Festival gobliní kuchyně
Hranice se otevřely, je potřeba si zaplnit břicha. (Cyklus Z&A - pozdní léto 1523)
Ve zbytku Brožova panovalo ospalé letní odpoledne. Nedaleko theolitového překladiště, konkrétně v okolí vyhlášené gobliní taverny U Mámy Žáby, to ale vřelo. Jak by také ne, když zde právě probíhal Festival gobliní kuchyně.
Celé to vlastně zpunktoval Zmatmysl jakožto velvyslanec při příležitosti sedmistého výročí vzniku Arnského knížectví. Místní gobliní komunita byla z té představy nadšením bez sebe a místodržící Don Katcherio to nakonec schválil, aby tak vyslal gesto dobré vůle vůči zeleným těžařům theolitu.
Zmatmysla celý festival sice nakonec stál dva týdny papírování a vyřizování různých povolení, ale to byla malá cena. Díky abdikaci krále Nikodéma totiž ustaly boje a opatrně se otevřely hranice i těch gobliních enkláv, které byly do té doby z větší části nebo zcela mimo dosah. Třeba Torvirské državy s proslulým bakroshským rýžovým pivem šmaké.
Estegar s Alquadal a Adeline si po zážitcích ze Sämhünu pochopitelně nemohli tuhle událost nechat ujít. I proto, že festival byl určen pro širokou veřejnost a mnoho poživatin bylo určeno i běžným, nezeleným smrtelníkům.
I tak byly pro jistotu hned za dveřmi taverny na stolečku vyskládané protijedy poskytnuté zdarma Alchemickou Dílnou. Všichni tři přátelé hned po jednom vypili a začali korzovat a ochutnávat.
"Tak jak si to tu užíváte?" vynořil se o hodinu později z davu Zmatmysl.
"Je to tu úžasný, hlavně tohle!" pochvaloval si Estegar a zakousl se s chutí do jakéhosi masa v těstíčku na špejli.
"Dobrá volba, to je totiž vyhlášená pochutina z Černého mokřadu v Lathmoře, netopýr obalovaný v těstě z ropušího hlenu."
Estegar se zakuckal a Alquadal ho hbitě bouchla do zad. Vzápětí na něj Adeline seslala kouzlo Zapomeň. Mág zmateně zamžikal, ale pak jen poděkoval a zase se s chutí zakousl do masa.
"Máme dohodu," vysvětlila jednorožka překvapenému půlgoblinovi. "Nechceme si nechat zbytečně pokazit dojem z jídla tím, že zjistíme, co to je. Adeline, mohla bych tě taky požádat?"
"Jistě," zaklela půlelfka přítelkyni a dál se věnovala svému hadímu guláši.
"Kdo je támhleten chlápek?" šťouchla jednorožka loktem do Zmatmysla a ukázala na obtloustlého muže s trojitou bradou v gelreánských barvách. Ten právě poválel se znaleckým výrazem v ústech mandragorové pivo a vzápětí ho vyplivl do připraveného džbánu, který nesl sluha dva kroky za ním.
"To je Joachim Benetti di Capo," povzdechl si půlgoblin. "Vysoký úředník kanceláře místodržícího a vyhlášený gurmán a someliér. Vynutil si svoji účast oplátkou za některá povolení."
"A tak nakonec to povolil, tak ho můžeš pustit z hlavy a užívat si slavnost," pohladila ho po paži konejšivě Adeline.
"Právě že ještě není všemu konec. Vnutil se nám jako rozhodčí do soutěže o nejlepší Üntopf. Bojím se, že to dopadne jako kdysi v Blese, jen bez obrazu."
"Tedy, teď jsem nepochopila vůbec nic z toho, co jsi řekl," zarazila se Alquadal.
"Á aky e," zahuhlal Estegar s plnou pusou.
