Máslo na hlavě
Oslavy podzimní rovnodennosti se mohou ošklivě zvrtnout. (Cyklus Z&A - podzim 1521)
Zmatmysl odemkl dveře do Alchemické dílny, zhluboka se nadechl studené ranní mlhy, a pak mu zrak padl na stočený pergamen ležící na prahu. Zvenku na něm byl nakreslen jeho osobní znak - hlava s polovinou tváře goblinní a druhou polovinou lidskou.
Než ho zvedl, velice důkladně ho zkontroloval pohledem a pro jistotu na sebe seslal štítové kouzlo. Pergamen byl totiž převázaný zápalnou šňůrou.
Jeho obsah se skutečně ukázal být výbušné povahy, ale trochu jinak. Při čtení půlgoblinovo pravé obočí vystřelilo až skoro k jeho temeni a zamyšlený výraz mu vydržel až do oběda.
To samozřejmě neuniklo jeho goblinnímu kolegovi Dügaru Pijavkovi.
"Tak co, starý brachu, převáží v tobě volání zelených předků, nebo budeš trávit rovnodennost jako spořádaný lidský manžel?" rýpl si do něj během společného oběda tak, aby to bezpečně zaslechla Adeline. "Teda předpokládám, že jsi taky dostal pozvánku. Kdyby ne, bylo by to trapný, konečně, jsi zástupce cechmistra."
"Co s rovnodenností, jaká pozvánka?" Adeline využila očividnou návnadu, protože si také povšimla Zmatmyslovy zamlklosti, která mu nebyla podobná.
Ten si jen povzdechl a vytáhl ze záňadří pergamen.
"Do letoška nás tu bylo jen málo, takže nemělo smysl nic pořádat, ale díky theolitovým dolům se teď do Brožova stáhlo poměrně hodně goblinů ze všech možných klanů. No a předák z Děravého vrchu mě zve na slavnosti Sämhün. První v Brožově vůbec. Oslavu začátku roku, duchů předků a klanové pospolitosti. A já prostě váhám, jestli se účastnit."
"Stále nechápu, v čem je problém. Tak bys šel na oslavu, a co?"
"Oslavy klanové pospolitosti, to je hezky řečeno," ušklíbl se Dügar. "Spíš orgie plné alkoholu, drog a smilstva."
"To si nemyslím. Většina goblinů tady jsou chlapi, co těží theolit. Goblinek je tu výrazně méně. Jako ano, občas to bývají orgie, to nepopírám. Když si vzpomenu třeba na Blatodol před devíti lety..." zasnil se Zmatmysl.
"Ehm, ehm." Adelinino decentní odklašlání ho vrátilo bleskurychle zase na zem.
"Ale to tu nehrozí," dodal chvatně. "Jak říkám, gobly jsou ve výrazné menšině. A naše společnost je matriarchální, takže to budou oslavy opravdu spíše kulturního rázu. Bude se zpívat a hodovat, pak se všichni opijí, chvíli budou hlasitě hulákat na celý Hvozd... A tím to zhasne."
"Proč tedy tak váháš?"
"Protože si musím hlídat reputaci! A všichni nezelenokožci si budou myslet, že tam ty orgie byly. Jsem představitel významného cechu ve městě a ženatý k tomu. Myslím na pověst naší i cechovní."
"Hmmm... a co kdybych šla na tu slavnost s tebou? Tím bys byl z obliga."
Zmatmysl se zarazil a Dügar se rozchechtal v jasném očekávání hloupých vymluv, jak se určitě bude snažit vykroutit z očividné pasti.
"To by možná šlo," pronesl nakonec Zmatmysl pomalu a Dügarovi spadla brada. "Když budu mít po boku svoji manželku, všechny drby snadno utnu. Děkuji, lásko, ty máš řešení na každý problém."
Nakonec neměl Zmatmysl toho odpoledne jen jeden doprovod, ale hned tři. Kromě Adeline ho doprovázeli i Alquadal s Estegarem. Jednorožka se rozhodla dělat přítelkyni gardedámu s tím, že o goblinních slavnostech toho mnoho slyšela a ráda by nějakou zažila. Estegara přiměla k doprovodu pod záminkou své reputace (zde se mág takticky zdržel poznámky o jejím posledním zaměstnání) a nutnosti odbourávání jeho druhistických sklonů. Věčně chudého mága nakonec zvyklala možnost účasti na hodokvasu zdarma.
