Děravej vrch
Theolitová těžba přináší nové výzvy městu i Hvozdu. (Cyklus Z&A - léto 1521)
"Nechal jste mě zavolat, Excelence?" poklekl uctivě Zmatmysl na jedno koleno, sotva vstoupil do úřadovny královského místodržícího.
"Vstávat, Zmatmysl, známe se už dlouho, netřeba těchhle dvorních šaškáren," přivítal ho Don Lucasso Katcherio d´Foret Noire a dolil si z karafy do poháru žlutavý mok. "Řeším takovou delikátní záležitost a vy byste mi mohl být významně nápomocen. Víno?"
"Jsem vám vždy k službám. A nedám si, děkuji."
"Vaše škoda, ten ryzlink je vynikající a díky theolitu i správně vychlazený," podíval se Don Katcherio na pár opaleskujících krystalů v poháru. "Právě kvůli theolitu jsem si vás zavolal. Jak moc jste obeznámen se situací s Lesním lidem?"
"Zaslechl jsem jen nějaké zvěsti. Oni mají problém s theolitem?"
"Mají i nemají. Přišli si sem po dvaceti letech udělat nějakou bohoslužbu nebo rituál nebo co k Posvátnému stromu a zase by si táhli po svých. Problém je," přešel místodržící k mapě brožovského okolí visící na stěně, "že největší důl je v blízkém sousedství toho zatraceného stromu." Zabodl prst do nákresu. "A nejbohatší theolitová žíla vede samozřejmě přímo k němu. Jestli těžbou naruší jeho kořeny nebo tak něco..."
"A co se očekává ode mne?"
"Dozor nad těžbou a následným výzkumem theolitu byl Její Výsostí naneštěstí svěřen baronu André von Durchblauchovi, takže jaksi postrádám oprávnění odklonit směr těžby. Na druhou stranu mým úkolem je chránit město a já rozhodně nestojím o válku s Lesním lidem.
Ten důl provozují goblini a vy jste, Zmatmysle, nejen poloviční goblin, ale také jeden z lidí, kterým plně důvěřuji. A také věřím, že pokud je někdo schopný donutit gobliny alespoň pozastavit těžbu, než Lesní lidé dokončí své obřady a odejdou, tak vy."
"Cením si vaší důvěry, Excelence," uklonil se mírně alchymista. "Udělám, co bude v mých silách. Stejně jsem plánoval poslat někoho z cechu do baronova ležení, chtěl od nás odkoupit nějaké laboratorní sklo, tak se toho zhostím osobně a vezmu to cestou napřed přes goblinní doly."
"Barona byste v ležení hledal marně. Obsadil a částečně opravil ruiny staré halzatské pevnosti v kopcích," usrkl místodržící vína a oči mu modře zazářily.
"Ale, to je mi novinka," podivil se Zmatmysl. "No, co jsem slyšel, tak se to ve Hvozdě začalo nějak hemžit clufy a gholgy, takže se mu moc nedivím. Lépe se to tam brání. Mimochodem, neuvažoval jste o jiném stylu chlazení vína?" nadhodil opatrně.
"Kromě těch očí to nemá žádné vedlejší efekty," zavrčel Don Katcherio. "Zrovna vy byste to měl vědět, protože právě vaše žena s jednorožkou mě přemluvily k tomu, abych pěšky vylezl až nahoru do kopců za mistrem druidem Aileanachem do svatyně. Kupodivu nejsem posedlý, potvrdili to i další tři kněží, ani jinak nemocný na těle i duchu. Zosobnění příčetnosti a zdraví. Ale nechtějte ani vědět, kolik krve mi už pustili žilou ranhojiči, aby to potvrdili!"
S ohledem na svůj sedavý životní styl plný vína překypujete zdravím a vitalitou až příliš, Excelence, pomyslel si Zmatmysl, ale nahlas řekl jen:
"Já vám věřím, jen že se mezi obyvatelstvem šíří různé klevety, tak abyste nemusel řešit ještě nájezd vidlácké inkvizice nebo podobné lůzy. Myslím, že starostí máte i tak dost."
"To máte pravdu," povzdechl si Don Katcherio a pohlédl z okna ven, kde na Zmatmysla čekala Adeline a Sir. "Mimochodem, proč má ten váš pes na sobě kabátec?"
