Dohody jsou na draka

Co se stane v jeskyni, to zůstane v jeskyni. (samostatná povídka)

"Proklatý déšť, ten nám byl čert dlužen!"

"Berou to z tý lepší stránky, sire. Alespoň jich ten dračí voheň tolik nepopálí."

"Pravdu ten hoch dí. Vaše brnění rytířské chladnější teď bude. Co však rmoutí mne, jest slunečních paprsků absence. V eposu by lépe odlesk jejich na kovu leštěném se vyjímal."

"Klidně si tam vraž slunce, jestli chceš. Konečně - kromě nás nebude nikdo vědět, že bylo zatroleně nevlídné počasí."

"Hmm... drobná fabulace ublížiti by nemusela. Leč možná potřeba nebude. Blesků záře a hromů burácení též kulisa je dobrá."

"Když už mluvíš o těch hromech a blescích, dneska bych to zabalil. Hledat dračí sluj v tomhle nečase je zbytečně o zdraví. A v tom bahně navíc nemá kůň pořádnou oporu. Ksakru, nehledě na to, že tenhle uhodil nepříjemně blízko!"

"Ehm, vaše blahorodí, nějaká jeskyně je támdle."

"Toť vskutku náhoda šťastná! Jen jak zrýmovat vhodně hromů burácení a rachot kamenů se valících? To vskutku-"

"Cože? Jakých kame-? UTÍKEJTE!!! Do jeskyně!"

"Uf, to bylo o vlásek. Všichni jste v pořádku?"

"Já vskutku jsem."

"Já taky, sire."

"JÁ TAKY."

"..."

"Kdo to řekl?"

"JÁ. ALE ŽE TO BYL RACHOT, CO? BUDEME SE PAK MUSET VYHRABAT VEN JAKO KRTCI. CHE CHE."

"To já nebylo moc nápomocné. Máte někdo křesadlo?"

"JESTLI CHCETE OHEŇ, RÁD POMŮŽU. KAM MÁM DÝCHNOUT?"

"Dýchnout!?! Počkat, ty jsi-?"

"ANO, DRAK."

"..."

"BUĎTE RÁDI, ŽE TU NENÍ TEN JESKYNNÍ LEV, CO TU BYDLEL PŘEDE MNOU. S NÍM NEBYLA VŮBEC ŽÁDNÁ ŘEČ. HROZNÝ MOROUS, ŘEKNU VÁM. A CHUTNAT TAKY NECHUTNAL DOBŘE."

"Toť vskutku uklidnilo nás, že ve společnosti vybranější nacházíme se nyní. Toto jest tedy sluj vaše nová?"

"TO JE, ASI TAK TŘI TÝDNY. MĚL JSEM PŮVODNĚ VĚTŠÍ NAHOŘE V KOPCÍCH, ALE TAHLE JE MÍŇ NA OČÍCH. JÁ SE TOTIŽ SCHOVÁVÁM."

"Schováváš? A před kým?"

"PŘED DRAKOBIJCI. CHTĚJÍ MĚ ZABÍT. A VY JSTE?"

"Nó, my jsme drakobi-MHPFF!"

"Drakomilci chtěl říct. DrakoMILCI. Jsme z Královské univerzity a zkoumáme magická stvoření. A jsme nadšenci do draků, ty přímo zbožňujeme."

"Ale sire, vždyť - AU!"

"SIRE? VY JSTE ŠLECHTIC?"

"Jsem, ale až třetí syn. Znáš to, první zdědí titul a panství, druhý se vydá na dráhu duchovního... no a třetí má pech. Akademická sféra je jedna z cest."

"TO ZNÁM. U NÁS JE TO PODOBNÉ. PRVNÍ A DRUHÉ DRÁČE DOSTANE JEŠTĚ NĚJAKÉ TO ZLATO DO ZAČÁTKU, ALE TY OSTATNÍ SE MUSÍ SPOKOJIT JEN S NĚJAKOU TOU CETKOU."

"To zní strašně smutně. A co jsi dostal ty, jestli se mohu zeptat?"

"NIC MOC, KORUNU ZDOBENOU SAFÍRY A SMARAGDY, KRÁLOVSKÉ ŽEZLO, PÁR NÁRAMKŮ A ŠPERKŮ... PROSTĚ ZKLAMÁNÍ."

"Jestli se do toho vložiti mohu, to jako nuzný poklad rozhodně nezní. Dle odhadu mého velkou cenu míti bude."

"TO ASI ANO, ALE CHÁPEJTE - NEDÁ SE NA TOM SPÁT! TEN POCIT, MOCT SE ROZVALIT NA HALDU ZLATA A PROPADAT SE POMALU DO SLADKÉ DŘÍMOTY... KDYBYCH SI LEHL NA TU KORUNKU, ZBYLA BY Z NÍ JEN DRŤ."

"Jestli to chápu dobře, tak upřednostňuješ mince?"

"ANO, TY JSOU NEJLEPŠÍ."

"A že nezkusili ty poklady vyměnit za mince, vaše drakorodí? Že sem tak smělej."

"Zkus používat tu hlavu i na myšlení. Dovedeš si představit, jak drak napochoduje do královské mincovny nebo ke zlatníkovi, že chce rozměnit?"

"A jó vlastně."

"Ale přivedlo mě to na myšlenku. Chápu dobře, že pro draky je důležitá spíš kvantita nad kvalitou? Prostě aby toho byla hromada? A musí to být jenom zlato?"

