Hodný, zlý a šílený
Pořádek musí být. A to platí zejména pro alchymisty. (Cyklus Z&A - podzim 1523)
Bylo brzké ráno a Brožov se ještě utápěl v mlze, kterou jen nesměle prosvítalo slunce, když celý cech zburcovalo hlasité bušení na vrata.
"Neumíš číst?!? Ještě je zavříno!" hubovala hlasitě hospodyně Vilemína.
"Jsme z garfulského cechu!" ozvalo se z ulice. Hospodyně chtěla odvětit něco hodně jedovatého, ale to už dorazil Celestýn:
"Cechovním bratrům a sestrám jsme povinni poskytnout útočiště. Vyřídím to," vydal se spěšně ke vratům. Vilemína jen pokrčila rameny, nasadila si ohnivzdorné rukavice a šla dát nažrat králíkům.
Před budovou spatřil Celestýn dvě osoby v prostých pláštích sepjatých sponou se znakem Osvíceného Cechu Alchymistického - štíhlý muž s krátkým světlým plnovousem a bruneta s vlasy v drdolu. Za nimi postával přístavní posluha s jejich zavazadly. Vypadali poměrně tuctově a nevýrazně, takže je odhadl na druhořadé písaře, kteří přijeli něco vyřídit na univerzitu a chtějí jídlo a nocleh zdarma.
"Vítejte v Brožově, vzácní kolegové," uvítal je přesto na úrovni a vpustil dovnitř. "Jsem cechmistr Celestýn."
"Výborně! Já jsem magistr Epeumon Klompf a toto je magistra Doňa Magnolia Lizetta d´Moulin Cassé. Přijeli jsme na hloubkový audit."
"Takže se budeme chovat, jako by tu nebyli? Prostě jako vždycky?" shrnul závěr bleskové porady vedení cechu Saveran. "Dobrý, tak já to pak řeknu ostatním."
"Stejně z toho mám pocit, že nás zruší hned po prvním dni, co to tu uvidí," tvářil se zachmuřeně Celestýn.
"Vždyť nemáme co skrývat a cechovní zásady dodržujeme," namítl Zmatmysl. "Navíc by se stejně brzy provalilo, že je to tu jeden šílenec vedle druhého. Zkusme z toho naopak udělat naši přednost.
Spíš by mě zajímalo, jestli je to opravdu jen audit, nebo jsou tu na něčí udání. Ale pozor, už jdou," kývl směrem k oběma přicházejícím auditorům, které mezitím ubytovala hospodyně v pokojích pro hosty.
"Rád bych vám představil magistry Klompfa a Doňu Lizettu. Toto jsou mí zástupci: magistr Zmatmysl a tovaryš Saveran Kanders," představil své kolegy Celestýn.
"Tovaryš?" pozvedl obočí Klompf.
"Jeho schopnosti a dovednosti plně vynahrazují případné mezery ve znalostech na poli alchymie," nehnul ani brvou cechmistr. "Navíc je velice zdatný a svědomitý ohledně vedení záznamů. O tom se ale stejně nejspíš budete chtít přesvědčit sami, že?"
"Zajisté. Mohli bychom dostat k dispozici nějakou klidnou místnost a všechny záznamy od založení této pobočky? Kromě těch dosud neuzavřených, pochopitelně."
"Jasně, donesu vám je do studovny v prvním patře, tam vás nikdo nebude rušit," přisvědčil Saveran a zmizel v chodbě.
"A my vás v mezidobí provedeme po cechu, jestli chcete, abyste získali alespoň hrubou představu, kde co je," nabídl Zmatmysl.
"Velmi rádi," přisvědčila Doňa Lizetta bez jakékoliv mimiky.
"Já se naneštěstí budu muset omluvit, musím teď na zasedání městské rady. Ale Zmatmysl vám bude dobrým průvodcem i beze mě. Světlo s vámi," rozloučil se Celestýn.
"Tak tedy, nyní se nacházíme v obytném severním křídle," ujal se výkladu Zmatmysl. "V horních patrech jsou pokoje a tady v přízemí kuchyně s jídelnou. Naše hospodyně je výtečná kuchařka, ale vaří i naši učni a občas i ostatní alchymisté. Je to skvělý způsob osvojení základních postupů nejen pro laboratoř. A tmelí to kolektiv.
Pravda, řízky, které připravoval včera Estegar, byly skoro jako z trpasličí oceli. Daly se ukrojit až po zpracování kovářským kladivem. Ale většinou to nebývá taková hrůza a třeba já jsem docela obstojný kuchař, cechmistr dokonce skvělý. A Saveran peče skvělý chléb. Každopádně abych nezapomněl, pokud byste chtěli jíst v soukromí, Vilemína vám může jídlo donést nahoru do pokojů."
"To je v pořádku, alespoň se seznámíme s ostatními bratry a sestrami," prohlásil Klompf.
"Dobrá tedy, oběd bude v poledne, uslyšíte městské zvony. Pokud byste si chtěli dát v mezidobí horkou lázeň, musíte do kuchyně a po schodišti dolů do sklepa. Trochu nešikovné, uznávám, ale jinak se nám to nepodařilo vymyslet.
Do druhé části cechu teď projdeme tady průjezdem a přes ošetřovnu, ale běžně se chodí venkem přes dvůr nebo chodbou v patře. Tu jsme museli přistavět, původně byla obytná část samostatný dům. Koupili jsme ho za pakatel po Bouři bohů, kdy zemřel původní majitel."
"Bouři bohů?" podivila se Doňa Lizetta.
"Těsně před tím nešťastným atentátem na Její Výsost královnu poničila půl města ohromná bouře vyvolaná pravděpodobně ostatními bohy kvůli Sýfě a jejím kultistům," vysvětloval Zmatmysl, zatímco odemykal dveře. "Pro nás to ale nebylo tak hrozné, když to tedy budu brát čistě materiálně. Nedopadlo to vlastně o moc hůř, než po některých explozích. A alespoň jsme zrenovovali laboratoře.
Tak a toto je naše ošetřovna," prohlásil vzápětí s hrdostí v hlase. Nebýt operačního stolu u okna, místnost by vypadala spíš jako lékárna.
"Toto vše máte pouze pro potřeby cechu?" zeptal se Klompf.
"Ne tak docela, v rámci Alchemické Dílny prodáváme i různé léky a hojivé masti. A s mojí chotí Adeline provozujeme soukromou praxi, především pro pár bohatých měšťanů. Docela se to vyplácí, protože spousta z nich s něčím obchoduje a nemáme tak problém sehnat i vzácnější suroviny pro cech," vyvedl je Zmatmysl na chodbu a pečlivě za sebou zase zamkl.
"Tady je kovárna, máme zbrusu novou pec na stříbření zbraní až z Galmory. Tu vám pak může předvést Tenzin. Zde je krámek, za chvilku budeme otevírat. Máme tu hotové základní lektvary a amulety, ale zbytek je samozřejmě zakázkový. Tady je pak salonek pro jednání se zákazníky, povšimněte si erbů našich mecenášů, a-"
"Zajímavá rodová hesla: Ve víně jsou pravda a peníze a Smrtí ku svobodě," poznamenala s nečitelným výrazem Doňa Lizetta.
"Baron Zachariáš Sud je zároveň velkoobchodník s vínem, s jeho synem Prokopem se tu určitě potkáte, a hrabě Wilhelm… Nu, ten zastával kromě postu brožovského soudce zároveň i funkci ohledávače mrtvol a patologa. Kdysi provedl na náměstí první veřejnou pitvu ghúla v království vůbec. Smrt bral jako prostředek pro povznesení živých, myšleno věděním, pochopitelně.
