Malý chlupatý problém
Sira něco evidentně trápí. Co může za chmury chlupatého čtyřnohého alchymisty? (Cyklus Z&A - jaro 1523)
Záznam z cechovní kroniky:
Začínáme si dělat vážné starosti o Sira, vlastně sira Prokopa. Poslední měsíc chodí jako tělo bez duše, jenom poléhavá na dvoře a bez zájmu o cokoliv hledí směrem ke Hvozdu. Skoro ani nežere, teda nejí. Včera si dokonce nedal ani sýr, který přinesla hospodyně Vilemína! Říkáme si, jestli není nějak nemocný. Ale jak se léčí člověk proměněný ve psa? Trpí vlastně na stejné nemoci? Víc otázek než odpovědí. A on o tom s nikým nemluví.
Dne 6. května 1523
zapsala Grizelda
"Kňů kňů," ozvalo se za Zmatmyslem, který zrovna na záhonech kontroloval, zda se jim do nich nepustily stázovky, obávaní to magičtí šneci. Když se otočil, uviděl kulhajícího Sira, jak se vleče o třech packách, se zjizveným čenichem a krví podlitým okem navrch směrem přes dvorek k Cechu.
"U všech předků, kdo tě tak zřídil?!?" vrhl se ihned ke čtyřnohému příteli a odnesl ho domů. Sešil tržné rány, dal hojivé obklady, zafixoval levou zadní pohmožděnou kyčel a napojil ho léčivými lektvary. Přitom si všiml, že Sir má tlamu od zjevně cizí krve.
Sir se k tomu ale nijak nevyjádřil, jen se další dny vyhříval na sluníčku a dával se dohromady. Bylo ale poznat, že se něco stalo, že se zatvrdil a něco chystá. Zmatmysl na něj netlačil a čekal, až s tím přijde sám.
Čas uzrál za necelé dva týdny, kdy mu konečně Zmatmysl povolil delší vycházky. Sir se protáhl, až to zakřupalo, a pak z truhly vytáhl brokátový kabátec s kožichem, který si nechal ušít na své psí tělo. Příliš často ho nenosil, aby nebudil pozornost. Naposledy si ho jakožto gelreánský šlechtic oblékl, když do Brožova zavítala královna Xelesie.
"Dobrá, chápu, že chceš na někoho udělat dojem, ale proč u toho potřebuješ i nás? A v honosném oblečení k tomu?" nechápal Zmatmysl, zatímco mu zapínal knoflíky. Sir jen temně zavrčel a dál to nekomentoval.
"Na jak dlouho to bude? Vrátíme se do tří hodin, nebo mám někoho zaúkolovat, aby nakrmil Sylvii za mě?" zajímala se Adeline. Sir jen souhlasně štěkl. Pokrčili tedy rameny a jakmile se dostrojili, následovali ho z Cechu ven z města.
"My jdeme do Sovic?" podivil se Zmatmysl, když se na křižovatce za mostem přes řeku Hroth nevydali kolem Mágské věže ke Skalní bráně, kterou se vstupovalo do Hvozdu, ale zahnuli vlevo podél Severních útesů. "To sis hrál na škodnou u některého ze sovických sedláků, nebo co?" Sir ho jen odměnil studeným pohledem a pokračoval v chůzi.
Až do Sovic ale nedošli. Sir zahnul k Hornímu mlýnu, jednomu z těch několika postavených na potocích, které padaly ze Severních útesů a vlévaly se do Hrothské nebo Čisé zátoky.
"WAU WAF WAU!" zaštěkal Sir, jakmile vstoupili do dvora, a začal vyzývavě mávat ocasem. Z jedné budovy vystoupil po chvíli statný muž s ovázanou rukou. Jakmile je spatřil, zbrunátněl, zmizel zpátky ve dveřích a vzápětí z nich vyběhl s velkou sukovicí.
"Tak tobě to nestačilo?!? Já ti vyprášim kožich, a vám dvěma taky!" řval na ně.
Adeline to vyřešila jednoduše - drobné kouzlo a muž se jim válel v prachu u nohou.
"Nemáme nejmenší tušení, co se mezi vámi dvěma odehrálo, dobrý muži," usmál se na něj vlídně Zmatmysl. "Ale jestli to nebudeš řešit v klidu, nechám svoji ženu, aby tě zaklela do kusu ledu, ať vychladneš," dodal ještě.
Muž si konečně povšiml mágské hole v čarodějčiných rukách a došlo mu, že přestřelil. Jako mávnutím kouzelného proutku se uklidnil.
"No jo, no. Tak v klídku. Ale tenhle všivák mi minule prokousnul ruku," zavrčel ještě a vyhrabal se na nohy. "Takže si ho laskavě držte zpátky."
"Sire, zkus, prosím, udržet své vášně na uzdě, než si s ním promluvíme."
