Nezvěstuješ nemoc bližnímu svému
Tornelionem se šíří šarlatový mor. Ani Brožov není výjimkou. (Cyklus Z&A - podzim 1520)
"Obávám se, že do prvního sněhu se to nestihne," zachmuřil se půlgoblin Zmatmysl při pohledu na staveniště, kde z ruin starého halzatského domu vznikala budova Alchemické dílny.
"Jak to? Vždyť zatím to zvládají všechno rychleji, než jsme čekali," podivil se jeho kolega Celestýn.
"Wau waf?" otázal se pes Sir. "Wau wau waú."
"Ne, Sire, peníze nejsou problém, nemusíme psát tvému otci o další," přeložil si Zmatmysl zkušeně štěkot. "Ale onemocnělo dalších pět dělníků. Jestli to půjde dál tímhle tempem, tak tu za dva týdny nezbyde ani jeden."
"To je to tak zlé?"
"Naneštěstí ano. Pomáhal jsem dnes ráno mistru Jugovi s přípravou léků proti horečce a prý byl v noci na mimořádném zasedání městské rady. Místodržící zvažuje zavřít městské brány a dát Brožov do karantény. A k dnešnímu poledni byla uzavřena univerzita."
"To opravdu nezní povzbudivě. Hele, jde k nám tvůj pavoučí přítel," ukázal Celestýn za půlgoblinovo rameno a mimoděk se otřásl.
"Buď zdráv, Argiope, co tě k nám přivádí?" zamával Zmatmysl na arachnira zahaleného do tmavého pláště, nad nímž místo lidské hlavy vyrůstalo z krku tělo velkého černo-nachového pavouka.
"Buďte zdrávi," promluvil Argiopus svým typickým zastřeným hlasem a ztěžka se opřel o magickou hůl. "Nerad obtěžuji, ale potřeboval bych tvou pomoc, příteli."
Zmatmysl pohlédl na Celestýna, ale ten jen mávl rukou:
"Klidně jdi, my ty úpravy s předákem dohodneme sami."
"Tak předci s vámi a děkuji," rozloučil se Zmatmysl. "Povídej, s čím ti mohu být nápomocen?" vydal se s arachnirem směrem k mostu přes Hrothský záliv.
"No, je to taková zapeklitá věc. Jak se teď ve městě a okolí šíří šarlatový mor, tak se začaly objevovat hlasy, že za to můžou mágové Smrti. A že by se proti nám mělo aktivně zasáhnout."
"Tak jako pozitivum vidím, že se to nikdo tentokrát nesnaží hodit na gobliny, jak bývá zvykem jinde, a vypálit ghetto zelenokožců," ušklíbl se Zmatmysl. "Korelace neznamená kauzalitu. Goblini sem přišli kvůli těžbě theolitu, stejně jako ostatní. Jen pro pořádek - vy umíte přivolat morovou ránu?"
"No právě že umíme, v tom je ta potíž," povzdechl si Argiopus. "A taky proti moru umíme sami sebe ochránit. Bohužel jenom sebe. Každopádně nemáme důvod nakazit celé město, minimálně nikdo z kolegů z Konkláve nebo Mágské věže, alespoň co vím."
"A co tedy chceš po mě?"
"Potřebujeme zjistit, kdo sem mor zavlekl a očistit se u městské rady. Začínají vůči nám zbrojit, hlavně inkvizitor Shaataz von Karsberg z Řádu Rudého draka. A někteří konšelé navrhují zakázat naše Konkláve jakožto podvratný cech."
"Aha, takže pacient nula!" pochopil konečně Zmatmysl. "Dobrá, uvidím, co se dá zjistit. Hmm. Nejlepší bude začít v Lazaretu, tam skončí většina nemocných, co si nemůžou dovolit soukromě zaplatit ranhojiče, a cizinci," zamířil půlgoblin k chudinské čtvrti.
"A myslíš, že nám tam něco řeknou?" zapochyboval Argiopus.