Každopádně tady už je naše řemeslná dílna. Laboratoř jako taková je potom v suterénu, protože…" pokračoval ve výkladu Zmatmysl a vedl je dál cechovní budovou. Zbylé sklepní části prozatím vynechali, ale obšírný popis věnoval speciálnímu laboratornímu vybavení. A vodopád slov pokračoval i během cesty přes společenskou místnost a obsáhlou knihovnu až do studovny, kde již na ně čekal Saveran s dokumenty.
"Poslyšte, magistře, vy rád mluvíte, že?" konstatoval Klompf.
"Asi to tak bude. A bohužel si často nepamatuji, co jsem komu řekl. Následky jednoho nepodařeného experimentu. Takže se omlouvám, pokud ode mne něco uslyšíte vícekrát," usmál se nevesele Zmatmysl a se škodolibou radostí postřehl první náznak emoce ve tvářích auditorů. Nebyla zrovna kladná. "Doufám, že jste byli s prohlídkou prostor spokojeni. Teď se musím omluvit, mám na starosti výuku učňů. Jakmile skončíme, pošlu vám sem k ruce jednoho z nich, kdybyste něco potřebovali," rozloučil se a chvatně zmizel.
"Tak v těchhle dvou bednách," převzal štafetu Saveran, "je vše k roku 1521…"
Až do večera, kdy se ve studovně znovu sešli s auditory, se nestalo k cechmistrově úlevě nic mimořádného.
"Děkuji, že jste přišli," uvítala je Doňa Lizetta. "Slibuji, že to nebude trvat dlouho. Chtěli jsme si jen doplnit pár informací k tomu, co jsme již prošli, a domluvit se na průběhu příštích dní."
"Jistě, jen se ptejte," pobídl je Celestýn.
"Podle našich záznamů jste oba dva, tedy cechmistr Celestýn a magistr Zmatmysl, složili cechovní přísahu již v roce 1519 zde v Brožově. Přesto vaše cechovní záznamy začínají až rokem 1521 a jako první cechmistr jste uveden právě vy, Celestýne."
"To je jednoduché," usadil se ten pohodlně na židli. "Když se Brožov v devatenáctém roce oficiálně stal ze svobodného města součástí království, tak tu ihned založili cechovní bratři pobočku a my se oba nezávisle přidali. Připadalo mi to jako lepší zázemí než na univerzitě.
Naneštěstí se stalo, že úřadující cechmistr za poněkud bizarních okolností záhy zemřel, cechovní pokladnici někdo z bratří zpronevěřil… Dva měsíce od otevření byla zase pobočka zrušena. Moc se o tom pochopitelně nemluví. Ale v archivech v Garfulu si to určitě můžete ověřit."
"Známe se vlastně z původního cechu," doplnil Celestýna Zmatmysl. "O rok později jsme se dohodli se sirem Prokopem, který byl do Brožova nuceně vyslán na studijní pobyt, a s pomocí darů od jeho otce a mého přítele, hraběte Wilhelma XII. Nethlenského, jsme postavili Alchemickou Dílnu, abychom vytvořili určitou protiváhu k univerzitní laboratoři. Je to náš ryze soukromý podnik, který se později do určité míry propojil s cechem.
V létě 1521 jsme se dostali na kandidátskou listinu - po předchozím fiasku byla cechovní rada opatrná - a plnohodnotně uznanou cechovní pobočkou se pak stali v roce dvacet dva."
"Dobře děkuji, později si to ověříme," zapsala si pár poznámek Doňa Lizetta.
"Po projití seznamu zdejších bratří a sester, kterých je příjemně vysoký počet, musíme vyzdvihnout též jejich rozmanitost. Velká část jsou sice lidé, ale taktéž goblini, hobiti, trpaslíci, kočkolidé, dokonce jeden empatik a víla! Úctyhodné. Také různé víry. Kvitujeme to velice kladně," pousmál se koutkem úst Klompf.
"Chvályhodné také je, že přijímáte jako učně i sirotky. To není mezi cechovními pobočkami úplně běžné," pokračovala Doňa Lizetta.
"Využíváme darů našich mecenášů, abychom jim nabídli lepší život," usmál se Saveran.
"Navíc děti mají rády, když se jim důvěřuje a dostanou zodpovědnost při práci na experimentech. A když se něco nepovede, nám alespoň zůstanou všechny končetiny," pokrčil rameny Zmatmysl.
"Hmm, zajímavý přístup. Co nás naopak trochu zaskočilo, je nadprůměrně vysoká úmrtnost v posledním roce a půl," zahleděl se na ně pronikavě Klompf.
"Dá se říct, že se snažíme posouvat hranice poznaného, a občas při tom nemile narazíme. Radost z toho nemám, to mi věřte," zasmušil se Celestýn. "To je případ Johannese Drimma z Rengenbergu a jeho fámula Zbyhněva, ten výbuch neměli šanci přežít.
Učeň Vilibald, stejně jako tovaryš Chemey, je už trochu jiná kapitola. Ti si za svou smrt mohli sami, protože nedodrželi základní bezpečnostní pokyny.
Ale třeba Dügar Pijavka zemřel během pogromu na theolitem Posílené během Bouře bohů, ne při práci v laboratoři. Stejně tak mistr Křementep, na kterého se zřítil dům s poškozenými základy po protržení protipovodňové hráze na Trhovém náměstí.
Každopádně všechno je řádně zdokumentováno dle regulí."
"To rozhodně nemohu popřít. Stejně jako odchod sestry Anabelly na odpočinek nebo studijní cesty sester Surty a Marliy. Ale u Clarissy Mnauziken máte pouze poznámku dočasně nedostupná. Co je tím myšleno?"
"To bych vám raději osvětlil až v Astrálním sále," ozval se Zmatmysl. "Ono je lepší to vidět a zítra je Den Bé, takže by to mělo být bezpečné."
"Den Bé?" pozvedl obočí Klompf.
"Den Bestie. Ale víc opravdu raději až zítra, jinak by to mohlo být zbytečně zavádějící."
"No dobrá. A nakonec bych se rád zeptal na to loňské obvinění z mrzačení a vraždění lidí."
"Experimenty na lidech jsme měli schválený místodržícím, dokonce jsme dostali na výzkum Theolitového posílení grant," ohradil se Saveran.
"Pokusné objekty byly buď odsouzenci nebo dobrovolníci. A testovací várky jsme kolikrát zkoušeli i sami na sobě, včetně mě a Saverana nebo Tenzina," přidal se Zmatmysl. "Závěry výzkumu jsme pak obhajovali dokonce před Její královskou Výsostí, která těm nařčením nepřikládala velkou váhu. A všechna ta obvinění soud později zamítl."
"Po této zkušenosti jsme každopádně pro jistotu ustanovili Etickou komisi," dodal chvatně Celestýn.
"To zní bezpečně pro vaše pokusné subjekty," zapsala si Doňa Lizetta.
"Ano, zní," usmál se lehce zlověstně Zmatmysl.
"Kdo že je v té komisi?" optal se Klompf podezřívavě.
"Předsedá jí jednorožka Alquadal."
"Tak to bude v pořádku. Jednorožci jsou symboly čistoty a nevinnosti," uklidnil se auditor.
Všem třem alchymistům se podařilo udržet vážnou tvář, byť je to stálo nemalé úsilí.
"Tak to bude asi zatím vše. Dnes si ještě doprojdeme část záznamů a v dalších dnech bychom si rádi pohovořili s jednotlivými alchymisty včetně vás. Nemáte doufám námitek proti použití veritaséra?"
