Co s princeznou?

19. místo ze 121 v literární soutěži "Vidoucí 2022" (samostatná povídka)

Bylo chvíli po půlnoci a celý hrad tonul ve tmě, když pomineme pochodně strážných na ochozech a zlodějskou lucernu v královské pokladnici. Každopádně do noci svítilo pouze jediné okno. Princezna Beatrice totiž nemohla usnout. Seděla na měkce polstrované stoličce, dívala se do krbu a již po dvacáté třetí v řadě si rozčesávala vlasy. Její jinak dokonalý profil, hodný vyražení na mince vysoké hodnoty, narušovalo čelo nakrabacené od hlubokého přemýšlení.

Zabrána do svých úvah tak vůbec nezpozorovala, že se za jejími zády uprostřed místnosti v tichosti zformoval svislý rotující disk modré barvy. Z něj za zvuku statické elektřiny vyšel vysoký štíhlý muž v černé kápi s havranem na rameni a zaujal teatrální pózu, opřen o pokroucenou hůl ozdobenou na vrchu lidskou lebkou. Po chvilce trapného ticha se na sebe s havranem podívali, muž pokrčil rameny a lehce si odkašlal.

Princezna se s přidušeným výkřikem prudce otočila a přitáhla si pletený šál blíže k tělu, takže ještě víc vynikly její křivky.

"Princezno Beatrice, Vaše dny jsou sečteny," promluvil černokněžník burácivým hlasem a oči skryté ve stínu kápě mu řezavě zaplály studeným nezemským svitem.

"Konečně!" vydechla princezna s viditelnou úlevou.

"...a ještě jeden podpis sem, Vaše Jasnosti. Výborně, úvodní formality máme za sebou," sbalil černokněžník pergamen a schoval ho do záhybů svého pláště. "Děkujeme, že jste si vybrala naši společnost Temné časy, s.r.o."

"Jsem tak ráda, že jsem narazila na vaši nabídku. V těchto časech je tak těžké se vdát z lásky nebo alespoň za někoho, kdo by pro mě musel něco vykonat nebo vytrpět. Jen samé domluvené sňatky. Odmítám ty floutky, co mi nutí papá s mamá, už strašně dlouho. A přitom záchrany krásných panen jsou tak v módě!

Ale na náhodné zakletí se v našem království prostě nedá spoléhat! Moji královští rodiče si totiž dali tu práci, že pozvali všechny kmotřičky víly na mé křtiny, dotují nezávislé čarodějnice a černokněžníky pomocí různých grantů, a vydali dokonce několik zákonů o ochraně magických lokalit, kde žijí různí netvoři. K uzoufání!"

"Časy se změnily, Vaše Jasnosti, ale jako královna budete jistě moci tyto záležitosti ovlivnit dle Vaší libosti, stačí se jen provdat. A nyní bychom si měli projít detaily Vašeho zakletí, respektive možné lokace, kde byste mohla pobývat až do Vašeho vysvobození. Od místa se bude odvíjet vše další. A jeden pohled vydá vždy za více než tisíce slov."

Máchl holí a v místnosti se opět objevil modravý disk. Nabídl princezně rámě a sebevědomě vykročil do brány portálu.

Na druhé straně je čekala temná jeskyně osvětlená pouze zářící lebkou na černokněžníkově holi. Odlesky světla pobíhaly po krápníkové výzdobě, a také po temně rudých šupinách vyplňujících značnou část prostoru po jejich levici, které se rytmicky vlnily. Jeskyní rezonovalo hluboké chrápání.

"Začněme klasikou - dračí slují. Záchrana princezny před zlým drakem je činem s dlouholetou tradicí. Náš drak Noronghúr váží přes dvanáct tun, a přestože je již v letech, i letos figuruje v Top 5 nejděsivějších draků kontinentu, přičemž této hitparádě kraloval bezmála osm let bez přerušení. Váš nastávající choť a zachránce, Vaše Jasnosti, by si jeho zabitím získal velký věhlas."

"Hmm... nemyslím, že by to bylo pro mne vhodné. Drakobijci bývají jen samý sval a nebývají nijak důvtipní. Navíc mi dračí únosy připadají tuctové. A to já nejsem. Chci něco kreativního a jedinečného."

"Ovšemže, Vaše Jasnosti," přisvědčil černokněžník chvatně. "Začal jsem touto možností, kdybyste byla tradicionalistka, ale ani na okamžik jsem nepochyboval o Vaší jedinečnosti a neopakovatelnosti. Pokud toužíte po důvtipném manželovi..." prošli znovu portálem.

"...co takhle Labyrint? K jeho zdolání jsou potřeba jak svaly, tak intelekt. A na závěr boj se samotným bájným Minotaurem!" pokynul dramaticky černokněžník k antropomorfnímu býkovi vysokému jako dva statní muži, který se k nim pomalu blížil ze středu podzemního sálu zdobeného prastarými, zlověstnými freskami.

"Co vydává ten odporný puch?!?" nakrčila princezna zhnuseně nos.

