcimágovská zkouška mou osobní noční můrou. Jakmile se blíží, tahají ze mě mágové a čarodějky podrobnosti, co tam bude. Jakmile skončí, dávají mi rady, jak by měla vypadat ta příští. A ideálně úplně jinak, tak aby to sedlo právě jim..."

"Mně se to náhodou líbilo," rozvalil se mág-teoretik v uvolněném křesle se sklenkou v ruce. "Mělo to úroveň. Jak uchazeči, tak závěrečná ukázka schopností a volba."

"Ta volba je právě kamenem úrazu," zachmuřil se Argiopus. "Se sklepeními plnými nestvůr nebo znalostní zkouškou jsou srozuměni všichni – tedy až na Meroneho – ale ta volba... Samotáři žijící v ústraní nebo mágové z nemagicky zaměřených cechů mi vyčítají, že je celá zkouška pak jen otázka známostí, oblíbenosti a společenských a politických konexí, které nemají. To samé pak adepti temných umění."

"Vždyť Baelyx je mágem smrti, ne?"

"A radním Konkláve, takže má společenský status dost vysoko," opáčil arachnir. "Prý to zvýhodňuje mágy právě ze skupin jako jsou třeba Synové Eliisana, Konkláve nebo Lovci nočních můr. Ti pak zase nadávají jedna na druhou, že jsou různě velké a s rozdílnou popularitou ve městě. Případně proč je arcimág jen jeden a ne víc. Prostě se nikomu nezavděčím. A to se ty skupiny nejsou ani schopné shodnout, jaké ideály má vlastně zosobňovat arcimágský titul..." mávl rukou mistr.

"Mě volba přijde dobrá. Dotyčný mág musí mít dobrou pověst mezi ostatními mágy, aby je mohl reprezentovat jako nejkvalifikovanější z nich, a též být dostatečnou autoritou pro své schopnosti a vykonané činy," promnul si zamyšleně Lionel bradku.

"Další sporný bod – proč mohou volit arcimága i prostí učni. Vysvětlování mě naposled stálo tři rundy piva, bolehlav a výsledek nižádný. A souhlasím s tebou. Jenže ty kvality každý vidí jinde. Třeba jen přístup ke kouzlům – kupříkladu Frederik de Neuville je zaměřen na efektivitu. Když jeho problém vyřeší rána mečem, nebude přeci plýtvat magií. Oproti tomu třeba já a mnozí kaladorci pocházíme z poměrů, kde používání magie je otázkou statusu a osobní prestiže. Já svého protivníka odstraním raději složitým rituálem nebo kouzlem, než abych se snížil k dýce pod žebra. Přijde mi to pod mou úroveň, jednou jsem mág a ne pouliční zlodějíček. A to ani nemluvím o tom, že někdo uznává jen bojové mágy, zatímco jiný zas knihomoly a nebo jen politicky angažované jedince..."

V pracovně se rozhostilo ticho. Slunce už zmizelo v moři za mysem Toy a nadcházející noc plíživě natahovala ruce. Argiopus mávnutím ruky zažehl svíce v pracovně.

"No, prostě dokud nevymyslím něco, co dokáže uspokojit všechny, budu se muset smířit s pravidelnými výčitkami a přívaly dopisů..." dodal po chvíli a podíval se smutně na hromadu v rohu. "Co s tím? Kdyby pro ty stohy bylo alespoň nějaké využití."

"V zimě se s tím dá vždycky zatopit, ne?" navrhl Lionel.

Argiopus se poškrábal na pavoučí hlavě a pak se mu klepítka roztáhla v širokém úsměvu.

Tu noc si obyvatelé Brožova užívali nezvyklou čarovnou podívanou, kdy nad městem pomalu a dlouho kroužily desítky hořících papírových vlaštovek...

O předchozích a dalších osudech pavoučího mága si můžete přečíst zde: