Co do skleněnky vložíš...
Každý občas uvažoval o změně profese. A někdy je prostě nevyhnutelná. (Cyklus Z&A - zima 1523)
Na obrazci zvaném glyph, nakresleném prstem do písku v nízkém rámu, ležela koule ze speciálního skla a kolem ní tančily po čarách plamínky modrého ohně. Před rámem seděla na zemi Adeline a ve tváři se jí zračilo pekelné soustředění. V jedné ruce svírala esence z gryfa a wyrma, druhou měla nataženou před sebe a po zápěstí ponořenou do zářící astrální trhliny ve vzduchu nad glyphem.
"Výborně, stabilizuj trhlinu a až se přestanou třepit její okraje, můžeš začít opatrně do astrálu přečerpávat energii z esencí," instruoval ji Zmatmysl, který klečel na patách za jejími zády. Jakmile měla energii přečerpanou, esence se rozpadly v prach a ona svou ruku přesunula nad skleněnou kouli.
"Tak, a teď si představ výsledný efekt a dodej energii záměr," pokračoval alchymista.
Adeline ve své mysli zformovala představu mrazu, který pálí a pokrývá okolí ledovou krustou. Mrazu, který trhá vše, v čem je voda, a vysává teplo a s ním i život. Pak tuto představu vtiskla do sršícího klubka energie v astrálu.
"Až si budeš jistá, stáhni vše zpátky sem do koule. Pak jí stabilizuj a nakonec uzavři astrál."
Tvář a ruce čarodějky pokryla jinovatka a uvnitř koule se zformovalo cosi připomínající prskavku ze sněhových vloček. Jakmile jinovatka zase zmizela, vytáhla ruku z astrálu a zavřela zářící trhlinu. Pak si s úlevným povzdechem otřela zpocené čelo.
"Krásná práce, drahá!" políbil ji do vlasů Zmatmysl, vzal si od ní magický projektil a chvíli ho zkoumal. "Dokonce excelentní, když vezmeme v úvahu, že je to poprvé naostro. Myslím, že zkoušky u mistra Niklfa ani Kiroxe se bát rozhodně nemusíš."
"A co teď s ní?"
"Budeš ji nosit u sebe," vrátil kouli zpět manželce. "Je potřeba se naučit udržovat ji stabilní bez toho, abys na to musela myslet. Podvědomě. Je to o cviku. Po nějaké době už taky nevnímáš, že máš na prstě prsten, ale když ho sundáš, zjistíš, že ti chybí. Tohle je něco podobného."
"A když jí stabilní neudržím?"
"Nic moc se nestane," pokrčil rameny alchymista. "Tahle je schválně ze slabých ingrediencí, takže ti zmrazí tašvici, možná ještě část oblečení. Nic nebezpečného."
"Fajn. Mám totiž domluvenou schůzku s Alquadal," políbila manžela na tvář, uschovala kouli do brašničky na opasku a vyrazila ven.
Bylo den před zimním slunovratem a Trhové náměstí praskalo ve švech. Adeline s Alquadal se zkušeně proplétaly davem mezi stánky a hledaly klidnější kout. Nakonec se uchýlily do závětří Pod Žofku, jak se říkalo, tedy sochu zpodobňující Geoffreye Balzaca Saint-Clare, zakladatele a zároveň prvního rektora brožovské univerzity
"Takže ty teda definitivně končíš s druidstvím?" ujišťovala se jednorožka a usrkávala horké svařené víno. Gelreánci jakožto vinaři z tohohle hobitího receptu mohli vyletět z kůže a mluvili o svatokrádeži, ale místní si jej docela oblíbili. Zdejší zimy byly totiž velmi lezavé.
"Na jednu stranu jsem nechtěla, ale nebylo zbytí," povzdechla si půlelfka a mimoděk zkontrolovala brašničku s magickým projektilem. "Jak mi díky pra-pra-pra-pra-prababičce koluje v žilách trocha dračí krve, tak na začátku to byla výhoda. Teda až potom, co jsem se zbavila fobie z vody. Nejen kvůli nadání ke kouzlení obecně, ale i pro spojení s mým duchovním zvířetem - ještěrkou.
Jenže jak jsem začala jako druid sílit a pouto s ještěrkou se prohlubovalo, začalo to přinášet problémy," zakabonila se Adeline. "Změny nálad, výbuchy vzteku… Původně jsem to přičítala změnám spojeným s těhotenstvím a porodem, ale… Podívej," nadzvedla sukni. Na lýtku se skvělo několik smaragdových šupin.
"Pěkný!" hvízdla Alquadal. "Kde všude to máš?"
"Ještě na zádech, na předloktí, pár mám na břiše a nedávno to začalo i na obličeji," odhrnula si čarodějka vlasy z šupinatého spánku. "Probírala jsem to s mistrem druidem a s Raistem. Z ještěrky se začal stávat drak. Ohnivý drak, abych byla přesná. A to se tlouklo s Magií vody, se kterou jsem provázaná. Proto ty moje cholerický výstupy. Mám štěstí, že je mým manželem Zmatmysl, slabší povaha by to asi neustála."
"Je fakt, že toho trhovce jsi seřvala pořádně. Třásl se jak osika," zasmála se Alquadal škodolibě. "Takže ukončíš duchovní svazek? Taky je totiž možnost změna specializace na Magii ohně."
"Už jsem ho ukončila," zavrtěla hlavou čarodějka. "Předevčírem ve svatyni. Přemýšlela jsem o tom několik měsíců a nastal čas. Ještěrka mi sice přirostla k srdci a bude mi chybět, ale dračí krev jsem zdědila vlastně náhodou. Neprosila jsem se o ni a přinesla mi skoro třicet let panickýho strachu z většího množství vody, než je ve vědru. Zbavit se nejen strachu, ale dokonce ovládnout vodní živel pomocí kouzel - to je můj úspěch. Volba tak byla jasná," kopla do sebe zbytek svařeného vína.
"Takže z tebe bude zase jenom čarodějka," vydaly se pro další kořeněný pohárek.
"Ne tak docela. Jak už dlouho vypomáhám Zmatmyslovi v Dílně, leccos jsem pochytila. A mám po otci obchodního ducha, takže jsem se rozhodla vedle magie vydat i na dráhu alchymistky. Když to zvládl Estegar… Bez urážky."
"Já si to neberu ve zlém," zasmála se Alquadal. "On je prostě ten typ alchymisty, co raději filozoficky rozebírá teorie vyčtený z knih nad dobrým čajem, než aby se lopotil ve smradu laboratoře."
"U Lacuviri! To je fronta!" zaláteřila vzápětí Adeline při pohledu na dlouhou řadu lidí před hobitím svařákem a vztekle si bouchla pěstí do boku. Přesněji do brašničky na opasku.
Ozvalo se hlasité KLANG! doprovázené bolestivým zařváním. Obě se otočily. Těsně u Adeline stál nenápadně vyhlížející muž a měl ruku uvězněnou v ledu. Jeho prsty byly stále ještě uvnitř pootevřené brašničky.
Čarodějce stačil jediný pohled, aby si dala dvě a dvě dohromady. Následoval rychlý švih levačkou a zloděj se skácel k zemi s přeraženým nosem.
"Sice to byla vlastně náhoda," pozorovala o chvíli později Alquadal, jak gardisté odvádí zakrváceného kapsáře, "ale musím uznat, že tvůj vstup na pole alchymie má rozhodně úroveň."