Konečně se jim otevřel pohled na důlní osadu Děravý vrch. Panoval v ní ještě větší shon a zmatek než obvykle. Hlavnímu prostranství dominoval dlouhý, zjevně narychlo sbitý stůl ve tvaru kříže a čtyři velké vatry mezi jeho rameny připravené na podpal. Mezi sruby z nehoblovaných prken pak byly bez ladu a skladu rozesety stany. Jídlo a především alkohol byly zjevně uskladněné v bezpečí theolitového dolu. Před vstupem se totiž tyčili dva statní orci, kteří odháněli dotěry razantními kopy. Sami pak zjevně měli velký respekt z rozložité goblinky, která sekýrovala a pohlavkovala své pomocníky. Rozeznali v ní Ruguru, manželku Driha Gombulina, který provozoval goblinní tavernu v Brožově.
"Pozor na ty symboly," upozornil je na hranici osady Zmatmysl.
"Co jsou zač?" obešla Alquadal obloukem kostrbaté značky vysypané červeným pískem.
"To jsou ochranné znaky předků. Budeme pod dohledem duchů, kteří ochrání místo slavnosti před vnějšími narušiteli. Takže dnešní noci nebudou potřeba žádné hlídky a mohou slavit úplně všichni."
"Á, magistr Zmatmysl! Nebo spíš gizmí Gymir, abych použil tvý pravý jméno. Nechť předkové dohlíží na tvoje kroky!" přivítal je podsaditý důlní mistr Gönder, předák a hlava osady, svým nezaměnitelným chraplákem.
"Nechť tvé jméno není nikdy zapomenuto, Göndere," stiskl mu Zmatmysl vřele pravici. "Děkuji za pozvání. Snad nevadí, že jsem nepřišel sám."
"Ani v nejmenším, za tu tvojí dvakrát pálenou žížalovici, cos poslal, jsi klidně mohl dorazit s celým cechem," mávl bodře rukou vousatý těžař. "Nechal jsem ti připravit stan, aby ses moh náležitě upravit. Počkej. Hej! Fargure! Doveď magistra k jeho stanu!" odchytil mladého goblina.
Ten je zavedl ke stanu, před kterým byl kůl a na něm Zmatmyslův osobní znak. Alchymista zmizel uvnitř i se svým objemným vakem a ostatní zaujali strategické místo na nedaleké haldě hlušiny, odkud měli dobrý výhled na osadu. A že bylo na co se dívat.
Goblini pro nadcházející slavnost zdůraznili znaky své klanové příslušnosti, šamani a léčitelé oblékli svá slavnostní roucha, goblinky zase šaty zdůrazňující jejich přednosti, které ještě podpořily líčidly, a velká část goblinů se také již v předstihu posilnila nějakým tím alkoholem nebo houbičkami. A ti všichni se neustále přelévali jako zelenavá řeka napříč osadou sem a tam.
Jakmile padl viditelně soumrak, rozezněly se velké bubny. Zmatmysl konečně vyšel ze stanu a málem ho nepoznali. Vousy měl dobarvené rezavou barvou, takže ještě více kontrastovaly s jeho nezdravě zelenou kůží. Na krku měl zavěšený náhrdelník ze zubů a kostí, ramena a záda mu halil plášť z liščí kožešiny. Na nahé kostnaté hrudi se skvělo několik bílých goblinních symbolů. Pouze kalhoty si nechal původní.
"Takhle tě vidět je trochu znepokojivé," shrnula jejich pocity trefně jednorožka.
"Neboj, to je jenom pro dnešek. Pojďte, brzy to začne."
Zavedl je k jednomu konci velkého stolu, kde už byli zbylí členové cechu - goblin Dügar Pijavka a hobgoblin Horg Bulva, jejich hospodář. Pozdravili se tiše kývnutím, protože šamani začali cosi prozpěvovat v orkamluvu, načež zapálili ohně.
Doprostřed spojnice stolů se s dopomocí vybelhala vrásčitá goblinní stařenka, podle hole šamanka, a pokynula rukou. Celá osada i bubny okamžitě ztichly, dokonce i ti nejnabuzenější goblini. Mluvila tiše, ale její hlas se jasně nesl celým údolím. Šlo o krátký proslov, po slabé minutě propukli goblini a orci, kterých tu také pár bylo, v nadšený řev. Ještě jednou je pokynem ruky utišila, cosi zaskřehotala a ukázala na Zmatmysla.
Ten se zvedl, s rozpraženýma rukama cosi pronesl také v orkamluvu a doprovázen další vlnou řevu se zase posadil.