"Jo tohle. To je kolega, baronet Prokop Sud ze Sornské vinice," ošil se alchymista.
"Chcete mi říct, že tu mám gelreánského šlechtice proměněného ve psa?!?" obrátil se prudce od okna místodržící.
"Menší nehoda. Je tu jen do doby, než to vyřešíme," ujišťoval ho chvatně Zmatmysl.
"Chcete mi říct, že tu mám gelreánského šlechtice proměněného ve psa?" zahřímal znovu místodržící.
"Na mojí obranu, proměnil se sám a bylo to v Garfulu, ne tady," ohradil se alchymista. "V Brožově je pouze na přechodnou dobu."
"Dobrá, dobrá," konstatoval znechuceně Don Katcherio. "Brožov je oblíbeným výletním místem gelreánské šlechty, tak proč by tu jeden šlechtic nemohl být na prázdninách ve formě psa, že ano. Nechci o tom raději nic vědět. To je vše," mávl rukou na odchodnou už opět ve své standardní rozmrzelé náladě.
Zmatmysl se rozloučil lehkou úklonou, ale místodržící již byl opět zahloubán do papírů na svém stole.
"Musím říct, že to poslední dobou ve Hvozdě docela vře," vyprávěla Alquadal cestou k dolům. "Podle pozorování druidů začíná theolit neblaze ovlivňovat zvířata. A Lesní lid taky. Při obřadech prý pili vodu ze studánky u kořenů Stromu. A co mi říkala sestřenice Lirulin, tak na jejím dně jsou údajně velký krystaly theolitu. Některým pak měly zmodrat oči jako místodržícímu, některý se měli zbláznit.
Zároveň se někdo pokusil na hostině otrávit tu jejich královnu. Ta je v pořádku, ale pár jich umřelo a viní z toho právě těžaře theolitu. Nebo spíš barona.
A co mi říkal Sedmikvítek od hraničářů, tak se ve Hvozdě zase objevili ve velkým faunoformové. Takže se nediv, že jsem trochu nervózní, že jdeme jenom ve třech."
Sir hluboce zabafal, jako by chtěl dát najevo, že jen ať si někdo něco zkusí. A nebo si tím dodával odvahu, u něj člověk občas nevěděl.
"Taky jsem zaslechl nějaké zkazky, a právě proto jsem chtěl, abychom šli v malém počtu," odtušil Zmatmysl a pozorně se rozhlédl po okolí. "Napadají teď hlavně karavany, takže nás by mohli přehlédnout. K dolu už to naštěstí není daleko."
Měl pravdu, zanedlouho se před nimi otevřel pohled na část lesa s vykácenými stromy, které posloužily jako výdřeva do dolů, a haldami hlušiny. Uprostřed stálo kolem vstupu do štol několik srubů obehnaných nízkou palisádou.
"Ať nejsi nikdy zapomenut," pozdravil Zmatmysl hlídku. "Kde najdu šéfa?"
"I ty se vyhnou Třetí smrt, gizmí. Důlmistr najít nejspíš v tom velká srub támhle," ukázal goblin rukou a dál ostražitě pozoroval okolí. U srubu stáli mezi bednami s theolitem dva goblini a o něčem živě diskutovali.
"Zdař bohové. Co ty potřebovat, Zmatmysl? Já nemít moc čas," šel rovnou k věci goblin s hřívou rozčepýřených prošedivělých vlasů, jakmile je spatřil.
"Předkové s tebou, Mogline. Přicházím kvůli těžbě."
"Copak? Alchymie nebýt už tak výnosný a ty chtít si přivydělat? Klidně tě vzít, kopáčů nebýt nikdy dost," ušklíbl se Moglin.
"Moc vtipné. S díky to odmítnu, nemám s doly dobrou osobní zkušenost.
Poslyš, nebudu chodit kolem horké kaše. Mohli byste odklonit těžbu od kořenů Prastarého stromu někam jinam?"
"Ne. Ještě něco mít na srdce?"
"Eh, dobře... Popravdě, očekával jsem otázku "A co z toho budu mít?", ne kategorické odmítnutí. Co za tím vězí?"
