Noc oživlých sněhuláků
Nechte děti doma s chůvou a vyražte za kulturou, říkali. Co by se mohlo stát, říkali. (Cyklus Z&A - zima 1523)
"Jů, to je krásnej jednorožec!" zajásala Alquadal při pohledu na sněhuláka a Líza se nadmula pýchou.
"A tenhle ent vypadá jako živej," uznale pokrýval hlavou cechmistr Celestýn nad Berťovým výtvorem.
Celý dvorek za Alchemickou dílnou zaplňovali sněhuláci roztodivných tvarů. Však také napadly takové závěje, že v nich museli vysekat sněhové schody, aby se dalo pohodlně vyjít z cechu ven. I proto dal na dnešní den cechmistr učňům a tovaryšům volno.
"A co je tohle?" zeptala se hospodyně Vilemína při pohledu na nezvyklé sousoší.
"To je kraken požírající obchodní loď," odvětil Prťa a dál soustředěně vyrýval nožem, který si půjčil v kuchyni, chapadlo svírající trup korvety.
"A tenhle malý sněhuláček vedle?"
"To jsem já, jak se držím sudu, abych se neutopil," vysvětloval chlapec nezúčastněně a s kritickým výrazem začal modelovat přísavky na chapadle.
Hospodyně se zarazila a nevěděla, co na to říct. Chápala, že pro cech může být výhodné nabírat jako učně i děti ze sirotčince, konečně polepšily si i ony. Ale v některých chvílích ji dokázaly vyvést z míry jako nikdo.
Naštěstí ji z rozpaků vysvobodil zástupce cechmistra, půlgoblin Zmatmysl:
"Takže mládeži, my vyrážíme na to slavné divadlo, tak ne, že zboříte cech. A žádné experimenty!" zatvářil se vážně a střelil pohledem po Celestýnovi. "Už proto, že je nikdy nezapíšete a já pak týdny strávím na tom, abych je zopakoval," dodal už tišeji, spiklenecky na ně mrkl a nabídl rámě své ženě Adeline.
Brožovský bard Ilthe Zcestovalý totiž přesvědčil mista mága Argiopa, aby mu propůjčil kouzelná zrcadla, nechvalně proslulá živým přenosem atentátu na královnu do Gelreánského království.
A využil je k tomu, aby brožovanům zprostředkoval nevšední zážitek - slavnou hru Rilando a Josella proslulé Galmorské divadelní společnosti, která pojednávala o zakázané lásce mezi mladým šlechticem a upírkou v době Válek Temného přílivu.
Něco takového si samozřejmě nikdo, kdo v Brožově něco znamenal, nemohl nechat ujít, a tak v cechu nezůstal kromě dětí a štěněte skoro nikdo. Výjimkou byli Sir, protože hru viděl v Garfulu ještě v době, kdy byl člověkem, a Grizelda s Jeremiášem.
Ti zůstali pod průhlednou záminkou, že by někdo měl dohlédnout na drobotinu, načež se jako každý mladý zamilovaný pár zamkli v podkrovním pokojíku a začali tokat.
Dětem to samozřejmě nikterak nevadilo. Dokončily sněhuláky, svedly sněhovou bitvu a přecpaly se Vilemínina vyhlášeného kančího guláše, pročež zkonfiskovaly i půlku koláčů připravených na snídani.
Po večeři, kdy nakrmily a daly spát malou Tharu, však začali šít s Prťou všichni čerti.
"Pojďte něco dělat. Nedáme polštářovou bitvu?" navrhl.
"Takhle po jídle? Já jsem rád, že se hejbu!" svalil se Berťa na koberec před krbem k Sirovi a Lunitě a začal je drbat.
"No ták, jsme bez dozoru! Grizelda s Jeremiášem se nahoře muckají, máme celej večer pro sebe!"
"A co bys chtěl podniknout?" zeptal se věcně Pavukin. "Venku je zima, že je tam fajn jenom těm sněhulákům, a když budeme blbnout vevnitř, vzbudíme Tharu."
"Škoda, že ten můj jednorožec není živej," zasnila se Líza.
"Co bys s ním dělala?" nechápal Berťa. "Copak ti nestačí Alquadal?"
"Alquadal je moc fajn, ale já bych se chtěla na jednorožci projet. A ona je pořád jenom v lidský podobě."
Pavukinovi se na tváři objevil zamyšlený výraz.