"A teď prosím překlad," domáhala se Adeline ihned, jakmile začala volná zábava a mladí goblini a gobly začali nosit pod Ruguriným dohledem na stoly jídlo a pití.
"Ta stará šamanka je Kaira Timbarlik, nejstarší duchem v osadě a vlastně celém širokém okolí. Přivolávala duchy předků, aby se zúčastnili oslavy s námi."
"A tvůj výstup?"
"Přál jsem nám štěstí, abychom ve zdraví přežili nadcházející zimu a aby se co nejvíc duchů vrátilo mezi nás v novém životě."
"Jak vrátilo mezi nás?" ošil se Estegar znepokojeně.
"A proč jsi přál zrovna ty?" zajímalo pro změnu Adeline.
"Popořadě, napřed vypijte tohle," podal každému jednu lahvičku. "Je to nejsilnější protijed, co umím namíchat. Měl by vás ochránit před většinou pro vás jedovatých kuchen jídel. Ale raději jezte jen to, co znáte. Pozor hlavně na houby. Pít můžete všechno. Nevěřím totiž, že bych zvládl celou noc kontrolovat, co jíte." Ubezpečil se, že lektvar vypili všichni, nabídl si smaženou žábu a pokračoval:
"O podzimní rovnodennosti pro orky a gobliny končí rok a začíná nový. A tuto noc se ti, kteří nezemřeli Třetí smrtí, tedy nebyli zapomenuti, mohou vrátit a slavit s námi."
"A protože zároveň máme my zelenokožci říji a končí měsíc námluv, po této noci se nezadané gobly a orky vyslovují vůči svým nápadníkům," doplnil ho chmurně hobgoblin a mohutně si přihnul z korbele.
"Horgu, proč to říkáš tak zasmušile? Je čas oslav!"
"No právě! Zahlíd jsem tu naší Rozálii a bojím se, že bude slavit až až. Už teď jsem kolem ní napočítal čtyři nápadníky. Vilemínu trefí šlak, až se to dozví. Nechtěla jí sem vůbec pustit. Já byl rád, že nechala jít mě. Jenže Róza už je plnoletá, je jí šestnáct, a je ze čtvrtiny gobla. Tohle si nemohla nechat ujít."
"Já jí plně chápu, děvče jako lusk," zašklebil se Dügar a přátelsky ho poplácal po zádech. "Mimochodem, o Sämhünu zároveň neplatí svazky. Ne že by jinak byly nějak moc svazující, goblini jsou volnomyšlenkáři. Takže kdyby ses náhodou líbil nějaký goblince, Estegare, tak dneska je to vážně míněnej návrh na techtle mechtle. A bez dopadu na další dny! Teda skoro," střelil pohledem ze zkoprnělého mága na jeho jednorožčí manželku. "Mimochodem tohle nejez, jestli nechceš na další dva dny oslepnout. Každopádně děti počatý týhle noci bejvají většinou vtělení ducha nějakýho předka, takže ten návrat mezi nás může bejt dost doslovnej."
"Je to tak," pokýval souhlasně Zmatmysl. "A míšenci jako já, jejichž původ je v rovnováze a jsou opravdu půl na půl, podle našich legend nosí štěstí. Rodí se nás jen pár za století a osobně vím jen o jednom dalším. Orkogoblinním náčelníkovi jménem Sygör Mocný pes, potkali jsme ho tenkrát v Gleckém mokřadu, pamatuješ, lásko? Tenkrát jsme se museli skrýt v jejich vesnici před nemrtvými a..."
Jeho vyprávění však přerušil starý vousatý skald, který si nedaleko nich sedl nahoru na stůl a doprovázen okolosedícími gobliny začal zpívat píseň o gizmím Gömörim a jeho kouzelné misce.
Estegara probudil chlad. Namáhavě rozlepil oči a marně se snažil přehlušit bolest tepající v hlavě. Nakonec se rozpomněl na jednu mágskou meditační techniku. Bolest trochu ustoupila.
Shledal, že leží mezi zbytky jídla na jednom z oněch velkých stolů. Jak se zvedal na lokty, shodil několik misek na tři gobliny chrápající pod ním, ale nevzbudili se. Teprve pak mu došlo, proč je mu zima.
Jeho oblečení bylo pryč. Měl na sobě pouze cizí goblinní bederní roušku a přes ramena zbytky nějakých dámských šatů. Celé tělo měl pak poseté hlinkou nakreslenými goblinními symboly.
Zhluboka se nadechl, napočítal do pěti a podíval se pod roušku. Ano, opravdu měl pokryté celé tělo. Marně hledal větší kus nepopsané kůže.