"To být jednoduchý - my muset plnit plán," ozval se druhý goblin důležitě.
"Plán? Jaký plán?" podivil se Zmatmysl.
"My mít smlouvu s baron. Když dodržet nebo přesáhnout denní norma, dostat odměna navrch. Když natěžit málo, mít naopak horší výkupní cena," vysvětloval Moglin. "Tady výbuch-mistr Třaskal vést nejlepší parta kopáč, díky němu plnit my plán na 120 %. Náš cíl být dostat se do konce týden na 140 %. A k tomu my potřebovat ta hlavní žíla."
"Dobře, chápu. Obchod je obchod. Ale hrozí kvůli tomu válka s Lesním lidem. Existuje něco, proč byste odklonili nebo omezili těžbu směrem k tomu stromu?"
"Jak říkat, my mít dohoda s baron a už dát místodržící expertýza, že kořeny od strom nebýt vůbec narušen, a proto my kopat dál," pokrčil rameny rozčepýřený goblin. "Když odklonit těžba, spadnout norma na 80 %. To být málo.
Ale pokud ty mi donést potvrzení od baron, že to neovlivnit výkupní cena, tak my klidně kopat jiný směr."
"Nebo lejstro vod pánspektor Mered," doplnil Třaskal.
"Pravda," pokrýval hlavou jeho šéf. "Inspektór být další hlavoun z Gelreán, dohlížet taky na těžba, hlavně vývoz z Brožov, a dost se s baron hádat o pravomoc. A dost všechny prudit.
Od něj mi to taky stačit. Když se totiž on dál škorpit mezi sebou s baron, oni oba míň otravovat já," uzavřel rozhovor důlmistr Moglin.
"Tak na to rovnou zapomeňte, magistře," řekl zachmuřeně baron von Durchblauch poté, co vyslechl Zmatmyslův návrh.
"Ale takhle hrozí válka s Lesním lidem! Vždyť už teď napadají vaše karavany s theolitem do města."
"Právě proto. Možná před měsícem bych o tom uvažoval. Jenže to jsem tu ještě byl vlastním pánem. Její Výsost královna mě pověřila zajištěním těžby a výzkumu theolitu.
To první mi kromě Lesního lidu komplikují i smečky gholgů a clufů, což mě odvádí od toho druhého. A když do Brožova z kopců dorazí příliš málo theolitu, nakluše mi sem inspektor Mered. Takže ne."
"A kdybych přesvědčil inspektora?"
"V tom případě bych neměl problém s tím, aby se těžba omezila nebo částečně přesunula," souhlasil bez nadšení baron.
"Budu za to ale zároveň chtít vrátit oprávnění k výzkumu theolitu našemu cechu," založil si ruce na prsou Zmatmysl.
"Uvědomte si, že nevyjednáváte z pozice silnějšího, magistře! Jste to vy, kdo něco chce."
"Ani bych neřekl. Proslýchá se, že clufové a gholgové sem přichází z astrálních trhlin. Znám pár mágů-sférologů, kteří se astrálními světy zabývají. Můžu je vám sem poslat."
"Nezapřete svůj goblinní původ," zavrčel baron. "Dobrá, když mi sem dostanete ty mágy a získáte souhlas inspektora, umírním těžbu a budete moct zase zkoumat. Ale všechny zjištění budete hlásit mně!"
"To beru."
"Tak jak to šlo?" přivítala Zmatmysla na malém nádvoří Alquadal.
"Tak napůl. Začínám si připadat jako v té pohádce o žabákovi a žabičce. Teď zas musím za inspektorem Meredem," povzdechl si půlgoblin.
"Není to o kohoutkovi a slepičce?" zarazila se jednorožka.
"Ne v goblinní verzi," zakroutil hlavou. "V bažinách je drůbeže pomálu, zato obojživelníků... Každopádně Mered bude nejspíš ve městě, takže jdeme asi zase zpátky domů. Stejně potřebuju sehnat mezi mágy pár astrálních cestovatelů a poslat je sem."
"A nepřidáme se k tý karavaně, co teď bude vyrážet?"
"No, moc se mi nechce, abych řekl pravdu."