"Jasně," přikývl Zmatmysl. "Znají mě tam. Lazaret totiž vybudoval Řád Ingardonských rytířů, respektive jejich diplomatická mise vedená bratry de Neuville, Frederikem a Svenem. A s Frederikem se znám přes alchymii. Není to kolega, spíš naopak. Ulovil pár sanguimantů. Ale myslím, že by se ti líbil, nehází totiž všechny do jednoho pytle a podporuje využití mágů Smrti při vyšetřování vražd."
"To není špatná myšlenka. Pokud se na místě zločinu ještě zdržuje duše zabitého…"
"Každopádně potom, co se ukázalo, že tam dělají pokusy s mezilidskými i mezirasovými transfuzemi krve, a začaly jít fámy, že jeden z jeho lidí je upír, raději Lazaret přenechali Sesterstvu života.
Sestry už nejsou tolik benevolentní, ale i tak mám u nich dobré jméno. Občas jim totiž dávám zadarmo nějaké léčivé masti nebo medicínu, když mám nazbyt."
V blízkosti Lazaretu bylo až nepříjemně mrtvolné ticho, které přerušila jen mňoukající vypelichaná kočka.
"Vydrž moment. Nechci se nakazit," vytáhl Zmatmysl ze svého objemného vaku ptačí masku morového doktora. "Už jsem měl mor jednou před lety a znovu o něj nestojím."
Uvnitř je přivítalo sténání a kašlání nemocných, po tichu venku skoro ohlušující.
"Co tu chcete?!?" uhodila na ně rázně baculatá hobitka v bílém, když ale poznala podle uší a oblečení Zmatmysla, uvolnila se. "Ach to jste vy. Co byste rád, magistře?"
"Kde bych našel matku představenou, prosím?"
"Měla by být u sebe, vyřizuje nějaká lejstra pro město."
"Děkuji."
Zmatmysl je zkušeně provedl bludištěm plátěných plent natažených mezi nemocnými, aby měli alespoň nějaké soukromí, až k těžkým dubovým dveřím. Zaklepal a po vyzvání vstoupili. Zpoza stolu na ně hleděla vysoká hubená stařena s bílými vlasy v drdolu.
"Promiňte, Ctihodnosti, že rušíme. Měla byste na nás chvilku?" otázal se slušně půlgoblin a sejmul si masku.
"Na vás vždycky, magistře. Co vás přivádí?"
"Ctihodná matka Ianicia Rettafiel, mág Argiopus Menazoid," představil je Zmatmysl. "Městem kolují různé klevety a můj přítel by jim rád učinil přítrž a přišel na to, kdo zavlekl do města šarlatový mor."
"Proč by se mág zajímal - aha, už chápu." Nečekaně energicky vstala a přistoupila těsně k arachnirovi. "Mág Smrti, což?" šťouchla ho do hrudi kostnatým prstem.
"Je tomu tak, Ctihodnosti," nehnul brvou, tedy pavoučíma nohama Argiopus.
"Kdyby to bylo na mě, vypráskala bych tebe i tobě podobné z města," zakabonila se na něj. "Přinášíte jen zkázu a zmar."
"Se vší úctou, madam, nejsme nekromanti," ohradil se mág. "Jen mluvíme s dušemi mrtvých. A že občas vyvoláme nějakého nemrtvého? Totéž dělají mnozí paladini, kdy za zcela jasným účelem a pouze dočasně vzkřísí padlé druhy. Stejně postupujeme i my."
"Touché," ušklíbla se matka Ianicia. "Jako bych slyšela pana de Neuville. A jak mohu být panu ne-nekromantovi nápomocna?"
"Kdo byli první nemocní?" vložil se do toho Zmatmysl. "Jestli se nepletu, vedete si záznamy."
"Moment, podívám se," došla matka k těžké knize v kožené vazbě a zalistovala stránkami. "Tihle tři," zabodla prst do příslušných řádků. "Dostali se sem ve stejný den."
Zmatmysl hbitě vytáhl pergamen s olůvkem a údaje si opsal.
"Staral se o ně jeden z našich ranhojičů, Mednard Houžvička. Můžete si s ním promluvit. Poznáte ho snadno, má na sobě černou zástěru a morovou masku," dodala ještě matka Ianicia a vrátila se zpět ke svým lejstrům.