"Ani v nejmenším," usmál se lehce křečovitě Celestýn a zahnal myšlenku, že hned po auditu by si měl začít hledat novou práci.
Hned po snídani si auditoři vzali s sebou do studovny tovaryše Jeremiáše Korýtka, tradičního průseráře s mnoha škraloupy. Svalnatý mladík se proti nim lehce nervózně usadil, protože netušil, kam rozhovor povede, a vypil připravenou lahvičku séra pravdomluvnosti. Rychle se ale uklidnil, protože otázky byly zaměřeny především na fungování cechu jako takového.
"Já bych řekl, že jo, že magistři Celestýn a Zmatmysl to tu vedou dobře. Přísně, ale spravedlivě, si myslím."
"Dáte nám nějaký příklad?" zeptala se Doňa Lizetta.
"Nó," zahloubal se Jeremiáš. "Tak třeba jak jsem tenkrát ukradnul ty lektvary lásky a skončilo to nakonec velkou explozí se spoustou zraněných, otravou mistra Křementepa a uvězněním cechmistra za krádež cechovní pokladnice. A oni-"
"Co prosím?!?" vytřeštili na něj oči.
"Já jsem se tenkrát totiž snažil sblížit s Grizeldou…" popsal jim celou anabázi Jeremiáš. "Mohli mě za to vyhodit na dlažbu, ale dostal jsem druhou šanci. Teda ne že by mi cechmistr neudělal na měsíc ze života peklo, to zase jo, ale zpětně viděno jsem si to hodně zasloužil.
Nebejt jejich shovívavosti, tak nejspíš teď dělám obyčejnýho kováře v nějaký zapadlý díře, zatímco takhle mě mistr Křementep naučil pár fíglů trpasličích runovejch kovářů a ještě ke všemu plánujeme s Grizeldou na jaře veselku. Takže na jejich přístup si rozhodně nemůžu stěžovat."
Ozvaly se zvony ohlašující devátou hodinu.
"Sakra, chcete po mě ještě něco?" vyhrkl Jeremiáš. "Je Den Bé, tak musím jít pomoct Saveranovi."
"Ne, už nic, děkujeme. Půjdeme s vámi," zvedli se oba auditoři a následovali mladého kováře do průjezdu, kde již postával Saveran u velkého balíku. Plátnem prosakovala krev.
"U Stroje, co to je?"
"Půlka prasete," hekl Saveran pod tíhou nákladu a s Jeremiášem ho odnesli přes dvůr až do artisanské dílny. Tam ho s úlevou shodili na zem k nohám Zmatmysla, který balík rozbalil. Přítomné uhodil do nosu pach čerstvé krve.
"Pěkný kousek, tak padesát, šedesát kilo, řekl bych," ohodnotil Zmatmysl znalecky a postavil se doprostřed místnosti. "Můžeme?" Saveran s Jeremiášem přikývli.
Půlgoblin se zakabonil soustředěním, načež se jeho ruka rozzářila vnitřní energií. Zabodl prst do vzduchu před sebou a rozřízl jím předivo reality. Vzniklou trhlinu v Oponě světa roztáhl asi na půlmetrovou šíři a rychle se stáhl stranou.
"Raz, dva, tři!" odpočítal Saveran a s rozmachem hodili prase směrem k trhlině.
Než do ní ale stihlo spadnout, vynořila se z astrálu kouřová chapadla pohlcující světlo, obtočila prase a vtáhla ho bleskově dovnitř. Zmatmysl hbitě přiskočil a trhlinu zase uzavřel.
"Uf, a na dva týdny máme zase klid," otřel si zpocené čelo.
Oba auditoři stáli ztuhlí jako sochy, načež Klompf konečně zamrkal a šokovaně se zeptal:
"Vy tu nemáte prázdnou astrální kapsu?!?"
"Naneštěstí ne. Popravdě tohle je nejbezpečnější místo v Brožově, které jsme dokázali tenkrát s Celestýnem najít," pokrčil rameny Zmatmysl, zatímco Saveran s Jeremiášem se rozloučili a vyrazili za svými povinnostmi.
"Ale vždyť s tímhle stvořením nemůžete bezpečně pracovat s energetickými glyphy!" kroutila hlavou nevěřícně Doňa Lizetta.
"Jak se to vezme. Jediné známé prázdné kapsy v okolí si zabraly madam Koťátko a univerzitní laboratoř. Tu druhou využíváme na tvorbu silných amuletů, ale menší výrobky zvládáme dělat i tady. Zase tak nebezpečné to totiž není. Když pominu úmrtí učně Vilibalda, tak díky kombinaci pravidelného krmení a předimenzovaného stínění žádné větší nehody s astrálem nemáme.
Navíc nám to umožnilo ten úchvatný projekt v Astrálním sále, teď už bude bezpečné vám ho ukázat v akci, nemělo by vznikat žádné rušení," pobídl Zmatmysl stále ještě pobledlé auditory a vzal je o patro výš.
Tam se mezi Saveranovou pracovnou a společenskou místností nacházel za zamčenými dveřmi prostor, kterému dominovalo podivné zařízení s hexagonálním půdorysem. Uprostřed truhel a bedniček pospojovaných skleněnými trubičkami a dráty ze všemožných kovů byla usazena tak metr a půl na metr a půl velká skleněná báň.
V ní se vznášelo cosi modrozeleného a přelévalo se a sršelo zároveň. Jako když se zkříží rosolovitá améba s naštvanou prskavkou.
"Co to, u všech bohů-?" naklonila se k báni Doňa Lizetta. Vzápětí uskočila. "Ono se to na mě dívá!"
"Seznamte se s naší Astrální Invokací, zkráceně AI," vysoukal se z pod zařízení rohatý snědý muž s krátkým černým vousem. "Jsem Trimmo san Hawallan, ke službám vašim," uklonil se empatik. "Musel jsem vyměnit vyhořelé krystaly na Bé patnáctce," prohodil směrem ke Zmatmyslovi.
"Tak já objednám další, ať máme do zásoby. Ale odchází nějak rychle. Potřetí tenhle měsíc."
"Ta věc tam je astrální bytost?" ujistil se Klompf, že vše správně pochopil.
"Ano, polapili jsme ji zhruba před měsícem v naší detašované dílně, co máme za zátokou v Sovicích," přitakal Zmatmysl. "S myšlenkou na AI přišli asi před dvěma lety Clarissa Mnauziken s Dügarem Pijavkou, nechť není nikdy zapomenut. Pořád tvrdím, že kočkolidé jsou nejlepší inovátoři. Lenost je totiž hybatelem pokroku. A v kombinaci s gobliní snahou udělat díru do světa… Ale víc už vám k tomu řekne Trimmo, já musím běžet, mám teď diplomatické jednání."
"Tak tedy," ujal se slova empatik: "Dügar a Clarissa vyšli z myšlenky, že takřka nemožné je vytvořit zcela nový energetický glyph ihned plně souznící s požadovaným účelem. Všichni víme, že jde spíše o úpravy drobné již existujících glyphů a nebo přístup vyloženě pokus-omyl. Jelikož ale obtiskujeme a formujeme účel v astrálu, nebyly by bytosti tam žijící schopné lépe určit tvar glyphu potřebný?"
"To zní dost divoce. A i kdyby ano, většina astrálních tvorů se snaží alchymisty sežrat. Ale chápu, že to byla řečnická otázka. Pokračujte, prosím," zatvářil se zaujatě Klompf.
