Na kameni kámen
I alchymie může být plná vášně. (Erotická povídka, cyklus "Tři děvy brožovské" - podzim 1522)
Vrzly dveře a do malého domku u kamenolomu na kraji Sovic, který byl podle vývěsního štítu součástí Osvíceného Cechu Alchymistického, vstoupila vysoká ženská postava s modrou kůží a rohy.
"Samueli?" zvolala, ale nikdo jí neodpověděl. Vešla tedy dál a podle zvuků chrápání nalezla hubeného mládence, jak pospává na stole v haldě nákresů a poznámek.
Škodolibě se usmála a podtrhla mu židli.
"C- co se to…?" sbíral se zmateně Samuel ze země. "Arunis?!? Kde se tu bereš?"
"Už týden ses neukázal v Brožově, tak jsme si s děvčaty začaly dělat starosti," sebrala astrálka shozenou židli a posadila se na ni. "Říkaly jsme si, jestlis neměl nehodu, a ty jsi přitom jen zahrabaný v lejstrech. Co to tu řešíš?"
"Ále, lopotím se tu s jednou sochou," odtušil znechuceně mladý alchymista.
"Sochou?"
"Přesně tak, sochou. Nebo vlastně spíš golemem. Ludwig Cirasa, to je ten obchodník s cizokrajným kořením, nevím, jestli ho znáš, tak ten se v rámci vypořádání nějakého dluhu dostal ke golemovi. Jenže nikdo netušíme, jak ho aktivovat."
"Aha. A která socha to je?" mávla rukou do hloubi domku, kde byl asi tucet kamenných postav, některé hotové, jiné v různé fázi rozpracovanosti.
"Tahle," ukázal na zpodobnění krásné mladé ženy zahalené závojem, který více odhaloval, než skrýval. "Je to bezesporu golem, už podle magické aury. Ale jen Meris ví, jakého typu. Naprosto netuším, jaký může mít účel. Ale určitě není jen tak obyčejný, protože je z mramoru, ne z pískovce.
Upřímně - jsem dost bezradný," rozhodil odevzdaně ruce. "Tvorbou golemů se v cechu zabýval mistr Křementep, nechť dokoná své Dílo v síních Daverových, já se to teprve začal učit. Mám jen chabé základy."
"Tak i kdybys na to nepřišel, je to moc pěkná socha," obcházela ji Arunis kolem dokola. "Taková… smyslná."
"Ty ve všem vidíš smyslnost," ušklíbl se Samuel.
"Ví se, odkud ta socha je?"
"Nejspíš odněkud z Dahiru, ale nic konkrétního nevím."
"Protože ten vytesaný náramek ve tvaru hada je znamením mojí bohyně Kaarmeitie, a jelikož Dahir je proslulý svými veřejnými domy…" zamyslela se Arunis.
"Počkej, jako že ta golemka by mohla být zasvěcená bohyni lásky a rozkoše? A sloužila - ne, to snad nemůžeš myslet vážně!"
"Proč by ne?" vyplázla na něj svůj rozeklaný jazyk a pleskla sochu rozverně přes zadek.
A golemka se pohnula.
Protáhla se jako člověk po vydatném spánku a chytila astrálku za ruku. Pak si ji přitáhla k sobě a vášnivě políbila.
Samuel několik úderů srdce nehybně stál a snažil se pobrat, co se to před ním odehrává. Konečně golemka Arunis pustila. Ta si jen olízla rty a obě se upřeně zahleděly na alchymistu. A ten pochopil, kolik uhodilo.
Hnán pudem sebezáchovy jim převrhl do cesty stůl a bleskově se vrhl ke skříňce s lektvary. Zvládl vypít přesně dva - lektvary regenerace a koncentrace - když se ho dotkla horká mramorová ruka.
Tělem mu projela prudká vlna žádostivosti a kalhoty mu rázem začaly být těsné.
Upustil lahvičku, otočil se k Arunis a jediným rozhodným pohybem jí rozerval tuniku.
Konečně začal lektvar koncentrace působit a Samuelovi se alespoň částečně nadzvedl z mysli závoj chtíče a slasti. Naštěstí byl zvyklý fragmentovat svoji mysl a soustředit se, byť většinou z velké části podvědomě, na více souběžných úkonů. Třeba stabilizaci trhliny v Oponě do astrálu, zatímco tvořil amulety. Tato dovednost mu nyní umožnila začít věnovat pozornost i něčemu jinému, než uragánu vášně.