"No, ehm, ten minotaurus," ošil se černokněžník. "Přeci jen, je to dobytek, že ano."

"V žádném případě! Tento smrad bych ze sebe a z vlasů nedostala ani po třech vonných koupelích!"

Sotva však znovu vystoupili z portálu, černokněžník se ani nemusel dívat na rudnoucí princeznu, aby poznal svůj omyl.

"Omlouvám se, Vaše Jasnosti," zarazil ji, ještě než stihla něco říct při pohledu na Rapunzelinu věž s vysoko položeným oknem. "Muselo to zůstat v naší nabídce omylem, přece bych Vám vědomě nenabídl loňskou edici!

Připomeň mi, ať to vyřadíme z katalogu," ucedil pak směrem k havranovi, který se ostentativně díval do nebe, zatímco černokněžník vyčarovával další portál.

"A co Lávový hrad? Hit letošní zachráncovské sezóny, pouze pro VIP!" rozhlédl se s nádechem hrdosti v hlase po okolí. Hrad postavený ze sopečných kvádrů se vypínal vysoko nad střed lávového jezera a jeho věže se ztrácely v černém dýmu.

"A co bestie? Zase nějaký drak?" opáčila princezna bez nejmenší známky nadšení a smetla si z šatů vločku popela.

"Ovšemže ne!" zatvářil se černokněžník naoko uraženě. "Máme tady novinku importovanou přímo ze Třetího kruhu Podsvětí - Kerbere!" zvolal mocně a hvízdl na prsty. Zpoza rohu se vyřítil takřka třítunový pes se třemi hlavami a širokými mordami plnými zubů, ze kterých mu odkapávaly vazké provazce slin.

"Ne, ne, ne! Představa, že můj nastávající skončí oslizlý od hlavy až k patě - takovou potupu bych nepřežila! Co máš dalšího?" potřásla netrpělivě zlatými loknami princezna.

Černokněžník na okamžik strnul v zamyšlení, a pak je přenesl na malé nádvoří. Kolem nich se vzdouvala bílá načechraná oblaka, na kterých byl zjevně postavený i hrad ze šedého kamene, protože nedaleko se mraky trhaly a bylo vidět zemi hluboko pod jejich nohama.

"Oblačný hrad je hlídán několika obry a jediný způsob, jak se dostat bezpečně sem nahoru a zase zpět na zem, je zasadit rychlerostoucí kouzelnou fazoli, která jediná... chápu, fazole jsou moc plebejské, že?" odtušil s povzdechem při pohledu na její úzce sevřené rty a ruce založené na dmoucí se hrudi. Opět vyvolal portál.

"Naše další nabídky už vyžadují přímé zakletí Vaší Jasnosti. Pokud jste silně romanticky založená, nabízíme speciální edici zahrnující fingovaný útěk před najatými vrahy, pobyt v této romantické venkovské usedlosti ve společnosti roztomilých tulivých zvířátek a trpasličím služebnictvem. Dále obsahuje podlou otravu a vystavení Vaší Jasnosti v této skleněné rakvi, přičemž ze smrti blízkého kouzelného spánku Vás bude moci probudit pouze polibek prince. Samozřejmě až poté, co skoncuje s Vaším nepřítelem, v pracovní verzi čarodějnicí."

"Romantický láskyplný polibek se mi zamlouvá, ale nemám příliš v oblibě vlezlá zvířata. Navíc mám jemnou pleť, takže ta skleněná rakev a slunce..."

"Dobře, skvěle, polibek zbavující zakletí nabízíme i v jiných variantách," vyhrkl rychle černokněžník, který konečně pocítil, že brnkl na správnou strunu.

"A co zakletí v tomto údolí s propracovaným bezútěšným designem?" přenesl je na ochoz zříceniny obrostlé mechem, u jejíž paty se rozkládal ohromný močál. "Získal stříbro v hlavní kategorii a Cenu diváků navrch na letošním festivalu Zlovolných architektů a bytových designérů.

Proměnili bychom Vaši Jasnost v žabičku s malou zlatou korunkou na hlavě. Zpátky v ženu by Vás opět proměnil polibek."

"Představa, že jsem něčím tak odporným, jako je ropucha..."

"Jednalo by se o neobyčejně spanilou a sličnou rosničku s lidským melodickým hlasem, mohla byste i zpívat," ujistil ji chvatně černokněžník.

"To by možná šlo. Jak moc by byla ta přeměna přesná po fyzické stránce? Totiž představa, že bych spolkla mouchu..." otřásla se princezna při tom pomyšlení.

"Toho bychom se asi nevyvarovali, Vaše Jasnosti," zachmuřil se temný mág. "Podmínky v bažinách jsou velmi nehostinné a jsme vázáni bezpečnostními předpisy. Ale právě mě napadla jedna možnost. Máte ráda květiny?"

"Ano, krásný květ je vždy ozdobou skutečné dámy."