"Hej! Ty jsi ranhojič, že jo? A voba ste mágové," všiml si jich v tu chvíli vousatý gelreánec v kyrysu. Ač nerad, přikývl. "Tak to byste nás mohli doprovodit dolů do města. Každá ruka se bude hodit, poslední dobou je to dost vo hubu."
"Takže je asi rozhodnuto," povzdechl si Zmatmysl.
"Waf!" štekl na něj jeho pes
"Vím, co jsem říkal, Sire, a vím, že nemáš rád tyhle plechovky. Ale, nejspíš nás vážně budou potřebovat. Takže vzhůru dolů," dodal bez valného nadšení.
Přesně o hodinu později se za svůj souhlas s doprovodem karavany proklínal. Kolem něj totiž zuřila bitva.
Gelreánští vojáci použili nákladní muly obložené bedničkami s theolitem jako improvizovanou vozovou hradbu, díky čemuž zvládli odrazit první dvě vlny útoku.
Proti nim pak stály nahrbené postavy gholgů se svými širokými mordami plnými jak břitva ostrých zubů. Naštěstí pro obránce nevynikali chytrostí a útočili napřímo. I tak mohutné kostěné kyje v jejich prackách rozsévaly zkázu.
Zrovna zkoumal stav vojáka v bezvědomí s krvavou ránou na hlavě, když koutkem oka zahlédl Alquadal. Bojujíc v první linii, zaklela jednoho gholga - a druhý ji vzal kyjem do boku, až odlétla několik kroků. Praskot lámaných žeber byl slyšet i přes okolní vřavu.
Zmatmysl i Sir se k ní vrhli a společnými silami ji rychle odtáhli do relativního bezpečí k vojákovi s otřesem mozku.
Zaklonil jí hlavu, ale nedýchala a srdce nebilo. Pohmatem zkontroloval stav žeber a rozhodl se. Pomodlil se ke svým předkům, nahmatal hrudní kost a začal rytmicky stlačovat jednorožčin hrudník.
Po krátké chvilce, která mu ale připadala jako věčnost, se mu mírně zazmítala pod rukama a zalapala po dechu.
Vítězoslavně se svalil na zem, ale radost mu ihned zkalila krvavá pěna na jednorožčině rtech.
Boj kolem zvolna utichal. Zvítězili vojáci, ale ztráty byly vysoké.
"Jak je na tom?" přibelhal se k nim druid Camney Bodlináč, díky jehož varování se stihli připravit na útok gholgů.
"Špatně, potřeboval bych ji operovat, ale cestu do města by nemusela zvládnout. A nemám už žádné léčivé lektvary."
"Nedaleko odsud je jeden z goblinních dolů," zamyslel se druid a zatahal se za svůj ježčí čenich.
"Skvělý nápad! Camneyi, vyrob nějaký smyk. Sire, pohlídej ji. Já mezitím zkontroluji ostatní raněné. Kdyby se jí přitížilo, zaštěkej na mě."
Do goblinního dolu Děravej vrch, jak se mu říkalo, jich nakonec putovalo šest. Kromě Camneye jako průzkumníka a Sira jako zadní hlídky tvořily jejich voj dva smyky. Ten s Alquadal táhl Zmatmysl, druhý se zraněným druhem táhl kopiník Kerst. Zbytek karavany pokračoval do Brožova, ale zranění jednorožky a vojáka byla příliš vážná.
Sotva se Camney ocitl na hranici lesa a paseky, svalil se s výkřikem na zem. Ze stehna už dříve zraněné nohy mu trčela šipka z kuše.
"Achö! Terüm ger pertulin! Rendžin gärr!" zařval funící Zmatmysl v orkamluvu.
Za pár okamžiků k nim přiběhlo několik goblinů a pomohlo jim se smyky dovnitř důlní osady.
"Ta noha mě mrzí," podpíral hubený kopáč Camneye. "Vomluv kluky, mají nervy nadranc. Dneska Lesní člověkové vypálili už dva doly na druhý straně kopce." Druid jen něco nesrozumitelně zavrčel.
Jen co se dostali do bezpečí dolu, do nosu je udeřil nasládlý pach krve. Podél stěn spatřili sedět nebo ležet několik zafačovaných goblinů, lidí a dokonce dva trpaslíky! Camney se s úlevou svezl na zem mezi ně a unaveně se opřel o chladivou stěnu dolu.