"Děkuji. Bohužel Dügar zemřel při pogromu za Bouře bohů, ale zvládli spolu s Clarissou ještě sestavit prototyp pasti na polapení astrální bytosti. To zdařilo se a jednu malou ulovili, ale nevydržela naživu dlouho a nepodařilo se jim s ní komunikovat.
Clarissa na to pak již sama nestačila, do projektu se zapojil proto magistr Drimm a přibral i mě a cechmistra Celestýna. V sestavě této jsme značně pokročili ve vývoji dalším a toto je nejnovější prototyp založený na síti navzájem propojených šedesáti čtyř esenciálních krystalů v rezonanci, jež udržují stabilní astrální bublinu.
V ní ulovené bytosti prospívají již a dokážeme s nimi základně komunikovat skrze pocitově-telepatické spojení. Nevýhodou zatím je, že je v prvních fázích učení nutná přítomnost empatika, což zatím omezuje použití na Brožov. Ale jakmile bytost pochopí, co se po ní chce a že pak dostane odměnu, zvládne již zadávat požadavky přes standardní kouzelné zrcadlo každý zaškolený alchymista," ukázal na lesklou obsidiánovou desku v ozdobném rámu. "Budete chtít ukázku?"
"Ano, prosím," strhla zvědavost i Doňu Lizettu.
"Dnes bude jen výukovou úlohu řešit." Trimmo rozzářil své prsty vnitřní energií, dotkl se obsidiánového zrcadla a nakreslil na něj postupně glyphy pro amulety chránící proti mrazivým, ohnivým a vodním kouzlům. "Vždy u toho musím pochopitelně promítat své pocity a představy o efektu," vysvětloval. "Jako empatik to dokážu s mnohem větší precizností než ostatní tornelionské rasy. A nyní mu promítnu představu ochrany před kulovými a jinými blesky, ale již bez znalosti příslušného glyphu," přitiskl dlaň na zrcadlo. Když ji oddálil, začaly se na něm ve zběsilém tempu vykreslovat a zase mizet různé glyphy.
"Teď musíme počkat, než bude spokojený s nějakým výsledkem," usadil se pohodlně Trimmo.
"Jak dlouho to bude trvat?" zeptal se Klompf.
"Těžko říci. Pár minut nebo klidně celý den. Pořád je to ještě pro něj nové, uvažovat takto, ale tenhle kus by být slibný mohl. Každopádně buď to bude trefa do černého, nebo totální selhání. Uvidíme."
"Fascinující. Když teď máme čas, můžeme vám položit pár otázek pod veritasérem?" vytáhl Klompf lahvičku.
"Určitě," vypil ji bez zaváhání Trimmo. "Co vás zajímá?"
"Vy jste tedy původem Astrál z Bronzového města. Co vás přivedlo do Brožova a k alchymii?"
"Nehoda. Velký výron divoké magie. Normálně by mě zabil nejspíš, ale měl jsme na sobě zrovna ochrany magické, takže jsem se propadl sem, přesněji do Alaniru v Dahirském emirátu. Od jednoho mága jsem se pak dozvěděl, že v Brožově mají rituál na přeměnu v empatika. Mám v úctě život, takže to pro mě byla jasná volba. Odcestoval jsem do Fénikaru a lodí sem.
No a k alchymii jsem se dostal přes rostlinstvo místní. Mojí domovinou jsou totiž Elementální pláně ohně, kde jich moc není. Vaše flóra mi učarovala naprosto. I proto jsem se rozhodl zůstat v této sféře natrvalo. V cechu se zde pak věnuji kromě prodeje v krámku, protože dobře rozpoznám rozpoložení zákazníků, a učení AI především bylinkám. Spolu se Saveranem pečuji o skleníky."
"Můžeme se na ně s vámi jít pak podívat, pokud tu již nemáte práci. Ještě poslední dvě otázky: ovlivňujete někdy vaše zákazníky? A jaký máte přesně postoj k pokusům na živých bytostech? Třeba lidech?"
"K tomu přiznat se musím, to ano. Ale jen když je zákazník příliš rozčilen či jinak emočně vykolejen. A pouze je uklidňuji. Nikdy je neovlivňuji, aby si něco koupili.
A pokusy… než jsem se stal empatikem, musel jsem brát životní energii jiným tvorům, abych sám v tomto světě přežil. Často úplně všechnu. Hrdý na to nejsem. Tato tragická zkušenost vedla mě nicméně k tomu, že sice nejsem nadšený, když výsledek je nejistý a život subjektu ohrožen, ale pragmaticky uvědomuji si, že něco se jinak než na lidech otestovat prostě nedá. Sám se tomu ale vyhýbám, pokud mohu, a přenechávám to jiným a otrlejším, třeba Zmatmyslovi nebo Saveranovi."
Náhle se obsidiánové zrcadlo rozblikalo a zůstal na něm nakreslený glyph.
"Správně!" rozzářil se potěšeně Trimmo a poslal dotykem astrální bytosti libé pocity. "Že by konečně pochopila princip?" Zatáhl za páku a do skleněné báně začala trubičkou téct jako odměna kapalina, ve které oba auditoři bezpečně poznali krev.
"Co ta bytost už dokáže?"
"Výsledky s touto konkrétní jsou ještě trochu rozpačité, teprve zaučuje se. Zatím nejhodnotnější samostatný výtvor je glyph pro tvorbu amuletu, jenž kolem nositele svého šíří jasmínovou nebo šeříkovou vůni. Nic moc, uznávám, ale pár kousků už jsme dámám z vyšší společnosti prodali," pokrčil rameny Trimmo. "Mnohem lepší byla předchozí bytost, tu jsme na již známých glyphech trénovali průběžně půl roku, a Johannes díky ní glyph na magický projektil vytvářející stázové pole nalezl."
"To je úžasné! Co se s tou bytostí stalo?"
"Selhalo theolitové chlazení a následně stínění. Došlo k výbuchu velkému a otevření astrální trhliny. Bytost utekla a magistr Drimm i se svým fámulem Zbyhněvem zahynuli. A většina poznámek k zařízení tomuto a výsledkům výzkumu zničena nebo rozmetána do okolí byla. Zařízení tak spíše jen udržujeme ve chvíli tuto a snažíme se pochopit, k čemu komponent který přesně slouží.
Clarissa pak podle našich zjištění nezemřela, ale propadla se do jiné sféry. Považujeme ji proto prozatím za ztracenou a snažíme se ji lokalizovat a dostat zpět přes mé kontakty v Bronzovém městě. Zatím marně, ale snad se zadaří."
"To je mi velmi líto. Každopádně děkujeme za názornou demonstraci, je to neotřelý počin a velmi mě zajímá, kam to bude pokračovat dál."
"To nás také. Tady znovu až zítra pokračovat budeme," vstal Trimmo, "ale chystám se teď do skleníků. Chcete se podívat?"
"Oba skleníky jsou vytápěné díky těmto očarovaným čedičovým deskám vyrobeným kolegou Samuelem Schwartsem," ukazoval Trimmo, sotva vstoupili do prvního. "Běžné kouzelné bylinky tak máme čerstvé celoročně. A máme tu i pár vzácnějších druhů rostlin, jako třeba tipličník kousavý nebo tady moruchovník slizký," ukázal na malé keře pokryté rozevřenými krvavě rudými květy s hrudkami vazké hmoty uprostřed. Kolem se šířil masitě nasládlý puch. U nich seděl Saveran s kolíčkem na nose, v ruce měl štěteček a se soustředěným výrazem přenášel sliz mezi jednotlivými keříky.
"Zrovna kvetou, jenže tady nelítají morový mouchy, tak je musím opylovat ručně," vysvětloval nosovým hlasem. "Ale už pomalu končím."