"Není o čem se bavit," ohradil se muž kategoricky. "Tohle je můj mlejn a vy tu nemáte co pohledávat. Hlavně von!" ukázal na Sira. "Takže ráčejí vypadnout," otočil se k odchodu.
Sir ale zavrčel a hlasitě zavyl.
A nedaleko se ozvalo tlumené zavytí v odpověď.
Sir na nic nečekal a rozběhl se za hlasem. Ostatní jej následovali.
"Ne! Počkejte!" volal mlynář, nyní bledý a vyděšený, jako by na něj sáhla smrt. To už ale Sir vyšplhal po žebříku nahoru na seník a zmizel jim z dohledu.
"Stůjte! Tam nesmíte!" chytil mlynář Zmatmysla za paži, když se chystal za ním.
"A to proč?" setřásl alchymista jeho ruku.
"Protože… protože…" zakoktal se mlynář.
Zeshora se ozvalo zlověstné zavrčení. Když zvedli oči, spatřili velkou černou vlčici s vyceněnými tesáky.
"Protože je tam moje dcera," povzdechl si náhle unaveně mlynář a sedl si na zem.
"Tvá dcera je vlkodlak?!?" poodstoupil zaskočeně Zmatmysl dál od žebříku.
"To není vlkodlak," zavrtěla hlavou Adeline. "Tohle je kožoměnec. Pár jsem jich už viděla u nás v Trettenském hvozdu. Ale to nevysvětluje-"
Ozvalo se štěněčí zakňíkání a vlčice zmizela.
"Aha," pochopila Adeline okamžitě. "Tak vysvětluje."
"Elena to má po matce," jal se vyprávět bez pobízení mlynář. "Ta se vždycky ráda toulala po lesích ve vlčí podobě. Jednoho dne se mi nevrátila. Takže mám pochopitelně o Elenu strach, aby ji nepotkal stejnej osud. A když to konečně začalo vypadat, že se uklidnila a bude žít především jako člověk, tak se tu objeví ten váš pes a všechno zkazí," povzdechl si spíš rezignovaně než naštvaně. "No a když jsem zjistil, že je v očekávání, dostala domácí vězení."
"Tak proto byl Sir tak přešlý!" pochopil Zmatmysl. "A Elena mezitím porodila."
"Jo, navíc ve vlčí podobě. A odmítá se změnit zpátky. Byl jsem z toho vzteky bez sebe, takže když se tu objevil zase ten váš pes, tak jsme skončili v sobě."
Nahoře na seníku se znovu objevil Sir, tentokrát doprovázený tmavovlasou dívkou, která v náručí držela dvě vlčata. Opatrně s nimi slezla dolů a postavila se se vzdorným výrazem před otce.
"Tatínku, tohle jsou tvoje vnoučata - Mruf a Tewa. Kdybys mě nezavřel doma, nemusela se narodit jako nemanželská. Ale to ještě můžeš spravit. Tady Sir," ukázala na psa, který zaujal sošnou pózu," by tě chtěl požádat o tvoje požehnání. Tentokrát mými ústy, protože minule jste se zjevně nepochopili."
"Já nedám svoji jedinou dceru nějakýmu očarovanýmu čoklovi!" zbrunátněl mlynář. Sir ztuhl, načež výhružně zamával ocasem.
"Zadrž," vstoupil do toho rychle Zmatmysl. "Tady jde zjevně o nedorozumnění. Dovol, abych ti představil Sira, plným jménem sira Prokopa Suda ze Sornské Vinice, třetího syna barona Zachariáše," prohlásil slavnostně a mlynáři spadla čelist. "V tuto chvíli je kvůli nehodě ve psí podobě a ta je prozatím trvalá, každopádně Sir je rodem šlechtic a alchymista k tomu. Takže tvojí dceru nežádá o ruku žádný nuzák. A jeho chlupatý vzhled zjevě pro Elenu nepředstavuje problém."
"Navíc předpokládám správně, že děti mohou mít i lidskou podobu?" obrátila se Adeline na Elenu.
"Mruf je lenoch jako každej kluk, ale Tewa už se zvládla proměnit na nemluvně a zase zpátky," potvrdila hrdá matka. "Jen jsou radši jako vlčata, mají tak víc pohybu."
"Tak co, otče, jak to vidíte?" přešel na vykání Zmatmysl.
"No dobrá, co mám s váma dělat," zakroutil hlavou mlynář. "Kdybych vám ho nedal, stejně mi za ním utečeš. Tak jo, sire Prokope, máte moje požehnání," potřásl psovi packou. "Ale jak si představujete veselku, to je mi záhadou."
"To už nech na nás," usmála se Adeline při vzpomínce na Estegara s Alquadal. "Nebude to první svatba v Brožově, kdy budou oddávat člověka a magické zvíře."