"Kohopak to tu máme?" objevila se goblinka kyprých tvarů s ptačí kostí zapletenou do drdolu a rychle zhodnotila stav zraněných: "Napřed jednorožka, pak voják, ježek půjde poslední. Ty jsi gizmí Gymir?" obrátila se na Zmatmysla.
"To jsem, a ty, gizmí?"
"Briscila. Tak jdeme zachránit tvoje druhy, budeš mi asistovat."
V průběhu se ale situace obrátila a nakonec Alquadal rovnal kosti a sešíval proděravělou plíci jakožto hlavní operatér Zmatmysl.
"Dost dobrá práce," konstatovala Briscila, když skončil. "Já už to dodělám, dej se do vojáka. Kdo tě naučil tyhle kousky?"
"Hlavně půlork Gödö z Arnu," začal Zmatmysl zkoumat Gelreáncova zranění.
"Já si říkala, že to zavání orčí chirurgií!"
"A něco mi pak předal můj přítel, hrabě Wilhelm. Dalo by se říct, že část jeho umu doslova přešla na mě," odtušil půlgoblin. "Možná ho znáš, před pár lety dělal v Brožově první veřejnou pitvu ghůla."
"To jsem tu ještě nebyla. Potřebuješ pomoct?"
"Zvládám to."
"Tak pojď, druide, vytáhneme šipku!" zavolala si Briscila dalšího pacienta.
Camney k ní opatrně dopajdal a těžce dosedl na dřevěnou lavici. Goblinka mu rozřízla nohavici a důkladně prozkoumala okolí šipky.
"Máš štěstí, minulo to hlavní cévy. Zakousni se do tohohle špalíku," podala mu kus dřeva. Poslušně si ho strčil do úst a vzápětí zaskučel, jak Briscila trhnutím vytáhla šipku z jeho stehna.
"A máš štěstí, že tahle neměla zpětný háčky," zahodila ji za sebe goblinka a než mu ovázala ránu, namazala jí hnědočervenou mastí. "Je v tom odvar z červenýho mechu, takže se to bude hojit rychlejš. Ale pár dní tu nohu šetři."
"Ták, hotovo. Máš tu někde mravence?" obrátil se na léčitelku Zmatmysl.
"Jo, tady ve sklenici. Počkej, podám ti je."
"Na co mravence?!?" vytřeštil oči Camney.
"Na stehy, poslední šití jsme spotřebovali na Alquadal," konstatoval Zmatmysl a zkušeně lovil z lahve velké lesní mravence. Briscila mu přidržovala okraje rány a půlgoblin vždy přiložil mravence. Ten se zakousl, čímž kusadly spojil tkáň, a Zmatmysl ukroutil tělíčko. A o kousek dál přiložil dalšího.
Camney na to fascinovaně hleděl neschopen slova. Nevěděl jestli ho má pohoršovat zabíjení lesních tvorů, nebo má obdivovat gobliní důmysl.
Konečně si mohli na chvíli vydechnout.
Klid však nevydržel dlouho. Zvenku se ozvaly tlumené údery bubnů následované zvuky boje.
"U Haldrikových koulí, jsou tu zase!" zasakroval trpaslík se zafačovanou hlavou, rukou na pásce a ohořelým vousem.
"Kde se tu vlastně vzali trpaslíci?" obrátil se Zmatmysl na kolegyni.
"Z Vedlejšího dolu. Tak se mu říká. Na druhý straně kopce. Je Lesočlověkové napadli první."
"Drželi jsme se dlouho, ale podle mýho musej bejt posilněný a zmagořený nějakou nečistou magií," prohlásil druhý trpaslík se zlomenou nohou a pohlédl na Zmatmysla. "Alfginnar Krumpáč z rodu Kovotepců z klanu Grimmo," představil se důležitě. "A tohle je Thialfi Doutnák z rodu Kovotepců."
"Rád vás poznávám, jsem Gymir Půlgoblin z klanu Ryšavců, v Brožově známý jako Zmatmysl."