"Slyšel jsem o jednom lektvaru, kterej by to mohl řešit," promluvil po chvíli. "Nemyslím Alquadalin vzhled, ale tu projížďku. Nechal si ho vynalízt jeden garfulskej kameník, co se bál vejšek. Vytesal chrliče, polil ho, a on na chvíli ožil a sám vylezl na chrám, kde zase zkameněl."
"Vidím v tom dva problémy," ozval se Prťa. "Zaprvé neznáme recept. A za bé nám Zmatmysl zakázal experimenty."
"Snad zadruhý, ne? Hele, vyloženě nezakázal," oponoval Berťa. "Jenom je musíme zapsat."
"Jo. A my sice recept neznáme, ale je tu někdo, kdo určitě jo, protože v Garfulu studoval," usmál se vítězoslavně Pavukin. "Sire Prokope?"
Pes před krbem prudce vztyčil hlavu, rozhlédl se po nich, a pak si ji schoval pod packy a dělal, že tam není.
"Sire, ty ho vážně znáš?!? Pomohl bys nám oživit na chvíli jednorožce? Prósíím," dělala na něj Líza smutné oči a Lunita kolem něj začala s ňafáním nadšeně skákat jak rozdováděné kůzle.
Po chvilce to Sir vzdal, protáhl se a rezignovaně se vydal do suterénu do laboratoře doprovázen suitou nadšených dětí.
"Ať to funguje! Prosím, prosím, prosím!" držela si Líza o hodinu a půl později palce pro štěstí a Prťa vylil hotový lektvar na ležícího sněhového jednorožce.
Ten na krátký okamžik vnitřně zazářil.
Děti napětím ani nedýchaly.
Pak sněhulák pohodil hřívou, odfrkl si a neohrabaně se postavil na roztřesené nohy.
"Juchů! Pojď ke mně, ať si tě poňuchám!" rozpřáhla rozzářená Líza ruce v očekávání.
Jednorožec však polekaně zaržál, zahrabal kopyty ve vzduchu a dal se na útěk. Zjevně ale ještě neovládal dobře svoje končetiny, protože zavrávoral a zabodl se rohem do Berťova sněhuláka znázorňujícího enta. Překvapivě hbitě se ale vyprostil a začal cválat v kruzích kolem dvorka, jako by byl na jízdárně. Lunita se ho okamžitě vydala pronásledovat.
"Proč se nás bojí?" nechápala Líza.
"Jak se uklidňuje splašenej sněhulák?" zamyslel se nahlas naopak Berťa.
"Řekl bych, že to nebude náš největší problém," polkl Prťa a ukázal na sněhového enta.
Ten právě vstával a oklepával si z koruny sněhové listí. Odhalily se holé větve, už od pohledu připomínající ostré rampouchy.
"Errr... myslím si správně, že takhle to úplně fungovat nemělo?" otočil se Berťa na Sira.
Ten jen udělal psí ekvivalent pokrčení rameny.
Sněhový ent se dopotácel k nedaleké haldě sněhu a začal uplácávat dalšího, ještě vyššího, než byl sám. Když byl hotov, zabodl mu do hrudi prsty.
Sníh zazářil a rázem tam byl třetí oživlý sněhulák. Oba enti začali ve shodě uplácávat další.
"To nevypadá dobře. Jak je zastavíme?" zeptal se nervózně Prťa.
"Jestli se budou dál množit geometrickou řadou, tak jich tady za půl hodiny bude..." začal počítat Pavukin.
"Třeba nebudou zlí," zadoufala Líza.
V tu chvíli se k nim otočilo osm entů a s napřaženýma sukovitýma rukama je začali obkličovat a tlačit ke zdi.
"Tak už víme odpověď dokonce na dvě otázky," konstatoval Pavukin. "Ale co teď?"
"A naše problémy nekončí," ukázala Líza na sochu krakena, na kterou právě stoupl jeden z entů.
Opět se objevila známá záře. Sněhový kraken rozdrtil loď na ostré úlomky sněhu a ledu a zmizel v závěji.
"Kam myslíte, že-?" špitl Berťa, když tu explodoval sníh před cválajícím jednorožcem.
Ozvalo se poděšené zaržání, vzduchem se zamíhala chapadla a stáhly ho pod sníh, jako by to byla hladina moře.
Užasle na to hleděli a skoro zapomněli na ostatní sněhuláky. Ti ale nezapomněli na ně.