"Ále, v roce 1369 se taky jeden gurmán, tuším Micha Ellin se jmenoval, vetřel na gobliní kuchen hostinu. Nedopadlo to dobře. Napojený různými protijedy se odvážně pustil do hodokvasu a propracoval se až k pátému chodu, načež zkolaboval v gejzíru vlastních zvratků. Z kómatu se probral až po dvou dnech se šílenou bolestí břicha a doživotní ztrátou chuti."
"Aj. A co ten obraz?"
"Slavná Poslední večeře," zasnil se půlgoblin. "Jednou jsem ji i viděl naživo, u knížete v Blatvaru. Učiněný skvost. Na námět téhle události ji namaloval známý polbruský učenec a umělec Lenard da Vinzzini. Ony vůbec jeho obrazy stojí za to. Třeba Dáma s hranou stáje, záhadně se šklebící Doňa Luisa, Matróna ve skalách, skica Čtyřruký ork odkazující na orčí chirurgii…"
Zmatmysl se jako obvykle dostal do své přednáškové nálady, naštěstí ho zavčasu umlčel zvuk velkého gongu. Taverna ztichla.
"Dámy a pánové," zahalekal hostinský Drih Gombulin a vyskočil na stůl, aby byl dobře vidět: "Za okamžik začne první mezinárodní klání o nejlepší Üntopf, tedy Hrnec tisíce chutí. Už dávno minuly doby, kdy recept na tento tradiční pokrm začínal slovy "protáhni síť bažinou a všechno, co se v ní hemží, hoď do kotle", takže lze očekávat skutečně hodnotný gurmánský zážitek. Proti sobě tady stanou rodinné recepty i lokální varianty z celého Tornelionu. Která bude nejlepší?"
Zmatmysl se mezitím propletl davem a postavil se vedle něj:
"Hodnocení se ujmou tři nestranní porotci, a to všem zde dobře známá kuchařka Rugura Gombulinová, zcestovalý skeletworský skald Biwalir a gelreánský gurmán Joachim Benetti di Capo! Prosím, ke stolům!"
Tavernou se rozlehl potlesk a všichni tři porotci se uklonili. Mezi korpulentními postavami Rugury a di Capy vysoký šlachovitý orkogoblin Biwalir působil až nepatřičně. Usadili se za dlouhým stolem a hostinský začal nosit jednotlivé soutěžní pokrmy:
Číslo 1: "Luremenino jezerní tajemství"
Rugura: "Zelený řasy se tu krásně doplňujou s rybím masem a čerstvou úhoří krví. Jen zbytečně moc mandragory. Jinak příjemně rychlej nástup."
Biwalir: "Jemná, osvěžující chuť mandragory v kombinaci s rybou a úhořem. Sušený puškvorec je hezky zvýrazňuje. Nijak výrazně ostré."
di Capo: "Od pohledu dost nevábná kejda, leč vůně příjemná a zajímavá. Chuť pstruha i úhoře se ale dost ztrácí v záplavě mandragory. Je to hlavně štiplavé a pálí z toho jazyk a patro. Celkově nic moc."
Číslo 2: "Horgova hadí variace"
Rugura: "Krásná kouřová vůně, jemná příchuť hadího masa. Příjemně mě překvapil štiplavě nahořklej ocásek na konci sousta."
Biwalir: "Skvěle připravené hadí maso, to se často nevidí, navíc bravurní práce s kořením. Chtělo by to ale víc jedových žláz, je to zbytečně slabé."
di Capo: "Vůně opět lepší než vzhled, natož chuť. Všechnu přebíjí bolest v ústech z těch malých cibulek, nebo co to je. Stačilo jednu rozkousnout. A navíc mě polévají návaly horka. Tohle že má být gurmánský zážitek?"
Číslo 3: "Karidžinův bakroshský kotlík"
Rugura: "Neotřelá kombinace rejže, říčních škeblí a pijavic. Náprstník s omějem se nečekaně dobře doplňujou."