"Trimmo, mohl bys prosím vystřídat Cvalimíra v krámku?" nakoukl dovnitř jeden z malých učňů.
"Jasně, hned jdu. Krásný den," pokynul auditorům.
Ti počkali, až Saveran skončí s opylováním, dali mu lektvar pravdy a vydali se s ním do druhého skleníku opatřeného bytelnou závorou.
"Poslyšte, Saverane," nahlédla do zápisníku cestou Doňa Lizetta, "v dokumentech jsme nalezli poznámku, že můžete v otázkách smluv a podobně zastupovat cechmistra vždy, ovšem s výjimkou jednání s Řádem Ingardonských rytířů. Vlastně nově Ingardonskou Federací. Proč přesně? Je to vaše domovina, ale střet zájmů nemáte, jak jsme pochopili."
"Jo tohle. Já jsem se totiž před pár lety doma soudil o vlastnictví jedný starobylý zbraně. Soud jsem vyhrál, ale zbavili mě u toho příčetnosti a mým poručníkem ustanovili pana de Neuville," usmál se na ně Saveran bezelstně a dal se do postupného odemykání čtyř visacích zámků.
"Zbavili příčetnosti…" hlesla Doňa Lizetta. "A cechmistr o tom ví?"
"Jo, to určitě ví. Zjistil to teda teprv před třičtvrtě rokem, ale Zmatmysl to věděl už od začátku a stejně mě doporučil na post druhýho zástupce. Konečně, na území Gelreánskýho království jsem přece pořád svéprávnej, no ne?"
Doňa Lizzeta chtěla něco říct, ale tok jejích myšlenek přetrhl výhled na rostliny ve druhém skleníku.
"Tenhle skleník je moje chlouba," nadmul hruď pýchou Saveran. "Máme tu kromě vzácných a choulostivých bylin taky hodně masožravých rostlin, na ty se totiž specializuju. A taky tyhle unikátní exempláře. Ty jsem osobně dovezl až z podzemí Arachnirský říše a v žádný jiný zahradě na Tornelionu je neuvidíte."
Auditoři fascinovaně procházeli uličkou mezi jednotlivými rostlinami, zatímco Saveran jim poskytoval odborný výklad. Bylo znát, že je ve svém živlu..
"A tahle je taky senzační," ukázal na asi půlmetrovou rostlinu s párem srdcovitých žilnatých listů připomínajících lopuchy, pod nimiž byly velké, zářivě bílé bobule. "Pojmenoval jsem ji Urtica electrica, ale většinou jí tady všichni říkají prostě bleskový lopuch. Dokáže totiž vytvořit silnej výboj energie. Slabší než přírodní blesk, ale silnější než kouzlo Fulgur. Zmatmysl by mohl vyprávět. Arachniři jí pěstujou."
"K jakému účelu?" zajímal se Klompf.
"Strážní kytka. Mají je vysazený v průsmycích mezi strážníma věžema, aby se k nim nedostali kanibalští Virixové."
"Když už mluvíte o kanibalech…" ukázala Doňa Lizetta na koberec malých mnohobarevných rostlinek s krátkým stonkem zakončeným listy transformovanými do fialových vlnících se tentakulí se zářivými krystalky na špičce. Mezi rostlinami se bělaly kosti. O jejich původu pak nemohlo být díky jednoznačně lidské lebce pochyb.
"Á, Duhová smrt, ta je velice, velice nebezpečná. Je to něco mezi houbou a kytkou. Dokáže se živit i magickou energií, ale dává přednost té životní. Lépe pak prospívá." Auditoři Saveranova slova chvilku zpracovávali.
"Předpokládám, že šlo o dalšího z odsouzených "dobrovolníků"?" polkla Doňa Lizzeta.
"Ale kdeže," zavrtěl hlavou Saveran. "To by bylo příliš krutý, je to hodně bolestivá smrt, když se do vás zavrtávají tentakule. To jsou ostatky tovaryše Umberta Chemeye."
"Cože?!? Moment!" zalistoval ve svých poznámkách Klompf. "Chemey… Chemey… Tady. V záznamech máte uvedeno, že zemřel kvůli ignorování bezpečnostních pravidel při získávání surovin pro experimenty!"
"Vždyť jo. Nejspíš měl pravdu, že ty krystalky v sobě opravdu akumulujou magenergii a odříznout a extrahovat je určitě nějak půjde. Ale varoval jsem ho, že bez patřičnýho vybavení, který zatím nemáme, je to holý šílenství. A že ode mě to má nějakou váhu. Nedal si říct. Ale zase to měl za sebou poměrně rychle, ne jako ten druhej."
"Jak jako ten druhej?!?"
"V létě zkusil Zmatmysla zabít nějakej vrah a skončil támhle v trsu rosnatkolistky svíravé. Ten umíral několik hodin, protože se to stalo uprostřed noci a Zmatmysl mě nechtěl zbytečně budit. Je ohleduplnej, protože jsem ten den makal v kovárně a byl jsem hrozně ztahanej. A toho chlapa bysme stejně nezachránili. Nanejvejš mu dali ránu z milosti. Ale zase - byl to nájemnej vrah, tak co. Riziko povolání."
"Ehm… asi ano. Jsou tu ještě nějaké ostatky, o kterých bychom měli vědět?"
"Myslím, že ne," zamyslel se Saveran. "Teda, podle toho, jak definujete ostatky. Přinejmenším jedna potvora, co máme dole ve sklepení, se určitě živí lidským masem. Ale co jsem pochopil, tak se jedná o amputáty z Lazaretu. Víc by vám k tomu ale řekl Estegar."
Cestou ke kotcům s magickými nestvůrami Klompf s Doňou Lizettou narazili v přípravně u terárií na Adeline, jak krmí salamandry, a tak se jí rovnou rozhodli vyzpovídat.
"Vy jste vdaná za magistra Zmatmysla a s alchymií ale teprve začínáte, je to tak?"
"Ano," přitakala čarodějka.
"A co tu máte za funkce? Členkou cechu nejste."
"V Alchemické Dílně porůznu vypomáhám už od jejího založení, a ta se s cechem dost prolíná. Kromě magie se dost dobře vyznám v bylinkách a ranhojičství. A především magických tvorech, bývala jsem zvířecím druidem."
"To je poněkud překvapivé. Druidi obecně alchymii příliš v lásce nemají. Vy však zjevně tento postoj nezastáváte."
"Upřímně, mnoho alchymistů jsou vyžírkové, kteří jenom plundrují bez ohledu na následky. Nemají úctu k živým tvorům," zakabonila se Adeline a hodila potkana velkému žlutohnědému hadovi. "Vůči těm mám pochopitelně velké výhrady. Ale v brožovském cechu je snaha zavést udržitelnou alchymii, která je šetrná k přírodě okolo nás. Proto tu máme skleníky, kotce a terária. A když už se bere z volné přírody, tak nikdy ne všechno, jestli mi rozumíte. Po zdejších alchymistech rozhodně prázdné paloučky nezůstávají."
"Udržitelná alchymie, to je zajímavý koncept. Určitě ho budeme prezentovat v Garfulu. Můžeme se ještě zeptat, proč jste vlastně skončila s druidismem? Tedy pokud to není moc osobní."
"To tedy je osobní. Ale řekněme, že duchovní svazek s mým totemovým zvířetem se dostal do konfliktu s mým živlem jakožto mága. Logickým krokem tak byla obměna profese."
"Dobře, děkujeme. A-"
"Adeline! Už se líhne! To musíš vidět!" přiběhl z hloubi sklepení rozjařený Estegar a ihned zase zmizel.