"JE TO TAK. ZLATO JE SKVĚLÉ, STŘÍBRO JEŠTĚ UJDE. ALE V TĚCHHLE TEMNÝCH ČASECH SE TĚŽCE SHÁNÍ DOSTATEK MINCÍ. TO ZA ČASŮ MÉHO DĚDA STAČILO VYPÁLIT JEDNO MĚSTO A HRAD, A BYLO. TEĎ ABYCH OBLÉTAL JEDEN KUPECKÝ DŮM ZA DRUHÝM, MĚSTO ZA MĚSTEM... JEDNÍM SLOVEM - ÚNAVNÉ."

"To zní dost náročně. Mám pro tebe návrh. Co kdybychom ty tvé šperky rozměnili na mince za tebe? Samozřejmě s drobným podílem pro nás."

"Ale sire, já myslel, že-"

"Ty radši nemysli. Co ty na to, draku?"

"ZAJÍMAVÁ MYŠLENKA. ALE JAKOU MÁM ZÁRUKU, ŽE MI NEUTEČETE S MÝM POKLADEM? NEJSEM VČEREJŠÍ."

"Proč mám pocit, že slovo šlechtice nebude stačit?"

"SPRÁVNĚ, NEBUDE."

"A kdyby tu jeden z nás zůstal jako zástava?"

"HMM, TO BY SNAD ŠLO. ALE CO KDYŽ MI HO TU NECHÁTE NA POSPAS? LIDSKÉ PLÉMĚ NEVYNIKÁ VŽDY JENOM CNOSTMI."

"Proto tu nechám někoho, kdo o mě ví všechno. A kdybych snad morálně selhal, dovedl by tě ke mně."

"To pravdou jest, však myšlenka celá tato uchu mému příliš nelahodí. Cíle výpravy naší byly původně přec vskutku jiné."

"To je fakt, chtěli jsme - au! To byla moje noha! Už podruhý!"

"Promiň, je tu tma."

"Chtěli - au! Už zase!"

"Opět: promiň. A mlč už konečně. A ty si uvědom, že za ty dva tři týdny, co mi to odhadem zabere, můžeš udělat ROZHOVOR S DRAKEM! Komu jinému se to kdy poštěstilo? A nebo v budoucnu poštěstí?"

"Hmm... S tím souhlasit bych mohl. Sic že za blázna mě míti budou riskuji tím. Však štěstí jít naproti potřeba někdy je."

"UŽ JSEM DLOUHO NEMLUVIL S NIKÝM VZDĚLANÝM. TO JE JEN POŘÁD: UTÍKEJTE, DRAK; ZACHRAŇ SE KDO MŮŽEŠ; VŠICHNI UMŘEME..."

"Tenhle chlapík umí i zpívat a zná spoustu příběhů. Nejlepší společník, na jakého jsi mohl narazit. Takže?"

"SOUHLASÍM. DESETINA POKLADU JE VAŠE."

"Jen desetina? Dá mi spoustu práce v co nejkratší době vše směnit za mince. Čtvrtina."

"OSMINA."

"Šestina."

"TAKŽE NA SEDMINĚ SE DOHODNEME?"

"Už to tak vypadá. Tlapu na to. I když... možná až venku. V té tmě bys mohl někoho z nás omylem zranit. Nastala vhodná doba, abys odhrabal vchod a pustil nás ven, řekl bych."

"JISTĚ, JEN UHNĚTE KE STĚNĚ."

"HOTOVO. KDYŽ TAK NA VÁS KOUKÁM - KDYBYSTE MI NEŘEKLI, ŽE JSTE Z UNIVERZITY, POVAŽOVAL BYCH VÁS SPÍŠ ZA RYTÍŘE, PANOŠE A BARDA."

"Ehm, to vše lstí naší jest, by kolem vesničanů bez rozruchu zbytečného proklouznouti jsme mohli. Vše vypůjčené máme jen, však pro bouři náhlou maskování naše svléci jsme zavčasu nestihli."

"Přesně tak. Nikoho sem nepouští, aby zamezili zbytečným obětem, jak tvrdí. Já jsem pouhý učenec, tohle je můj pomocník a on je písař. Ani nevím, jak se ten meč správně drží."

"CHYTRÉ, MÁTE ZA UŠIMA. TADY JSOU TY CETKY."

"Cetky, to zrovna. Jenom tahle náušnice má cenu tak malého statku. Jen si říkám, jak vysvětlím ty povozy, se kterými se sem budu vracet."

"Nó, a co říct, že je v tom vercajk na zabití draka? Ráčej vodpustit, vaše šupinatosti. Nic ve zlym."

"To je nápad! I slepé kuře občas najde zrno, pořád to říkám."

"Tomu nerozumim, sire."

"To je možná dobře. Každopádně můžu tvrdit, že je v tom výbušná směs od alchymistů. A ty pak jednu z těch svých jeskyní zničíš ohněm tak, aby si všichni mysleli, že to bylo ono a že tě to zabilo. Nebude to sice působit nijak heroicky, ale všichni budeme mít klid."

"MÁM SCHOVANOU NĚJAKOU SÍRU JAKO PŘEKVAPENÍ NA DRAKOBIJCE, TA BY SE MOHLA HODIT."

"Hmm. Skvělé. Jsem rád, že nejsem drakobijec. Tak se uvidíme za pár týdnů."

"BUDU SE TĚŠIT."