Ještě pevněji se chytil golemčiných boků - ne nadarmo přezdívaných madla lásky - a zaostřil přes mramorová záda na Arunis, které se golemka právě věnovala ústy. S pomocí dechových cvičení zvládl po chvíli také zvednout zrak od astrálčiných dmoucích se ňader až k jejímu obličeji:
"Hej! A-ru-nis!" zavolal na astrálku v rytmu přírazů.
"Neruš!" ani neotevřela oči.
"Ty-si-to-u-ží-váš, co," sykl a zamrkal, aby se zbavil potu.
"A ty snad ne?"
"Ja-ko-a-si-jo. A-le-mám-rád-vě-ci-pod-kon-tro-lou. Jak-ji-teď-de-a-kti-vu-je-me?"
"Tak ji -áách - zkus taky - ummmm - plesknout přes zadek."
Neznělo to jako úplná hloupost, takže Samuel návrh ihned realizoval. A vytřeštil oči, neboť po zadečku přeběhla vlna, jako by vůbec nebyl z kamene. Golemka se na něj otočila a on se utopil v jejích zlatých očích.
"SE M'HA M'FOR AS'HE!" zadeklamoval Samuel s dlaní na golemčině čele. "Přestaň!" přikázal pak s důrazem, ze kterého probleskovala naděje.
Nic se nezměnilo.
"Tak ani tahle formule nefunguje," povzdechl si a zaťal prsty do podlahy, protože se mu na úd přisála dvoje hladová ústa. "Vy mě zabijete," zasípal.
"Nedramatizuj to," vzhlédla Arunis. "Jsou to jen milostné hrátky."
"Vždyť ze mě jako obvykle vysáváš životní energii!" utrhl se na ni Samuel a jeho rozhořčení přemohlo na prchavý okamžik kouzlo. "A ta golemka není o nic lepší! Nevypít lektvar regenerace…"
"Tak proto už jsi byl tolikrát!" zasmála se vesele astrálka.
"Mimo jiné," odsekl alchymista a prohnul se jako luk v reakci na jejich laskání. "Co kdybys mi laskavě pomohla, když už jsi ji spustila?"
"Spíš jsem se spustila s ní," zavrkala astrálka. "Však ty na něco přijdeš," dodala a nasedla na něj. Golemka se mezitím přesunula svým horoucím klínem k jeho obličeji a on se opět nuceně poddal síle okamžiku.
Vír vášně je nakonec opět dostal do blízkosti skříně s lektvary. Z propletence nahých těl se vynořila třesoucí se ruka a chvatně hmátla po lektvarech síly a prolongace.
Povzbuzen na těle i na duchu pak začal Samuel přemýšlet nahlas:
"Je to… golemka poskytující rozkoš… aktivovaná necudným dotykem. Jenže… jaký může mít účel…? Nebo spíš úkol…? Drahý materiál… precizní práce… musela stát majlant… a rozhodně ví co děláááá," zasténal vzrušeně.
"Klasické formule na… deaktivaci nefungují… tedy by měla vycházet od… obdařované oběti… Podle rysů je… z Dahirského eee… emirátu. … Veřejné… domyyyy…."
Přerývaně oddechoval a připravoval se na další kolo, o kterém pochyboval, že vydrží, když ho náhle osvítilo:
"Ehm, mám u sebe jen, eh, dva stříbrné a tři fufně. Bude to stačit?" pohlédl golemce do očí s nevinným výrazem.
Ta naopak ztuhla a začala opět připomínat kámen. Zamračila se a natáhla ruku.
Samuel se doplazil ke svým věcem, vylovil mince a vtiskl je do mramorové dlaně. Golemka je s distingovaným výrazem schovala do záhybů vzdušné řízy, odkráčela zpět na podstavec a ztuhla v původním postoji.
"Ty peníze pak Cirasovi naúčtuju spolu s těmi lektvary a tělesnou újmou," prohrábl si Samuel ulehčeně propocené vlasy.
"Jestli je tohle běžná součást tvojí práce, asi jsem se minula povoláním," protáhla se Arunis jako kočka a začala sbírat ze země zbytky svého oblečení. "Mimochodem, máš tu ještě nějaké ty povzbuzující lektvary, cos vypil?" prohodila přes rameno s pohledem upřeným na sochu.
"Pár ještě ano. Proč?"
"Protože já, narozdíl od tebe, zrovna při penězích jsem," mrkla a ukázala mu dlaň plnou stříbrných a měděných mincí.
Vzápětí pleskla golemku přes zadek.