"Výborně! V tom případě -" vyčaroval opět portál, "- jak by se Vaší Jasnosti zamlouval hrad obrostlý růžemi vzácné odrůdy? Poté, co by se Vaše Jasnost drobně píchla do prstu, usnula by kouzelným spánkem společně s celým královstvím a hrad by pokryly růžové keře s extrémně ostrými a dlouhými trny. Váš nastávající choť by se jimi musel prosekat a probudit polibkem Vás i celé království. Tato varianta má několik výhod: společensko-ekonomickou, neboť se vše dění v zemi zastaví a bude čekat na Váš návrat, a zároveň do krve podrápaný princ bude působit velice mužně. Ale zároveň bude ušetřen vážnějších zranění při porovnání s bojem proti drakovi."

"To zní přijatelně. Ovšem usnout na delší dobu by mohlo mít nepříjemné estetické následky."

"Spánek je kouzelný a máme patentovanou techniku zastavení plynutí času, která se vztahuje pouze a jen na Vaši Jasnost, zbytek království bude stárnout běžným tempem," spiklenecky ztišil hlas černokněžník. "I kdyby uplynulo dvacet let, Vy nebudete v okamžiku probuzení ani o minutu starší, než když jste upadla do hlubokého snění."

"Ano, to je to pravé!" rozzářila se princezna potěšeně.

"Skvělé. Máte neobyčejně vybraný vkus, Vaše Jasnosti," uklonil se černokněžník a doprovodil ji zpět do její komnaty, kde vyplnili a podepsali zbylé listiny.

"Naše další kroky budou zahrnovat vytvoření vhodné legendy, její rozšíření mezi obyvatelstvo a pár stovek úprav paměti, aby se zdálo, že prokletí se nad hlavou Vaší Jasnosti stahuje jako bouřková mračna již léta. Vše bude připraveno nejpozději do třiceti dnů od podpisu smlouvy a v naprosté diskrétnosti. Bylo nám ctí," rozloučil se a zmizel i s havranem v magickém portálu.

Ten ho však zanesl jen o několik desítek metrů dál do trůnního sálu před krále a královnu - rodiče princezny Beatrice.

"Tak co, vybrala si ta holka něco?!?" vztyčil se na trůnu nedočkavě král, až se mu z klína skutálelo zlaté jablko a zazvonilo na mramorových schodech.

"Uklidni se, drahý, určitě vybrala," chlácholila ho královna.

"Ovšem, Vaše Výsosti, a s vybraným vkusem, mohu-li to tak nazvat," odvětil černokněžník s úklonou.

"No to je dost, že alespoň tohle ji postrčilo ke vdavkám, už jí táhne na dvaadvacet, nechci, aby nám tu zůstala na ocet," vrčel král.

"Toho se již není třeba obávat, Vaše Výsosti. A nyní můžeme probrat podmínky smlouvy, aby Vaši spanilou dceru vysvobodil ten správný princ, případně rytíř, dle Vašeho výběru," zaštrachal rukou v záhybech svého pláště, vytáhl pergamen a v krátkosti jim vyložil princeznou vybranou variantu zakletí.

"Základní balíček, interně mu říkám dobrodružný, zahrnuje pouze načrtnutý plánek s několika málo instrukcemi, ale mohu-li doporučit, zvolil bych alespoň úroveň Standard, která zahrnuje i místního průvodce znalého hradu, který "náhodou" bude při udeření spánku za hranicemi země. Jelikož usne celé království, ekonomika se zcela zastaví a není záhodno, aby vysvobození trvalo déle, než je nezbytné kvůli minimalizaci škod. Máte už vybraného potenciálního zachránce?" otázal se se zdvořilým úsměvem.

"Rádi bychom provdali naši květinku za prince Thysiora z Jižního souostroví," odpověděla královna s distingovaným výrazem.

"Už jednou ho odmítla, ale pokud ji zachrání, bude si ho muset vzít," zavrčel král.

Černokněžník loupl okem po havranovi, který vytáhl z peří kus pergamenu a podal mu jej.

"Ach, ten princ Thysior!" zběžně prolétl kartičku s bližšími údaji o princovi. "Má své nesporné kvality, ale když přihlédnu k jeho výkonům v posledních turnajích a lékařským záznamům, radil bych oželet nějakou tu zlatku navíc a pořídit pro něj balíček Premium. Tato nabídka totiž zahrnuje i očarovaný meč, který zkrátí čas sekání růžových porostů až o 35 % dle schopností osvoboditele, a hojivou kouzelnou mast na škrábance od trní, která zároveň léčí i akné, takže je zaručeno, že na svatbě bude princ vypadat jako ze škatulky a reprezentativně."

Král s královnou se na okamžik zarazili, jak zapřemýšleli o princově tělesné konstituci, pak se na sebe podívali a přikývli. Pro blaho království je občas potřeba něco obětovat.

V původním textu pozn. pod čarou: 

VIP = Vysoce Impozantní Princezny

Zlovolní architekti a bytoví designéři = To jsou ti, díky nimž je v domácnosti vždy tolik ostrých a tvrdých rohů, o které si můžete ukopnout malíček.

autor: Miroslav Vlach