Z deníku vdané jednorožky: Jméno nad každé jiné

Aneb rezervace na jméno nemusí být vždy snadná.

"Alk... co?" zakoktal se hospodský, když chtěl ověřit, zda je stůl pro skupinku mágů zarezervovaný.

"Ach jo." povzdechla si Alquadal. "Tohle už je přinejmenším po sté." Nikdo nebyl schopný napoprvé správně říci její jméno.

"Budeme Ti asi muset vymyslet přezdívku." zasmála se Adeline.

"Alkohol, akvarel, dokonce Apač... tisíc různých variant a nikdy ta správná. Je to tradiční jednorožčí jméno, nosily ho celé generace jednorožek přede mnou, co je na tom tak těžkého?"

Zmatmysl se zamyslel: "To jméno je jistě starobylé a u jednorožců obvyklé, ale problém bude v tom, že se prostě nepodobá žádnému jménu lidskému..."

"A co takhle kdybys to jméno jenom přeložila? Mohli bychom ti říkat Labutí no..." začal Estegar, ale Alquadal ho zpražila takovým pohledem, že raději větu nedokončil.

"A-L-Q-U-A-D-A-L." Vyhláskovala své jméno Alquadal hospodskému, který celou dobu mírně nervózně sledoval její magickou hůl, která se pohupovala na jeho vkus příliš blízko jeho hlavy. Pečlivě prošel celý seznam rezervací a zakroutil hlavou. "Na nikoho toho jména tu stůl rezervovaný není..." Pak se zarazil a hlasitě zavolal na jednu z posluhujících děveček. "Hej ty, ty jsi psala rezervaci tady pro tu... nervózní polknutí... čarodějku?" Dívka přiběhla, udělala pukrle a nevinně potvrdila: "Ano, paní tu byla včera, tady jsem to zapsala." Ukázala na jeden řádek. Aktimel.

"Já to vzdávám." Rozhodila ruce Alquadal. "Odteď mi říkejte třeba Anče."