První ent byl už skoro u nich, když tu mu nohy ovinuly chapadla a začaly ho stahovat pod hladinu. Jak kolem sebe bil rukama, povalil svého druha.
Otevřela se jim spásná mezera a oni nezaváhali.
"Zdrhejte!" vykřikl Prťa a všichni svorně vystřelili k budově cechu. Kolem se ozývaly zvuky drceného ledu.
Konečně byli v bezpečí.
"Kam myslíte, že se poděl?" přemýšlel Berťa při pohledu z okna v patře na zdánlivě poklidný a nyní již sněhuláků prostý dvůr.
"Někde tam pořád bude, přes zdi se podle mě nedostal," řekl Pavukin.
"Takže stačí, když počkáme, až se vrátí cechmistr nebo tak někdo a-" zadoufala Líza, když tu se přízemím rozlehly těžké kroky. Pak se ozvalo odsouvání petlice a na dvorek vstoupil Saveran Kanders, třetí nejvýše postavený muž cechu.
"Pozor! Ve sněhu je obluda!" rozrazil Prťa zoufale okno.
"Jo, ten kraken se ti povedl," zamával mu Saveran a vydal se ke studni. "Á, tady je můj šťastný slamák!" zaradoval se a nasadil si svoji pověstnou hučku.
"Ne! On je teď živej!"
Země před Saveranem vybuchla a on zmizel ve spršce sněhu.
Děti zatajily dech.
"Juhů!" ozvalo se radostné zavýsknutí a spatřili Saverana, jak svou šavlí blokuje jedno z chapadel a druhé vzápětí odsekává. "Nevěřil bych, že se sněhem může bejt tolik zábavy. Za tenhle bojovej trenažér máte pochvalu!"
Pak se jedním z chapadel nechal vynést do vzduchu, odrazil se a dopadl na zeď.
"Vezmu to zkratkou. Dobrou noc!" zamával jim a seskočil na ulici.
"Už začínám chápat, proč se o něm říká, že je šílenej," našel jako první slova Berťa.
"Ale je taky sladkej," zasnila se Líza. "A ty jeho dvoubarevný oči..."
"Sakra, dveře!" vyhrkl Pavukin. Vrhli se dolů do přízemí. Tam se naplnily jejich nejčernější obavy.
Dveře na dvůr byly dokořán a krakenova chapadla jimi hrnula sníh do chodby.
"Přece si ho nepustíme do domu! Alchymie ho stvořila, alchymie ho zastaví. Pavukine, se mnou do laboratoře, ostatní najděte nějakou zbraň!" chopil se iniciativy Prťa.
Po chvíli horečného hledání se znovu sešli u chodby, která byla už do poloviny délky plná sněhu.
"My máme lektvar Mrazivého ostří a Amulet ochrany. Co vy?" vyhrkl zadýchaně Prťa.
"Lopatu na odhazování sněhu a pánev," ukázala Líza.
"Říkal jsem zbraň! Nejmenuje se to lektvar Mrazivého kuchařského náčiní!"
"Technicky vzato, ta lopata ostří má," pokrčil rameny Pavukin. "A pořádná rána pánví..."
"Každopádně - jakej je plán?" otázal se Berťa při pohledu na sněhová chapadla, která se k nim pomalu blížila chodbou..
"Já tu stvůru stvořil, takže si jí i já podám," zamračil se Prťa a pověsil si na krk amulet. Pavukin mezitím pomazal lopatu lektvarem a podal mu jí do ruky.
"Kreju ti záda," prohlásila Líza s drsným výrazem a zkušeně protočila pánev v ruce.
"Tak jdem na to," povzdechl si Prťa a vrhl se proti chapadlům.
Chvíli to vypadalo dobře. Prťovi se podařilo zmrazit lopatou asi čtyři chapadla, která vzápětí Líza roztříštila na kousky svou těžkotonážní pánví, a odházet asi šest stop sněhu. Kraken se ale brzy adaptoval a přišel s novou strategií útoku.
"Sakra!" podmetlo Prťovi chapadlo nohy, druhé ho zarazilo do výklenku ve zdi a další dvě do něj začaly bušit. Díky amuletu mu nemohly ublížit, ale ani se nemohl pohnout. Navíc mu lopata vypadla z ruky a zmizela kdesi ve sněhu.