"Co se líhne?" zeptala se Doňa Lizetta, ale to už oba auditory táhla Adeline přes místnost s temnomilnými bylinami a houbami ke kotcům.
"Po dvou týdnech je čekání konečně u konce!" nalezli nadšeného Estegara postávat před jednou z klecí. Soudě podle vyhořelých svíček, odhozené knihy vedle židle a slamníku s přikrývkou zde mág poslední dny i spal, aby událost nepropásl.
V kleci před ním bylo kulaté, perleťové vejce o velikosti lidské hlavy, nyní pokryté prasklinami.
"Co z toho bude?" zopakovala Doňa Lizetta přiškrceně svůj dotaz.
"Nemáme nejmenší tušení," naklonil se Estegar dychtivě ke kleci. "Ale našli to na pobřeží v haldě koster, takže nejspíš nějaký karnivor."
Auditorka pobledla a o pár kroků ustoupila. Vzápětí se chvatně vrátila zpět, když ucítila horký dech z kotce za zády a zahlédla ve tmě pár rudě svítících očí.
Konečně vejce přestalo praskat.
Zatajili dech.
Skořápka se rozpadla a ve světle loučí se objevilo kalichovité tělo obklopené změtí peřitých, ostnitých chapadel vzdáleně připomínajících mořské rostliny.
"U všech bohů!" rozzářil se Estegar. "Takové štěstí! Esurienscrinida semperavarus, lilijice nenasytná!" Tvor se s mlaskavými zvuky valivě vydal k vědru s připraveným syrovým masem.
"Teď se pozorně dívejte. Ze svého nálevkovitého těla totiž vyklopí ven žaludek, kterým obalí svoji oběť, v dospělosti nejčastěji pobřežního rybáře, a - kam běžela?" ohlédl se mág nechápavě za auditorkou.
Z vedlejší místnosti se ozvaly zvuky dávení.
"Omluvte nás, prosím," vydal se Klompf chvatně za kolegyní.
"Ehm, takže Estegare, vy se v rámci cechu zaměřujete především na magické nestvůry, je to tak?" ptala se stále ještě pobledlá Doňa Lizetta.
"Ano, ale jsem spíš pozorovatel, péči raději přenechávám jiným."
"Jak jste se k této úloze dostal? Vlastně vůbec k alchymii a do cechu? Jste přeci především mágem."
"Víte, jsem hlavně teoretik, což moc nevynáší. A moje žena je jednorožka."
"To je ta, co je v Etické komisi? Musíte být muž vysokých kvalit, když si vás jako životního partnera zvolilo tak ušlechtilé stvoření."
"Ehm, když to říkáte," zatvářil se rozpačitě mág při vzpomínce na Alquadal. "Každopádně to s sebou přináší vysoké náklady, třeba když dorazí celá rodina, rozumějte stádo, na nedělní oběd.
A jelikož se známe z dřívějška se Zmatmyslem, pomáhal jsem mu kdysi vrátit paměť, tak mě přizval do cechu. Díky tomu jsem si finančně polepšil," hledal Estegar ta správná slova, protože díky veritaséru nemohl lhát. "A cech zároveň získal odborníka na nestvůry, který zde chyběl. Před lety jsem totiž sepsal knihu, nebo spíš zatím první díl, o rozmnožování a namlouvacích zvycích magických tvorů, na které jsem narazil při svých cestách," zatvářil se hrdě.
"S ohledem na to, co jsme viděli v kotcích, není to příliš nebezpečné? Převažují opravdu výhody nad riziky?"
"Tak bez rizika to samozřejmě není, ale máme tak k dispozici některé vzácné suroviny, které se špatně shání. Mnohem nebezpečnější je za mě sběr bylin ve Hvozdu."
"Řekl bych, že od vás mají ta slova váhu. Podle záznamů neevidujete u nikoho žádné významné zranění kvůli chovaným bestiím, ale vy sám jste prý byl několikrát vážně raněn při napadení města. Alchymisté většinou nebojují v prvních liniích. Děláte cechu dobré jméno, řekl bych," usmál se vůbec poprvé Klompf.
"Ehm, nemyslím si, že bych byl nějak vyloženě odvážný," ošil se Estegar při vzpomínce na zbloudilé šípy zasahující ho do hýždí či zad ve chvílích, kdy často ani nevěděl, že je město pod útokem. "Byť jistou pověst jsem si tu vydobyl, to je pravda," dodal s ohledem na své slavné úprky před nebezpečím.
"Nebuďte tak skromný," usmála se Doňa Lizetta. "Učenců, kteří se zároveň nebojí chopit zbraně v případě potřeby, není mnoho. Už váš sňatek s jednorožkou poukazoval, že budete výjimečná osoba. A toto to jen potvrzuje."
"Výjimečná osoba, to by se o mě asi říci dalo," odtušil mág zamyšleně. Nejspíš právě omylem získal v alchymistických kruzích reputaci skromného hrdiny. Třeba by se z toho dal vytřískat nějaký ten stříbrňák?
"Smím se zeptat, co právě teď děláte?" sledoval lehce bezradně Klompf, jak Tenzin vytáhl z rozžhavené kovářské výhně jakýsi kovový ingot, párkrát do něj zkusmo praštil kladivem, něco si zapsal a zase ho tam vrátil.
"Testuju theolitovou ocel. Taková místní novinka," odpověděl drobný mág, jako by se tím vše vysvětlovalo.
Auditor chvilku počkal, ale jelikož to už dál nerozvedl, pokračoval ve vyptávání: "A co na ní testujete?"
"Bod tání, konzistenci, kujnost, a tak podobně."
"A proč? Co tím sledujete?"
"Nic konkrétního, prostě mě to zajímá," pokrčil rameny Tenzin, pohlédl na velké přesýpací hodiny v rohu kovárny a opět vyňal ingot.
Pak, zjevně nespokojen s výsledkem, namířil do výhně ruku: "REM TENE VERBA SEQUENTUR PRIMORDIUM MAGNIS IGNIS CANDENS!"
Z ruky mu vyšlehl plamen a výheň se rozpálila tak, že oba auditoři museli poodstoupit na druhou stranu místnosti.
"Poslyšte, Tenzine," povzdechla si Doňa Lizetta, "jste pro nás tak trochu záhadou. Podle záznamů jste mág Ohně, vyléčený pyroman, přesto máte od cechmistra zákaz používat v budově cechu svou hůl a sesílat ohnivá kouzla. Což, jak vidno, porušujete."
"Technicky vzato jsme v kovárně, ne budově cechu."
"Budiž. Ale dál - v osobním rozvoji jste podle všeho velmi laxní, většinu času jen zpracováváte bylinky nebo jste chůva. A to nejen pro malé učně, ale především pro vaši schovanku Tharu a Zmatmyslovu dceru Sylvii.
Vlastně jediný váš významnější přínos na poli alchymie, který jsme identifikovali, je výroba drátků a jiných komponent z kovů pro lapač astrálních bytostí. Máte vůbec nějaké ambice?"
"Ani moc ne," pokrčil rameny Tenzin.
Rozhostilo se trapné ticho, které přerušil až Klompf:
"Proč jste se vlastně stal alchymistou?"
"Nejspíš z nudy. Magie Ohně mi už nepřinášela ty správný výzvy. A tak jsem kejvnul na nabídku Zmatmysla přidat se k cechu. Člověk má alespoň stálej příjem a rozhodně se tu nenudí."
Do kovárny nakoukla psí hlava:
"Waf?"
"Ne, Sire, až za hodinu," odvětil Tenzin.