Mátožně vstal a nejistým krokem se vydal k místu, kde tušil Zmatmyslův stan. Cestou překračoval spáče a snažil se vybavit něco z předešlé noci.
Vzpomínal si na bubny a skaldy, a jak Zmatmysl zpíval nějakou píseň z jejich klanu.
Taky úchvatný ohňostroj, který přichystali důlní inžynýři, a následné hašení jednoho ze srubů.
Pak na spoustu mandragorového piva a nějaký opojný čaj.
Jak ho Alquadal vytahuje křepčit na nějaký barbarský rytmus. A jemu to ani nevadilo, smál se u toho jak po houbičkách. Které si vlastně asi i dal.
Na soutěž s orkem, černovlasou goblinkou a Alquadal v panákování nějaké strašné kořalky.
A taky jak pije medovinu ze žlábku mezi nahými ňadry. Byly růžové nebo zelené? Nevěděl.
Zbylé střípky vzpomínek byly rozmazané a pomíchané. S očekáváním nejhoršího klopýtal ke stanu.
Tam u malého ohniště již sedela jeho žena spolu s Horgem Bulvou a vařili horkou polévku. Jakmile ho spatřila, zamračeně vstala.
"Máš máslo na hlavě," konstatovala s nečitelným výrazem. Estegar se zatvářil vyděšeně.
"Ale ne, doslova máš máslo na hlavě," došla až k němu a začala mu něžně stírat polorozteklé máslo z pleše. Nedaleko se zrovna probral k životu Dügar. Chvíli ten výjev fascinovaně pozoroval, aby se vzápětí zase svalil na zem a začal chrápat.
"Polívku?" podal Horg Estegarovi kouřící misku. "Musíš bejt promrzlej na kost."
Mág ji vděčně přijal a jednorožka mu přehodila svůj plášť přes ramena.
"Ehm, co se vlastně v noci dělo?" odvážil se zeptat mezi usrkáváním a střelil pohledem po Alquadal.
"Ty si to nepamatuješ?" Mág jen s bolestným výrazem zavrtěl hlavou.
"Byl jsi... prostě Estegar." To ho zrovna neuklidnilo. "Ale uznávám, že jsi mě i po těch dvou letech, co jsme spolu, dokázal dost překvapit." To znělo ještě hůř.
"Mně se líbilo tvý názorný ztvárnění, jak jsi poznal svou ženu. Takový divadlo jsem v životě neviděl. Pár goblinů dokonce smíchy popadalo ze židlí!" zachechtal se Horg a na okamžik se přestal tvářit jako morous.
"Snad jsem ne-" zrudl Estegar a získal vzhled jahody s roztátou šlehačkou na vrchu.
"To ne, jenom náznakem," uklidnila ho Alquadal. "K názorné rekonstrukci bych se nepropůjčila. Jsem dáma. Což mi připomíná - máš zajímavý taneční styl."
"Ale na Zmatmyslův nemá, ten je nezapomenutelnej," oponoval Horg.
"To je fakt. Adeline tomu říká epileptická kudlanka."
V ten moment se odhrnula plachtovina a ze stanu vylezl Zmatmysl jenom v kalhotách. Labužnicky se protáhl, až mu zapraštěly kosti. Za ním se objevila rozcuchaná goblinka ve středních letech oblečená v jeho košili. Sahala jí až po kolena a vzhledem k její kypré postavě v ní byla trochu natěsno.
"Máš kouzelné ruce, Briscilo, tvoje doteky jsou vyloženě elektrizující!"
"Ty tvoje taky umí divy," pleskla ho rozverně přes zadek. "Někdy si to musíme zopakovat."
"Ne, že mě z toho vynecháte!" vykoukla ze stanu rozespalá Adeline.
Estegara celý výjev natolik rozhodil, že se polil polévkou.
"Ale, náš rozverný mág a jeho jednorožka," usmála se Briscila. "Vám dvěma jsem taky k službám," vysekla pukrle a zmizela v mumraji pomalu se probouzející osady.
"Jako nová," protáhl si Zmatmysl znovu se slastným výrazem záda. "Tak co, Alquadal, splnil Sämhün tvoje očekávání?"
"Nezapomenutelný zážitek, dnešní noc byla plná překvapení, viď, Estegare?"
Ten jen nepřítomně přikývl s myšlenkami na to, že v laboratoři viděl lektvar na posílení paměti. Ač nepatřil mezi praktikující věřící, soudil, že modlitba k některému z bohů, aby tam lektvar zůstal až do jeho návratu, možná nebude od věci.