"Ten alchymista! O tobě jsem už slyšel. Je pravda, že -" začal trpaslík, ale přerušil ho mladý goblin, který zadýchaně vpadl dovnitř.
"Být tu někdo bojeschopný?!?" zvolal zoufale. "Oni odříznout ostatní goblin! Oni mít zápalná šíp a zapalovat srub, kde být goblin!"
"Uklidni se, Fargure," zavrčel sípavě holohlavý goblin držící se za zlomená žebra. "Mrknem se, jak to venku vypadá."
"No, ne moc dobře," konstatoval po chvíli. Těsně za vchodem do dolu se sešla malá skupinka nejpohyblivějších. Kromě Zmatmysla a Briscily ještě druid Camney, trpaslík Thialfi a holohlavý goblin Nävir Dutohlav. A samozřejmě Sir s Fargurem.
"Mám nápad. Fargure, Briscilo, doneste sem opatrně Dögena."
"Potřebuje klid," namítla léčitelka.
"Musím znát jeho názor, jestli to má šanci na úspěch, nebo tu zhebneme," usadil ji Nävir. S brbláním odešla s chlapcem mezi zraněné.
"Dögen Zmurf je náš inžynýr," vysvětloval v mezidobí holohlavec. "Poslyš, Dögi, vidíš támhletu pozici Lesáčů?" Zle zřízený goblin se nechal nadzdvihnout na nosítkách, aby viděl, a pak ztěžka přikývl.
"Přímo pod ní vede jedna z bočních chodeb. Je asi patnáct sáhů pod povrchem. Šlo by to pod nima odpálit?"
Inžynýr se hluboce zamyslel, pak mu v očích zahořely potměšilé ohníčky, přikývl a něco zašeptal.
"On říkat, že na to potřebovat jeden soudek se směs Perda Pět," překládal Fargur.
"To nebude stačit," zakroutil hlavou trpaslík.
"A to tvrdíš z jakýho titulu?" obrátil se na něj Nävir.
"Z titulu střelmistra," opáčil Thialfi. "Kopeme tu v dacitu a andezitu. To jsou vulkanity. Jestli je to vážně patnáct sáhů, potřebujeme Perdu Osm, aby to mělo fakt grády."
"Větší náloží nic nezkazíme. Ale odkud znáš typy goblinních výbušnin?"
"Občas je kupuju, mají větší trhavej účinek," pokrčil rameny trpaslík.
"Dobrý vědět. Ale pořád tu je jeden problém - nálože jsou v támhletý boudě," ukázal Nävir. "Což je tak šest set stop nechráněnýho prostoru. Kdo pro ně zaběhne?" podíval se směrem, odkud létaly z lesa šípy.
"Já, já to zkusit," polkl Fargur. Opatrně vykoukl z ústí dolu, dvakrát se zhluboka nadechl a rozběhl se. Hbitě kličkoval jako zajíc, ale Lesní lidé měli zjevně dobré lučištníky, protože ve dvou třetinách cesty mu jeden úspěšně proklál lýtko. Mladý goblin se svalil na zem a se štěstím se mu povedlo schovat do převrženého důlního vozíku, o který zacinkalo několik šípů.
"A jsme v řiti," zaklel holohlavý goblin.
"Ale měl kliku s tím vozíkem," poznamenal Zmatmysl. "U Skúgových-!" otočil se prudce, jak ho něco napadlo, a vzápětí s křečovitým výrazem ztuhl.
"Co je? Co se děje?" obrátili se na něj nechápavě.
"Právě jsem si... to je jedno, není čas," promluvil tiše Zmatmysl s pevně semknutými víčky. Ze záhybů vesty vylovil malou lahvičku a opatrně ji vypil. Pak něco zadeklamoval v cizím jazyce. A bez dalšího slova prkenně vyšel z dolu.
"Počkej! Co to-" křikl na něj Camney, ale to už byl půlgoblin venku.
Na útočníky musel působit jako provokace a zjevení v jednom. Nepříliš rychlým krokem a rovný jako svíčka totiž šel otevřeným prostranstvím ke srubu, jako by byl na vycházce.
První salva šípů přestřelila.
Druhá se mu zabodla u nohou.
Třetí se střetla těsně před ním, takže se na chvíli ocitl v haldě třísek.