"Waú wau wau."
"Chápu, ale nic s tím neudělám," kývl mág směrem ke stříbřící peci. Pes zase zmizel.
"A to mělo být…?" otázala se Doňa Lizetta.
"To byl Sir. Vlastně pro vás baronet Prokop Sud. Ptal se na jednu zakázku."
"Prokop Sud je pes?!?"
"Vy to nevíte? Tak to pro vás asi nebudu já ta největší záhada," zašklebil se mág dobrosrdečně.
"Původně jsme si chtěli s každým z vás pohovořit zvlášť, ale vhledem k okolnostem vás, magistře, musíme požádat o tlumočení," přelétl Klopmf pohledem mezi půlgoblinem a psem, kteří se pohodlně usadili v křeslech naproti nim ve studovně.
"Ale zajisté, bude mi potěšením," usmál se Zmatmysl.
"Waf!" přisvědčil Sir.
"Ehm, takže tedy…" zalistovala Doňa Lizetta v lejstrech před sebou: "Vy jste, Prokope, do Brožova oficiálně přicestoval z Garfulu ze studijních důvodů. Fámám o jisté změně vzhledu, které tam zaznívají v kuloárech, jsme původně nepřikládali váhu, ale ve světle skutečností… Jak zajisté pochopíte, nemůžeme se zcela ubránit dojmu, že vaše současná podoba jaksi vylučuje převádět teorii do praxe, jestli mi rozumíte," pohlédla do chlupaté tváře.
Sir vycenil zuby v náznaku pobavení, zvedl packu a ta se rozzářila vnitřní energií. Plynulým pohybem vytvořil trhlinu do Opony a hned ji zase zacelil.
"Dobrá, ale přesto třeba jemná manipulace-" začal Klompf, ale to už chlupatý alchymista seskočil z křesla, opřel se předními tlapami o desku stolu a uchopil do zubů karafu.
Pak bez rozlití jediné kapky oběma auditorům dolil poháry a zase se, vrtíc ocasem, posadil.
"Dobrá, píšu si schopen bez významnějších omezení," naškrábala si poznámku auditorka. "Předpokládám, že se jedná o následek nehody. Pokoušel jste se ji zvrátit?"
"Zprvu ano, ale později si prý zvykl a nalezl v této podobě spíše výhody," přeložil Zmatmysl sérii vrčení a štěkotu.
"Výhody?" nadzvedl obočí Klompf.
"Jistě. Nemusí jednat s lidmi, když nechce, může se pohybovat relativně anonymně po městě a získal perfektní čich."
"Přesto, nestáváte se, Prokope, postupně více psem než člověkem?" odvrátila pohled Doňa Lizetta.
Sir si přestal olizovat genitál a prudce se narovnal. Pak se kníkavě omluvil.
"Někdy se prý zapomene a čas od času mívá vyloženě psí období, v tom mu ale hodně pomáhá jeho drahá choť," tlumočil ochotně Zmatmysl.
"Choť?!?" vytřeštili oči auditoři.
"Ano, jeho žena je kožoměnec, dokáže se proměnit ve vlka. A jejich děti tento dar zdědily také, takže v rodině vládne soulad. Přijali mezi sebe i Lunitu," dodal půlgoblin.
"To je zase kdo?"
"Jeden ze sirotků, co jsme jako cech osvojili. Mistr Křementep ji omylem proměnil experimentálním lektvarem. Znáte to, trpaslíci a ironie nejdou dohromady. Alespoň díky němu ale máme recepturu na proměnu osoby ve psa, byť zatím nevratnou" vysvětloval poklidně Zmatmysl. Auditoři si jen vyměnili pohledy a raději to nekomentovali.
"Waf?"
"Prý jestli chcete vědět ještě něco."
"Asi ne, děkujeme, Prokope," povzdechl si Klompf. Sir hbitě přeběhl ke dveřím, skokem na kliku si otevřel a tiše zmizel.
"A teď k vaší osobě, magistře," obrátila se na Zmatmysla auditorka, když osaměli. "Ač se vaši kolegové snaží ze všech sil, stále zůstáváte nejrozporuplnějším členem této cechovní pobočky."
"Proč myslíte?"
"Kde jen začít?" zalistovala Doňa Lizetta poznámkami. "Máte prokazatelně sanguimantskou minulost, ze které si však údajně nic nepamatujete kvůli zásahu božské magie."
"To je pravda," konstatoval klidně Zmatmysl. "Mohu s čistým svědomím odpřísáhnout, že aktivně se sanguimancii již nevěnuji a moje znalosti jsou díky božím silám čistě pasivního charakteru. Tedy poznám sanguimantské artefakty a techniky, když jsem s nimi přímo konfrontován, ale již je sám nejsem schopen použít." Raději nedodal, že se snaží ztracené vědomosti zase nabýt zpět, aby zjistil, co to vlastně uměl.
"Dále jste byl podezřelý z vraždy cechovního bratra Gustava Donnerheima a seděl kvůli tomu v žaláři."
"Ano, ale byl jsem osvobozen jako nevinný. Šlo o komplot jednoho z garfulských mistrů."
"Pozadí tohoto případu jsme si pochopitelně vědomi, přesto způsob vašeho očištění byl… poněkud atypický a ne v souladu s běžným protokolem.
Ale abychom pokročili: vedle postu zástupce cechmistra jste zároveň arnským diplomatem a souběžně s cechem provozujete vlastní alchymistickou a ranhojičskou živnost. Přesto vylučujete střet zájmů. A co jsme dokázali dohledat, opravdu se snažíte ze všech sil ho nemít. Nebo alespoň nemít průkazný. Viz celá anabáze s tím neuvěřitelným obřím šnekem, co máte v chlívku," otřásla se Doňa Lizetta.
"Ramiréz je zlatíčko, když víte, jak na něj," ohradil se půlgoblin. "A patent na výrobu blankytu z jeho výměšků patří částečně cechu, takže opravdu nevidím důvod ke stížnostem."
"U zemského soudu v Brožově také leží tlustý svazek namířený vůči vaší osobě," pokračovala auditorka nesmiřitelně. "Eticky sporné experimenty, a to nejen Theolitové posílení, obvinění z podílu na nekromancii a znesvěcení hrobu, použití postupů zapovězených Lex imperialis, dovoz substancí zakázaných královskými edikty, falšování listin… A mohla bych pokračovat. Přičemž nelze jednoznačně určit, zda jste byl vždy zproštěn opravdu kvůli své nevinně, nedostatku důkazů nebo díky konexím a skutečnosti, že městským soudcem byl nějakou dobu váš přítel a mecenáš hrabě Wilhelm."
"Většinou se jednalo o souběh nešťastných nedorozumění," usmál se zářivě Zmatmysl. "Jen bych rád dodal, že mi velmi záleží na blahu mých kolegů a učňů, stejně tak prosperitě cechovního domu a reputaci celé cechovní organizace jako takové. A posouvání hranic vědění, pochopitelně.
Očas se ale díky posledně jmenovanému dostávám do konfliktu s obecně rozšířeným pohledem na to, co je a není morální, co už je takzvaně zlé. Jenže abyste dosáhli skutečného poznání, potřebujete se vymanit z pohodlí a bezpečí zažitých dogmat a paradigmat. Popustit otěže fantazie a zkoumat v temnotách neznáma.
Ale když se kácí les… Občas se to bez obětí na straně subjektů prostě neobejde. Navíc i my, alchymisté, přece riskujeme své zdraví a životy. Věřím, že můj postoj dokážete pochopit."
