Magická plejáda chutí
Co se stane, když pustíte alchymistu do kuchyně? (Cyklus Z&A - jaro 1522)
Cechy vždy měly na své učně různé - a leckdy i velmi zvláštní - nároky. Brožovský cech alchymistů pod vedením Celestýna a Zmatmysla nebyl výjimkou, měl však opravdu unikum. Pouze v tomto cechu totiž museli učedníci povinně vařit.
Především Zmatmysl totiž vyznával názor, že vaření je pouze méně sofistikovaná odnož alchymie. A jelikož mnoho základních úkonů prováděných v kuchyni bylo totožných s tím, jak se v základu zpracovávaly magické bylinky na výrobu lektvarů, považovali s Celestýnem vaření za poměrně bezpečný způsob výuky adeptů této disciplíny.
Nicméně tohoto jarního dne to platit tak úplně nemělo.
"U Satyrova kopyta, kolik tam dáváš té soli?!? Míchej to pořádně, pálí se to! Přestaň ujídat ty klobásy! Máš je jenom nakrájet na kolečka! Bohové, za co mě trestáte?" Grizeldě, která měla ten den kuchyni na starost, z mladších učedníků už notně tekly nervy.
"Lízo, kde je to koření do guláše?"
"Já netuším, asi už tu žádné není," pokrčila rameny střapatá dívka a dál klidně přikládala do kamen.
"Já se tu už na mou duši zblázním! Berťo, skoč pro bylinky na záhonek, dáme tam čerstvý."
"A co všechno tam přijde?"
"Tady máš kuchařku, strana padesát dva," vrazila mu do rukou tlustou knihu. "A pohni sebou, nemáme na to celý den!"
Berťa tedy hbitě vystřelil ven. Tak zprudka, že hned za dveřmi vrazil do baby Anabelly, která se šourala chodbou.
"Nemůžeš dávat trochu pozor?" durdila se stařenka a ztěžka vstávala.
"Moc se omlouvám," pomohl jí Berťa na nohy a podal knihu, kterou jí vyrazil z rukou. Pak popadl tu svou a utíkal na dvorek.
Výběr bylinek na straně padesát dva ho trochu překvapil, čekal spíš obyčejnou bazalku než třeba hněvokvětku, ale když si vzpomněl na rozparáděnou Grizeldu, raději nad tím moc nehloubal. Pobral, co měl, a metelil zase zpátky do kuchyně.
"Musím říct, že dneska jste se překonali," pochvaloval si hobit Cvalimír Žemlička a cpal se gulášem.
"Přesně tak, je to doslova magická plejáda chutí!" olizoval se goblin Dügar Pijavka.
Grizelda se dmula pýchou. Uznání od dvou nejmlsnějších alchymistů v cechu - to nepřichází každý den!
Guláš se zjevně povedl. Všichni doslova vylizovali své misky.
"Nebylo by ještě na přidání?" upřel na ni Cvalimír psí oči.
"Ale jistě, udělali jsme toho kotel," usmála se dívka, ale vzadu v hlavě se jí ozval slabý hlásek dožadující se pozornosti, že něco není v pořádku.
Na její slova se zvedla půlka osazenstva stolu a s natěšenými výrazy utvořili frontu, přičemž nadšeně máchali huňatými ocasy.
Grizeldě konečně došlo, co je špatně. Jen absolutně netušila, jak se to mohlo stát.
Následky guláše s dochucením podle Anabellina grimoáru naštěstí za pár dní odezněly samy. Nejdéle pak vydržely u Cvalimíra, který se ten večer přežral k prasknutí. Tomu ocas zmizel až po týdnu a na kočky občas štěkal ještě další dva.