"Děkujeme, Ctihodnosti," vytáhl Zmatmysl rychle Argiopa ven, když viděl, že ten se nadechuje k štiplavé odpovědi. "Já vím, který to je," dodal už za dveřmi.
"Mednarda tu zná každý," vysvětloval dál cestou skrze špitál. "Je to takový podivín, co trpí soustavnou samomluvou. Ale je ochotný sedět u umírajícího a držet ho v nejtěžších chvílích za ruku, než naposledy vydechne. A to se u ranhojiče cení."
Zahnuli za další plentu a naskytl se jim pohled na muže v ptačí masce, jak zakrývá plátnem tělo zemřelého a něco si mumlá. Argiopus se zarazil v půli kroku.
"To není samomluva," odpověděl pak na Zmatmyslovu nevyřčenou otázku. "Mluví s duchem toho nebožtíka."
"Hlavně to neříkejte matce představený," prosil je úpěnlivě Mednard, proplešatělý postarší mužík, který profilem trochu připomínal potkana. "Kdyby zjistila, že jsem mág Smrti, tak by se mnou vyrazila vrata."
"Nemáme důvod," uklidňoval ho Argiopus. "Ale jakto, že jsem tě nikdy neviděl ve Věži?"
"Protože aktivně nekouzlím," vysvětloval nervózně ranhojič a těkal očima kolem, jestli se neblíží nepovolané uši. "Stal jsem se mágem Smrti jenom kvůli mluvení s mrtvýma. Spousta nemocnejch totiž na konci svý cesty už nejni ve stavu, aby mohli něco říct. Takhle můžu přetlumočit jejich poslední slova a přání, pokud mají zájem."
"My tě neprozradíme," přidal se Zmatmysl a vytáhl pergamen. "Ale potřebujeme tvoji pomoc. Snažíme se zjistit, kdo zavlekl do města šarlatový mor. A ty jsi prý ošetřoval první nemocné."
"Ukaž?" vytáhl Mednard z váčku zvětšovací sklo. "Hmmm. Jo, už si vzpomínám. Tohohle Dahirce nám sem šoupli, protože nikdo nerozuměl jeho dialektu. Ukázalo se, že je to námořník. Jejich felčar si ho pak vyzvednul, jak dopadl, to už nevím. Jeho loď se jmenovala… počkej, jako nějakej typ větru. Vichr, Tajfun, nebo tak nějak.
Tenhle druhej byl, tuším, Gelreánec. Přišel sem s karavanou přes Divočinu zkusit štěstí, když se doslechl o theolitových dolech. No, moc ho neměl, nezvládnul to. V Gleckým mokřadu si totiž pořídil hnisavou ránu na noze a v kombinaci s morem… Ale co mi řekl jeho duch, tak mor začal propukat už v Denardským velkoknížectví, alespoň co viděl cestou. Nejspíš se nakazil tam.
A ten třetí… jo, ten připlul lodí ze Soldenských ostrovů, taky kvůli theolitu. Měl prej zkušenosti někde z Odmulska, kde dělal ve stříbrnejch dolech. Ten se teda uzdravil. A vykládal, že na ostrovech se zrovna začali objevovat první nemocní."
"Takže mor zjevně řádí všude a sem ho opravdu přivezli," promnul si krátký vous Zmatmysl. "Byl bys ochotný to případně dosvědčit před městskou radou? O magii bychom samozřejmě pomlčeli."
"Klidně, většinu mi řekli stejně ještě zaživa."
"Moc děkujeme, kdybys něco potřeboval, dej mi vědět."
"Čím jenom začít? Léky, obvazy… Hned zítra ti pošlu seznam," ušklíbl se Mednard a vrátil se zase k nemocným.
"Tak to bychom měli. Ale kdo se to tedy snaží hodit na nás?" zamyslel se Argiopus.
"Zkusím se poptat, co se vlastně šíří za drby. Ty můžeš mezitím skočit do přístavu a ověřit si tu dahirskou loď. Sejdeme se s úderem šesté v Konkláve."
"Tak to sedí," hlásil Zmatmyslovi Argiopus, jakmile ten vstoupil do dveří. "Loď se jmenuje Zefýr a ještě pořád kotví v přístavu. Jenom je v karanténě kvůli moru na palubě, takže si s nima moc nepopovídáme.