Biwalir: "Lehce hemživá konzistence, mírná, příjemná příchuť mořské soli. Virtuózní práce s kořením, hlavně sušeným náprstníkem a omějem vlčím morem."
di Capo: "Tohle už je vyloženě blivajz, který lze pozřít jen se sebezapřením. Jednomu se akorát tak málem rozskočí srdce a mravenčí mu v ústech, jinou přidanou hodnotu to nemá. Navíc jsou v tom pijavice, některé dokonce ještě živé! Fuj."
Číslo 4: "Mopegykova blatvarská šlichta"
Rugura: "Šnečí a netopýří maso ozvláštněný blínem a durmanem. Díky ohnivejm žlázám opravdu prohřeje. Trochu to kazí jen ta drobná pachuť netopýřího pižma."
Biwalir: "Díky halucinogenním bylinám lehce opojné, s mírně nakyslou příchutí. Lepší variaci na arnského ohnivého šneka jsem ještě nejedl."
di Capo: "Jenom jsem poznal, že je to trochu kyselé. Víc nic. Útroby mám v jednom ohni, řine se ze mě pot a vidím rozmazaně. Navíc mě trápí nepochopitelný pocit žízně a jen doufám, že ti nemrtví v davu kolem, co mávají těmi špatně vyplněnými formuláři, jsou opravdu jen vidiny?"
Číslo 5: "Houbičkiáda Wuda Kaharzy"
Rugura: "Trochu řidší, ale moc chutná variace bez masa. Perfektně vyváženej poměr hub, bobulí vraního oka a hlíz ocúnu."
Biwalir: "Za mě zatím nejlepší. Agresivní směs muchomůrek s lysohlávkami, ropušího slizu a pikantního koření. Nádhera.
Jinak musím vyjádřit nahlas své obavy o pana Benettiho. Nevypadáte zcela ve své kůži."
di Capo: "Jsem v pořádku, ne-nestarejte se. Kde je to… ta, lžíce?
Hmm. Pro změnu řidší kejda, tentokrát s houbami, ze které se mi jen motá ještě víc hlava a začínají se uzlovat útroby. Ro-rozpoznat jednotlivé ingredience je zhola nemožné, chuť se slévá dohromady do nezáživného - mohl by někdo otevřít okno a vyhnat ty malé místodržící, co mi poletují okolo hlavy? Jsou dosti otravní."
Číslo 6: "Vöswerchův divotvorný hrnec"
Rugura: "Silnej, masitej üntopf. Čerstvě umletej andalenskej pepř a nadrcený larvy smrtiboda tomu dávaj grády. Je to hodně ostrý, bleskovej nástup. Velice působivý."
Biwalir: "Sekaná konina ve výborné kombinaci s žabím masem. Představoval bych si možná navíc houby, ale i tak perfektní. Larvy smrtiboda skvělý nápad."
di Capo: "Vážně nevím, co bych kroumě bolesti měl ještě cejtit! A to mě čue.. čeu… čeká jeuště pousleudní chod…"
Číslo 7: "Bardořin rendlík štěstí"
Rugura: "To nejlepší na konec - perfektní kombinace muchomůrek, rulíku, ropušího masa a koření. Bezpečná pro všechny včetně dětí, lehce opojná, nijak přehnaně ostrá a přesto příjemně prokrví."
Biwalir: "Zlatý hřeb soutěže, perfektně vyvážená chuť. Ani ostrá, ani příliš jemná. Bohužel jsme o většinu přišli, když Benetti zkolaboval a při pádu ze židle na sebe celý hrnec strhnul.
Opravdu ochrnul uprostřed zvracení? Ehm, z obou stran těla současně? No, ještěže stál hned za ním Zmatmysl a poskytl mu první pomoc, tak to nejspíš i přežije.
Myslel jsem, že díky těm svým plesnivým sýrům Gelreánci vydrží víc. Jak by asi dopadl, kdyby někdo uvařil něco fakt jedovatého?"