Čtvrté již zmizel ve srubu.
Za chvíli se z něj vynořil se soudkem v rukách a podobně nevzrušeným tempem se vydal zpátky. Lesní lidé vytušili problém a pustili se do něj i zápalnými šípy.
Do dolu ale nakonec vstoupil očouzen, nicméně nezraněn.
"Co to, u Dawerova vousu, bylo?" vydechl trpaslík.
"Vemte si to někdo," předal Zmatmysl soudek. "Zablokoval jsem si záda, jak jsem se otočil," vysvětlil. Teprve teď si všimli slz bolesti v jeho očích.
"Ale jak jsi-?"
"Nemáte jít něco vyhodit do povětří?" přerušil ho půlgoblin.
"Jasná páka," zašklebil se Nävir, bouchl do Thialfiho a společně se soudkem zmizeli v tunelech.
"Dosud nevyzkoušený vylepšený lektvar štěstí v kombinaci s jedním šikovným kouzlem. Bylo to buď a nebo," vysvětloval pak Zmatmysl ostatním, zatímco mu Briscila pomáhala z vesty a košile. Pod ní se ukázala křivá a zjizvená hubená záda.
"Fíha, kdo tě tak zřídil?" přejela léčtelka rukou jemně po zádech. "Těch zlomenin..."
"Můj otec. Dlouhý příběh."
"Polož se támhle, zkusím ti ty záda uvolnit," začala ho Briscila strkat směrem k dřevěné pryčně, když tu se ozval silný výbuch následovaný zuřivým řevem goblinů a trpaslíků.
"Tak to zkus, prosím, nějak rychle. Asi budeme za chvíli zase po lokty v krvi," sykl Zmatmysl a opatrně se položil na prkno.
"Tady se koukám taky vyhazovalo do vzduchu," konstatoval druid Talpid při pohledu na nový kráter.
"Jak - taky?" podíval se na svého přítele Camney a ztěžka se opřel o hůl.
"Goblini znamenají výbušniny. A výbušniny... Každopádně theolit teď do Gelreánu asi chvilku putovat nebude. Goblini vyhodili do vzduchu vstup do dolu u Posvátnýho stromu kvůli Lesním lidem. Ti už jsou naštěstí vyřízení a ve Hvozdě je relativní klid."
"Jak to? Co se stalo?" zajímal se Zmatmysl.
"A hele, tady jsi byl celý ty dny zašitý," zamžoural na něj Talpid krtčíma očima. "Sháněla tě tvoje žena, mimochodem."
"Trochu jsem se tu zdržel. Je v pořádku?"
"Jo, naštěstí nebyla uprostřed tý bitvy, ale ve sklepeních."
"Jaké bitvy zase? V jakém sklepení?"
"Aha, takže vy nevíte vůbec nic! Tak popořadě. Lesní lidi vytáhli do boje, protože se ukázalo, že za tou otravou na jejich hostině stál nejspíš ten inspektor Medard."
"Mered."
"Jo, to je on. A inkvizitor Shataaz to šel žehlit a namísto toho urazil jejich královnu. Každopádně, začala válka. Baronova pevnost padla, doly jsou zavřený, a ten musel s prosíkem za místodržícím žádat o ochranu."
"To si musel Don Katcherio užívat," ušklíbl se Zmatmysl.
"Asi na to neměl čas. Lesní lid totiž vzápětí napadl Brožov. Nakonec brožovani zvítězili v bitvě u Skalní brány a zajali královnu. A proslýchá se, že inspektor bude nejspíš popravenej."
"Toliko k mému vyjednávání o limitech těžby. A co Adeline?"
"My druidi jsme spolu s mágy zavírali velkou astrální trhlinu pod jednou starou alchymistickou laboratoří. Vedla to právě tvoje žena. Takže by to tu mohlo bejt zase na chvíli trochu poklidnější.
A co se vlastně dělo tady, Zmatmysle?"
"Camney ti to bude vyprávět cestou. Každopádně jsem si zase potvrdil, že já a doly - to nejde dohromady. Vždycky, když do nějakého vlezu, tak to pro mě znamená krev, mrtvoly, alchymii, a vždycky jsem zraněný. Na doly já prostě nemám štěstí."