A vypadá to, že mor zuří v okolních zemích ještě víc než v Brožově. Dneska připlula loď z Harvikenu. Už měsíc je nevpustili do žádného přístavu. Ani na Soldenských ostrovech, ani v Gelreánu. Začaly jim hrozit kurděje, tak to zkusili tady. Co máš ty?"
"Zajímavé novinky. Ti chudší si sice mor přivezli z okolních zemí, ale u velké části významných měšťanů, včetně konšelů, vypukl poté, co měli co dočinění s Konkláve, především s tebou, Baelyxem a Noxem. Nejste náhodou všichni mágové Smrti?"
"Jsme, ale to nedává smysl. Proč bychom to dělali?"
"Dobrá otázka. Děje se teď kolem Konkláve něco?"
"Nic, o čem bych věděl," přemítal Argiopus. "Já teď nic zvláštního nedělám, Baelyx si poslední dobou spíš užívá poloprázdných lázní. Maximálně Nox. Je horkým kandidátem na post mistra mága na Univerzitě po mistru Raistovi, ale proč by se takhle sám zdiskreditoval? Ledaže…"
"Konkurenční boj?" pochopil Zmatmysl.
"Může být. Jeho největším rivalem je Scatterax," zachmuřil se Argiopus. "Trochu domýšlivý, ale schopný, mág Ohně. Kdyby Nox vypadl, nejspíš by za Raista nastoupil on."
"Ale do volby konšelé nemohou zasáhnout, je tu akademická svoboda," namítl Zmatmysl.
"To jo, jenže rozhodnout se má až za tři týdny. Pokud by do té doby vyhostil místodržící všechny mágy Smrti z města…"
"...tak bude mít Scatterax volnou cestu. Co s tím uděláme?"
"Promluvíme s Noxem a zjistíme jeho itinerář."
"Tady jsi! Máme problém," odchytil si dva dny nato Zmatmysla cestou z laboratoře Argiopus. "Jak se včera sešel Nox s konšelem Mertonim, tak ten dneska onemocněl morem."
"To je hloupost," namítl půlgoblin. "Inkubační doba šarlatového moru je běžně několik dní, u někoho jsou to i týdny."
"Jenže se obecně ví, že mágové Smrti to zvládnou na počkání. A pokud s jedním něco v ne úplně přátelském duchu řešíš a hned potom onemocníš, spojíš si to s ním. Tedy s Noxem. Už se to děje, už to na něj házela jejich hospodyně ráno na trhu. Drbna jedna."
"Problém je, že jsme včera neviděli nic podezřelého. Hmm. Budeme na to muset jít jinak a hodit vějičku. Naštěstí mám perfektního kandidáta," usmál se Zmatmysl zlomyslně.
"To nemyslíte vážně!" rozhodil rukama rozhořčeně Celestýn. "Zaprvé - je to Nox. Zadruhé - riskuju nakažení morem. A za třetí - je to Nox!"
"Pochopili jsme, že s ním máš nějaké nevyřízené účty, ale vem to jako příležitost je konečně vyrovnat," uklidňoval ho Zmatmysl. "A dobré pro nás je, že se veřejně ví, že se moc nemusíte.
Taky jsem včera sehnal materiál a přes noc pro tebe vyrobil amulet ochrany proti nemocem. Měsíční úspory v háji, ale je to pro dobrou věc. Tady si ho vem a za hodinu máš s Noxem schůzku v sídle Konkláve."
"Občas tě fakt nesnáším," zavrčel Celestýn.
Cestou na ni i během schůzky samotné nespatřili nic podezřelého. Už se málem vzdali všech nadějí, když tu náhle:
"Ten hobit támhle!" sykl Argiopus. "Včera jsem ho taky viděl, ochomejtal se kolem domu Mertoniů. Sleduj."
Hobit šel pár kroků za Celestýnem. Tu se z boční ulice vyřítil malý kluk a srazil se v plné rychlosti s alchymistou, až oba upadli na zem.
"Omlouvám se, vašnosti," vyhrkl klučina, rychle se zvedl a utíkal pryč.