"Svým rozvolněným postojem k etice jste se stal již pověstným," převzal štafetu Klompf, ale neodpověděl mu. "Na druhou stranu jste udělal dojem na samotnou královnu - i přes dosud panující nejasnosti o vašem zapojení do dění u oněch záhadných pilířů Dona Katcheria a theolitového posílení Její Výsosti těsně před atentátem. Též v akademických kruzích jste velmi dobře zapsán, stejně jako u zákazníků v Brožově, a - soudě podle ohlasů cechovních bratří a sester - jste velmi oblíben jako mentor i kolega. Také se velice dobře vyznáte ve Správné alchymistické praxi a dalších regulích.
Snad na žádném auditu jsme nenarazili na někoho takového," potřásl hlavou. "Balancujete na tenké hranici mezi nabídkou na post cechmistra velkého cechovního domu a mezi okamžitým vyloučením z řad cechovních bratří."
"Budu to brát jako poklonu," pousmál se Zmatmysl.
"Popravdě je vaše velké štěstí, že nad sebou máte dozor v podobě cechmistra Celestýna," podívala se na něj vážně auditorka.
"A já plně respektuji jeho autoritu a neobcházím ho při řešení závažných otázek. Věřte mi, rozhodně nemám mocenské ambice. Naopak, jsem rád, že je cechmistrem právě on. A účast na městské radě mu ze srdce nezávidím. Musel jsem ji několikrát absolvovat po jeho boku nebo ho zastoupit a obě mé duše prožívaly muka."
"Jak to myslíte, obě duše?!?" pohlédl na něj ostře Klompf.
"Zatracené veritasérum," praštil pěstí do dlaně Zmatmysl. "Ale tak nebudete první, kdo o tom bude vědět a váže vás mlčenlivost. Mé tělo je zároveň schránkou pro duši hraběte Wilhelma, který byl před nějakým časem úkladně zavražděn."
"Jak se do vás, u Stroje, dostala jeho duše?" otázala se zsinalá Doňa Lizetta.
"Je to nepřímý důsledek naší koketérie se sanguimancií, kdy jsme si napřed prohodili části duší. Snažili jsme se to napravit a toto je výsledek. Moment, hrabě by k tomu chtěl něco dodat," zavřel Zmatmysl na okamžik oči.
"Buďte pozdraveni," promluvil pak mnohem hlubším hlasem. "Zde nutné se mi jeví osvětliti, že byť výstup experimentů našich měl míti praktického využití, nebylo úmyslem naším zneužíti sanguimancii pro hry politické nebo mocenské. Byl mou ryze osobní tužbou a touhou po vědění poháněn se snahou nikomu živému neublížit. A oba zaplatili jsme cenu vysokou. Tuto životní kapitolu bychom tak uzavřenou již chtěli ponechat." Opět zavřel oči.
"Mimochodem tohle je vysvětlení, jak mohly být některé dokumenty podepsané od hraběte vlastní rukou až několik měsíců po jeho smrti," pronesl již opět Zmatmysl.
"Uff. Ještě nějaké překvapení pro nás máte v rukávu, magistře?" rozhodil znaveně ruce Klompf.
"Počítá se proroctví vyslovené vědmou o mé dceři?"
"...raději ne. Nejlepší bude zde náš rozhovor ukončit."
"Neberte to jako urážku, cechmistře, ale v porovnání s většinou členů této cechovní pobočky, především vašimi zástupci, působíte nudně a fádně," pronesl Klompf, zatímco Celestýn odemykal dveře pokladnice. "Jak vůbec dokážete se svými kolegy vycházet, udržet je na uzdě a nezbláznit se?"
"To je otázka, kterou si občas kladu i já sám," povzdechl si Celestýn. "Nechápu, že jsem z jejich nápadů ještě nezešedivěl. Ale pravdou je, že se nám zatím daří držet cech v chodu jen s minimem rozkolů."
"A co jejich duševní aspekty?" zajímalo Doňu Lizzetu.
"Ač se to nemusí vždy zdát, tak v jádru jsou to dobří lidé."
"Věříte ve Světlo Svaté," poukázala na symbol slunce na klopě jeho kabátce. "Nevidíte vy Světlonoši dobro ve všech?"
"To je mylný výklad. A k víře mě přivedly právě ztráty na životech při výzkumu Theolitového posílení," otřásl se při vzpomínce cechmistr. "Věřte mi, od té doby ještě přísněji dohlížím na to, co se v cechu zkoumá. Ovšem pravdou je, že oba mí zástupci na problematiku pokusných subjektů pohlížejí trochu jinou optikou. Možná proto, že Saveran věří v bohyni moudrosti Meris a Zmatmysl je půlgoblin. Ale byť s nimi ne vždy souhlasím, neznamená to, že jejich pohled musí být zákonitě špatný. A vždy dojdeme k nějakému rozumnému kompromisu."
"Při zpětném hodnocení vašeho působení na pozici cechmistra musíme konstatovat, že jste politicky velmi úspěšný. I obchodně," kývl Klompf směrem k plné truhlici s penězi.
"Snažíme se," usmál se skromně Celestýn.
"A máte velice dobrou pověst. Až se nám nechce věřit, že nemáte žádný škraloup nebo neřest," prohodil přes rameno auditor, zatímco kontroloval neporušenost pečetí na bedničkách se vzácnými substancemi.
"Jednu neřest bych měl," zrudl lehce cechmistr. "Rád hraju karty, vyloženě karban. Ale daří se mi to mít pod kontrolou, protože mi jde o hru samotnou, ne o výhru. A když se mi zadaří, vždy dávám výtěžek na dobročinnost."
"Chválihodné. Ale jednu věc jsme přeci jen našli, byť je to v porovnání s ostatními drobnost," pohlédla mu zpříma do očí Doňa Lizetta. "Kolují klevety o tom, že nesnášíte elfy. Co je na tom pravdy?"
"Uhm. No… Proti elfům obecně nic nemám. Jenom… Jak to říct. Prostě ve mě pohled na jejich uši vždycky probudí nepříjemné vzpomínky na mou elfí část rodiny v Denardu. Držím si proto od nich podvědomě odstup."
"Tak rozhodně se nechováte rasisticky. Jen jsme chtěli mít jasno. Mimochodem, co je v téhle bedničce? Přijde mi až nadbytečně zajištěná a nevidím ji v evidenci."
"Ach ano," poškrábal se Celestýn rozpačitě na hlavě. "To je nechvalně proslulý Vieux Boulogne."
"Cože?!?" uskočili oba auditoři zděšeně.
"Nejsmradlavější sýr světa!" sevřela křečovitě na hrudi pěst Doňa Lizetta.
"Myslel jsem, že byl jako nehumánní a extrémně nebezpečná biologická zbraň zakázán Ponrosskou konvencí v rámci Obranného Svazu Svobodných Národů. Co dělá tady?" zbledl Klompf.
"Zabavila ho Garda v přístavu při celní prohlídce a z bezpečnostních důvodů ho uskladnili dočasně u nás. Ale jsme již na zítra domluveni s královským místodržícím, Donem Katcheriem, že sýr bezpečně zlikvidují při řízené degustaci s panem Mračem."
"Já myslím, že už jsme zde viděli dost," prohlásila zsinalá auditorka a rychle odešla pryč následovaná v těsném závěsu svým kolegou.
O několik týdnů později Celestýn lehce roztřesenou rukou rozlomil pečeť se symbolem alchemické baňky, rozevřel svitek a zamračeně jej prostudoval. Pak se s úlevným výrazem obrátil na napjatého Zmatmysla a Saverana: "Prošli jsme s drobnými výhradami."