Líza se mu pokusila pomoct, ale chapadlo ji přirazilo na stěnu, omotalo a začalo stahovat k sobě.
"Pomóc!" chytala se Líza křečovitě nábytku.
V poslední chvíli vyskočil Sir na nízkou skříňku a počůral chapadlo. Kraken bolestivě ucukl a dívku pustil.
"Musels tu sněhovou obludu vymodelovat tak detailně?!?" popadala uslzená Líza dech a třela si kousance od krakenovo zubatých přísavek.
"Koukej pustit našeho kamaráda!" přihnal se Berťa s ohnivzdornými rukavicemi a začal krakena bombardovat rozžhavenými kusy dřevěného uhlí z kovářské výhně. Za ním klopýtal Pavukin držící železnou putýnku s uhlím.
Kraken se na okamžik stáhl, takže Prťa mohl bleskově zmizet do relativního bezpečí ke kamarádům, ale vzápětí zaútočil s ještě větší silou a vervou.
"To je v prdeli, musíme doběhnout pro někoho z magistrů," odhadl situaci Pavukin, když sněhové monstrum rozmetalo jejich improvizovanou barikádu z nábytku.
"ARMA PRIMORDIUM MAGNIS IGNIS CANDENS!" zvolal jim za zády známý hlas a Tenzinova magická hůl se rozpálila žárem. Děti okamžitě ustoupili ke stěnám.
Mág si oklepal z pláště sníh a vyrazil vstříc monstru.
Bylo vidět, že ohnivá kouzla jsou opravdu jeho doménou, protože zanedlouho již vstupoval na dvorek. Do tří kroků od něj tál sníh, takže krakeni, kteří se v mezičase stihli rozmnožit na pět statných kusů, na něj dost dobře nemohli.
Tenzin se po nich rozhléd, zvolal: "VI VERI UNIVERSUM VIVUS VICI VERITAS SUPER OMNIA VINCIT PRIMORDIUM MAGNIS IGNIS CANDENS!" a udeřil holí do země.
Na dvorku prudce stoupla teplota a celý ho zahalila pára, která po chvilce zkondenzovala díky okolní nízké teplotě v prudkou přepršku. Po sněhových krakenech nezůstala ani vločka.
"Mám pro vás návrh," obrátil se na děti, jakmile se zmáčený a obalený bahnem vrátil zpátky do domu. "Já pomlčím o tom, že se tu něco dělo, a vy zase o tom, že jsem v cechu dělal ohnivá kouzla," mrkl na ně. Všichni totiž dobře znali cechmistrův zákaz vůči bývalému pyromanovi.
"Díky, Tenzine," objala drobného mága Líza. "Kde ses tu vůbec vzal?"
"Říkal jsem si, že zkontroluju Tharu," usmál se Tenzin. "Je mi jasný, že Grizelda s Jeremiášem se muchlujou nahoře a sám si dobře pamatuju, jak to vypadalo v sirotčinci, když nás zrovna nikdo nehlídal. Mívali jsme... spoustu práce," mrkl na ně.
"Náhodou," ohradil se Berťa. "Tharu jsme nakrmili a přebalili, ještě než Sir... é, než vznikla tadle situace."
"Asi bysme měli jít vytřít spodní laboratoř, ne?" navrhl Pavukin. "Nateklo tam dost vody."
"Dobrej nápad. Napřed ošetřím ty kousance Líze a pak se k vám přidáme, kluci. A hele, začalo sněžit," vyhlédl mág z okna. "Tak to bude fajn, zahladí to většinu stop."
"A nebude se někdo ptát, kam zmizel všechen ten sníh?" zapochyboval Prťa. "Navíc toho krakena viděl i pan Kanders."
"Se Saveranem si starosti dělat nemusíte. Toho bere Celestýn s rezervou od tý doby, co zjistil, že ho u nich v Harvikenu úředně označili za nesvéprávnýho," ušklíbl se Tenzin. "A i kdyby měl cechmistr nějaký podezření, nemá to jak dokázat."
Saveran soustředěně zamžoural do skleněné baňky, ve které stál malý panáček ze sněhu a zuřivě na něj gestikuloval.
"Vůbec ti nerozumím, chlapče, ale to zmákneme. Umíš psát?"
Panáček zavrtěl hlavou.
"Nevadí, zítra tě začnu učit. Sice to bude trvat, ale určitě se nějak domluvíme."