"Waf?" zeptal se Sir.
"Nech ho běžet, jde nám o hobita," zavrhl jeho nápad Zmatmysl.
"Hej! Vrať se! Ach jo, ta dnešní mládež," zakroutil hlavou znechuceně hobit a pomohl Celestýnovi na nohy. "Tu máte," podal mu ještě ze země klobouk, a vydal se na opačnou stranu, než odběhl kluk.
"Za ním!" zavelel Zmatmysl a vydali se rychle za mizejícím hobitem. Ulice byly kvůli moru jako po vymření, takže by ihned poznal, že ho sledují. Rozhodli se tedy nečekat, kam je zavede.
"Haló, pane, neztratil jste váček?" zavolal na něj tedy půlgoblin. "Jak jste pomáhal tomu muži vstát."
Hobit se otočil, ale hned mu došlo, že je to past, a dal se na útěk.
Argiopus se ho pokusil spoutat kouzlem, ale bez úspěchu.
"Má ochranu, zmetek!" ucedil už v běhu.
Mezitím ale hobita dohnal Sir a podrazil mu nohy, takže sebou praštil na dlažbu.
Hbitě ho zaklekli a Sir mu výhružně vrčel do obličeje. Zmatmysl rychle sáhl do tašvice na opasku pro malou dřevěnou krabičku vykládanou sametem. Z ní vytáhl skleněný váleček zakončený na jednom konci pístem a na druhém jakýmsi hrotem. Uvnitř byla špinavě žlutá kapalina. Vyhrnul zmítajícímu se hobitovi košili, zabodl mu hrot do boku a stlačil píst.
Hobit zvláčněl jak hadrová panenka.
"Co to je?" podivil se Argiopus.
"Injekce, moje vlastní konstrukce. Je v tom hadí jed a aplikuju ho pomocí zmijího zubu," ukazoval pyšně Zmatmysl. "Používám to při operacích, aby se mi necukali pod skalpelem. Naneštěstí jsem až po té první zjistil, že musím navíc omámit pacienta Snovým vínem, protože se sice nemůže hýbat, ale cítí úplně všechno. A tak, přibylo mu jen pár bílých vlasů," pokrčil rameny a jal se prohlížet hobita.
"Tady to máme!" zajásal a sundal mu z ruky opatrně plechový prsten. Při bližším pohledu byl jasně viděl malý osten potřený jakousi hnědavou pastou.
"Šikovná věcička. Hádám, že Celestýn bude mít na ruce vpich, jak mu pomáhal na nohy. Kdo tě najal na tuhle špínu, grázle?" uhodil na hobita.
Ten jen bezmocně zakoulel očima.
"Sakra, tohle jsem nedomyslel," zaklel Zmatmysl.
"Takže Garda?" navrhl Argiopus.
"Takže Garda."
Bez dalších slov chytil každý hobita pod jedním ramenem a vydali se s ním na strážnici za kapitánem Westfallem.
"Zdravím, mistře Noxi! Opožděně gratuluji k vážené funkci," zahlaholil Zmatmysl.
"Děkuji, děkuji," usmál se mág. "A taky děkuji za tu záležitost se Scatteraxem."
"Proslýchá se, že kapitán Westfall ho zavřel do šatlavy a zahodil klíč," ušklíbl se půlgoblin a vzápětí se zkroutil v záchvatu dávivého kašle.
"Jsi v pořádku?" ujišťoval se ustaraně mág.
"V rámci možností," zasípal Zmatmysl. "Bádal jsem, jak vlastně Scatterax upravil ten mor, že byl tak moc nakažlivý, a sám jsem ho chytil. Proto jsem nebyl na tvé inauguraci. Ještě pořád se potýkám s dozvuky."
"To je mi líto. A přišel jsi na to?"
"Zatím ne. Ale děláme na tom. Díky rychlosti nákazy se to alespoň snad nedostane ven z Brožova, ale jeden nikdy neví. Každopádně už z toho alespoň neviní mágy Smrti."
"Jen se neboj," zasmál se Nox. "Však oni si brzo najdou zase jinej důvod, proč nás zatratit."